III.ÚS 780/08 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       III.ÚS 780/08 ze dne 31. 3. 2010 N 70/56 SbNU 799 Podjatost konkurzního správce   Česká republika NÁLEZ Ústavního soudu Jménem republiky   Nález Ústavního soudu - III. senátu složeného z předsedy senátu Vladimíra Kůrky a soudců Jiřího Muchy (soudce zpravodaj) a Jana Musila - ze dne 31. března 2010 sp. zn. III. ÚS 780/08 ve věci ústavní stížnosti JUDr. Vladimíra Plášila, soudního exekutora Exekutorského úřadu Praha 7, se sídlem Praha 7, Jankovcova 13, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 9. 1. 2008 č. j. 1 Ko 456/2007-517, kterým bylo rozhodnuto o návrhu stěžovatele a ostatních navrhovatelů, že soudkyně městského soudu není vyloučena z projednávání a rozhodování konkursní věci a že se potvrzuje usnesení soudu prvního stupně o zamítnutí návrhu na zproštění funkce správkyně konkursní podstaty, za účasti Vrchního soudu v Praze jako účastníka řízení a Vrchního státního zastupitelství v Praze a JUDr. H. N., správkyně konkursní podstaty úpadce K + L STAVBY PRAHA, s. r. o., se sídlem v Praze 5, Plzeňská 792/271, jako vedlejších účastníků řízení. Výrok I. Usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 9. 1. 2008 č. j. 1 Ko 456/2007-517 se ve výroku II ruší. II. Ve zbývající části se ústavní stížnost odmítá. Odůvodnění I. Ústavní stížností ze dne 21. 3. 2008 stěžovatel brojil proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 9. 1. 2008 č. j. 1 Ko 456/2007-517 s tím, že se tímto rozhodnutím cítí být dotčen na svých právech, jež jsou zakotvena v čl. 10, čl. 36 odst. 1 a čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl. 96 odst. 1 Ústavy České republiky. Jak Ústavní soud z ústavní stížnosti a jejích příloh zjistil, Městský soud v Praze (dále též jen "městský soud" nebo "konkursní soud") usnesením ze dne 24. 7. 2007 č. j. 59 K 37/2006-334 zamítl návrh stěžovatele, JUDr. J. W. a JUDr. J. P. na zproštění JUDr. H. N. funkce správkyně konkursní podstaty úpadce K + L STAVBY PRAHA, s. r. o., (dále též jen "konkursní správkyně"). Doplňujícím a opravným usnesením ze dne 17. 8. 2007 č. j. 59 K 37/2006-375 tentýž soud rozhodl, že se výše uvedené usnesení doplňuje tak, že se zamítá i tentýž návrh podaný D. P. (výrok I) a že je celý text odůvodnění původního usnesení psán stejným písmem bez jakéhokoliv zvýraznění. Proti tomuto rozhodnutí podal stěžovatel a ostatní navrhovatelé odvolání a současně navrhli vyloučit soudkyni městského soudu JUDr. Z. Svobodovou (dále též jen "konkursní soudkyně") z projednání a rozhodování věci. Vrchní soud v Praze (dále též jen "vrchní soud") ústavní stížností napadeným usnesením rozhodl, že výše uvedená soudkyně není vyloučena (výrok I) a že se usnesení soudu prvního stupně potvrzuje (výrok II). II. Stěžovatel v ústavní stížnosti uvádí, že byl pověřen provedením exekuce na majetek úpadce (tehdy povinného), přičemž v rámci konkursního řízení přihlásil svou pohledávku ve výši 2 157 087 Kč, představující náklady exekuce, a tím se stal konkursním věřitelem. V průběhu konkursního řízení vznesl námitku podjatosti vůči soudkyni městského soudu JUDr. Z. Svobodové pro incident při jednání dne 16. 10. 2006, kdy tato soudkyně uvedla, že "hovoří jak Paroubek", vrchní soud však dospěl ve svém usnesení ze dne 23. 1. 2007 č. j. Nco 14/2007-121 k závěru, že není důvodná. Negativní vztah této soudkyně k jeho osobě má prý trvat i nadále. Toto tvrzení stěžovatel dokládá jednak odůvodněním zmíněného usnesení městského soudu ze dne 24. 7. 2007 č. j. 59 K 37/2006-334, v němž je část textu obsahující vyjádření konkursní správkyně zvýrazněna a ve kterém je stěžovatel osočován z prosazování svých osobních zájmů, a jednak tím, že toto usnesení mu bylo nesprávně, v rozporu s § 50i odst. 1 občanského soudního řádu (dále též jen "o. s. ř.") doručováno, a to poštou i vyvěšením na úřední desce, přičemž obsahovalo nesprávné poučení o opravném prostředku (že odvolání lze podat do 15 dnů ode dne uveřejnění v Obchodním věstníku a vyvěšení na úřední desce), takže bylo problematické určit běh lhůty pro podání odvolání. Uvedená soudkyně také prý zneužívá svého postavení, protože žádala dne 15. 6. 2007 od ČSOB, a. s., výpisy z jeho účtu, který je veden pro účely exekutorského úřadu jako depozitní, přičemž se jednalo o období před vyhlášením konkursu, a zároveň informace o připsání částek z dražeb realizovaných v rámci exekutorské činnosti před prohlášením konkursu, další dotazy pak činila dne 4. 7. 2007 a 24. 7. 2007. Přípisem ze dne 12. 