Vyhláška federálního ministerstva dopravy o vnitrozemské plavbě

(k § 15 zákona)

(1) Plavební správa při stanovení nejmenšího počtu členů posádky a jejího složení bere zřetel na zvláštní vlastnosti plavidla, jeho rozměry, stupeň mechanizace hnacího zařízení a výstroje, jakož i na jiné okolnosti jako např. zvláštní určení plavidla, způsob remorkáže, charakter vodní cesty atd.

(2) Provozovatelé plavidla jsou povinni při vzniku mimořádných okolností (velká voda, chod ledu apod.) posílit posádku bez zvláštní výzvy plavební správy na stav zajišťující plnou bezpečnost plavby a plavidla.

(3) Odborná způsobilost k vedení plavidel, řízení a obsluze hnacího a jiného zařízení se prokazuje zkouškou, po jejímž úspěšném složení vydá plavební správa průkaz způsobilosti. Ke zkoušce může být připuštěna jen osoba, která je spolehlivá, zdravotně způsobilá a má pro žádané oprávnění potřebné předpoklady.

(4) Naloděný člen posádky musí mít průkaz způsobilosti s sebou na plavidle a předložit jej na vyzvání orgánům plavební správy. Plavební správa je oprávněna kdykoliv přezkoušet způsobilost členů posádek československých plavidel; podle výsledků přezkoušení průkaz způsobilosti členu posádky ponechá a poznamená v něm výsledek přezkoušení nebo rozsah oprávnění omezí nebo průkaz způsobilosti odejme. Plavební správa také odejme průkaz způsobilosti, vykazuje-li člen posádky při výkonu oprávnění takové nedostatky, které by mohly ohrozit bezpečnost plavby.

(5) Průkazy způsobilosti vydané cizím státním příslušníkům orgány jejich státu se uznávají na základě vzájemnosti.

(k § 16 zákona)

Cizozemská plavidla mohou být používána k plavbě v tuzemsku, mohou-li prokázat svou způsobilost k plavbě průkazy vydanými orgány cizího státu. Plavební správa může se souhlasem federálního ministerstva dopravy povolit úlevy pro určitý druh mezinárodního styku, zejména pro styk pohraniční, sportovní a turistický, pro připouštění cizozemských plavidel určitého druhu a určitého státu.

(k § 18 zákona)

(1) Vůdce plavidla (provozovatel plavidla) je povinen bez odkladu a nejrychlejším způsobem ohlásit plavební nehodu plavební správě; na vodních nádržích ohlásí plavební nehodu nejbližšímu útvaru Veřejné bezpečnosti, který o tom neprodleně uvědomí plavební správu.

(2) Plavební nehodu, ke které došlo v cizině a při níž byla způsobena škoda větší než Kčs 10 000,–, těžký, smrtelný nebo hromadný úraz, je povinen ohlásit plavební správě provozovatel plavidla.

(3) Plavební nehodu, které se zúčastnila plavidla ozbrojených sil nebo ozbrojených sborů, ohlásí plavební správě velitelství útvaru ozbrojených sil nebo ozbrojených sborů, a to jen tehdy, došlo-li k poškození plavebních zařízení nebo k vytvoření překážky ve vodní cestě nebo k jiné skutečnosti, jež by mohla mít vliv na bezpečnost plavby.

(1) O plavební nehodě, při níž došlo k požáru (výbuchu), musí být uvědoměna místně příslušná okresní inspekce požární ochrany a útvar Veřejné bezpečnosti.

(2) O plavební nehodě, při níž došlo k poškození vodní cesty (nasednutí plavidla na mělčinu, náraz na zařízení plavebních komor apod.), musí být uvědoměn též správce vodního toku.

(1) Odborné šetření příčin plavebních nehod přísluší plavební správě. Při šetření je třeba v nejkratší době objasnit okolnosti, za kterých došlo k plavební nehodě, určit příčiny a následky plavební nehody a stanovit, zda a která ustanovení pravidel plavebního provozu byla porušena; při posuzování nehod, ke kterým došlo v průběhu jachetního závodu povoleného plavební správou při střetu soutěžících plavidel, se přihlíží k pravidlům stanoveným pro tento závod. Při šetření je třeba dbát, aby nedošlo k neodůvodněnému zdržení plavidel nebo členů lodních posádek. V případě potřeby si může plavební správa vyžádat odborný posudek registru o technickém stavu plavidla.

