Vyhláška Ministerstva spravedlnosti, kterou se vydává řád výkonu trestu odnětí svobody

(1) Na nápravně výchovné činnosti odsouzených se v souladu s právními předpisy mohou podílet po dohodě s generálním ředitelem Vězeňské služby a ředitelem věznice i církve a náboženské společnosti poskytováním duchovní služby, a to:

a) konáním bohoslužeb pro zájemce z řad odsouzených,

b) individuálními rozhovory, pastoračními návštěvami a umožněním individuálního přístupu k náboženským úkonům,

c) vedením studijních skupin k výkladu náboženských textů (biblické hodiny),

d) zajišťováním duchovní a náboženské literatury,

e) prováděním přednášek a besed, zejména s etickou tématikou, popřípadě koncertů hudebních skupin a jednotlivců,

f) podílem na uplatňování zvláštních výchovných postupů,

g) podílem na přípravě odsouzených k propuštění na svobodu a na sociální práci s odsouzenými,

h) dalšími vhodnými formami přispívajícími k dosažení účelu výkonu trestu.

(2) Pověřené osoby správa věznice poučí o povinnosti dodržovat právní předpisy pro výkon trestu a respektovat vnitřní řád věznice včetně denního pořádku.

(1) Věznice zabezpečí po dohodě s pověřenými osobami vhodné prostory a podmínky pro bohoslužby a poskytování individuální duchovní služby.

(2) Se souhlasem příslušného lékaře je pověřená osoba oprávněna navštěvovat odsouzené umístěné na lůžkových částech zdravotnických zařízení Vězeňské služby; souhlasu není třeba, je-li ohrožen život nebo zdraví odsouzeného.

(3) Odsouzenému, který vykonává kázeňský trest umístění do uzavřeného oddělení nebo samovazby, se na jeho žádost umožní individuální duchovní služba.

(4) Odsouzení jsou vhodným způsobem informováni o možnosti návštěvy bohoslužeb a poskytnutí individuální duchovní služby.

(5) Požádá-li odsouzený o poskytnutí duchovní služby, informuje věznice o této žádosti bez odkladu pověřenou osobu.

(1) Pověřená osoba může žádat věznici o podání zprávy o chování a zdravotním stavu odsouzeného a o nahlédnutí do jeho osobního spisu; této žádosti věznice vyhoví, pokud s tím odsouzený souhlasí.

(2) Církve nebo náboženské společnosti z místa bydliště odsouzeného nebo mající vztah k odsouzenému mohou požádat o podání zprávy o chování a zdravotním stavu odsouzeného, včetně oznámení o nadcházejícím propuštění; této žádosti věznice vyhoví, pokud odsouzený s podáním takové zprávy souhlasí.

(1) Zájmové sdružení občanů působící v souladu s právními předpisy, které má vztah k odsouzenému, může pověřit své zástupce návštěvami odsouzeného. Návštěvy se uskuteční v mimopracovní době v termínu stanoveném ředitelem věznice a nezapočítávají se do návštěv blízkých osob.

(2) Při poskytování zpráv zájmovým sdružením občanů se obdobně užije ustanovení § 57 odst. 2.

Odsouzený se propustí z výkonu trestu, jestliže:

a) uplynula doba trestu stanovená v pravomocném a vykonatelném rozhodnutí soudu a Vězeňské službě nebylo doručeno nařízení soudu k výkonu dalšího trestu,

b) tak stanoví písemný příkaz a rozhodnutí soudu, aby odsouzený byl propuštěn na svobodu,

c) tak rozhodl prezident republiky při udělování milosti,

d) tak rozhodl ministr spravedlnosti.4)

(1) Ve věznicích s ostrahou a ve věznicích se zvýšenou ostrahou se zřizují výstupní oddělení.

(2) Do výstupního oddělení se umísťují zpravidla tři až šest měsíců před očekávaným skončením výkonu trestu odsouzení, kterým byl uložen trest na dobu delší než čtyři roky, a odsouzení, jimž je třeba pomáhat při vytváření příznivých podmínek pro návrat do občanského života.

