(1) Prodávající je povinen podle podmínek smlouvy, jinak podle obchodních zvyklostí odevzdat kupujícímu i doklady vztahující se k prodanému zboží. Odevzdání dokladů se musí uskutečnit s náležitou péčí bez zbytečného odkladu po odevzdání zboží na místě určeném ve smlouvě, jinak v místě odevzdání zboží. Kupující je povinen řádně nabídnuté doklady převzít.
(2) Jsou-li doklady týkající se přepravy nutné pro převzetí zboží nebo pro volné nakládání s ním, je třeba odevzdat takové doklady bez zbytečného odkladu po jejich vydání, a to ve smluveném místě, jinak v místě, kde má být placena kupní cena.
Jestliže prodávající poruší podstatným způsobem smlouvu tím, že neodevzdá doklady včas nebo na stanoveném místě, je kupující oprávněn stanovit přiměřenou lhůtu pro odevzdání s tím, že při jejím nedodržení od smlouvy odstoupí.
Jestliže prodávající tím, že neodevzdal doklady včas a na stanoveném místě, porušil smlouvu nepodstatným způsobem, má kupující pouze nárok na náhradu škody.
(1) Nepředání dokladů včas podle § 317, pokud jsou tyto doklady nutné pro převzetí zboží nebo pro volné nakládání s ním, popřípadě pro použití zboží, má tytéž právní účinky jako porušení povinnosti prodávajícího včas odevzdat zboží.
(2) Jestliže z účelu smlouvy oběma stranám známého při uzavření smlouvy nevyplývá něco jiného, pokládají se doklady týkající se přepravy obstarávané podle § 335 prodávajícím za včas předané, jestliže jsou předány do doby, kdy zboží dojde do místa určení nebo do doby, kdy tam podle okolností případu mělo dojít.
Má-li prodávající podle smlouvy předat zboží k přepravě nebo je-li předmětem smlouvy zboží přepravované, nabývá kupující vlastnického práva ke zboží teprve v době, kdy získal oprávnění zásilkou nakládat.
(1) Strany si mohou smluvit odchylnou dobu nabytí vlastnického práva. Má-li však vlastnické právo přejít na kupujícího teprve po době, kdy by je nabyl podle § 322 nebo 323, musí být tato výhrada vlastnického práva ujednána písemně.
(2) Je-li smlouvou přiznána prodávajícímu výhrada vlastnického práva a není smluveno, kdy má kupující vlastnického práva nabýt, má se za to, že kupující se stává vlastníkem teprve úplným zaplacením kupní ceny.
Kupující získává vlastnické právo i tehdy, jestliže prodávající není vlastníkem prodávaného zboží, ledaže v době, kdy mělo dojít k nabytí vlastnického práva, kupující věděl, že prodávající není vlastníkem a že ani není oprávněn zbožím nakládat.
(1) Vlastník i spoluvlastník jsou oprávněni domáhat se ochrany proti tomu, kdo je neoprávněně ruší při nakládání zbožím podle tohoto zákona; zejména se mohou domáhat vydání zboží, jež je předmětem plnění v právním vztahu upraveným tímto zákonem, na tom, kdo je neprávem zadržuje.
(2) Obdobné právo přísluší tomu, kdo je oprávněn mít věc pro vlastníka.
Jestliže prodávající nesplnil povinnost stanovenou mu v § 321 a kupující nabyl vlastnického práva k zboží omezeného právy jiných osob a toto omezení smlouvou na sebe nepřevzal, nebo jestliže nenabyl vlastnického práva vůbec, má zboží právní vady.
(1) Při právních vadách zboží je povinen kupující vyrozumět bez zbytečného odkladu prodávajícího o uplatňovaných právech třetích osob a může žádat, aby prodávající v přiměřené lhůtě právní vady odstranil.
(2) Jestliže tak prodávající v přiměřené lhůtě neučiní, může kupující, který prodávajícího včas o právních vadách zboží vyrozuměl, požadovat dodání náhradního zboží bez právních vad; při podstatném porušení smlouvy, nebo jestliže prodávající nedodal v přiměřené lhůtě zboží náhradní, může kupující také od smlouvy odstoupit.
(3) Vedle oprávnění podle předchozích odstavců přísluší kupujícímu nárok na náhradu škody způsobené právními vadami.