(2) Šetření se mohou zúčastnit zástupci organizací, jejichž zájmy jsou nehodou dotčeny. Jejich účast nesmí vést ke zdržení šetření.

(3) Při šetření na hraniční čáře nebo v bezprostřední její blízkosti je třeba dodržovat ustanovení mezinárodních dohod.2)

(4) Jakmile se při šetření zjistí podezření z trestného činu nebo přečinu, je plavební správa povinna přizvat útvar Veřejné bezpečnosti.

(5) Plavební správa šetření neprovádí, jestliže nedošlo k porušení pravidel plavebního provozu a jestliže následky nehody nepřesahují rámec lodi.

(6) Došlo-li k plavební nehodě v souvislosti s činností podléhající dozoru orgánů státní báňské správy, provádí plavební správa šetření v součinnosti s příslušným obvodním báňským úřadem.

Vůdce plavidla (provozovatel plavidla) je povinen předložit plavební správě veškeré materiály a podklady potřebné pro objasnění hlášené nehody, např. podrobnou zprávu s uvedením okolností, příčin a následků nehody spolu s plánkem úseku vodní cesty, kde se stala nehoda, a s vyznačením různých postavení plavidla, popř. plavidel, výpis z lodního deníku týkající se nehody, seznam, popis a rozsah způsobených škod a podle možnosti fotografie.

Odborné šetření příčin plavebních nehod, kterých se výlučně zúčastnila plavidla ozbrojených sil nebo ozbrojených sborů, přísluší útvarům ozbrojených sil nebo ozbrojených sborů. Při srážce těchto plavidel s jinými plavidly, při najetí těchto plavidel na jiná plavidla nebo opačně, při poškození vodní cesty, pobřežních nebo hydrotechnických staveb, plavebních znaků a světel plavidly ozbrojených sil nebo ozbrojených sborů provádějí šetření plavební správa a vyšetřovací orgán útvaru ozbrojených sil nebo ozbrojených sborů ve vzájemné spolupráci.

Na závěr odborného šetření příčin plavebních nehod oznámí plavební správa jeho výsledek organizacím zúčastněným na nehodě. Současně učiní opatření vhodná k tomu, aby se předcházelo opakování plavebních nehod.

(k § 22 zákona)

(1) Do společné havárie patří též škody, které jsou přímým následkem úkonu společné havárie; ve společné havárii se však nehradí škody, které jsou v okamžiku úkonu společné havárie nevyhnutelné nebo které by, i kdyby takového úkonu nebylo, nevyhnutelně nastaly před ukončením podniknutí, ledaže příčinou nevyhnutelnosti škody bylo nebezpečí hrozící celému podniknutí.

(2) Společnou havárií jsou zejména:

a) škody vzniklé svržením nákladu nebo lodního příslušenství, odříznutím kotev, řetězů a lan a škody způsobené plavidlu nebo nákladu v souvislosti s tím,

b) škody způsobené plavidlu nebo nákladu záměrným najetím plavidla na mělčinu proto, aby se plavidlo nepotopilo, nebo záměrným potopením proto, aby byl uhašen požár, jakož i výdaje a škody vzniklé odtahováním nebo zdviháním plavidla,

c) poškození strojů a kotlů vzniklé úsilím o uvolnění uvázlého plavidla,

d) mimořádné výdaje spojené s překladem nákladu z plavidla na odlehčovací plavidlo, s nájmem odlehčovacího plavidla a s opětovným překladem do plavidla, jakož i škody, které přitom nastaly na plavidle nebo nákladu,

e) výdaje spojené se zdviháním plavidla s nákladem, potopilo-li se plavidlo nehodou, jakož i škody způsobené za účelem vyzdvižení záměrně potopeného plavidla nebo nákladu,

f) výdaje spojené se získáním pomoci jiných plavidel, jakož i škody způsobené plavidlu nebo nákladu takovou pomocí,

g) výdaje spojené s veplutím do přístavu útočiště k záchraně před zámrazou nebo při povodňovém stavu vody, včetně výdajů za hlídání naloženého plavidla i jeho vyplutí.

(1) Učiní-li se místo výdajů, které by náležely do společné havárie, nějaké jiné mimořádné výdaje, uhradí se ve společné havárii až do výše částky výdajů, které by náležely do společné havárie.

(2) Za společnou havárii se nepokládají škody a výdaje způsobené:

a) zdržením za cesty nebo po jejím skončení (zejména ztráta času u plavidla a ztráta nebo zhoršení možnosti odbytu u nákladu),

b) přerušením cesty mimo případ záchrany před zámrazou nebo při povodňovém stavu vody,

c) přetěžováním strojů nebo kotlů plovoucího plavidla.

