Zákoník mezinárodního obchodu

Věřitel může bez zbytečného odkladu odstoupit od smlouvy, jestliže z chování dlužníka nebo z jiných okolností ještě před dobou určenou pro plnění nepochybně vyplývá, že smlouva bude dlužníkem porušena podstatným způsobem a jestliže dlužník bez zbytečného odkladu po vyzvání věřitelem nesloží jistotu.

(1) Prohlášením o odstoupení od smlouvy, pokud bylo učiněno ve shodě s tímto zákonem, zanikají všechna práva a povinnosti stran ze smlouvy.

(2) Odstoupení od smlouvy se nedotýká nároku na náhradu škody, ani dohody stran o způsobu řešení sporů ze smlouvy.

(1) Jestliže ze smlouvy, která zanikla odstoupením, plnila jen jedna strana, je oprávněna své plnění požadovat zpět.

(2) Plnily-li obě strany, je každá z nich oprávněna požadovat vrácení toho, co sama plnila, jen když současně vrátí to, co jí bylo plněno.

(1) Stane-li se závazek po svém vzniku nesplnitelným, zaniká závazkový vztah pro nemožnost plnění.

(2) Závazek se považuje za splnitelný, i když

a) jej lze splnit jen za ztížených podmínek nebo s většími náklady, nebo

b) lze závazek splnit až po určené době plnění.

Stane-li se pouze část plnění nemožnou, zaniká závazkový vztah pouze co do této části; vyplývá-li však z povahy smlouvy nebo účelu plnění, který byl stranám znám při vzniku závazku, že plnění zbytku nemá pro věřitele žádný hospodářský význam, zaniká závazkový vztah v celém rozsahu.

(1) Stane-li se uskutečnění jednoho z více volitelných plnění nemožným, omezuje se závazek na plnění zbývající.

(2) Jestliže nastala nemožnost jednoho z volitelných plnění pro skutečnost, kterou způsobila osoba, jež nemá právo volby, může druhá strana buď požadovat zbývající plnění, nebo od smlouvy odstoupit.

Dlužník je povinen, jakmile se dozví o skutečnosti, která činí splnění závazku nemožným, oznámit to bez odkladu věřiteli; jinak odpovídá za škodu, která věřiteli vznikne tím, že nebyl včas o této skutečnosti vyrozuměn.

Nemožnost plnění je povinen prokázat dlužník.

Dlužník, jehož závazek zanikl pro nemožnost plnění, je povinen nahradit podle ustanovení § 251 až 257 škodu tím věřiteli způsobenou, ledaže nemožnost plnění závazku byla způsobena okolnostmi vylučujícími odpovědnost (§ 252). Totéž platí při nemožnosti plnění jiné povinnosti povinné strany.

Kdo nesplní povinnost ze závazkového vztahu, je povinen nahradit škodu tím způsobenou oprávněné osobě, ledaže nesplnění povinnosti bylo způsobeno okolnostmi vylučujícími odpovědnost.

(1) Za okolnosti vylučující odpovědnost se považují mimořádné okolnosti bránící dočasně nebo trvale splnění povinnosti ze závazkového poměru, které nastaly po jeho vzniku a nemohly být zavázanou stranou odvráceny.

(2) Za okolnosti vylučující odpovědnost se však nepokládají okolnosti, jež vyplývají z osobních, zejména hospodářských poměrů zavázané osoby, a dále překážky plnění, jež zavázaná osoba byla povinna překonat nebo odstranit, jako např. nedostatek úředního povolení nutného k splnění povinnosti zavázané strany, jakož i okolnosti, jež nastaly až v době, kdy zavázaná strana již byla v prodlení.

Škoda se nahrazuje v penězích; jestliže však o to poškozený požádá a je-li to možné a obvyklé, nahrazuje se škoda uvedením v předešlý stav.

(1) Není-li stanoveno v tomto zákoně něco jiného, nahrazuje se skutečná škoda i ušlý zisk. Místo skutečně ušlého zisku může oprávněný požadovat náhradu zisku docilovaného obvykle v poctivém obchodním styku v zemi, kam mělo být zboží prodávajícím odesláno, v ostatních případech náhradu zisku docilovaného obvykle v zemi, kde mělo být plněno, a to vždy za podmínek obdobných podmínkám porušené smlouvy.

(2) Nenahrazuje se nepřímá škoda, ani škoda, kterou osoba, jež nesplnila závazek, při vzniku závazku nemohla předvídat jako obvyklý následek takového nesplnění.

