§ 5 nařízení vlády Československé socialistické republiky o výjimečném poskytování důchodu některým pracujícím důchodcům – Nároky na důchod při krátkodobém zaměstnání

(1) Poživatelům starobního, vdovského a sirotčího důchodu z důchodového zabezpečení (pojištění), kterým by se důchod nevyplácel anebo by se krátil při zaměstnání, se poskytuje důchod v nezměněné výši, jestliže je důchodce krátkodobě zaměstnán po dobu sjednanou nejvýše na 180 pracovních dnů, pokud důchodce skutečně neodpracoval v takto sjednaném krátkodobém zaměstnání v kalendářním roce více než uvedený počet pracovních dnů. Do počtu odpracovaných dnů se započítávají i dny, za které důchodci náleželo nemocenské, náhrada mzdy, u důchodců odměňovaných měsíční mzdou též svátky, i když jim náhrada mzdy za tyto dny nenáleží. Dny, za které náležela náhrada mzdy za nevyčerpanou dovolenou, se do počtu odpracovaných dnů nezapočítávají.

(2) Důchodcům uvedeným v předchozím odstavci se poskytuje důchod v nezměněné výši také tehdy, jestliže jsou zaměstnáni s pracovním úvazkem takového rozsahu, že v kalendářním roce nepřesáhne 1200 pracovních hodin.

(3) Konal-li důchodce v témže kalendářním roce jak práce uvedené v odstavci 1, tak práce uvedené v odstavci 2, hodnotí se každý den, ve kterém konal práce uvedené v odstavci 2, jako jeden pracovní den; celková doba trvání všech prací nesmí činit v kalendářním roce více než 180 pracovních dnů.

(4) V případě zvýšené potřeby pracovních sil při mimořádných událostech může být nejvyšší časový rozsah prací stanovený v předchozích odstavcích překročen. O rozsahu takového překročení a o tom, pro které práce se povoluje, rozhodne v případě jednotlivých mimořádných událostí pro organizace řízené federálními ústředními orgány vláda Československé socialistické republiky, pro organizace řízené ústředními orgány republik a národními výbory vláda České socialistické republiky a vláda Slovenské socialistické republiky.