III.ÚS 921/25 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       III.ÚS 921/25 ze dne 6. 11. 2025   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Milana Hulmáka (soudce zpravodaje), soudce Jana Svatoně a soudkyně Daniely Zemanové o ústavní stížnosti stěžovatele Š. R., zastoupeného JUDr. Vladimírem Dvořáčkem, advokátem, sídlem Sokolovská 32/22, Praha 8, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. listopadu 2024 č. j. 8 Tdo 955/2024-2606, rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 25. dubna 2024 č. j. 4 To 13/2024-2498, rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 4. října 2023 č. j. 3 T 50/2021-2428, za účasti Nejvyššího soudu, Vrchního soudu v Praze a Krajského soudu v Praze, jako účastníků řízení, a Nejvyššího státního zastupitelství, Vrchního státního zastupitelství v Praze a Krajského státního zastupitelství v Praze, jako vedlejších účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění I. Skutkové okolnosti případu a obsah napadených rozhodnutí 1. Stěžovatel se ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, domáhá zrušení v záhlaví označených rozhodnutí s tvrzením, že jimi byla porušena jeho práva podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. 2. Z ústavní stížnosti a jejích příloh vyplývá, že dne 22. 8. 2014 stěžovatel přesvědčil D. K., aby vystavil směnku vlastní č. X na částku 15 000 000 Kč, splatnou u jeho matky J. K. v H. dne 31. 12. 2014. Následně rubopisem, bez jejího vědomí jako indosanta, provedl převod směnky prostřednictvím svého známého I. H., jako indosatáře a následně indosanta, na svoji osobu. Převod provedl tak, že v nezjištěné době opatřil rub směnky padělkem podpisu J. K., kdy slovo indosant vepsal sám. Následně dne 25. 11. 2014 I. H. vepsal na rub směnky údaje, které mu stěžovatel nadiktoval, a to "25. 11. 2014, za mne na řad, H., své jméno, rodné číslo", kdy slovo "indosatář" a "indosant" u jeho osoby vepsal stěžovatel, a I. H. směnku podepsal, čímž se stal indosatářem směnky, přestože nezná J. K. ani D. K. a k žádnému předání finančních prostředků ani jinému plnění mezi ním a jimi nedošlo. Stěžovatel se dne 30. 1. 2015 označil na směnce za indosatáře, když na směnku vepsal text "indosatář, za mě na řad, 30. 1. 2015, H., Š. R., a rodné číslo", čímž práva ze směnky neoprávněně převedl na sebe, ačkoli věděl, že D. K. své matce J. K. žádné finanční prostředky ve výši 15 000 000 Kč nedluží, s vědomím, že se jedná o padělek jejího podpisu. Pozměněnou směnku uplatnil v insolvenčním řízení ve věci dlužníka D. K., které bylo zahájeno na základě insolvenčního návrhu stěžovatele ze dne 9. 5. 2017 u Krajského soudu v Praze, a následně rozhodnutím Krajského soudu v Praze ze dne 4. 2. 2020 byl zjištěn úpadek dlužníka a na jeho majetek byl prohlášen konkurz. 3. Stěžovatel také dne 17. 9. 2014 přesvědčil D. K., aby vystavil směnku vlastní č. X na částku 20 000 000 Kč, splatnou u svého otce J. K. v H. dne 31. 12. 2014, rubopisovanou dne 25. 11. 2014 na řad stěžovatele. Stěžovatel věděl, že D. K. nemá vůči svému otci J. K. ani vůči němu samotnému žádné finanční závazky. Následně si stěžovatel nezjištěným způsobem opatřil razítko s údaji "Y", a tímto razítkem opatřil bez vědomí indosanta rubovou stránku směnky a připojil technický padělek podpisu J. K. coby indosanta. Směnku poté stěžovatel předložil v přítomnosti D. K. dne 10. 4. 2015 u notářky Mgr. Lucie Kernerové, která na jeho žádost sepsala notářský zápis, ve kterém učinil prohlášení o existenci, neuhrazení a uznání závazku D. K. ve výši 20 000 000 Kč s tím, že přesvědčil D. K., aby svolil k vykonatelnosti notářského zápisu pro případ, že závazek nesplní řádně a včas, tj. do 30. 4. 2015. V době od vystavení do sepsání notářského zápisu a i poté do jejího uplatnění měl stěžovatel směnku ve svém držení, coby směnečný věřitel. Stěžovatel po sepsání notářského zápisu doplnil lícovou stranu směnky o otisk razítka a poté, ačkoli věděl, že se jedná o směnku pozměněnou, ji uplatnil v insolvenčním řízení ve věci dlužníka D. K. 4. Napadeným rozsudkem Krajského soudu v Praze (dále jen "krajský soud") byl stěžovatel shledán vinným zločinem neoprávněného opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku podle § 234 odst. 3 alinea první, odst. 5 písm. b) trestního zákoníku. Za to a za sbíhající se zločin podvodu podle § 209 odst. 1, odst. 5 písm. a) trestního zákoníku ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 trestního zákoníku, jímž byl uznán vinným rozsudkem Krajského soudu v Plzni ze dne 9. 