Pokud se dále nestanoví jinak, jsou podkladem pro výpočet náhrad i příspěvků ve společné havárii hodnoty platné v době a v místě skončení podniknutí.

(1) Je-li plavidlo ztraceno, hradí se cena plavidla v nepoškozeném stavu po odečtení výloh za opravu škod, které nenáleží do společné havárie, popřípadě též po odečtení výtěžku prodeje zbytků plavidla. Cenu plavidla i výši výloh za opravu odhadnou znalci.

(2) Je-li plavidlo poškozeno, hradí se výlohy za opravu. Škodu vyšetří a odhadnou znalci.

(3) Nahrazují-li se při opravě staré věci novými, sníží se úhrada o srážky odpovídající rozdílu mezi cenou nových a cenou starých věcí (tzv. srážky „nové za staré“). Srážky činí u plavidel, motorů, strojů a kotlů od druhého do pátého roku provozního stáří jednu pětinu, od šestého do desátého roku provozního stáří jednu čtvrtinu a od jedenáctého roku provozního stáří jednu třetinu; až do jednoho roku provozního stáří se nesráží nic. U kotevních řetězů činí srážka jednu šestinu, u vlečných lan jednu čtvrtinu, u kotev se nesráží nic. Z částky náhrady zbývající po provedení srážky „nové za staré“ se odečte ještě popřípadě zbytková hodnota starých věcí, které se nahrazují novými.

(4) Náhrada za poškození lodi nemůže být vyšší než částka, která by se měla hradit při ztrátě plavidla.

(1) Je-li náklad ztracen, hradí se cena, jakou by měl v nepoškozeném stavu po odečtení částky odpovídající škodám, které nenáleží do společné havárie, jakož i po odečtení ušetřeného přepravného, cla a jiných výloh.

(2) Je-li náklad poškozen, hradí se rozdíl mezi cenou ve stavu nepoškozeném a cenou ve stavu poškozeném. Byl-li poškozený náklad prodán, hradí se rozdíl mezi čistou cenou v nepoškozeném stavu a čistým výtěžkem prodeje.

(1) Ztráta přepravného se hradí částkou odpovídající hrubému přepravnému po odečtení částky, kterou by byl dopravce musel vynaložit na získání přepravného, kterou však v důsledku úkonu společné havárie nevynaložil, jakož i po odečtení čistého výtěžku z přepravy jiného nákladu místo nákladu, za nějž bylo přepravné ztraceno.

(2) Plavidlo, přepravné i náklad přispívají ke společné havárii podle své skutečné hodnoty. K hodnotě se připočtou náhrady přiznané plavidlu, přepravnému a nákladu ve společné havárii. Od hodnoty přepravného se odečtou výdaje na získání přepravného, které by byl dopravce uspořil, kdyby bylo došlo ke ztrátě plavidla v době úkonu společné havárie.

(1) Ve společné havárii se nehradí ztráta ani poškození nákladu úmyslně nehlášeného nebo nesprávně hlášeného při podání k přepravě; byl-li však takový náklad zachráněn, přispívá ke společné havárii.

(2) Ztráta nebo poškození nákladu, jehož cena byla při podání k přepravě hlášena nižší částkou, se hradí podle ceny hlášené, avšak takový náklad přispívá hodnotou skutečnou.

(3) Zavazadla cestujících a osobní svršky přispívají ke společné havárii jen tehdy, byla-li na ně vydána přepravní listina nebo poskytne-li se za ně náhrada ve společné havárii.

(1) Stanovení náhrad a rozvrh příspěvků se provede v sídle provozovatele plavidla.

(2) Provozovatel plavidla je povinen učinit bez odkladu opatření potřebná k vypracování dispaše.3) Odkládá-li splnění této povinnosti, je kterýkoliv účastník oprávněn zařídit vyhotovení dispaše.

(3) Výlohy vyhotovení dispaše se vyúčtují ve společné havárii.

(k § 9 a 24 zákona)

(1) Za malé plavidlo se považuje plavidlo, jehož délka nepřesahuje 15 m a šířka 3 m, nebo plavidlo, jehož maximální výtlak nepřesahuje 15 tun. Z těchto plavidel se však nepokládají za malá plavidla převozní lodi a plavidla, která slouží k přepravě více než 12 osob, popř. k vlečení, tlačení nebo vedení v bočně svázané sestavě takových plavidel, která nejsou malými plavidly.

