Zákoník mezinárodního obchodu

(1) Smlouva je uzavřena i tehdy, dojde-li projev o přijetí návrhu po stanovené lhůtě (§ 110), jestliže navrhovatel musel poznat, že přijetí návrhu bylo vypraveno včas, a přesto bez zbytečného odkladu neprohlásí, že přijetí návrhu odmítá jako opožděné.

(2) Totéž platí, je-li nezávazný návrh přijat včas a řádně a navrhovatel bez zbytečného odkladu neprohlásí, že odmítá smlouvu uzavřít.

Na přijetí návrhu s odchylkami nebo výhradami se hledí jako na jeho odmítnutí a na nový návrh druhé strany, má-li obsah stanovený v § 108 odstavec 1. Za nový návrh se považuje i opožděné přijetí návrhu.

Ujednání, že určitá část obsahu smlouvy bude smluvena mezi stranami dodatečně, se považuje za podmínku platnosti uzavřené smlouvy.

Smlouva může být uzavřena jakýmkoliv souhlasným projevem vůle stran. Ke vzniku smlouvy také stačí, jestliže strana, které je návrh určen, dá svým chováním vzhledem k okolnostem případu najevo, že návrh přijala.

Smlouva mezi přítomnými nebo jinak přímo jednajícími vzniká okamžikem přijetí návrhu; jinak smlouva vzniká okamžikem, kdy prohlášení o přijetí návrhu došlo navrhovateli nebo kdy došlo na adresu udanou v návrhu. Nebyl-li návrh přijat výslovně, vzniká smlouva okamžikem, kdy strana, které je návrh určen, se podle něho ve lhůtě pro přijetí počala chovat.

Smlouvu lze uzavřít také odkazem na stranám známé nebo navrhovatelem předložené obchodní podmínky nebo použitím smluvních formulářů zavedených v obchodním styku. Odchylná ujednání ve smlouvě mají přednost před zněním těchto obchodních podmínek nebo smluvních formulářů.

Použijí-li strany ve smlouvě některé z doložek upravených v mezinárodně užívaných vykládacích pravidlech, má se za to, že strany zamýšlely dosáhnout touto doložkou právních účinků stanovených vykládacími pravidly, na něž strany buď poukázaly, nebo které měly nejspíše na mysli.

Práva a povinnosti, jejichž úprava není ve smlouvě dohodnuta, řídí se tímto zákonem a obchodními zvyklostmi obecně zachovávanými v mezinárodním styku v příslušném obchodním odvětví, pokud nejsou v rozporu ani se smlouvou, ani s tímto zákonem.

Smlouvou může být převzat závazek uzavřít do stanovené doby budoucí smlouvu, pokud je dohodnut alespoň předmět plnění obou stran; smlouva o uzavření budoucí smlouvy musí být uzavřena písemně.

(1) Odmítá-li bezdůvodně osoba zavázaná podle § 119 uzavřít budoucí smlouvu, může oprávněná strana požadovat náhradu škody, nebo stanoví-li to smlouva, žádat, aby nestanovený obsah budoucí smlouvy byl určen soudem nebo osobou ve smlouvě určenou.

(2) Nárok na stanovení chybějícího obsahu smlouvy lze uplatnit u soudu do jednoho roku od doby, kdy měla být budoucí smlouva uzavřena, jinak nárok zaniká; totéž platí, nebyl-li v uvedené lhůtě stanoven chybějící obsah smlouvy ve smlouvě určenou osobou.

Chybějící obsah smlouvy, k jejímuž uzavření je zavázaná strana povinna, je třeba určit v rámci ustanovení § 118 podle účelu, který vzhledem k okolnostem, za nichž došlo k uzavření předběžné smlouvy, strany sledovaly uzavřením budoucí smlouvy a s přihlédnutím k zásadě poctivého obchodního styku.

Závazek uzavřít budoucí smlouvu zaniká, jestliže okolnosti, z nichž strany při vzniku závazku vycházely, se do té míry změnily, že nelze na zavázané straně rozumně požadovat, aby smlouvu uzavřela.

(1) Ustanovení o převzetí závazku uzavřít budoucí smlouvu se použije přiměřeně i na smlouvy, v kterých se strany dohodly, že obsah smlouvy ještě bude doplněn, pokud strany daly nepochybně najevo, že smlouva má platit, i kdyby k dohodě o zbytku obsahu smlouvy nedošlo.

(2) V případech uvedených v odstavci 1 může se oprávněná osoba domáhat doplnění smlouvy soudem, i když to ve smlouvě není stanoveno.

(1) Je-li několik dlužníků zavázáno k témuž plnění, jsou všichni zavázáni společně a nerozdílně a věřitel může požadovat celé plnění na kterémkoliv z nich, pokud zákonem není stanoveno jinak, nebo pokud z povahy závazku neplyne, že může být splněn jen společnou činností všech.

(2) Jestliže dluh splní jeden dlužník zavázaný podle odstavce 1, závazek ostatních dlužníků vůči věřiteli zanikne.

Vzájemný poměr mezi spoludlužníky určuje kolik který ze spoludlužníků je povinen uhradit ostatním spoludlužníkům na společný závazek; v pochybnostech jsou spoludlužníci zavázáni ve vzájemném poměru rovným dílem. Pokud nemůže některý ze spoludlužníků závazek splnit, rozdělí se podíl na něj připadající stejným způsobem na ostatní.

Spoludlužník, proti němuž byl uplatněn nárok vyšší, než odpovídá jeho podílu, je povinen bez zbytečného odkladu vyrozumět ostatní spoludlužníky a dát jim příležitost uplatnit námitky proti nároku.

