Ústavní soud IV.ÚS 805/25

Stěžovatelka se ústavní stížností domáhá zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí s tvrzením, že jím bylo porušeno její ústavně zaručené právo na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), resp. právo na spravedlivý proces podle čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, další práva soudního řízení ve smyslu čl. 37 Listiny a právo na ochranu vlastnictví podle čl. 11 odst. 1 Listiny.

Krajský soud v Brně (dále jen "krajský soud") při výkonu působnosti věřitelského výboru výrokem I napadeného usnesení neschválil podle § 39 odst. 2 a 3 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů, žádost stěžovatelky (insolvenční správkyně), aby náklady na její právní zastoupení v incidenčním sporu vedeném u krajského soudu pod sp. zn. 72 ICm 62/2024 byly hrazeny z majetkové podstaty a jí přiznaný potenciální přísudek byl použit na úhradu právního zastoupení. Podle krajského soudu je vedení odpůrčího sporu bez výrazných a výjimečných specifik běžnou činností insolvenčního správce krytou jeho odměnou. Nadto stěžovatelku zastupuje jako advokát její společník. Potenciální přiznaný přísudek bude příjmem majetkové podstaty a náklady na právní zastoupení ponese insolvenční správce z odměny. Výrokem II ze shodných důvodů neschválil tyto výdaje podle § 39 odst. 2 insolvenčního zákona.

Stěžovatelka nesouhlasí s napadeným usnesením. Poukazuje na to, že jako insolvenční správkyně má v incidenčním sporu postavení účastníka řízení. Svědčí jí všechna procesní práva, včetně práva nechat se v řízení zastoupit advokátem, a právo na náhradu nákladů řízení. I podle Ústavního soudu [nález ze dne 27. 11. 2018 sp. zn. IV. ÚS 3859/17 (N 193/91 SbNU 395)] není vyloučeno zastoupení insolvenčního správce v incidenčních sporech advokátem, je-li jím sám. Tyto závěry jsou potvrzeny i v případě, kdy advokát poskytující právní služby je současně společníkem insolvenčního správce. Podotýká, že náklady na právní zastoupení by nešly k tíži majetkové podstaty vzhledem k tomu, že její žádost se týkala potenciálního přísudku, který by byl zaplacen neúspěšnou protistranou. Rovněž se domnívá, že náklady spojené se zastoupením advokátem náleží mezi náklady potřebné k účelnému uplatňování práva. Pokud by stěžovatelce nebylo umožněno nechat se zastoupit advokátem, byla by její pozice v incidenčním sporu oslabena a naopak protistrana by byla zvýhodněna tím, že vedení sporu bude pro ni nákladově příznivější.

Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněnou stěžovatelkou, která byla účastnicí řízení, v němž bylo vydáno soudní rozhodnutí napadené ústavní stížností. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatelka je právně zastoupena advokátem v souladu s § 29 až 31 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). Ústavní stížnost je přípustná, neboť stěžovatelka vyčerpala všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva (§ 75 odst. 1 téhož zákona a contrario).

Ústavní soud připomíná, že není součástí soustavy soudů [čl. 91 odst. 1 Ústavy České republiky (dále jen "Ústava")] a nepřísluší mu výkon dozoru nad jejich rozhodovací činností. Do rozhodovací činnosti soudů je Ústavní soud v řízení o ústavní stížnosti podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy oprávněn zasáhnout pouze tehdy, byla-li pravomocným rozhodnutím těchto orgánů porušena ústavně zaručená základní práva nebo svobody stěžovatele.

Ústavní soud předně poukazuje na to, že napadené rozhodnutí bylo vydáno krajským soudem při výkonu dohlédací činnosti (§ 11 odst. 1 insolvenčního zákona). Povaha této činnosti odůvodňuje nejen omezení přípustnosti, resp. nemožnost podání odvolání proti takovému rozhodnutí, ale je současně i důvodem pro minimalizaci zásahu Ústavního soudu [viz usnesení ze dne 19. 9. 2017 sp. zn. I. ÚS 2380/17 (body 13 a 14), ze dne 14. 11. 2017 sp. zn. I. ÚS 2557/17 nebo ze dne 21. 2. 2017 sp. zn. III. ÚS 405/17].

Výše uvedené závěry promítl Ústavní soud do stávající věci. Stěžovatelka, jako insolvenční správkyně, má v incidenčním sporu postavení účastníka řízení. Ústavní soud nesdílí názor stěžovatelky, že pokud by nebylo její žádosti na hrazení nákladů z majetkové podstaty vyhověno, bude v incidenčním sporu znevýhodněna nebo že by byla porušena zásada rovnosti účastníků řízení, či dokonce právo na právní pomoc. Stěžovatelce nic nebrání v tom, aby se nechala advokátem právně zastoupit. V tomto směru jí žádná procesní práva nejsou upřena. Povinností stěžovatelky, jako insolvenční správkyně, je účast na jednáních u soudu, včetně zastupování v incidenčních sporech. Tato její činnost je pak honorována odměnou insolvenčního správce. Jak uvedl krajský soud v napadeném usnesení (výrok I), v daném insolvenčním sporu zastupoval stěžovatelku advokát, který je a byl zároveň ohlášeným společníkem stěžovatelky. Přestože má stěžovatelka možnost nechat se při plnění svých povinností zastoupit, v tomto případě stěžovatelka v podstatě ve sporu jedná sama prostřednictvím svého společníka a náklady na vedení sporu budou plně kryty odměnou insolvenčního správce. Za těchto okolností Ústavní soud na závěru krajského soudu, že stěžovatelce nelze uhradit náklady na právní zastoupení v daném sporu z majetkové podstaty, nespatřuje nic, co by vybočovalo z ústavních mantinelů.

Vzhledem k tomu, že Ústavní soud neshledal žádné porušení ústavně zaručených práv stěžovatelky, odmítl ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků jako návrh zjevně neopodstatněný podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.