(2) Ustanovení § 8 až 13, 16 a § 27 až 34 vyhlášky se nevztahují na malá plavidla; ustanovení § 18, 19, 21 až 26 se na tato plavidla vztahují přiměřeně.

(1) Malá plavidla podléhající evidenci podle § 37a odst. 2 smějí být vyráběna nebo dovážena v počtu větším než 5 kusů jen, byl-li vydán pro jejich typ průkaz způsobilosti typu. Tento průkaz vydává plavební správa po prověření technické dokumentace pro stavbu plavidla, popř. po provedení zkušební plavby. Výrobce, u dovážených plavidel prodejní organizace, vydá pro každé plavidlo typové osvědčení.

(2) Technická dokumentace, která je určena k opakovanému použití při individuálních stavbách malých plavidel podléhajících evidenci (typová dokumentace), musí být předem (např. před jejím vydáním tiskem) schválena plavební správou příslušnou podle bydliště (sídla) zpracovatele dokumentace.

(3) Pokud se při stavbě malého plavidla, které podléhá evidenci, nepoužije dokumentace podle odstavce 2, je třeba předložit plavební správě příslušné podle bydliště žadatele před započetím stavby ke schválení jeden soubor výkresů obsahujících generální plán, výkresy hlavního žebra, výkres tvaru žeber (žebrorys), nákresy kormidelního a pohonného zařízení a rozvodu elektrické instalace, jakož i technický popis. Se stavbou takového plavidla může být započato až po schválení předložené dokumentace.

(4) Při individuální stavbě malých plavidel nepodléhajících evidenci se technická dokumentace plavební správě nepředkládá.

(1) Malá plavidla nemusí odpovídat pravidlům pro stavbu lodí, musí však vyhovovat podmínkám technické způsobilosti stanoveným Řádem plavební bezpečnosti.

(2) Způsobilost k plavbě se prokazuje lodním osvědčením u plavidel, která podléhají evidenci podle § 37a odst. 2.

(3) Lodní osvědčení na písemnou žádost vydává a jeho platnost prodlužuje plavební správa příslušná podle místa bydliště provozovatele plavidla. V lodním osvědčení se vyznačí doba jeho platnosti, která nesmí překročit 5 let. Lodní osvědčení platí pro vodní cesty v něm uvedené.

(4) Před vydáním lodního osvědčení plavební správa provede technickou prohlídku plavidla a podle potřeby zkušební plavbu, při nichž ověřuje zejména stav tělesa plavidla, stav a přiměřenost pohonného motoru, nezávadnost plavidla z hlediska jeho vlivu na životní prostředí, funkci kormidelního zařízení a vybavení plavidla signalizačními a záchrannými prostředky. Plavební správa může od technické prohlídky upustit u závodních sportovních plavidel, jejichž technická způsobilost je prokázána osvědčením vydaným tělovýchovnou organizací.

(5) Provozovatel plavidla je povinen oznámit plavební správě, která vydala lodní osvědčení, každou důležitou opravu nebo změnu, která může ovlivnit stabilitu plavidla a narušit jeho způsobilost k plavbě. Plavební správa podle okolností případu nařídí provedení technické prohlídky, popř. zkušební plavby.

(6) Provozovatel plavidla je povinen přistavit k technické prohlídce plavidlo řádně vybavené na místo a v termínu, který určí plavební správa po projednání s ním. Provozovatel plavidla je povinen se této prohlídky zúčastnit.

(7) Zjistí-li plavební správa při technické prohlídce nebo zkušební plavbě závady, určí provozovateli plavidla k jejich odstranění přiměřenou lhůtu; nebudou-li závady ve stanovené lhůtě odstraněny, zamítne vydání lodního osvědčení nebo prodloužení jeho platnosti, popř. omezí jeho platnost nebo je provozovateli odejme.

(8) Plavební správa může též odejmout lodní osvědčení, jestliže při namátkové kontrole zjistí na plavidle závady, které ohrožují bezpečnost plavby, osob na plavidle nebo jiných uživatelů vodní cesty.

(9) Provozovatel plavidla je povinen odstranit z vodní cesty plavidlo, které trvale nevyhovuje podmínkám technické způsobilosti podle odstavce 1. To platí i pro plavidlo, které je zakotveno nebo vyvázáno u břehu. Jestliže provozovatel plavidla tuto povinnost nesplní ani po výzvě plavební správy, může plavební správa dát plavidlo odstranit na jeho náklad.