Pokud by škoda byla způsobena zároveň nesplněním smluvní nebo jiné povinnosti poškozeného, nese poškozený poměrný díl škody.

Je-li povinno k úhradě škody několik osob, odpovídají společně a nerozdílně podle ustanovení o společných závazcích a mezi sebou se vypořádají podle rozsahu své odpovědnosti.

Osoba, které hrozí vzniknout škoda, je povinna s přihlédnutím k okolnostem případu učinit opatření k odvrácení škody nebo k jejímu zmenšení. Část škody, která vznikla tím, že poškozený tuto povinnost nesplnil, nemusí být nahrazena.

(1) Závazek zaniká tím, že se dohodou mezi věřitelem a dlužníkem nahradí závazkem novým. K platnosti takové dohody se vyžaduje, aby původní závazek byl závazkem platným.

(2) Má-li se nahradit závazek zřízený písemnou formou, musí být dohoda o zřízení nového závazku uzavřena písemně. Totéž platí, je-li nahrazovaný závazek promlčen.

(3) V pochybnostech se nepokládá dosavadní závazek za zaniklý, pokud může obstát vedle závazku nového.

Dosavadní závazek lze nahradit novým závazkem též tím způsobem, že si strany dohodou upraví pohledávky a závazky mezi nimi dosud sporné nebo pochybné. Ustanovení § 258 odst. 2 platí obdobně.

Omyl v tom, co bylo mezi stranami sporné nebo pochybné, nevadí platnosti narovnání, ledaže omyl vyvolala některá strana lstí. Narovnání učiněné v dobré víře nepozbývá platnosti ani tehdy, je-li ze skutečností dodatečně najevo vyšlých zřejmo, že některá ze stran pohledávku neměla.

Narovnání, kterým mají být mezi stranami upraveny veškeré nároky, nedotýká se nároku, který žádná ze stran zřejmě neměla na mysli.

Ručení, zástavní a jiná práva spojená se závazkem zaniklým některým ze způsobů uvedených v § 258 až 261 zajišťují i nový závazek nahrazující závazek původní; pokud osoby zavázané z těchto práv neprojevily s novým závazkem souhlas, jsou zavázány nejvýše v rozsahu původního závazku.

Strany si mohou dohodnout, že závazek zaniká, aniž by byl nahrazen závazkem novým. Jestliže zaniká závazkový vztah zřízený písemnou formou nebo jestliže má zaniknout závazek jen jedné strany, musí mít dohoda o zrušení závazku písemnou formu.

Závazek zaniká zaplacením odstupného, které si strany písemně smluvily, jestliže strana, která odstupné zaplatí, druhé straně oznámí, že od smlouvy odstupuje. Kdo smlouvu splnil aspoň zčásti nebo přijal jen částečné plnění strany druhé, nemůže již od smlouvy takto odstoupit.

Mají-li strany pohledávky směřující k plnění stejného druhu vůči sobě navzájem a některá ze stran, třeba proti vůli druhé strany, učiní projev směřující k započtení, ruší se oba nároky, pokud se vzájemně kryjí. Tyto účinky nastávají k okamžiku, kdy se oba nároky staly způsobilými k započtení.

K započtení jsou způsobilé pohledávky, které lze uplatnit před soudem. Započtení však nebrání, jestliže pohledávku nelze takto uplatnit pro promlčení, které nastalo teprve po době, kdy se pohledávky staly způsobilými k započtení.

(1) Proti nároku splatnému nelze započíst pohledávku nesplatnou, ledaže jde o pohledávku vůči dlužníku, u něhož byla zjištěna nezpůsobilost plnit.

(2) Jestliže věřitel odsunul bezúplatně k žádosti dlužníka dobu plnění jeho závazku, není to na překážku započtení.

Proti nároku na vrácení věcí svémocně nebo lstivě odňatých, půjčených, daných do úschovy nebo pronajatých, nebo na peněžitou náhradu za ně, není započtení přípustné.

Byl-li nárok převeden postupně na několik osob, může dlužník započíst toliko nárok, který měl v době prvého převodu za prvým věřitelem, jakož i svůj nárok, který má za věřitelem posledním.

Dohodnou-li se strany, lze započtením vyrovnat jakékoliv vzájemné pohledávky.