(3) O umístění odsouzeného do výstupního oddělení rozhoduje ředitel věznice na návrh komise.

(1) Před propuštěním z výkonu trestu se odsouzený podle okolností poučí o povinnosti přihlásit se neprodleně po propuštění k pobytu a upozorní se na zákonné podmínky osvědčení se ve zkušební době podmíněného propuštění a zahlazení odsouzení.

(2) Odsouzený se rovněž upozorní, že je v jeho zájmu, aby se nejpozději do tří pracovních dnů po propuštění z výkonu trestu dostavil k příslušnému policejnímu orgánu k vyzvednutí občanského průkazu, ke svému zaměstnavateli nebo na úřad práce, popřípadě k sociálnímu kurátorovi příslušnému podle místa pobytu.

(3) Odsouzenému se vydá potvrzení o jeho propuštění.

(1) Před propuštěním z výkonu trestu se u odsouzeného provede preventivní výstupní lékařská prohlídka.

(2) Je-li propouštěný nemocen, postupuje se, pokud jde o jeho převoz a hospitalizaci, podle zvláštního předpisu.5)

(1) Každé úmrtí odsouzeného musí být neprodleně hlášeno soudu, který ve věci rozhodl v prvním stupni, Generálnímu ředitelství Vězeňské služby a příslušnému orgánu pověřenému vedením matriky.

(2) O úmrtí odsouzeného vyrozumí ředitel věznice nebo jím pověřený pracovník Vězeňské služby ihned lékaře. Dále vyrozumí manžela nebo nejbližší příbuzné zemřelého, a není-li jich nebo nejsou-li známi, osobu, která po dobu výkonu trestu udržovala se zemřelým písemný styk nebo jej navštěvovala, a oznámí jim, že si mohou po pitvě převzít tělo zemřelého.

(3) Pokud osoby uvedené v odstavci 2 ve stanovené lhůtě tělo zemřelého nepřevezmou, pohřeb žehem zabezpečí podle příslušných předpisů správa věznice. Potvrzení o provedeném pohřbu zašle manželu nebo některému z příbuzných zemřelého.

(4) Pokud si osoby uvedené v odstavci 2 převezmou tělo zemřelého odsouzeného k pohřbení, nesou výlohy s tím spojené.

(1) Při každém úmrtí odsouzeného ředitel věznice nebo jím pověřený příslušník Vězeňské služby ihned učiní opatření k zajištění místa, kde k úmrtí došlo, a umožní příslušným orgánům zjištění okolností úmrtí. Vždy dá podnět k provedení pitvy zemřelého lékařem oddělení soudního lékařství.6)

(2) Seznam věcí, které měl zemřelý u sebe a které jsou v úschově věznice, předá správa věznice okresnímu soudu, v jehož obvodu měl zemřelý poslední trvalý pobyt, a vyčká jeho sdělení, komu takové věci vydat.

(1) Pokud se v této části nestanoví jinak, užije se na výkon trestu v jednotlivých typech věznic a u některých dalších kategorií odsouzených předchozích ustanovení této vyhlášky.

(2) Ve věznici s dohledem a věznici s dozorem nejsou užívány speciální stavebně technické prostředky, ani ozbrojené stráže k zabránění útěku odsouzených. Kontrolou a dohledem, popřípadě dozorem nad činností odsouzených jsou pověřeni vychovatelé a ve věznici s dozorem též dozorci.

(3) Ve věznici s ostrahou a věznici se zvýšenou ostrahou jsou používány speciální stavebně technické prostředky a ozbrojené stráže k zabránění útěku odsouzených.

(1) Odsouzení se v prostorách věznice pohybují bez omezení, ložnice ani ubytovny se nezamykají. Ložnice si mohou odsouzení v době své nepřítomnosti zamykat podle uvážení.

(2) Odsouzení pracují zpravidla na pracovištích mimo věznici bez dohledu pracovníka Vězeňské služby.

(3) Odsouzeným se v mimopracovní době umožňuje volný pohyb mimo věznici, a to k účasti na akcích kulturně výchovných a osvětových, sportovních, bohoslužbách nebo na zájezdech na základě povolení ředitele věznice, který rozhodne, zda se jich spolu s odsouzenými zúčastní i pracovník Vězeňské služby.