(10) Provozovatel plavidla je povinen odevzdat plavební správě do 15 dnů lodní osvědčení, které pozbylo platnosti; v téže lhůtě je třeba odevzdat lodní osvědčení, dojde-li k likvidaci plavidla.

(1) Plavidlo s vlastním pohonem o výkonu motoru do 4 kW (cca 5,4 k) smí být vedeno osobou starší 15 let, která má průkaz způsobilosti k vedení plavidla (dále jen „průkaz způsobilosti“).

(2) Plavidlo s vlastním pohonem o výkonu motoru nad 4 kW (cca 5,4 k), plavidlo bez vlastního pohonu o celkové hmotnosti včetně povoleného zatížení nad 1000 kg a plavidlo bez vlastního pohonu s celkovou plochou plachet nad 10 m2 smí být vedeno osobou starší 18 let, která má průkaz způsobilosti.

(3) Plavidlo, které nevykazuje znaky uvedené v předchozích odstavcích, smí být vedeno osobou starší 15 let, která je k tomu tělesně a duševně způsobilá a je obeznámena s technikou vedení takového plavidla a v rozsahu potřebném pro jeho vedení též s plavebními předpisy.

(4) Podmínka minimálního věku stanovená pro vedení plavidel s plachtami v odstavcích 2 a 3 se nevztahuje na mládež organizovanou v jachetních oddílech tělovýchovných organizací, pokud se plavba provádí pod dozorem kvalifikovaného instruktora.

(5) Průkaz způsobilosti vydává plavební správa po úspěšném složení zkoušky, k níž může být připuštěna jen osoba, která je k vedení plavidla tělesně a duševně způsobilá a dosáhla věku uvedeného v odstavci 1, popř. 2. Osobě mladší 18 let může být průkaz způsobilosti vydán jen s písemným souhlasem jejího zákonného zástupce.

(6) Žádost o provedení zkoušky a vydání průkazu způsobilosti se podává u plavební správy příslušné podle místa bydliště žadatele.

(7) Při zkoušce musí uchazeč prokázat potřebné znalosti plavebních předpisů, u plavidel s vlastním pohonem základní znalost pohonného motoru, jeho obsluhy a údržby a u plachetnic též znalost teorie plachtění. Plavební správa může požadovat provedení zkušební plavby, pokud to uzná za nutné.

(8) Průkaz způsobilosti musí mít vůdce plavidla za plavby u sebe a předložit jej na vyzvání orgánům plavební správy, popř. příslušníkům Veřejné bezpečnosti.

(1) Evidenci malých plavidel vede plavební správa, popř. její pobočky příslušné podle místa bydliště provozovatele plavidla.

(2) Z malých plavidel (§ 35 odst. 1) podléhají evidenci plavidla, která splňují kritéria uvedená v § 14.

(3) Každé plavidlo podléhající evidenci musí mít označení, které přiděluje plavební správa příslušná podle odstavce 1. V označení se uvede zkratka místa evidence, skupinové číslo příslušné kategorie malých plavidel a pořadové evidenční číslo. Přidělené označení plavební správa uvede v lodním osvědčení u plavidel, jejichž způsobilost k plavbě se prokazuje tímto osvědčením (§ 36 odst. 2).

(4) Označení malých plavidel nepodléhajících evidenci stanoví Řád plavební bezpečnosti.

Provozovatelé malých plavidel, pro která se podle této vyhlášky vyžaduje průkaz způsobilosti k jejich vedení, jsou povinni požádat u příslušné plavební správy o jeho vydání do 1. dubna 1975.

(k § 23 zákona)

Ustanovení § 1 odst. 1 písm. d) až f), odst. 2 písm. e), i) až o), § 8 až 19, § 22 až 24, § 35 až 38 se nevztahují na plavidla ozbrojených sil a ozbrojených sborů.

Zrušuje se vyhláška č. 27/1964 Sb., o vnitrozemské plavbě.

Tato vyhláška nabývá účinnosti dnem 1. ledna 1975.

První náměstek ministra:

Prof. Dr. Starý v. r.

1) Vyhláška č. 155/1973 Sb., kterou se vydává Řád plavební bezpečnosti na vnitrozemských vodních cestách.

2) Pravidla o vyšetřování nehod na Dunaji (XXI. zasedání Dunajské komise).

3) V Československu provádí dispaše Dispašní kancelář Československé obchodní komory v Praze.