III.ÚS 714/06 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       III.ÚS 714/06 ze dne 5. 8. 2009   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl dne 5. srpna 2009 mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedy Jana Musila (soudce zpravodaje) a soudců Vladimíra Kůrky a Michaely Židlické ve věci ústavní stížnosti Města Rakovníku, Husovo nám. 27, 269 18 Rakovník, právně zastoupeného Mgr. Ivanem Chytilem, advokátem se sídlem v Praze, Maiselova 15, proti rozsudku Okresního soudu v Rakovníku ze dne 1. 9. 2004 č. j. 6 C 630/2001-281, proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 30. 11. 2004 č. j. 28 Co 485/2004-298, proti rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 24. 5. 2006 č. j. 22 Cdo 659/2005-326, za účasti Okresního soudu v Rakovníku, Krajského soudu v Praze a Nejvyššího soudu ČR, jako účastníků řízení a Tělocvičné jednoty Sokol Rakovník, se sídlem Rakovník, Heroldova 659, právně zastoupené JUDr. Dagmar Dundrovou, advokátkou se sídlem v Lužné, Za Školou 588, jako vedlejší účastnice řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění: I. Ústavní stížností, splňující všechny náležitosti ve smyslu zákona č. 182/1993 Sb. o Ústavním soudu (dále jen ,,zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel domáhal zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí obecných soudů, neboť jimi mělo dojít k porušení jeho základního práva garantovaného článkem 11 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). Jak vyplývá z vyžádaného spisového materiálu, vedeného u Okresního soudu v Rakovníku pod sp. zn. 6 C 630/2001, domáhala se vedlejší účastnice (v původním řízení žalobkyně) Tělocvičná jednota Sokol Rakovník žalobou "o splnění povinnosti odpovídající věcnému břemeni" podanou uvedenému soudu dne 29. 8. 2001, aby obecný soud stěžovateli (tzn. Městu Rakovník, v původním řízení žalovanému) uložil povinnost (zkráceně řečeno) strpět práva odpovídající věcnému břemeni spočívajícímu v bezplatném a trvalém užívání budovy čp. 733 - tzv. sokolovny v Rakovníku II. ve prospěch vedlejší účastnice, a aby v souvislosti s tím uložil stěžovateli povinnost do tří dnů od právní moci rozsudku předat vedlejší účastnici klíče od uvedené budovy a umožnit jí výkon uvedeného práva, odpovídajícího věcnému břemeni. Vedlejší účastnice v citované žalobě odkázala na pravomocné rozsudky Krajského obchodního soudu v Praze č. j. 33 Cm 84/92-55 a Vrchního soudu v Praze č. j. 11 Cmo 176/96-72, kterými bylo stěžovateli jako vlastníku podle platných předpisů uloženo uzavřít s vedlejší účastnicí dohodu o navrácení majetkových práv k uvedené budově (tzv. sokolovně) a ke stavební parcele p. č. 1136 v Rakovníku, spočívajících v bezplatném užívání, a to v rozsahu, jak je v citovaných rozsudcích uvedeno. Vedlejší účastnice v žalobě dále poukázala na to, že stěžovatel s ní ve stanovené lhůtě uvedenou dohodu neuzavřel, a proto vedlejší účastnice Katastrálnímu úřadu v Rakovníku předložila dohodu, v níž prohlášení vůle stěžovatele nahradil pravomocný rozsudek soudu, a katastrální úřad na tomto základě zapsal do katastru výše uvedené věcné břemeno. O citované žalobě Okresní soud v Rakovníku rozhodl nejprve rozsudkem ze dne 9. dubna 2003 č. j. 6 C 630/2001-177, kterým návrhu vedlejší účastnice částečně vyhověl a částečně jej zamítl. Tento rozsudek byl posléze zrušen usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 15. 7. 2003 č. j. 28 Co 241/2003-209 a věc byla vrácena soudu prvého stupně k dalšímu řízení. Soud prvého stupně rozhodl ve věci znovu, tentokrát v záhlaví označeným rozsudkem ze dne 1. 9. 2004 č. j. 6 C 630/2001-281. Výrokem pod bodem I. nalézací soud rozhodl, že "žalovaný (tzn. stěžovatel) je povinen vydat k trvalému a bezplatnému užívání žalobci (tzn. vedlejší účastnici) budovu v části obce Rakovník II čp. 733 na st. p. č. 136 s pozemkem p. č. 1136, vše v obci a k. ú. Rakovník. Žalovaný je povinen vydat žalobci klíče od budovy čp. 733 v obci Rakovník a k. ú. Rakovník, a to do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozhodnutí". Okresní soud dále rozhodl o nákladech řízení. K odvolání stěžovatele Krajský soud v Praze jako soud odvolací v záhlaví označeným rozsudkem ze dne 30. 11. 