Neuplatní-li kupující u soudu nárok na náhradní zboží bez právních vad do šesti měsíců a nárok na náhradu škody do jednoho roku od doby uplatnění práv třetích osob, nastávají obdobně účinky stanovené v § 313.
Ustanovení o právních vadách použije se přiměřeně i na případy, kdy užívání zboží nebo nakládání s ním dotýká se jiných než věcných práv třetích osob působících i proti kupujícímu, zejména práv souvisejících s ochranou průmyslového vlastnictví.
Prodávající je povinen obstarat vývozní povolení, popřípadě průvozní povolení do místa plnění, pokud jsou tato povolení předepsána pro uskutečnění dodání v době plnění bez ohledu na to, zda byla předepsána i v době uzavření smlouvy.
(1) Jestliže prodávající má podle smlouvy zboží předat k přepravě, je povinen uzavřít potřebnou smlouvu o přepravě zboží obvyklými dopravními prostředky a za obvyklých podmínek tak, aby doprava zboží mohla být uskutečněna až do místa určení stanoveného ve smlouvě. Není-li smluveno, z kterého místa má být zboží odesláno, může je prodávající odeslat z kteréhokoliv místa země původu zboží nebo země, kde je zboží uskladněno, pokud byla tato země stranám známa při uzavření smlouvy, jinak z kteréhokoliv místa země, v níž má prodávající své sídlo (bydliště) v době uzavření smlouvy.
(2) Má-li prodávající předat zboží k přepravě podle odstavce 1 a není-li stranami smluveno místo určení, má se v pochybnostech za to, že místem určení je místo, v němž má kupující v době uzavření smlouvy své sídlo (bydliště).
Požádá-li o to kupující, je prodávající povinen poskytnout kupujícímu všechny údaje nutné k pojištění dopravy, pokud nemá pojištění sjednat podle smlouvy sám.
(1) Kupující je povinen zaplatit smluvenou kupní cenu.
(2) Není-li cena ve smlouvě určena a není-li stanoven ani způsob jejího určení a jestliže je smlouva platná s přihlédnutím k § 276 odst. 2, zaplatí kupující cenu, kterou prodávající zpravidla za totéž zboží dosahoval v době uzavření smlouvy, jinak zaplatí cenu přiměřenou cenám dosahovaným u obdobného zboží v době uzavření smlouvy za obdobných smluvních podmínek. Při opakujících se dodávkách téhož zboží má se zato, že zboží má být dodáno za tutéž cenu a za týchž dodacích podmínek jako v předešlé dodávce, ledaže se od uzavření předešlé smlouvy podstatným způsobem změnily dovozní ceny v zemi kupujícího.
§ 341Povinnost kupujícího zaplatit kupní cenu v měně
(1) Kupující je povinen zaplatit kupní cenu v měně, v níž byla kupní cena stanovena. V téže měně platí smluvní strany v pochybnostech náhradu škody vzniklé z porušení smlouvy.
(2) Jestliže právní předpisy země dlužníka nebo jiné právní předpisy, kterých se má užít, brání placení v měně uvedené v odstavci 1, je dlužník povinen nahradit škodu, která tím druhé straně vznikne.
Je-li kupní cena ujednána v určité měně a kupující má podle smlouvy nebo právních předpisů platit v jiné měně, je pro měnový přepočet rozhodný poměr platný v době placení kupní ceny. Ustanovení § 341 odst. 2 platí přiměřeně.
(1) Je-li kupní cena určena v jiné měně než v měně státu, v němž má sídlo (bydliště) prodávající, a jestliže se vzájemný poměr těchto měn změnil o více než 10 %, mění se v stejném poměru i kupní cena.
(2) O tom, které měnové kursy jsou rozhodné, platí ustanovení § 403 odst. 2.
Je-li zlatý obsah měnové jednotky, v níž je kupní cena určena, v době placení kupní ceny změněn o více než 10 % ve srovnání se zlatým obsahem této jednotky v době uzavření smlouvy, mění se ve stejném poměru i kupní cena.
(1) Je-li cena stanovena podle váhy zboží, rozhoduje v případě pochybností čistá váha.