Nelze-li závazek splnit, protože věřitel je dlužníkovi neznám nebo protože je nepřítomen nebo je v prodlení nebo má-li dlužník odůvodněné pochybnosti o tom, kdo je jeho věřitelem, je dlužník nebo ten, kdo má za něho plnit, oprávněn splnit závazek uložením věci, která je předmětem závazku, na náklady věřitele v místě plnění do úschovy úředního orgánu k tomu příslušného.

Splyne-li v jedné osobě pohledávka se závazkem, zanikne pohledávka i závazek.

(1) Závazek zaniká uplynutím doby, na kterou je smlouvou nebo tímto zákonem omezen.

(2) Jestliže to stanoví tento zákon, zaniká závazek, nevykoná-li oprávněný předepsaný právní úkon nebo neuplatní-li svůj nárok před soudem ve stanovené lhůtě.

(3) K zániku závazku podle odstavce 1 nebo 2 přihlédne soud i bez námitky dlužníka.

(1) Smrtí dlužníka závazek nezanikne, ledaže jeho obsahem bylo plnění, které mělo být provedeno osobně jen dlužníkem.

(2) Smrtí věřitele zaniká pohledávka jen tehdy, bylo-li plnění omezeno pouze na jeho osobu.

(1) Závazek nezaniká, i když dojde k zásadní změně okolností, za nichž smlouva byla uzavřena, ledaže by změna těchto okolností zmařila dosažení základního účelu smlouvy, který je výslovně ve smlouvě vyjádřen. Takovými okolnostmi není ani změna majetkových poměrů dlužníka, ani změna hospodářské situace v jeho zemi nebo změna podmínek v mezinárodním obchodním styku.

(2) Závazek zaniká teprve, když zmaření účelu smlouvy bylo oznámeno druhé straně; tato strana má nárok na náhradu škody způsobené jí zánikem závazkového poměru jako při nemožnosti plnění (§ 250).

(1) Kupní smlouvou se prodávající zavazuje odevzdat kupujícímu zboží určené jednotlivě nebo alespoň co do množství a druhu a umožnit mu, aby k němu nabyl vlastnického práva, a kupující se zavazuje zaplatit kupní cenu.

(2) Smluvení určité kupní ceny netvoří podstatnou náležitost pro vznik kupní smlouvy, jestliže strany projeví vůli uzavřít smlouvu i bez dohody o kupní ceně; není-li výše kupní ceny smluvena ani smluven způsob jejího určení, je kupující povinen zaplatit kupní cenu stanovenou v § 340.

Za kupní smlouvu považuje se i smlouva, jejíž předmětem je zboží, které má být vyrobeno, jestliže věci určené pro zpracování při jeho výrobě má opatřit prodávající.

Prodávající je povinen kupujícímu zboží odevzdat. Odevzdáním zboží ve smyslu tohoto zákona rozumí se předání (dodání) zboží a jeho příslušenství, pokud se uskutečňuje ve shodě se smlouvou, popřípadě tímto zákonem.

(1) Má-li podle smlouvy prodávající předat zboží k přepravě do místa určení, kterou má podle § 335 obstarat, a není-li místo určení místem plnění, uskutečňuje se odevzdání zboží již jeho předáním prvnímu dopravci.

(2) Uskutečňuje-li se přeprava uvedená v odstavci 1 na základě náložného listu, dochází k odevzdání zboží vydáním náložného listu dopravcem.

Jestliže zboží při předání dopravci není zjevně dostatečně označeno jako zásilka pro kupujícího, splní prodávající povinnost odevzdat zboží teprve tím, že vyrozumí kupujícího o tom, že zboží bylo předáno dopravci, popřípadě tím, že kupujícímu odešle doklad blíže určující odeslané zboží.

(1) Prodávající je povinen plnit ve smluvené době.

(2) Je-li doba plnění přesně určena, je prodávající povinen plnit i bez vyzvání kupujícího.

(3) Je-li doba plnění stanovena na určité období, může prodávající plnit podle vlastní volby kdykoliv během tohoto období, nemá-li podle okolností případu v rámci tohoto období dobu plnění blíže určit kupující tím, že vyzve prodávajícího k plnění.

(4) Má-li být plněno v době určené počtem dnů, týdnů, měsíců nebo roků, počíná tato dodací lhůta běžet od uzavření smlouvy. Jestliže však kupující má splnit určité povinnosti (např. zaplacení kupní ceny nebo její části nebo zajištění jejího zaplacení, předložení nákresů apod.) ještě před dodáním zboží, počíná dodací lhůta běžet teprve splněním těchto povinností.