(4) K účelu uvedenému v odstavcích 2 a 3 se odsouzeným vydávají propustky s vyznačením prostoru, ve kterém se mohou pohybovat ve stanovené době.

Samosprávě odsouzených lze svěřit organizaci některých kulturně osvětových akcí.

Vlastní oděv si odsouzení ponechávají u sebe (§ 4 odst. 2) a podle svého uvážení jej mohou nosit v mimopracovní době.

(1) Odsouzení mohou přijímat návštěvy blízkých osob jednou za týden. Návštěvy se uskutečňují bez dohledu pracovníka Vězeňské služby.

(2) Ředitel věznice může jednou za dva týdny povolit odsouzenému v souvislosti s návštěvou volný pohyb mimo věznici nejdéle na dobu 48 hodin; o povolení volného pohybu se odsouzenému vydá potvrzení, ze kterého je zřejmé, kde a po jakou dobu se může zdržovat.

(3) Odsouzený má právo na přijetí balíčku s potravinami a věcmi osobní potřeby do hmotnosti 5 kg jednou za dva týdny.

(1) Odsouzení se v prostorách věznice pohybují volně, ubytovny se zamykají pouze v době určené ke spánku. Ložnice si mohou odsouzení v době své nepřítomnosti zamykat podle uvážení.

(2) Odsouzení pracují zpravidla na pracovištích pod nepřímým dohledem pracovníka Vězeňské služby.

(3) Odsouzeným, u nichž lze předpokládat, že toho nezneužijí, může ředitel věznice povolit volný pohyb mimo věznici při plnění pracovních úkolů. K tomu účelu se odsouzeným vydávají propustky s vyznačením prostoru, ve kterém se mohou pohybovat ve stanovené době.

(4) V mimopracovní době lze organizovat též akce mimo věznici, přičemž se jich vždy účastní pracovník Vězeňské služby.

V mimopracovní době mohou odsouzení nosit vlastní oděv v době návštěv, při účasti na bohoslužbách a akcích mimo věznici pořádaných v rámci kulturně výchovné práce.

(1) Při rozhodování o přerušení výkonu trestu přihlíží ředitel věznice též k délce uloženého trestu a k tomu, jakou část již odsouzený vykonal. U odsouzeného, který nevykonal alespoň jednu třetinu uloženého trestu, se postup podle § 35 a § 36 odst. 1 zákona zpravidla neuplatní.

(2) Odsouzení mohou přijímat návštěvy blízkých osob jednou za dva týdny. Návštěvy ve věznici se uskutečňují ve vymezeném prostoru věznice, zpravidla bez dohledu pracovníka Vězeňské služby.

(3) Odsouzenému, který vykonal alespoň jednu třetinu uloženého trestu, může ředitel věznice jednou za měsíc povolit v souvislosti s návštěvou volný pohyb mimo věznici nejdéle na dobu 24 hodin; o povolení volného pohybu se odsouzenému vydá potvrzení, ze kterého je zřejmé, kde a po jakou dobu se může zdržovat.

(4) Odsouzený má právo na přijetí balíčku s potravinami a věcmi osobní potřeby do hmotnosti 5 kg jednou za měsíc.

(1) Odsouzení se ve věznici pohybují zásadně pod dohledem příslušníka Vězeňské služby; zpravidla jsou uzamykáni na ubytovnách nebo v jejich oddělených částech.

(2) Odsouzení pracují na pracovištích uvnitř věznice nebo na střežených pracovištích mimo věznici.

(3) Zcela výjimečně lze odsouzeným povolit volný pohyb v prostorách věznice při plnění pracovních úkolů.

(1) Při rozhodování o přerušení výkonu trestu přihlíží ředitel věznice též k délce uloženého trestu a k tomu, jakou část již odsouzený vykonal. U odsouzeného, který nevykonal alespoň polovinu uloženého trestu, se postup podle § 35 a § 36 odst. 1 zákona zpravidla neuplatní.

