III.ÚS 651/14 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       III.ÚS 651/14 ze dne 10. 7. 2014   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy a soudce zpravodaje Jana Filipa a soudců Vladimíra Kůrky a Jana Musila o ústavní stížnosti stěžovatele Milana Ságnera, zastoupeného JUDr. Františkem Schulmannem, advokátem se sídlem Praha 1, Valentinská 92/3, proti rozsudku Okresního soudu v Kladně ze dne 31. ledna 2013 č. j. 14 C 144/2007-351, rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 5. června 2013 č. j. 29 Co 221/2013-396 a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. prosince 2013 č. j. 32 Cdo 2986/2013-423, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění I. Obsah napadených rozhodnutí 1. Ústavní stížností (doručenou Ústavnímu soudu datovou zprávou dne 18. 2. 2014) se stěžovatel domáhal zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí obecných soudů, a to pro tvrzené porušení základního práva na spravedlivý proces (především podle čl. 36 Listiny základních práv a svobod). 2. Stěžovatel před obecnými soudy v řízení o zaplacení částky 85 074,10 Kč vystupoval jako žalobce. 3. Rozsudkem Okresního soudu v Kladně (dále jen "okresní soud") ze dne 16. 3. 2009 č. j. 14 C 144/2007-191, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Praze (dále jen "odvolací soud") ze dne 14. 10. 2009 č. j. 29 Co 315/2009-218 byla žaloba zamítnuta s tím, že mezi žalobcem a žalovanou byla dne 1. 1. 2003 ve smyslu § 269 odst. 2 obch. zák. inominátní smlouva o spolupráci. Podle článku II. odst. 7 smlouvy bylo dohodnuto, že za zboží, hotovost a jiné hodnoty žalobce odpovídá žalovaná prostřednictvím svých zaměstnanců v rozsahu ustanovení § 176 zákoníku práce. V případě schodku, který vznikne na zboží, hotovosti a jiných hodnotách žalobce, se žalovaná zavázala pohledávku za svými zaměstnanci bezplatně postoupit na žalobce, toto je však ve smyslu § 249 odst. 1 zákoníku práce ve znění do 31. 12. 2006 vyloučeno. K přechodu práv a povinností z pracovněprávních vztahů může dojít jen v případech stanovených zákoníkem práce nebo zvláštním právním předpisem, což se v daném případě nestalo. Podle § 30 odst. 2 zákona 563/1991 Sb., o účetnictví, ve znění do 31. 12. 2009, inventurní soupisy jsou průkazné účetní záznamy, které musí obsahovat skutečnosti blíže vymezené v § 30 odst. 1 téhož zákona, aby bylo možno zjištěný majetek a závazky jednoznačně určit, dále podpisový záznam osoby odpovědné za zjištění těchto skutečností, podpisový záznam osoby oprávněné za provedení inventarizace, způsob zjišťování skutečných stavů, ocenění majetku a závazku k okamžiku ukončení inventury, a okamžik zahájení a ukončení inventury. Podle rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 2942/2000 fyzické inventuře (provádění inventurních soupisů) nemusí být hmotně odpovědný zaměstnanec přítomen. Pokud ovšem inventurní soupisy nebyly podepsány osobou odpovědnou za provedení inventarizace, je neprůkazná celá inventarizace, která z takovýchto soupisů vycházela. Ve věci bylo zjištěno, že byl vyúčtován majetek hmotné povahy, kdy stavy majetku (hodnot) se zaznamenávají v inventurních soupisech, u nichž zákon jako jejich formální náležitost požaduje, aby byly podepsány osobou odpovědnou za provedení inventarizace. Tento požadavek představuje důkaz toho, že fyzická inventura byla skutečně provedena, a jaký byl její výsledek. Okresní soud konstatoval, že soupisy inventur prováděných v období od 31. 7. 2006 do 31. 3. 2007 a inventurní soupisy inventury, která předcházela tomuto období, nebyly podepsány osobou odpovědnou za provedení inventarizace a ani nebylo zjištěno, že by taková osoba byla určena. S ohledem na tyto skutečnosti dovodil, že byla neprůkazná celá inventarizace, která z těchto soupisů vycházela. Žalobce tedy neprokázal vznik schodku a tedy i škody, a proto byla žaloba zamítnuta s tím, že pokud jde o tzv. splátkový kalendář zaměstnankyň Šebkové a Mrázové a výpověď svědkyně Zenklové, krajský soud podotknul, že ze strany žalované se nejednalo o uznání dluhu, ale o jakousi vůli vyjít vstříc žalobci tak, aby věc vyřešil přímo s prodavačkami. 4. Oba rozsudky Ústavní soud nálezem ze dne 8. 9. 