(1) Spoludlužník, proti němuž byl uplatněn nárok vyšší, než odpovídá jeho podílu, může se domáhat na ostatních, aby splnili závazek v rozsahu podílů na ně připadajících. Práva věřitelova tím nejsou dotčena.

(2) Splnil-li spoludlužník závazek podle odstavce 1, může požadovat na ostatních náhradu v rozsahu podílů na ně připadajících.

Není-li více dlužníků zavázáno věřiteli společně a nerozdílně, odpovídá každý dlužník samostatně jen svým podílem; nejsou-li podíly stanoveny, rovným dílem.

Je-li dlužník zavázán současně více věřitelům k nedělitelnému plnění, může plnění požadovat kterýkoli z věřitelů.

Je-li někdo zavázán k dělitelnému plnění současně více věřitelům, může každý věřitel požadovat toliko svůj podíl; v pochybnostech je dlužník povinen každému věřiteli plnit stejný díl.

Může-li kterýkoliv z věřitelů žádat celé plnění, je dlužník oprávněn plnit kterémukoliv z věřitelů do doby, kdy jeden z věřitelů o plnění požádá. Splněním jednomu z věřitelů závazek dlužníka zaniká.

Vztah mezi spoluvěřiteli určuje, zda a do jaké míry je spoluvěřitel, který obdržel více, než činí podíl na něj připadající, ostatním spoluvěřitelům něčím zavázán.

Ze smlouvy ve prospěch třetí osoby může žádat plnění tato třetí osoba, jestliže projeví vůli plnění přijmout.

Námitky ze smlouvy uzavřené s druhou stranou má dlužník také proti třetí osobě.

Dokud třetí osoba neprojeví vůči dlužníkovi vůli plnění přijmout, mohou smluvní strany smlouvu zrušit nebo změnit.

(1) Vzdá-li se třetí osoba své pohledávky nebo dlužníkovo plnění nepřijme, náleží plnění druhé straně, neodporuje-li to účelu smlouvy.

(2) Totéž platí, jestliže druhá strana sdělí dlužníkovi před tím, než třetí strana projevila vůči dlužníkovi vůli plnění přijmout, že nemá být plněno třetí osobě.

Jestliže někdo druhému slíbí plnění třetího, znamená to slib přímluvy u třetího, aby plnění poskytl; zaváže-li se však písemně, že plnění třetí osoby bude uskutečněno, je povinen nahradit škodu, kterou věřitel utrpí, nedojde-li k tomuto plnění.

Věřitel může svou pohledávku i bez souhlasu dlužníka postoupit smlouvou jiné osobě (postupníkovi).

(1) Postoupit nelze pohledávku, která zaniká nejpozději smrtí věřitele nebo jejíž obsah by se změnou věřitele změnil. Postoupit nelze ani pohledávku, pokud nemůže být postižena výkonem rozhodnutí.

(2) Rovněž nelze postoupit pohledávku, jejíž postoupení by odporovalo dohodě s dlužníkem.

S postoupenou pohledávkou přechází veškeré její příslušenství a všechna práva s ní spojená. Původní věřitel (postupitel) je povinen vydat postupníkovi a na něj převést všechny právní pomůcky a zajišťovací prostředky týkající se postoupené pohledávky a poskytnout mu všechny potřebné informace.

Dokud postupitel dlužníka o postoupení nevyrozumí, nebo dokud postupník postoupení pohledávky dlužníku neprokáže, může dlužník závazek splnit postupiteli.

Na žádost postupníka může postupitel nárok vymáhat svým jménem ve prospěch postupníka sám, souhlasí-li s tím postupník a sám ji nevymáhá; dlužník nemůže v takovém případě vznést námitku, že postupitel již není věřitelem.

Námitky proti pohledávce, které měl dlužník v době postoupení, zůstávají mu zachovány i po postoupení; své vzájemné pohledávky vůči postupiteli může namítat i vůči postupníkovi, i když v době postoupení ještě nebyly splatné. Dlužník však musí oznámit postupníkovi své pohledávky vůči postupiteli bez zbytečného odkladu po té, co se o postoupení pohledávky dověděl.

(1) Byla-li pohledávka postoupena za úplatu, odpovídá postupitel postupníkovi za to, že v době postoupení trvala; za dobytnost odpovídá, jestliže to bylo smluveno, a to jen do výše přijaté úplaty s úroky a náklady spojenými s bezvýsledným vymáháním.

(2) Postupitel neodpovídá podle odstavce 1, jestliže postupník postoupenou pohledávku neuplatní před soudem včas.

Kdo se dohodne s dlužníkem, že přejímá jeho závazek, nastoupí jako dlužník na jeho místo, přivolí-li k tomu věřitel. Přivolení věřitele může být dáno buď původnímu dlužníku nebo přejímateli závazku.

Kdo bez dohody s dlužníkem ujedná s věřitelem, že splní za dlužníka jeho závazek, stane se dlužníkem vedle původního dlužníka.

Projev nového dlužníka o převzetí závazku musí se stát písemně.

Obsah závazku se jeho převzetím nemění, avšak zajištění závazku poskytnuté třetí osobou trvá jen tehdy, jestliže tato osoba přivolila ke změně dlužníka.

Převezme-li někdo smlouvou jmění nebo podnik, je zavázán vedle původního dlužníka ze závazků, které náležejí ke jmění nebo podniku a o kterých při uzavření smlouvy věděl nebo vědět musel. Nabyvatel odpovídá toliko do výše nabytého majetku.

Převezmou-li smlouvou jmění nebo podnik zcizitelův manžel, jeho děti, sourozenci nebo rodiče, jsou zavázáni vedle zcizitele ze závazků, které náležejí ke jmění nebo k podniku, bez ohledu na cenu majetku, ledaže o takových závazcích při převzetí nevěděli ani vědět nemohli.