(2) Do doby uvedené v odstavci 1 lze započítat dobu výkonu trestu ve věznici se zvýšenou ostrahou pouze po projednání s Generálním ředitelstvím Vězeňské služby.

(1) Odsouzení mohou přijímat návštěvy blízkých osob jednou za měsíc. Návštěva se uskutečňuje ve vymezeném prostoru věznice v mimopracovní době zpravidla pod dohledem příslušníka Vězeňské služby.

(2) Odsouzený má právo na přijetí balíčku s potravinami a věcmi osobní potřeby do hmotnosti 5 kg jednou za dva měsíce.

(1) Odsouzení se ve věznici pohybují pod přímým dozorem příslušníka Vězeňské služby a zpravidla jsou zamykáni v celách.

(2) Odsouzení pracují na pracovištích uvnitř věznice, nebo mohou vhodnou práci vykonávat v celách.

(3) Odsouzeným se nepovoluje volný pohyb uvnitř věznice ani při plnění pracovních úkolů.

(4) Odsouzeným může být umožněno navštěvovat kulturní a společenské místnosti společně s ostatními odsouzenými zařazenými v téže skupině vnitřní diferenciace.

(1) Při rozhodování o přerušení výkonu trestu přihlíží ředitel věznice též k délce uloženého trestu a k tomu, jakou část již odsouzený vykonal. U odsouzeného, který nevykonal alespoň tři čtvrtiny uloženého trestu, se postup podle § 35 a § 36 odst. 1 zákona zpravidla neuplatní.

(2) Před rozhodnutím podle odstavce 1 si ředitel věznice vyžádá též stanovisko Generálního ředitelství Vězeňské služby.

(1) Odsouzení mohou přijímat návštěvy blízkých osob jednou za šest týdnů. Návštěva se uskutečňuje ve vymezeném prostoru věznice v mimopracovní době, zpravidla pod dohledem příslušníka Vězeňské služby.

(2) Odsouzený má právo na přijetí balíčku s potravinami a věcmi osobní potřeby do hmotnosti 5 kg jednou za tři měsíce.

(1) Pokud se v této hlavě nestanoví jinak, užijí se na výkon trestu u mladistvých odsouzených předchozí ustanovení této vyhlášky.

(2) Mladistvým se rozumí odsouzený, který ve výkonu trestu nedovršil osmnáctý rok nebo o kterém rozhodl soud, že se pro výkon trestu zařazuje do věznice pro mladistvé.

(3) K omezení negativních účinků izolace mladistvých od společnosti v důsledku výkonu trestu se u nich ve zvýšené míře uplatňují způsoby zacházení, které se zaměřují na vytváření předpokladů k pochopení nutnosti vlastního aktivního přístupu k řešení životních situací bez únikových a agresivních reakcí, k nalezení odpovídajícího zaměstnání po návratu do občanského života a k získání návyku trávit volný čas způsobem uspokojujícím obecné i zvláštní potřeby mladistvých a zároveň neodporujícím právním předpisům.

(4) Správa věznice podá zprávu o chování nebo zdravotním stavu mladistvého jeho rodičům, popřípadě jiným zákonným zástupcům i bez žádosti těchto osob, má-li za to, že to je nutné k udržení nebo zlepšení kontaktu mladistvého s těmito osobami.

(1) V rámci věznice pro mladistvé se zřizují

a) oddělení s dohledem,

b) oddělení s dozorem,

c) oddělení s ostrahou,

d) oddělení se zvýšenou ostrahou.

(2) K prohloubení nápravně výchovné činnosti se mladiství umístění do jednotlivých oddělení dále rozdělují na základě komplexní zprávy o odsouzeném, resocializačních programů, jednání a chování do skupin vnitřní diferenciace. Při provádění vnitřní diferenciace se zejména přihlíží ke zvláštnostem výkonu trestu u mladistvých s psychopatickou strukturou osobnosti, drogově závislých a mladistvých s duševní poruchou.

(3) Ve věznici pro mladistvé se vždy zřídí poradní sbor.

