Zákon o ochranných známkách

(1) Právo užívat ochrannou známku může být poskytnuto licenční smlouvou5) pro všechny výrobky nebo služby, pro které byla zapsána, nebo pro jejich část.

(2) Nabyvatelem licence může být pouze fyzická nebo právnická osoba, předmětem jejíhož podnikání jsou výrobky či služby, pro které je ochranná známka zapsána.

(3) Licenční smlouva nabývá účinnosti vůči třetím osobám zápisem do rejstříku ochranných známek; o tento zápis je povinen požádat Úřad majitel ochranné známky.

(1) Majitel ochranné známky může ochrannou známku pro všechny výrobky či služby, pro které je zapsána, nebo pro jejich část převést písemnou smlouvou na jinou fyzickou nebo právnickou osobu, jestliže tyto výrobky či služby jsou k datu uzavření smlouvy o převodu předmětem jejího podnikání. Smlouva o převodu ochranné známky nabývá účinnosti vůči třetím osobám zápisem do rejstříku ochranných známek; o tento zápis je povinen požádat Úřad nabyvatel ochranné známky.

(2) Ochranná známka přechází na nového majitele v případech stanovených zvláštními právními předpisy.6) Přechod ochranné známky nabývá účinnosti zápisem do rejstříku ochranných známek; o tento zápis je povinen požádat Úřad nabyvatel ochranné známky.

(3) Došlo-li k přechodu ochranné známky v důsledku úmrtí majitele ochranné známky, jehož dědic není způsobilý podle tohoto zákona být majitelem ochranné známky, přísluší dědici pouze právo poskytnout licenci, popřípadě ochrannou známku převést na třetí osobu.

Byla-li ochranná známka, která požívá ochranu v některé zemi, která je členem mezinárodní úmluvy,2) zapsána v České republice ve prospěch obchodního zástupce, zprostředkovatele nebo komisionáře jejího původního majitele (dále jen „obchodní zástupce“), může se tento původní majitel domáhat u soudu, aby ochranná známka byla převedena na něj, ledaže obchodní zástupce prokáže, že jednal v dobré víře. Úřad zapíše změnu majitele ochranné známky v rejstříku na žádost oprávněného majitele ochranné známky.

(1) Ochranná známka může být poskytnuta jako zástava.7)

(2) Zástavní právo k ochranné známce vzniká zápisem do rejstříku; o tento zápis je povinen žádat zástavní věřitel. Spolu s žádostí o zápis zástavního práva k ochranné známce je zástavní věřitel povinen předložit Úřadu smlouvu o zřízení zástavního práva s úředně ověřenými podpisy účastníků.

Na žádost majitele ochranné známky Úřad povolí v ochranné známce úpravu týkající se názvu majitele nebo jeho jména a příjmení, popřípadě obchodního jména, anebo sídla, trvalého pobytu či místa podnikání, k jejichž změně došlo po zápisu ochranné známky do rejstříku, jestliže tato úprava uvádí údaje v ní obsažené do souladu se skutečností, aniž by měnila celkový ráz ochranné známky.

(1) Ochranná doba ochranné známky je deset let od podání přihlášky u Úřadu.

(2) Na žádost majitele ochranné známky, podanou u Úřadu nejdříve v posledním roce ochranné doby, nejpozději však šest měsíců po jejím uplynutí (dále jen „žádost o obnovu zápisu“), se ochranná doba ochranné známky obnoví vždy o dalších deset let.

(1) Ochranná známka zaniká

a) uplynutím ochranné doby, nebyla-li včas podána žádost o obnovu ochranné doby,

b) dnem doručení prohlášení majitele ochranné známky Úřadu, že se svého práva vzdává; toto prohlášení nemá právní účinky, brání-li tomu práva třetích osob,

c) zánikem právní subjektivity majitele ochranné známky, ledaže právo k ochranné známce bylo převedeno nebo přešlo na nového majitele,

d) výmazem ochranné známky z rejstříku provedeným Úřadem podle § 25 a 26.

(2) Ochranná známka, na níž váznou práva třetích osob, zanikne podle odstavce 1 písm. b) dnem, kdy majitel ochranné známky doloží zánik těchto práv, popřípadě předloží souhlas oprávněných osob se zánikem ochranné známky.

(3) Zánik ochranné známky zapíše Úřad do rejstříku.