2011 sp. zn. I. ÚS 687/2010 zrušil s tím, že neexistuje žádné zákonné pravidlo, které by stanovilo, že vznik a výši schodku lze prokazovat pouze pomocí inventarizačních soupisů podepsaných oprávněnou osobou, když podle rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 2111/2007, není-li schodek zjištěn (prokázán) inventarizací, musí zaměstnavatel, má-li být úspěšná jeho žaloba, jíž se domáhá po zaměstnanci náhrady škody podle ust. § 176 zákoníku práce, jinými důkazními prostředky prokázat stav hodnot, které zaměstnanec převzal k vyúčtování a skutečnost, že došlo ke škodě (schodku) na svěřených hodnotách. Nebyl-li tedy schodek dle mínění okresního soudu prokázán inventarizačními soupisy, pak měl soud žalobce podle § 118a odst. 3 o. s. ř. poučit o nutnosti doplnit důkazy a o následcích nesplnění výzvy. Protože je ze spisu zřejmé, že okresní soud takto nepostupoval, zasáhl do žalobcova práva na spravedlivý proces. 5. Okresní soud usnesením ze dne 10. 11. 2011 č. j. 14 C 144/2007-233 žalobce vyzval, aby navrhl další důkazy k prokázání stavu hodnot, které žalovaná převzala k vyúčtování a vzniku škody (schodku). Žalobce se ve věci vyjádřil tak, že dodával zboží do prodejny, a to pravidelně jednou týdně, výjimečně jej zastupovala manželka. Zboží bylo podle jednotlivých položek zapsáno na dodacích listech, podle množství a jeho peněžité hodnoty. Přítomná prodavačka podpisem potvrdila převzetí zboží a zároveň převzala prvopis dodacího listu, takže žalobci zbyla pouze kopie, dodací listy byly očíslovány vzestupnou řadou. Žalobce přebíral tržby v hotovosti jednou až dvakrát týdně z pokladny v prodejně tak, že příjem konkrétní částky písemně potvrdil přítomné prodavačce v sešitě - knize tržeb, který zůstával v prodejně, výjimečně se stalo, že tržbu převzala manželka žalobce. Prodejna byla vybavena registrační pokladnou s instalovanými dvěma programy, první program vykazoval pohyb týkající se terminálu společnosti Sazka, a. s., jenž nesouvisí s předmětem sporu, zatímco druhý program vykazoval pohyb týkající se zboží dodaného žalobcem. Registrační pokladna nebyla vybavena na snímání čárkového kódu na jednotlivá zboží. Žalobce pak navrhl ve věci vyslechnout jako svědky Václava Jermana a Miloslava Voráčka a bývalé prodavačky Mrázovou, Šebkovou a Zenklovou s tím, aby žalované bylo uloženo předložit sešity - knihy tržeb za období od roku 2006 do roku 2007. Dále pak založil do spisu dodací listy zboží s tím, že každý dodací list byl podepsán prodavačkou přebírající v konkrétním termínu dodané zboží do předmětné prodejny. 6. Okresní soud ve věci k důkazu provedl výše uvedené kopie dodacích listů, k nimž žalobce uvedl, že jejich originály zůstaly na provozovně. Dále pak vyslechl svědka Václava Jermana, který vypovídal, že předmětnou prodejnu založil s panem Voráčkem, byla zde původně zelenina, s manželkou dělali provoz automatů, dále zde byla Sazka - Sportka a tabákové výrobky, které dodával žalobce. Dodací listy v konkrétní době, kdy se zboží dodávalo, neviděl, kdo a jak dodací listy převzal a potvrdil příjem zboží, rovněž neviděl, ví, že si zboží předávali, když byl přítomen, a to žalobce s prodavačkami, neví o tom, jak si předávali hotovost. Rovněž nevěděl, jak fungovala registrační pokladna. Svědek Miloslav Voráček pak vypovídal, že jeho manželka nemá v držení knihy tržeb, pokud jde o registrační pokladnu, měli pokladnu s panem Jermanem, když se rozbila, dal si tam žalobce svoji, podle svědka to nebyla registrační pokladna, nýbrž zásuvka na peníze i z terminálu Sazka. Tabákové výrobky manželka neprovozovala, vše bylo v režii žalobce, neví, jak se evidovalo zboží ani tržby. Pokud jde o svědkyni Alenu Zenklovou, z její výpovědi vzal soud za prokázané, že na dodacích listech bylo uvedeno zboží, jeho cena i počet kusů, dále konečný součet, dodací list podepisovala prodavačka, která zboží přebírala a žalobce. Na terminálu pokladny se odlišovalo, co bylo pro Sazku a zboží zavážené žalobcem, na kotoučku pokladny byla denní tržba, od denní tržby se odečetla Sazka, zbytek byl žalobce. Tržby se evidovaly v sešitě denních tržeb, po přepočtu se do sešitu podepsal žalobce a ten, kdo mu tržbu odevzdával. 7. Okresní soud v napadeném rozsudku uvedl, že po provedeném dokazování - kdy vadnost jednotlivých inventurních soupisů způsobila neprůkaznost celé inventarizace, a pokud jde o splátkové kalendáře prodavaček, kdy se ze strany žalované nejedná o uznání dluhu (viz sub 4) - dospěl k závěru, že žalobce nadále neprokázal vznik škody. Žalobce sice doložil, že zboží bylo na prodejnu dodáváno, tam i zaměstnankyněmi žalované převzato, ovšem takto neprokázal vznik škody, ani její výši. Žalovaný spolu s dodacími listy nepředložil knihu tržeb tak, aby bylo patrno, jaké zboží bylo prodáno a jaká část tržeb vydána žalobci, ani pak výstupy z registrační pokladny. Porovnáním vyjádření žalované se svědeckou výpovědí svědka Voráčka je zř