(1) Během návštěvy mohou být mladiství ustrojeni do vlastního oděvu. Návštěva se uskutečňuje zpravidla bez přímého dozoru příslušníka Vězeňské služby ve vymezeném prostoru věznice.

(2) Návštěvníkům se umožní účast na kulturních a sportovních vystoupeních mladistvých, jakož i prohlídka prostor věznice, užívaných mladistvými včetně pracovišť.

(3) Na návrh vychovatele může ředitel věznice povolit mladistvému v souvislosti s návštěvou volný pohyb mimo ústav, a to nejdéle na dobu 12 hodin. O povolení volného pohybu se mladistvému vydá potvrzení, ze kterého je zřejmé, kde a po jakou dobu se může zdržovat a která z blízkých osob ho bude doprovázet. Potvrzení mladistvý i blízká osoba podepíší.

(1) Mladistvý má právo na přijetí balíčku s potravinami a věcmi osobní potřeby do hmotnosti 5 kg jednou za dva týdny.

(2) Vychovatel může kontrolovat nákupy mladistvých; po dohodě se zákonným zástupcem mladistvého nákup určitého druhu zboží omezí nebo zakáže.

(1) Součástí resocializačního programu mladistvého je vždy vzdělávání a vhodná forma sociálního výcviku. Resocializační program mladistvého se vyhodnocuje jednou za měsíc.

(2) Pro mladistvé je účast na stanovené formě vzdělávání povinná; po dobu výuky se mladiství zpravidla nezařazují do práce a jejich vzdělávání probíhá formou denního studia.

(3) Mladistvému, který je umístěn v oddělení s dohledem nebo v oddělení s dozorem, lze povolit denní docházku do školy mimo věznici.

(4) Akcí organizovaných mimo věznici pro mladistvé zařazené v oddělení s dohledem se vždy zúčastní i pracovník Vězeňské služby.

Mladiství jsou ubytováni zpravidla po dvou.

Při rozhodování o přerušení výkonu trestu podle § 35 a § 36 odst. 1 zákona zjišťuje ředitel věznice, zda mladistvý dobu přerušení výkonu trestu stráví v odpovídajícím prostředí, a dbá, aby byl zabezpečen doprovod mladistvého z věznice do místa přerušení výkonu trestu a zpět.

Pro mladistvé umístěné ve výstupním oddělení lze organizovat i akce mimo věznici.

(1) Vychovatel má právo uložit mladistvému tyto kázeňské tresty:

a) důtku,

b) snížení kapesného nejvíce o jednu třetinu až do dvou měsíců,

c) propadnutí věci,

d) umístění do uzavřeného oddělení v mimopracovní době až do deseti dnů.

(2) Vedoucí školského vzdělávacího střediska, vedoucí oddělení výkonu trestu (oddělení výkonu vazby a trestu), ředitel věznice a generální ředitel Vězeňské služby mají právo ukládat mladistvým kázeňské tresty v rozsahu stanoveném zákonem.

(1) Odsouzení v důchodovém věku a odsouzení, kteří podle zdravotní klasifikace stanovené lékařem jsou trvale neschopni jakékoliv soustavné práce nebo jejichž pracovní schopnost je podstatně snížena anebo vyžaduje soustavnou diagnostickou, léčebně preventivní a rehabilitační péči, se umísťují do zvláštních věznic nebo oddělení.

(2) Odsouzeným uvedeným v odstavci 1 je poskytováno sociální kapesné.

Při výkonu trestu se u odsouzených uvedených v § 88 uplatňují tyto zásady:

a) jsou-li v oddělení umístěni odsouzení zařazení do různých základních typů věznic, musí být ubytováni odděleně podle základních typů věznic, do kterých jsou zařazeni, aby méně narušení odsouzení vykonávali trest odděleně od více narušených,

b) na jejich žádost a se souhlasem ošetřujícího lékaře mohou odsouzení vykonávat vhodnou činnost,

c) právo ukládat kázeňské tresty mají vychovatel, vedoucí oddělení, ředitel věznice a generální ředitel Vězeňské služby v rozsahu stanoveném zákonem (§ 62 odst. 2 zákona).