(1) Úřad vymaže ochrannou známku z rejstříku, jestliže v řízení zahájeném na návrh třetí osoby nebo z vlastního podnětu zjistí, že

a) byla zapsána v rozporu s tímto zákonem; v tomto případě se na ochrannou známku hledí tak, jako by vůbec nebyla zapsána. To neplatí, jestliže známka byla zapsána v rozporu s § 2 odst. 1 písm. b) až d) a svým užíváním v obchodním styku získala rozlišovací způsobilost pro ty výrobky či služby svého majitele, pro které byla zapsána,

b) nebyla v České republice užívána po dobu nejméně pěti let před zhájením řízení o výmazu a majitel ochranné známky její neužívání řádně nezdůvodní; užívání ochranné známky třetí osobou na základě smlouvy se považuje za řádné užívání; k užívání ochranné známky, které započalo, popřípadě pokračovalo po uplynutí 5 let jejího neužívání, avšak ve lhůtě 3 měsíců před zahájením řízení o výmazu, se nepřihlíží. Užíváním ochranné známky se rozumí rovněž její užívání v podobě, která se od podoby, jak je zapsána, liší v jednotlivostech neměnících její rozlišovací způsobilost, popřípadě její umisťování na výrobky či jejich obaly výlučně pro potřeby vývozu.

(2) Úřad vymaže z rejstříku zaměnitelnou ochrannou známku, jestliže v řízení zahájeném na návrh majitele ochranné známky s dřívějším právem přednosti zjistí, že napadená ochranná známka je zapsána pro stejné nebo podobné výrobky nebo služby; Úřad výmaz neprovede, jestliže majitel ochranné známky s dřívějším právem přednosti vědomě strpěl užívání napadené ochranné známky po dobu pěti let od jejího zápisu.

(3) Úřad vymaže z rejstříku shodnou nebo zaměnitelnou ochrannou známku, jestliže v řízení zahájeném na návrh majitele všeobecně známé známky zjistí, že užívání napadené ochranné známky by neoprávněně těžilo z rozlišovací způsobilosti nebo dobré pověsti všeobecně známé známky nebo jí bylo na újmu, bez ohledu na to, zda napadená ochranná známka byla zapsána pro stejné nebo podobné výrobky či služby. Úřad výmaz neprovede, jestliže majitel všeobecně známé známky vědomě strpěl užívání napadené ochranné známky v České republice po dobu pěti let od jejího zápisu.

(4) Úřad vymaže z rejstříku ochrannou známku, jestliže v řízení zahájeném na návrh třetí osoby zjistí, že ochranná známka v důsledku činnosti či nečinnosti svého majitele ztratila svou rozlišovací způsobilost, protože se stala v obchodním styku označením obvyklým pro výrobky nebo služby, pro které je zapsána.

(5) Je-li důvod pro výmaz ochranné známky z rejstříku pouze ve vztahu k části výrobků či služeb, pro které je ochranná známka zapsána, Úřad ochrannou známku vymaže jen pro tyto výrobky či služby.

(6) Výmaz ochranné známky z rejstříku podle předchozích odstavců lze provést i po zániku ochranné známky z jiných důvodů, prokáže-li navrhovatel právní zájem.

(1) Na základě soudního rozhodnutí, podle něhož ochranná známka obsahující jméno a příjmení nebo vyobrazení fyzické osoby, popřípadě její pseudonym, porušuje práva na ochranu osobnosti, nebo podle něhož ochranná známka, jež obsahuje název nebo obchodní jméno právnické osoby, zasahuje do její dobré pověsti, popřípadě že ochranná známka zasahuje do práv k autorskému dílu, Úřad vymaže ochrannou známku z rejstříku. Výmaz bude proveden, požádá-li o výmaz oprávněná osoba do šesti měsíců od právní moci soudního rozhodnutí.

(2) Úřad vymaže z rejstříku shodnou či zaměnitelnou ochrannou známku na základě soudního rozhodnutí, podle něhož je užití této ochranné známky nedovoleným soutěžním jednáním. Výmaz bude proveden, požádá-li majitel všeobecně známé ochranné známky o výmaz do šesti měsíců od právní moci soudního rozhodnutí.

(3) Výmaz ochranné známky z rejstříku podle odstavců 1 a 2 lze provést i po zániku ochranné známky z jiných důvodů, prokáže-li navrhovatel právní zájem.

(1) Kolektivní ochrannou známkou může být označení podle § 1, jestliže je způsobilé odlišit výrobky nebo služby pocházející od členů či společníků právnické osoby založené za účelem společného označování výrobků či služeb uváděných členy či společníky na trh (dále jen „sdružení podnikatelů“), od výrobků či služeb jiných podnikatelů.

(2) Podmínky používání kolektivní ochranné známky včetně sankcí za jejich porušení se stanoví písemnou smlouvou uzavřenou mezi všemi členy či společníky sdružení podnikatelů.