7. 2007 jej také žádala o sdělení konkrétních údajů a doložení listin konkursní správkyni, ačkoliv ta je již měla delší dobu k dispozici a konkursní soudkyně o tom věděla. Dle stěžovatele požadování těchto informací překračuje rámec konkursu a dochází k bezdůvodnému prolomení bankovního tajemství. V souvislosti s ustanovením § 14 odst. 4 o. s. ř. uvádí, že se za určitých okolností podjatost může projevit v postupu soudce vůči účastníkovi, a z výše uvedených konkrétních okolností dovozuje, že lze mít o nepodjatosti soudkyně pochybnosti. Výrokem I napadeného usnesení mělo být porušeno právo na spravedlivý proces a zásada rovnosti účastníků řízení. Vzhledem k tomu, že veškeré listiny jsou součástí veřejně přístupného konkursního spisu, dochází k neoprávněnému zásahu do jeho soukromého života zaručeného čl. 10 odst. 2 Listiny, jsou neoprávněně v rozporu s čl. 10 odst. 3 Listiny shromažďovány a zveřejňovány údaje o jeho osobě, a může tak dojít k poškození jeho dobré pověsti a jména, kteréžto jsou chráněny čl. 10 odst. 1 Listiny. Ve vztahu k otázce zproštění JUDr. H. N. funkce konkursní správkyně (resp. ve vztahu k návrhu na zrušení výroku II napadeného usnesení) stěžovatel uvádí, že jmenovaná neplní své povinnosti a postupuje v rozporu se zákonem č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání, ve znění pozdějších předpisů, což dokládá tím, že ačkoliv k přezkumnému jednání dne 5. 3. 2007 bylo přihlášeno 53 věřitelů, nebyl, jak ukládá § 11 odst. 1 zákona o konkursu a vyrovnání, ustaven věřitelský výbor; stalo se tak až v srpnu 2007 po jeho návrhu, který podal v červnu 2007. Dále konkursní správkyně uvádí soudu nepravdivé skutečnosti, jestliže ve svém podání ze dne 10. 7. 2007 sděluje, že stěžovatel, ač byl vyzván k součinnosti, odmítá spolupracovat. V soudních řízeních konkursní správkyni zastupuje její manžel PaedDr. Mgr. J. N., jenž zastupuje rovněž úpadce v exekučním řízení, čímž má porušovat § 19 odst. 1 písm. d) a e) zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii. Kromě toho jednatel úpadce nemohl zmocnit PaedDr. Mgr. J. N., byl-li v rámci exekučního řízení ustanoven správce podniku, v čemž mu dal za pravdu i vrchní soud. Stěžovatel upozorňuje, že poukazoval na propojenost zájmů konkursní správkyně a jejího manžela, spočívající ve výkonu advokátní praxe a účasti ve společnosti zaměřené na konkursní řízení. Dle stěžovatele, je-li úpadce zastupován PaedDr. Mgr. J. N., který je osobou blízkou správkyni, vznikají pochybnosti o její nepodjatosti, protože její zájmy jsou ve shodě s právním zástupcem úpadce. Lze proto vyvodit, že jedná ve shodě s úpadcem. Ze zákona o konkursu a vyrovnání není zřejmé, že podstatou výkonu funkce správce konkursní podstaty je ochrana úpadce, nýbrž uspořádání majetkových poměrů úpadce vůči věřitelům. Zájmy úpadce a konkursních věřitelů jsou ve střetu, takže musí být ustanoven správce konkursní podstaty, který nemá vazby na žádnou ze stran konkursního řízení. Stěžovatel rovněž tvrdí, že správkyně zapsala do konkursní podstaty nemovitosti vydražitelů, které nejsou více než 2 roky v majetku úpadce, a požaduje po těchto osobách vyplacení zástavních práv na vydražených nemovitostech. Bez právní opory tak konkursní správkyně zpochybňuje platnost dražeb v rámci exekučního řízení, přičemž je oprávněna postupovat podle § 15 zákona o konkursu a vyrovnání a uplatňovat neúčinnost a odporovatelnost právních úkonů; nemůže však zpochybnit průběh dražby, která proběhla více než rok před vyhlášením konkursu [v této souvislosti stěžovatel poukazuje na § 28 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů]. Dle názoru stěžovatele konkursní správkyně jednoznačně upřednostňuje úpadce před konkursními věřiteli, což je v rozporu s čl. 37 odst. 3 Listiny, a jejím ponecháním ve funkci jsou prý uvedená porušení zákona legalizována. III. Ústavní soud si vyžádal vyjádření Vrchního a Městského soudu v Praze k ústavní stížnosti. Prvně uvedený soud odkázal na odůvodnění svého rozhodnutí a vyjádřil přesvědčení, že důsledně postupoval v souladu s příslušnými ustanoveními občanského soudního řádu. V pořadí druhý soud poukázal na to, že nemá k dispozici soudní spis, nicméně vyjádřil přesvědčení, že do základních práv stěžovatele nebylo zasaženo. Dále upozornil, že stěžovatel vystupuje v konkursním řízení jednak jako konkursní věřitel, jednak jako dlužník, protože odmítá vydat do konkursní podstaty výtěžek jím prováděné exekuce. Stěžovateli bylo umožněno se před soudem vyslovit, ač nebyl účastníkem řízení