(1) Pro odsouzené s psychopatickou strukturou osobnosti, odsouzené drogově závislé a odsouzené s duševní poruchou se zřizují specializovaná oddělení. Při zařazování odsouzených se přihlíží též k možnosti jejich skupinového ovlivňování a zájmu o ně.

(2) Odsouzený, kterému je uloženo ochranné léčení, se podle možností zařadí k výkonu trestu do věznice, ve které lze takové léčení vykonat.

Ustanovení této hlavy se užije na výkon doživotního trestu u odsouzených zařazených ve věznici se zvýšenou ostrahou.

(1) Odsouzení jsou umístěni ve zvláštním oddělení a zpravidla ubytováni po třech.

(2) Odsouzení jsou uzamykáni v celách.

(3) Odsouzení pracují na pracovištích ve zvláštním oddělení, popřípadě mohou vhodnou práci vykonávat v celách.

(4) Návštěva se uskutečňuje pod přímým dozorem příslušníka Vězeňské služby.

(5) Postup podle § 35 a § 36 odst. 1 zákona se zpravidla neuplatní.

Při výkonu trestu se podle možností věznice přihlíží k požadavkům kulturních a náboženských tradic odsouzených, kteří nejsou státními občany České republiky (dále jen „cizinci“).

(1) Při rozhodování o přeřazování cizinců do jiného základního typu věznice a rozhodování o přerušení výkonu trestu je třeba též přihlédnout k tomu, zda cizinci byl uložen trest vyhoštění.

(2) Při umísťování cizinců do cel je třeba přihlédnout k tomu, aby cizinci hovořící stejným jazykem nebo znalí některého z jazyků mohli spolu komunikovat.

(1) Cizinec se bezprostředně po přijetí do výkonu trestu poučí o právu obracet se na diplomatickou misi a konzulární úřad státu, jehož je státním občanem; občané států diplomaticky nebo konzulárně v České republice nezastoupených, stejně jako utečenci a bezdomovci se poučí o právu obracet se na diplomatickou misi státu pověřeného chránit jejich zájmy nebo na jiné orgány České republiky nebo mezinárodní orgány, jejichž posláním je chránit jejich zájmy.

(2) Cizinec se poučí o právu na přijetí konzulární návštěvy zástupce orgánu uvedeného v odstavci 1. Tato návštěva se nezapočítává do návštěv podle § 12 odst. 2 zákona.

(3) Cizinec se bezprostředně po přijetí do výkonu trestu poučí o možnosti podat žádost o předání k výkonu trestu do státu, jehož je státním občanem, jakož i o právních důsledcích tohoto předání, pokud takový postup umožňuje mezinárodní smlouva, jíž je Česká republika vázána.

(4) Cizinec se podle odstavců 1 až 3 poučí ve svém mateřském jazyce nebo v jazyce, jemuž rozumí; o poučení se vyhotoví záznam.

Zrušuje se vyhláška Ministerstva spravedlnosti České republiky č. 247/1992 Sb., kterou se vydává Řád výkonu trestu odnětí svobody v nápravně výchovných ústavech České republiky.

Tato vyhláška nabývá účinnosti dnem vyhlášení.

Ministr:

JUDr. Novák v. r.

1) § 5 odst. 2 zákona č. 59/1965 Sb., o výkonu trestu odnětí svobody, ve znění pozdějších předpisů.

2) Zákon č. 119/1992 Sb., o cestovních náhradách.

3) § 7 odst. 2 vyhlášky č. 426/1991 Sb., o srážkách z pracovní odměny osob, které jsou ve výkonu trestu odnětí svobody, a o výkonu rozhodnutí srážkami z pracovní odměny těchto osob a chovanců zvláštních výchovných zařízení.

4) Např. § 327, § 275 odst. 4 a § 367 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů.

5) Zákon č. 20/1966 Sb., o péči o zdraví lidu, ve znění pozdějších předpisů.

6) § 4 odst. 3 písm. d) vyhlášky č. 19/1988 Sb., o postupu při úmrtí a o pohřebnictví.