(1) Přihlášku kolektivní ochranné známky podává u Úřadu sdružení podnikatelů (dále jen „přihlašovatel“).

(2) Přihláška kolektivní ochranné známky musí obsahovat:

a) žádost o zápis kolektivní ochranné známky do rejstříku,

b) název, popřípadě obchodní jméno a sídlo sdružení podnikatelů,

c) znění nebo vyobrazení přihlašovaného označení, které má být zapsáno jako kolektivní ochranná známka, popřípadě jeho popis, u prostorového označení jeho plošné vyobrazení,

d) seznam výrobků nebo služeb, pro které má být kolektivní ochranná známka zapsána,

e) seznam členů či společníků přihlašovatele, kteří mohou kolektivní ochrannou známku užívat.

(3) V seznamu výrobků a služeb podle odstavce 2 písm. d) se uvedou třídy podle mezinárodní smlouvy.1)

(4) K přihlášce kolektivní ochranné známky musí být přiložena smlouva podle § 27 odst. 2.

(5) Podáním přihlášky kolektivní ochranné známky podle odstavce 2 vzniká přihlašovateli právo přednosti před každým, kdo podá později přihlášku shodné nebo zaměnitelné ochranné známky pro stejné nebo podobné výrobky nebo služby.

(1) Úřad podrobí přihlášku kolektivní ochranné známky průzkumu v rozsahu stanoveném v § 8 až 12 s tím, že splnění podmínky stanovené v § 2 odst. 1 písm. b) Úřad hodnotí s přihlédnutím k § 27 odst. 1.

(2) Zápisem kolektivní ochranné známky do rejstříku se přihlšovatel stává majitelem kolektivní ochranné známky, na jehož žádost vydá Úřad o zápisu kolektivní ochranné známky do rejstříku osvědčení. Zápis kolektivní ochranné známky do rejstříku oznámí Úřad ve Věstníku. Osvědčení o kolektivní ochranné známce, popřípadě výpis z rejstříku vydá na žádost Úřad každému členu či společníku sdružení podnikatelů, zapsanému v rejstříku.

(3) Úřad na žádost majitele kolektivní ochranné známky zapíše v rejstříku změnu ve složení členů či společníků sdružení podnikatelů.

(1) Výlučné právo označovat své výrobky či služby kolektivní ochrannou známkou, pro které je zapsána, nebo ji užívat ve spojení s těmito výrobky či službami, mají členové či společníci sdružení podnikatelů zapsaní v rejstříku.

(2) Členové či společníci sdružení podnikatelů mohou při své podnikatelské činnosti označovat výrobky či služby i ochrannou známkou, jejímiž jsou majiteli, či k níž mají právo užívání na základě licenční smlouvy.

(1) Majitel kolektivní ochranné známky má práva v rozsahu podle části třetí tohoto zákona, není-li v části páté stanoveno jinak.

(2) Členové či společníci sdružení podnikatelů mají práva podle odstavce 1 v rozsahu daném smlouvou.

(3) Úřad na žádost umožní každému nahlédnout do smlouvy.

Kolektivní ochranná známka nemůže být předmětem licence, nemůže být převedena na jiného majitele a nemůže být poskytnuta jako zástava.

Ochranná doba kolektivní ochranné známky je deset let od podání přihlášky kolektivní ochranné známky. Pro obnovu ochranné doby platí § 23 odst. 2.

(1) Kolektivní ochranná známka zaniká za podmínek podle § 24.

(2) Pro výmaz kolektivní ochranné známky z rejstříku se použije ustanovení § 25 a 26 s tím, že splnění § 2 odst. 1 písm. b) se posuzuje s přihlédnutím k § 27 odst. 1.

(3) Úřad vymaže kolektivní ochrannou známku z rejstříku také tehdy, jestliže členové či společníci sdružení podnikatelů zásadním způsobem porušují smlouvu o užívání kolektivní ochranné známky.

(1) Ustanovení mezinárodních smluv, jimiž je Česká republika vázána, nejsou tímto zákonem dotčena.

(2) Osoby, které mají bydliště nebo sídlo na území členského státu Pařížské úmluvy2) nebo ve státě, který je členem Světové obchodní organizace,2a) mají stejná práva jako osoby, které mají bydliště nebo sídlo na území České republiky; jestliže stát, v němž má osoba bydliště nebo sídlo, není členským státem Pařížské úmluvy2) nebo členem Světové obchodní organizace,2a) lze práva podle tohoto zákona přiznat jen za podmínky vzájemnosti.

(3) Osoby, které nemají na území České republiky trvalý pobyt nebo sídlo, musí být v řízení o ochranných známkách zastoupeny advokátem, komerčním právníkem nebo patentovým zástupcem.