(2) Dovozní clo a poplatky spojené s dovozem nese kupující, kdežto vývozní clo a poplatky spojené s vývozem nese prodávající. Jestliže podle smlouvy má prodávající nést dovozní clo nebo jiné poplatky týkající se dovozu zboží a po uzavření smlouvy dojde k jejich zvýšení, zvyšuje se kupní cena o rozdíl sazeb platných v době uzavření smlouvy a v stanovené době plnění, pokud jej prodávající skutečně zaplatil. Totéž platí obdobně při snížení dovozního cla a jiných poplatků týkajících se dovozu zboží jež má nést prodávající.
(1) Kupující je povinen zaplatit prodávajícímu kupní cenu na své náklady a nebezpečí v smluveném místě, jinak v místě sídla (bydliště) prodávajícího. Jestliže po uzavření smlouvy se změní sídlo (bydliště) prodávajícího, nese prodávající zvýšené nebezpečí a náklady doručení kupní ceny, které tím kupujícímu vzniknou.
(2) Má-li být kupní cena placena při odevzdání zboží nebo dokumentů, je místem placení místo odevzdání zboží, popřípadě dokumentů.
(3) Zvláštní výzvy k zaplacení kupní ceny není třeba.
Má-li být kupní cena placena akreditivem nebo šekem, považuje se za zaplacenou teprve splněním závazku peněžního ústavu z akreditivu nebo šeku vůči prodávajícímu.
(1) Nezaplatil-li kupující kupní cenu nebo její část podle určených podmínek a porušil tím smlouvu podstatně, může prodávající kdykoli od smlouvy odstoupit, aniž by byl povinen stanovit kupujícímu dodatečnou lhůtu k placení.
(2) V pochybnostech má se za to, že včasné nezaplacení kupní ceny je podstatným porušením smlouvy.
Porušil-li kupující tím, že nezaplatil kupní cenu nebo její část podle určených podmínek, smlouvu nepodstatně, je prodávající povinen poskytnout kupujícímu dodatečnou lhůtu k placení, po jejímž marném uplynutí může od smlouvy odstoupit. Bez poskytnutí této lhůty nebo před jejím uplynutím může však prodávající od smlouvy odstoupit, jestliže mu v souvislosti s prodlením kupujícího hrozí neúměrně vysoké náklady nebo značná škoda.
Bylo-li smluveno zajištění zaplacení kupní ceny, je kupující povinen předat prodávajícímu v době smluvené nebo odpovídající účelu smlouvy, jinak před odevzdáním zboží všechny doklady prokazující, že zaplacení kupní ceny bylo zajištěno podle smlouvy.
(1) Nejsou-li doklady stanovené v § 353 předány prodávajícímu včas, může prodávající odepřít odevzdat zboží před jejich předložením. Je-li tím podstatně porušena smlouva, může prodávající po uplynutí přiměřené dodatečné lhůty, kterou kupujícímu poskytl, od smlouvy odstoupit.
(2) Je-li zajištění, jehož se doklady týkají, jediným zajištěním zaplacení kupní ceny, má se za to, že smlouva byla porušena podstatným způsobem.
(1) Jestliže zaniklo zajištění zaplacení kupní ceny před tím, než prodávající, který je v prodlení, svůj závazek splnil, je kupující, který není oprávněn od smlouvy odstoupit nebo který toto své oprávnění nevyužil, povinen opatřit nové zajištění téhož druhu. Výlohy s tím spojené je oprávněn požadovat od prodávajícího.
(2) Pokud kupující zaplacení kupní ceny znovu nezajistí a nedostatek zajištění by znamenal podstatné porušení smlouvy, může prodávající odstoupit od smlouvy a žádné ze stran nepřísluší nárok na náhradu škody pro nesplnění smlouvy. Nárok na náhradu škody pro nesplnění závazku však náleží kupujícímu, jestliže prokáže, že zřízení nového zajištění podle odstavce 1 bylo nemožné.
(1) Při placení kupní ceny nebo její části předem považuje se předem zaplacená částka až do čtvrtiny kupní ceny za závdavek.
(2) Závdavek propadne ve prospěch prodávajícího, jestliže závazkový vztah zanikl pro nezaplacení kupní ceny nebo pro nepřevzetí zboží kupujícím. Prodávající může požadovat náhradu škody, jen pokud přesahuje výši závdavku.