2004 potvrdil rozhodnutí soudu prvého stupně s tím, že "výrok ve věci samé správně zní tak, že žalovaný je povinen strpět trvalé a bezplatné užívání budovy v části obce Rakovník II, čp. 733 na st. p. č. 1136 s pozemkem p. č. 1136, vše v obci a katastrálním území Rakovník, žalobkyní a dále je povinen vydat žalobkyni klíče od budovy čp. 733 v obci Rakovník II, k. ú. Rakovník", a to do tří dnů od právní moci citovaného rozsudku. Proti tomuto rozhodnutí podal stěžovatel ještě dovolání, jehož přípustnost dovozoval z ust. § 237 odst. 1 písm. a) tr. řádu. Nejvyšší soud však dovolání stěžovatele zamítl dle § 243b odst. 2 o. s. ř. II. V odůvodnění projednávané ústavní stížnosti stěžovatel označil rozhodnutí soudu prvého stupně a soudu odvolacího za nesprávná, neboť obecné soudy se dle názoru stěžovatele náležitě nezabývaly skutečností, že stěžovateli je bez dalšího ukládáno strpět bezplatně a trvale užívání jeho nemovitostí, čímž je dle stěžovatele právo odpovídající věcnému břemeni de facto stavěno nad právo vlastnické. Stěžovatel poukazuje na to, že za současného stavu o své nemovitosti pouze pečuje tak, aby byly provozuschopné, vůbec je však nesmí využívat, a není mu ani poskytována žádná náhrada ani podíl na udržování nemovitostí. Stěžovatel nesouhlasí s argumentací obecných soudů, podle níž mu jako vlastníkovi zůstalo právo dispozice s uvedenými nemovitostmi, a že právo odpovídající věcnému břemeni bylo založeno smluvně - dohodou již z roku 1913. Dle stěžovatele si za současného stavu nelze jakékoli využití jeho vlastnického práva představit, neboť stěžovatel uvedené nemovitosti jen stěží prodá, pronajme či jinak s nimi naloží. Nelze navíc hovořit o smluvním podkladu předmětných práv, neboť tato práva byla vedlejší účastnici navrácena v rámci restituce. Stěžovatel je přesvědčen, že situace, která v popsaném případě nastala, neodpovídá současným právním principům, neboť vlastník majetku je omezen ve výkonu svého vlastnického práva natolik, že jeho majetek bez odpovídající náhrady užívá někdo jiný. Stěžovatel dále poukazuje na to, že se vedlejší účastnice v původním řízení domáhala rozhodnutí o tom, že stěžovatel je povinen strpět užívání svých nemovitostí, na základě rozsudků vydaných v restitučním řízení, v němž se vedlejší účastnice domohla navrácení majetkových práv (odpovídajících užívání dotčených nemovitostí) na Tělovýchovné jednotě Lokomotiva Rakovník. V restitučním řízení byla uvedená práva vedlejší účastnici navrácena dle stavu ke dni 31. 3. 1948. Stěžovatel zdůrazňuje, že k uvedenému datu neměl on, ani jeho právní předchůdce, uzavřenu žádnou dohodu o výkonu práva požívacího (či jiného práva obdobného právu věcného břemene) se sokolskou organizací v Rakovníku, tedy s vedlejší účastnicí ani s žádným jejím právním předchůdcem. Stěžovatel namítá, že k uvedenému datu nebyl ani vlastníkem nemovitostí, o něž se jedná. To dokládá podrobným výkladem o vývoji majetkových práv k uvedeným nemovitostem od roku 1913 až do roku 1955, kdy bylo zrušeno "Družstvo pro zbudování tělocvičny Sokolu rakovnickému". Toto družstvo (které zaniklo bez právního nástupce), a nikoli stěžovatel, bylo skutečným vlastníkem uvedených nemovitostí v roce 1948. Z tohoto důvodu se dle stěžovatele vedlejší účastnice na něm nyní nemůže domáhat práva odpovídajícího věcnému břemeni na základě smlouvy z roku 1913. III. Ústavní soud si dle § 42 odst. 4 zákona o Ústavním soudu vyžádal vyjádření účastníků a vedlejších účastníků řízení a rovněž spis vedený u Okresního soudu v Rakovníku pod sp. zn. 6 C 630/2001. Vyjádření obecných soudů byla stručná a ve své podstatě jen odkazovala na obsah napadených rozhodnutí. Vedlejší účastnice se prostřednictvím své právní zástupkyně vyjádřila k ústavní stížnosti obsáhleji. Vedlejší účastnice poukázala na zápis v pozemkové knize se vkladem vlastnického práva k předmětným nemovitostem výše uvedenému Družstvu ke dni 15. 4. 1913. Současně bylo řádně zaknihováno i právo věcného břemene ve prospěch vedlejší účastnice. Vedlejší účastnice s odkazem na články příslušné smlouvy z r. 1913 zdůrazňuje, že právo věcného břemene bezplatného užívání zatěžuje každého vlastníka předmětných nemovitostí. K argumentaci stěžovatele vedlejší účastnice namítá, že datum 31. 3. 1948 má právní význam toliko pro posouzení, zda navrácená majetková hodnota vedlejší účastnici jako oprávněné k tomuto datu svědčila. Skutečnost, že stěžovatel v uvedené době nebyl vlastníkem daných nemovitostí, je tudíž irelevantní. Vedlejší účastnice dále odkázala na dohodu mezi ní a stěžovatelem ze dne 15. 3. 2005, označenou OSM-83/2005, s dodatkem ze dne 31. 10. 2006, včetně provozovatelské smlouvy označené OSM 82/2005. Z uzavřených dohod je dle vedlejší účastnice patrno, že Tělovýchovná jednota Sokol Rakovník užívá předmětné nemovitosti jen velmi omezeně a hradí alikvotně úhradu nákladů spojených s užíváním. Sokolovna je v