11. 2017 č. j. 34 T 4/2017-1376, byl podle § 234 odst. 5 trestního zákoníku za použití § 43 odst. 2 trestního zákoníku odsouzen k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 9 let a 9 měsíců, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou. Dále mu byl uložen trest propadnutí věci, a to směnek č. 821227/0627 ze dne 17. 9. 2014 a ze dne 22. 8. 2014 a razítka "Y". Podle § 43 odst. 2 trestního zákoníku byl současně zrušen výrok o trestu z rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 9. 11. 2017 č. j. 34 T 4/2017-1376, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Stěžovateli byla také rozsudkem podle § 228 odst. 1 trestního řádu stěžovateli uložena povinnost nahradit nemajetkovou újmu v penězích poškozené J. K. v částce 15 000 000 Kč, a poškozenému J. K. v částce 20 000 000 Kč. 5. Napadeným rozsudkem Vrchního soudu v Praze (dále jen "vrchní soud") byl rozsudek krajského soudu v celém rozsahu zrušen. Vrchní soud v souladu s § 259 odst. 3, trestní řád, znovu rozhodl tak, že stěžovatel byl po dílčí úpravě popisu skutku uznán vinným zločinem neoprávněného opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku podle § 234 odst. 3 alinea první, odst. 4 písm. b) trestního zákoníku. Za to a za sbíhající se zločin podvodu byl odsouzen k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 8 let, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou. Stěžovateli byl uložen také peněžitý trest ve výměře 100 denních sazeb po 10 000 Kč, tedy ve výši 1 000 000 Kč. Dále mu byl uložen trest propadnutí věci, a to směnek č. 821227/0627 ze dne 17. 9. 2014 a ze dne 22. 8. 2014. Vrchní soud současně zrušil výrok o trestu z rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 9. 11. 2017, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Poškození J. a J. K. byli odkázáni se svými nároky na náhradu nemajetkové újmy na řízení ve věcech občanskoprávních. 6. Dovolání stěžovatele proti rozsudku vrchního soudu Nejvyšší soud napadeným usnesením podle § 265i odst. 1 písm. e) trestního řádu odmítl. Po přezkoumání věci ve vztahu ke stěžovateli shrnul, že neshledal takové vady rozsudků krajského soudu a vrchního soudu, které by byly s to založit stěžovatelem uplatněné, ale ani žádné jiné dovolací důvody vyjmenované v § 265b odst. 1 trestního řádu, stejně jako porušení jeho práva na spravedlivý proces. II. Argumentace stěžovatele 7. Stěžovatel namítá, že obecné soudy konstruovaly v rozsudcích úmysl stěžovatele obohatit se na úkor J. K. a J. K. V rozporu s touto konstrukcí je ovšem fakt, že ačkoli směnky byly vystaveny v srpnu a září 2014 se splatností do 31. 12. 2014 a indosovány byly dne 25. 11. 2014 na svědka H. (který je posléze indosoval na stěžovatele), stěžovatel neučinil žádný úkon k tomu, aby směnečnou sumu vymáhal. Pokud by stěžovatel sledoval nekalý záměr a chtěl vylákat plnění od rodičů D. K. s využitím skutečnosti, že se indosant stává nepřímým dlužníkem, pak by nepochybně nečekal měsíce a léta. Ani z ničeho nevyplývá, že by na D. K. vyvíjel jakýkoli nátlak k vydání směnek. 8. U směnky ze dne 22. 8. 2014 obecné soudy tvrdí, že to byl stěžovatel, kdo v nezjištěné době opatřil rub směnky podpisem J. K. Avšak nic takového prokázáno nebylo, neboť znalecký posudek připouští jak možnost pravého, byť méně obvyklého podpisu J. K., tak i padělku. I kdyby však šlo o padělek, bylo by třeba prokázat, že se na opatření padělku podpisu stěžovatel nějak podílel, nebo o této skutečnosti alespoň věděl. U směnky ze dne 17. 9. 2014 je na rubu směnky technický padělek podpisu J. K., jehož původ je připisován stěžovateli, nicméně žádné hodnověrné důkazy pro to nejsou. 9. Stěžovatel namítá, že skutkový stav, tak jak je formulován ve skutkových větách nemá podklad v provedených důkazech a je s nimi i ve zřejmém rozporu. To platí zejména pro stěžejní otázku podpisů remitenta na rubopisu obou směnek při její indosaci na další osobu. Stěžovatel tvrdí, že byl uznán vinným na základě konstrukce skutkového děje, kdy rozhodná zjištění, o které se opírá výrok o vině, nejsou prokázána a jde toliko o domněnky. III. Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem 10. Ústavní soud shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem, který byl účastníkem řízení, v nichž byla vydána napadená rozhodnutí. Ús