(1) Osoby, které mají trvalý pobyt nebo sídlo v České republice, mohou požádat o mezinárodní zápis ochranné známky podle mezinárodní smlouvy,8) popřípadě o zápis změn týkajících se mezinárodního zápisu prostřednictvím Úřadu.

(2) Přihlašovatel ochranné známky se žádostí o mezinárodní zápis je povinen za úkony podle odstavce 1 zaplatit rovněž poplatky stanovené podle mezinárodní smlouvy;8) výši poplatků stanovených mezinárodní smlouvou oznámí Úřad ve Věstníku.

(1) Mezinárodní zápis ochranné známky se žádostí o ochranu v České republice má tytéž účinky jako zápis ochranné známky do rejstříku vedeného Úřadem.

(2) Lhůta pro podání námitek proti ochranné známce přihlašované cestou mezinárodního zápisu začne běžet prvním dnem měsíce následujícího po měsíci, v němž byla známka zveřejněna ve věstníku Mezinárodního úřadu Světové organizace duševního vlastnictví.

(3) Jestliže byla mezinárodně zapsané známce odmítnuta ochrana pro území České republiky, hledí se na ni tak, jako by v České republice nebyla zapsána.

(1) Účastníkem řízení o ochranných známkách je přihlašovatel, popřípadě majitel ochranné známky, o níž má být řízení vedeno, osoba, která podala proti zápisu ochranné známky do rejstříku námitky podle § 9, osoba oprávněná podle § 20 nebo navrhovatel výmazu ochranné známky z rejstříku.

(2) Každé podání Úřadu se činí písemně v jazyce českém. Občané České republiky příslušející k národnostním a etnickým menšinám mohou činit podání Úřadu ve svém jazyce; musí však na náklady Úřadu obstarat překlad do českého jazyka tlumočníkem zapsaným v seznamu tlumočníků.

(3) Každé podání se může týkat pouze jedné ochranné známky; jde-li o žádost o zápis změny údajů týkajících se osoby majitele ochranné známky, žádost o zápis převodu či přechodu ochranné známky, žádost o zápis zástupce či změny zástupce nebo žádost o opravu chyby v psaní v žádosti, v rejstříku a ve Věstníku, může se jedno podání týkat více ochranných známek téhož majitele. Toto ustanovení se použije obdobně pro stejné žádosti týkající se více přihlášek téhož přihlašovatele.

(4) V řízení o ochranné známce nelze prominout zmeškání lhůty pro podání námitek, lhůty pro uplatnění práva přednosti, lhůty pro podání žádosti o výmaz ochranné známky z rejstříku podle § 26 odst. 1 a 2 a lhůty pro podání žádosti o obnovu ochranné doby; v řízení nelze prominout žádnou lhůtu pro učinění úkonu po uplynutí jednoho roku od doby, kdy měl být úkon učiněn. Práva nabytá v dobré víře v době mezi zmeškáním lhůty a jeho prominutím zůstávají nedotčena.

(5) Nevyhoví-li účastník řízení, který podal návrh na zahájení řízení, výzvě Úřadu k odstranění vad či doplnění podání ve stanovené lhůtě, popřípadě nelze-li pro neúplnost či vady podání v řízení pokračovat, Úřad řízení zastaví; na tuto skutečnost musí být účastník řízení upozorněn. Úřad řízení zastaví i na žádost toho, kdo podal návrh na jeho zahájení.

(6) Úřad rozhoduje v souladu s obsahem spisu, zejména pak na základě důkazů, které na podporu svých tvrzení předkládají účastníci řízení.

(7) Proti rozhodnutí Úřadu lze podat rozklad ve lhůtě jednoho měsíce od doručení rozhodnutí.

(8) Nestanoví-li tento zákon jinak, platí pro řízení o ochranných známkách správní řád, s výjimkou ustanovení o přerušení řízení, čestném prohlášení, lhůtách pro rozhodnutí a opatření proti nečinnosti.9)

(1) S návrhem na zahájení řízení o výmazu ochranné známky z rejstříku podle § 25 a s rozkladem proti rozhodnutí Úřadu podle § 38 odst. 6 je navrhovatel povinen složit kauci na náklady řízení, která bude vrácena, jestliže se v řízení prokáže, že návrh na zahájení řízení byl podán oprávněně.

(2) Kauce podle odstavce 1 činí 2500 Kč.

(1) Úřad vede rejstřík, do něhož zapisuje rozhodné údaje o ochranných známkách. Rejstřík ochranných známek je veřejný a každý má právo do něj nahlížet.

