III.ÚS 764/24 – Ústavní soud

III.ÚS 764/24 ze dne 10. 4. 2024 Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně a soudkyně zpravodajky Daniely Zemanové, soudkyně Lucie Dolanské Bányaiové a soudce Tomáše Lichovníka o ústavní stížnosti stěžovatele S. Š., zastoupeného Mgr. Jakubem Piskou, advokátem, sídlem Macharova 302/13, Ostrava, proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 18. ledna 2024, č. j. 47 To 4/2024-46, a usnesení Okresního soudu v Ostravě ze dne 1. prosince 2023, č. j. 0 Nt 19100/2023-31, za účasti Krajského soudu v Ostravě a Okresního soudu v Ostravě, jako účastníků řízení, a Krajského státního zastupitelství v Ostravě a Okresního státního zastupitelství v Ostravě, jako vedlejších účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění: I. Skutkové okolnosti posuzované věci a obsah napadených rozhodnutí 1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí obecných soudů s tím, že jimi došlo k porušení jeho ústavních práv vyplývajících z čl. 2 odst. 2 a 3, čl. 8 odst. 1, 2 a 5, čl. 10 odst. 2, čl. 26 odst. 3, čl. 32, čl. 36 odst. 1 a čl. 40 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), čl. 1 Dodatkového protokolu k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod a čl. 1 odst. 1 a čl. 2 odst. 3 a 4 Ústavy. 2. Z obsahu ústavní stížnosti a jejích příloh vyplývá, že napadeným usnesením Okresní soud v Ostravě (dále jen "okresní soud") rozhodl, že se stěžovatel ponechává ve vazbě podle § 67 písm. c) trestního řádu a současně se zamítají návrhy na užití mírnějších zajišťovacích prostředků. V dané trestní věci je stěžovatel trestně stíhán ode dne 15. 8. 2023 pro podezření ze spáchání zvlášť závažného zločinu těžkého ublížení na zdraví podle § 145 odst. 1 trestního zákoníku, zvlášť závažného zločinu znásilnění podle § 185 odst. 1 a 2 písm. a) trestního zákoníku a přečinu omezování osobní svobody podle § 171 odst. 1 trestního zákoníku. Podstatou stíhaného jednání byl dlouho trvající fyzický a sexuální útok na jeho tehdejší partnerku. 3. Po výslechu stěžovatele ve vazebním zasedání soud uzavřel, že nadále existuje důvodné podezření, že se skutek stal a spáchal jej stěžovatel. Podezření je podporováno zejména výpovědí poškozené, u níž soud neshledal známky toho, že by se vykreslovala v lepším světle. Výpověď navíc podporují na místě zajištěné stopy a zjištěná zranění (v bytě byly krevní stopy a nástroje, kterými měla být poraněna, což vylučuje stěžovatelovu obhajobu, že se poranila jinde). Stěžovatelovo verbálně násilné chování a užívání drog potvrdili další svědci. Žádná svědecká výpověď však podezření nevyvrátila. Několik svědků pravidelně vídalo modřiny na těle poškozené. Soused stěžovatele a poškozené registroval v den incidentu rány a běhání v bytě stěžovatele a poškozené. Další soused popsal jiný incident, při němž stála poškozená vystrašená v okně bytu. V den předmětného skutku zaznamenal z bytu stěžovatele a poškozené ženské sténání a projevy bolesti, jakož i mužskou reakci "neposlechla jsi, tak to bude znova". Policisté zasahující na místě popsali zranění poškozené a snahu stěžovatele se z místa vzdálit a sugestivními otázkami přimět poškozenou, aby jej ze skutku vyvinila, což nejprve učinila, ale okamžitě po vzdálení se od stěžovatele se jim svěřila s jeho jednáním. Taková důkazní situace podle soudu zakládá důvodné podezření o spáchání trestného činu stěžovatelem. Nadto stěžovatelovu obhajobu (o zranění poškozené v šarvátce se dvěma dívkami u kostela) vyloučily kamerové záznamy z místa údajného incidentu. Taxikář vezoucí dvojici ten večer domů si vážných zranění poškozené nevšiml a naopak popsal hádku dvojice a následný pláč poškozené. Svědecké výpovědi ve prospěch stěžovatele jsou od jeho rodinných příslušníků a známých, přičemž dokládají pouze jejich subjektivní hodnocení stěžovatelovy osobnosti a informace jím sdělené nebo zcela neurčité, nikterak nevyvracející obvinění. Avšak i tyto výpovědi prokazují nevěrohodnost stěžovatele kupříkladu v otázce jeho zaměstnání. 