IV.ÚS 635/25 – Ústavní soud

IV.ÚS 635/25 ze dne 30. 7. 2025 Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Zdeňka Kühna, soudkyně Lucie Dolanské Bányaiové a soudce Josefa Fialy (soudce zpravodaje) o ústavní stížnosti obchodní společnosti X, zastoupené Mgr. Jakubem Schejbalem, advokátem, sídlem Na Poříčí 1070/19, Praha 1 - Nové Město, proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 19. prosince 2024 sp. zn. 1 Nt 1732/2024 a usnesení Policie České republiky, Obvodního ředitelství policie Praha IV, Služby kriminální policie a vyšetřování, 2. oddělení hospodářské kriminality, ze dne 15. listopadu 2024 č. j. KRPA-417916-72/TČ-2023-001492-FAU, za účasti Obvodního soudu pro Prahu 10 a Policie České republiky, Obvodního ředitelství policie Praha IV, Služby kriminální policie a vyšetřování, 2. oddělení hospodářské kriminality, jako účastníků řízení, a Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 10, jako vedlejšího účastníka řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění I. Skutkové okolnosti posuzované věci a obsah napadených rozhodnutí 1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví označených usnesení s tvrzením, že jimi byla porušena její práva ústavně zaručená v čl. 11 odst. 1, čl. 26 odst. 1 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). 2. Z obsahu ústavní stížnosti a jejích příloh se podává, že Policie České republiky, Obvodní ředitelství policie Praha IV, Služba kriminální policie a vyšetřování, 2. oddělení hospodářské kriminality (dále jen "policejní orgán"), napadeným usnesením ve věci podezřelé I. P. zamítla žádost stěžovatelky o zrušení zajištění peněžních prostředků ve výši 104 314,50 USD na specifikovaném bankovním účtu, včetně veškerých příchozích plateb, vkladů a dalších transakcí. Obvodní státní zastupitelství pro Prahu 10 s tímto usnesením vyslovilo souhlas podle § 79a odst. 1 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů. 3. Obvodní soud pro Prahu 10 (dále jen "obvodní soud") napadeným usnesením stížnost stěžovatelky proti uvedenému usnesení policejního orgánu podle § 146a odst. 2 trestního řádu z důvodů podle § 148 odst. 1 písm. c) trestního řádu zamítl. II. Argumentace stěžovatelky 4. Podle stěžovatelky neexistuje pro zajištění peněžních prostředků jakýkoliv legitimní důvod, neboť není obviněná ani podezřelá ze spáchání trestného činu, nemá nedoplatky na daních a je spolehlivou plátkyní DPH, a tedy jde o porušení jejích ústavních práv. 5. Stěžovatelka spolupracuje s obchodní společností ASTRO LOGISTICS, LLC, sídlem ve Spojených státech amerických, pro kterou na základě smluv o softwarových službách poskytovala služby, za což jí byla vyplacena příslušná odměna. Platbu 104 314,50 USD banka bezdůvodně zadržela a následně věc postoupila Policii České republiky, která rozhodla o zajištění peněžních prostředků. Stěžovatelka opakovaně proti zajištění brojila, přičemž v poslední stížnosti namítala absenci konkrétních důvodů, které mohly vést k důvodnému podezření, že prostředky jsou nástrojem nebo výnosem z trestné činnosti. 6. Stěžovatelka vytýká obvodnímu soudu, že se nevypořádal s jejími námitkami, pouze obecně odkázal na svá předchozí rozhodnutí a na trestní oznámení Finančního analytického úřadu, které jí však nebylo nikdy zpřístupněno. Důvody pro zajištění prostředků jsou proto nepřezkoumatelné. Stěžovatelka připomíná judikaturu Ústavního soudu, která stanoví, že nedostatečné odůvodnění soudního rozhodnutí může bez dalšího vést k jeho zrušení [srov. nálezy ze dne 3. 7. 2003 sp. zn. III. ÚS 511/02 (N 105/30 SbNU 471) či ze dne 27. 10. 2011 sp. zn. I. ÚS 1845/11 (N 185/63 SbNU 153)]. Připomíná, že i při existenci důvodů pro zajištění peněžních prostředků v počáteční fázi řízení je nutné s prodlužujícím se trváním zajištění jejich naplnění znovu konkrétně doložit, zpochybňuje, že v jejím případě byly respektovány zákonné podmínky pro zajištění peněžních prostředků, a považuje zásah do svých práv za nepřiměřený a neospravedlnitelný. 7. Dále stěžovatelka namítá, že obvodní soud ani policejní orgán neprokázaly, že zajištěné peněžní prostředky pocházely z trestné činnosti nebo byly jejím nástrojem. Uvádí, že veškeré transakce a jejich důvody byly řádně doloženy a že policejní orgán pouze spekuluje o možném protiprávním jednání, aniž by předložil konkrétní důkazy. Podle ní došlo k zásahu do práva vlastnit majetek a práva podnikat bez odpovídajícího zákonného důvodu a v rozporu se zásadou přiměřenosti. III. Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem 8. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení. Shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněnou stěžovatelkou, která byla účastnicí řízení, v němž byla vydána napadená rozhodnutí. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatelka je právně zastoupená v souladu s § 29 až 31 zákona o Ústavním soudu. Její ústavní stížnost je přípustná (§ 75 odst. 1 téhož zákona a contrario), neboť vyčerpala všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svých práv [srov. kupř. usnesení ze dne 17. 12. 2019 sp. zn. I. ÚS 1737/19 (všechna rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná z https://nalus.usoud.cz)]. IV. Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti 9. Ústavní soud předně připomíná, že již v nálezu ze dne 30. 11. 1995 sp. zn. III. ÚS 62/95 (N 78/4 SbNU 243) vyslovil tezi, podle níž je ústavní soudnictví vybudováno především na zásadě přezkumu věcí pravomocně skončených, v nichž neústavnost nelze napravit jiným způsobem, tedy především procesními prostředky, které vyplývají z příslušných procesních předpisů. Konstatoval, že trestní řízení je zákonem upravený proces poznávání, zjišťování a hodnocení skutečností, na kterých bude následně vybudováno meritorní rozhodnutí ve věci. Co do své zákonnosti a ústavnosti prakticky neustále podléhá kontrole státního zastupitelství a posléze, zejména při vlastním rozhodování o meritu věci, i soudnímu přezkumu. Ingerenci Ústavního soudu do rozhodování orgánů činných v trestním řízení v přípravném řízení je proto nutno považovat, s výjimkou mimořádné situace, za nepřípustnou, případně přinejmenším za nežádoucí. Její možnost je tak v těchto souvislostech nutno vykládat restriktivním způsobem. Své místo má pouze při zjevném porušení kogentních ustanovení podústavního práva, vymyká-li se postup orgánů činných v trestním řízení zcela ústavnímu a zákonnému procesněprávnímu rámci a tyto vady nelze v soustavě orgánů činných v trestním řízení, zejména obecných soudů, již nikterak odstranit. 10. Dále Ústavní soud připomíná, že majetkové hodnoty zajišťované podle § 79a a násl. trestního řádu představují majetek podle čl. 11 odst. 1 Listiny a čl. 1 Dodatkového protokolu k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Dodatkový protokol") a zajištění je opatřením zasahujícím do základního práva na pokojné užívání majetku. Jde ovšem o opatření dočasné, svou povahou zatímní a zajišťovací, nepředstavující konečné rozhodnutí ve věci. Nejde tudíž o "zbavení majetku" podle čl. 1 odst. 1 věty druhé Dodatkového protokolu, nýbrž pouze o opatření, jež se týká "užívání majetku" podle odst. 2 tohoto článku (srov. rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ze dne 7. 12. 1976 ve věci Handyside v. Spojené království, stížnost č. 5493/72, bod 62.). Skutečnost, že jde pouze o časově omezené opatření, však nevylučuje jeho způsobilost zasáhnout do ústavně zaručených práv osob. 11. Při posuzování ústavnosti dočasných majetkových zajišťovacích institutů upravených v § 79a a násl. trestního řádu Ústavní soud vychází z jejich smyslu a účelu. Zajištění podle § 79a a násl. trestního řádu je institutem, který napomáhá objasňování závažné, zejména hospodářské, kriminality, jehož podstatou není odnětí daných prostředků vlastníkovi, ale omezení dispozičního práva s nimi tak, aby nemohlo dojít k takovému jejich užití, které by mařilo průběh a výsledek trestního řízení. Jde o omezení vlastnického práva dotčených osob, avšak v hranicích výluky z jeho ochrany, která je při zachování v zákoně specifikovaných podmínek přiměřená cíli sledovanému právní úpravou, jímž je náležité zjištění trestných činů a spravedlivé potrestání pachatelů (§ 1 odst. 1 trestního řádu) i snaha v nejvyšší možné míře eliminovat škodu způsobenou případnou trestnou činností. 12. Na rozhodnutí o zajištění majetkových hodnot podle § 79a a násl. trestního řádu jsou z ústavního pohledu kladeny následující požadavky: musí mít zákonný podklad (čl. 2 odst. 3 Ústavy a čl. 2 odst. 2 Listiny), musí být vydáno příslušným orgánem (čl. 2 odst. 2 a čl. 38 odst. 1 Listiny) a nemůže být projevem libovůle (čl. 1 odst. 1 Ústavy a čl. 2 odst. 2 a 3 Listiny). Posouzení vlastních podmínek vydání rozhodnutí o zajištění je pak především věcí příslušných orgánů veřejné moci; při naplnění uvedených požadav