(2) Úřad vydává Věstník, ve kterém zveřejňuje přihlášky podle § 8 odst. 4 a dále zápisy a obnovy zápisů ochranných známek, převody, zániky ochranných známek a jiné důležité skutečnosti, které se ochranných známek týkají.

(1) Úřad upraví vyhláškou podrobnosti o řízení o ochranných známkách, v níž stanoví náležitosti přihlášky ochranné známky, náležitosti námitek proti zápisu označení do rejstříku ochranných známek, náležitosti žádosti o obnovu zápisu ochranné známky a náležitosti žádosti o zápis dalších skutečností do rejstříku, náležitosti návrhu na výmaz ochranné známky z rejstříku, podrobnosti vedení spisu o přihlášce ochranné známky a zapsané ochranné známce a jednotlivé údaje o ochranných známkách, jež vyznačuje v rejstříku a zveřejňuje ve Věstníku.

(2) Úřad vyhláškou stanoví další náležitosti přihlášky ochranné známky potřebné k provedení řízení, jde-li o žádost o mezinárodní zápis.

(1) Řízení o přihláškách ochranných známek, která neskončila před nabytím účinnosti tohoto zákona, dokončí se podle tohoto zákona s tím, že přihlašovatel je povinen na výzvu Úřadu v jím stanovené lhůtě uvést svou přihlášku do souladu s požadavky, které na ni klade tento zákon.

(2) Vztahy z ochranných známek zapsaných do rejstříku před nabytím účinnosti tohoto zákona se řídí ustanoveními tohoto zákona. Vznik těchto vztahů, jakož i nároky z nich vzniklé před nabytím účinnosti tohoto zákona se posuzují podle předpisů platných v době jejich vzniku.

(3) Majitel ochranné známky, kterou Úřad podle dosavadních předpisů prohlásil za proslulou, se může domáhat výmazu shodné či zaměnitelné ochranné známky rovněž za podmínek stanovených v § 23 odst. 3 zákona č. 174/1988 Sb. po dobu platnosti této ochranné známky, nejdéle však po dobu deseti let od nabytí účinnosti tohoto zákona. Po tuto dobu může majitel proslulé ochranné známky uplatnit námitky proti zápisu shodného či zaměnitelného označení do rejstříku ochranných známek podle § 9 tohoto zákona, a to bez ohledu na výrobky či služby, pro které je napadené označení přihlášeno.

Zrušují se:

1. Zákon č. 174/1988 Sb., o ochranných známkách.

2. Vyhláška Úřadu pro vynálezy a objevy č. 187/1988 Sb., o řízení ve věcech ochranných známek.

Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. října 1995.

Uhde v. r.

Havel v. r.

Klaus v. r.

1) Vyhláška ministra zahraničních věcí č. 118/1979 Sb., o Niceské dohodě o mezinárodním třídění výrobků a služeb pro účely zápisu známek ze dne 15. června 1957, revidované ve Stockholmu dne 14. července 1967 a v Ženevě dne 13. května 1977, ve znění vyhlášky č. 77/1985 Sb.

2) Pařížská úmluva na ochranu průmyslového vlastnictví ze dne 20. března 1883 revidovaná v Bruselu dne 14. prosince 1900, ve Washingtonu dne 2. června 1911, v Haagu dne 6. listopadu 1925, v Londýně dne 2. června 1934, v Lisabonu dne 31. října 1958 a ve Stockholmu dne 14. července 1967, uveřejněná pod č. 64/1975 Sb.

2a) Sdělení č. 191/1995 Sb., o sjednání Dohody o zřízení Světové obchodní organizace (WTO).

3) Článek 6 bis Pařížské úmluvy na ochranu průmyslového vlastnictví.

4) § 98 odst. 2 zákona ČNR č. 13/1993 Sb., celní zákon.

5) § 508 a násl. zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník.

6) Např. § 69 a 259 obchodního zákoníku, § 12 až 17 zákona č. 111/1990 Sb., o státním podniku.

7) § 151a a násl. zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů.

§ 297 a násl. obchodního zákoníku.

8) Vyhláška ministra zahraničních věcí č. 65/1975 Sb., o Madridské dohodě o mezinárodním zápisu továrních nebo obchodních známek ze dne 14. dubna 1891, revidované v Bruselu dne 14. prosince 1900, ve Washingtonu dne 2. června 1911, v Haagu dne 6. listopadu 1925, v Londýně dne 2. června 1934, v Nice dne 15. června 1957 a ve Stockholmu dne 14. července 1967, ve znění vyhlášky č. 78/1985 Sb.

9) § 29, 39, 49 a 50 zákona č. 71/1967 Sb., o správním řízení (správní řád).