4. Jde-li o důvody trvání předstižné vazby, je podle soudu zřejmé, že projednávaný skutek mohl být gradací předchozího stěžovatelova chování (existují opakované záznamy o různých incidentech a agresivním vystupování). Motivem skutku mohl být vztek odůvodněný stěžovatelovou žárlivostí. Nadto lze předpokládat ovlivnění stěžovatelovy osobnosti dlouhodobým užíváním drog a alkoholu (hodinu po incidentu bylo z jeho dechu naměřeno 1,25 promile alkoholu). Opakovanou agresivitu po požití popsala i poškozená. Riziko opakování trestné činnosti zvyšuje i přístup stěžovatele k popisu nejen události, ale i vlastní osoby, který vykazuje významné snahy o zkreslení ve svůj prospěch, často nelogické a odporující objektivním důkazům. Neuspořádaný rodinný i pracovní život vyplývá z protichůdných svědeckých výpovědí jeho různých partnerek a rodinných příslušníků. Všechny tyto okolnosti zvyšují riziko opakování trestné činnosti. 5. Okresní soud zároveň shledal, že vazbu nelze nahradit mírnějšími zajišťovacími instituty. Vzhledem k nevěrohodnosti stěžovatele a prokazatelnému nedodržování jím daných slibů nelze písemný slib považovat za jakkoliv dostatečnou záruku, a to zvláště s ohledem na závažnost stíhané trestné činnosti. Ta je rovněž důvodem nedostatečnosti případného předběžného opatření a dohledu probačního úředníka, neboť ty nejsou zpravidla schopny zabránit obdobné trestné činnosti páchané "za zavřenými dveřmi". Ani pravidelný dohled nemůže eliminovat riziko vyplývající ze stěžovatelovy osobnosti. Rodinní příslušníci, kteří se za stěžovatele zaručili, zjevně nemají ponětí o stěžovatelově životě, neboť nevěděli ani o jeho agresivním chování, ani o užívání pervitinu a kokainu. 6. Proti usnesení okresního soudu podal stěžovatel stížnost, kterou Krajský soud v Ostravě (dále jen "krajský soud") zamítl napadeným usnesením. V něm se bezezbytku ztotožnil se závěry okresního soudu. I podle krajského soudu nadále trvá důvodné podezření, že se stěžovatel popsané trestné činnosti dopustil. Pravidelné známky bití na těle poškozené potvrdila řada svědků, načež některým poškozená sdělila jejich původ, ale nedokázala situaci řešit odchodem od stěžovatele. Ve stěžovatelův prospěch nemůže hovořit ani svědecká výpověď souseda, který nemohl potvrdit průběh celého incidentu, neboť se ve svém bytě nacházel jen po jeho část. Za logické soud rovněž považuje, že poškozená se k pravdivé výpovědi ze strachu odhodlala až poté, kdy stěžovatel nebyl v její blízkosti. Žádné pochybení krajský soud neshledal ani v závěrech o nutnosti trvání předstižné vazby. Navzdory trestní bezúhonnosti stěžovatele nelze odhlédnout od dlouhodobosti jeho násilného chování vůči poškozené, jakož i povahy jejich vzájemného vztahu a častého stěžovatelova užívání návykových látek, zvyšujících jeho agresivitu. Relevantní je rovněž rozsah způsobených zranění. S ohledem na poznatky k osobě stěžovatele a druh stíhané trestné činnosti není možné vazbu nahradit. Nadto lze poukázat na styl stěžovatelova života, který ve věku 28 let v podstatě nikdy řádně nepracoval, zneužíval návykové látky a nechával se živit svými partnerkami. Snahu o změnu svého života nikdy neprojevil, není tedy namístě předpokládat, že by mírnější zajišťovací prostředky eliminovaly riziko opakování trestné činnosti. Z předložených záruk dalších osob je zřejmé, že zaručitelé si nejsou vědomi své odpovědnosti a neuvedli, jakým způsobem by se stěžovatelem pracovali na odstranění příčin jeho protiprávního jednání. II. Argumentace stěžovatele 7. Stěžovatel namítá, že v jeho věci nejsou dány důvody k podezření, že spáchal trestný čin, pro který je stíhán. Jeho jednání nemohlo naplnit všechny znaky skutkové podstaty žádného z uvedených trestných činů. Jediným usvědčujícím důkazem je výpověď poškozené, kterou je však třeba pro rozpor s ostatními důkazy považovat za extrémně nevěrohodnou. Kupříkladu poškozená uvedla, že celý incident doprovázel hlasitý křik stěžovatele a silné bouchání do dveří, což však nepotvrdil žádný ze sousedů, ač k činu mělo dojít v panelovém domě, kde sousedé slyší i běžné zavírání dveří. Pachatel tak brutálního útoku by přitom podle stěžovatele nemohl jednat klidně a potichu. Tyto skutečnosti soudy ve vazebním řízení nepřípustně přehlíží. Svědci, jichž se dovolává poškozená a veřejná žaloba, pouze zprostředkovávají informace sdělené jim poškozenou a žádná z nich se navíc nevztahuje k předmětnému skutku. Častá poranění poškozené jsou vysvětlitelná tím, že pravidelně užívala alkohol a drogy, pod jejichž vlivem je agresivní (nezřídka stěžovatel nalezl poškozenou po nějakém večírku zmlácenou). To je podle stěžovatele i důvodem, proč se o těchto zraněních nechtěla bavit ani s nejbližšími. Další svědek vypověděl, že poškozená od něj odebírala pervitin, a když jí ho nechtěl poskytnout, t