§ 4 Nařízení vlády, kterým se provádí zákoník práce a některé další zákony – Pracovní doba a doba odpočinku
Nařízení vlády, kterým se provádí zákoník práce a některé další zákony · 108/1994 Sb. · § 4 · Ostatní právní předpisy
Stručně: Paragraf stanovuje, že zaměstnanci, který se vrátí z pracovní cesty po půlnoci, náleží osmihodinový odpočinek před nástupem do práce, a pokud tento odpočinek zasahuje do jeho pracovní doby, má nárok na náhradu mzdy ve výši průměrného výdělku.
§ 4 Pracovní doba a doba odpočinku
Zaměstnanci, který se vrátil z pracovní cesty po 24. hodině, se poskytne nezbytný odpočinek od skončení pracovní cesty do nástupu do práce po dobu osmi hodin, a pokud tato doba spadá do pracovní doby zaměstnance, i náhrada mzdy ve výši průměrného výdělku.
Paragraf stanovuje, že zaměstnanci, který se vrátí z pracovní cesty po půlnoci, náleží osmihodinový odpočinek před nástupem do práce, a pokud tento odpočinek zasahuje do jeho pracovní doby, má nárok na náhradu mzdy ve výši průměrného výdělku.
Co to znamená v praxi
Zaměstnanec, který se vrátí z pracovní cesty po 24. hodině, má právo na minimálně 8 hodin odpočinku předtím, než znovu nastoupí do práce.
Pokud by zaměstnanec měl podle rozvrhu práce nastoupit do práce dříve, než uplyne těchto 8 hodin odpočinku, má nárok na náhradu mzdy za dobu, kdy by jinak pracoval, ale čerpá odpočinek.
Výše náhrady mzdy je stanovena průměrným výdělkem zaměstnance.
Na co si dát pozor
Nárok na odpočinek a případnou náhradu mzdy vzniká pouze v případě, že se zaměstnanec vrátí z pracovní cesty po 24. hodině.
Doba odpočinku se počítá od okamžiku skončení pracovní cesty, nikoli od okamžiku příjezdu domů.
Náhrada mzdy se poskytuje pouze za tu část osmihodinového odpočinku, která by jinak spadala do pracovní doby zaměstnance.