7 Tdo 801/2020 — Nejvyšší soud

7 Tdo 801/2020 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř. § 265b odst.1 písm. h) tr.ř. Datum rozhodnutí:5. 8. 2020 Spisová značka:7 Tdo 801/2020 ECLI:ECLI:CZ:NS:2020:7.TDO.801.2020.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Důvod dovolání pro právní vady rozhodnutí Důvod dovolání, že byl uložen druh trestu, který zákon nepřipouští Krádež Souhrnný trest Dotčené předpisy:§ 205 odst. 1b, 2, 3 předpisu č. 40/2009Sb. § 43 odst. 2 předpisu č. 40/2009Sb. § 265b odst. 1 písm. g) předpisu č. 141/1961Sb. § 265b odst. 1 písm. h) předpisu č. 141/1961Sb. Kategorie rozhodnutí:CD Zveřejněno na webu:25. 10. 2020 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 7 Tdo 801/2020-2005 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 5. 8. 2020 o dovolání obviněné M. M., nar. XY, trvale bytem XY, podaném proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 27. 11. 2019, sp. zn. 61 To 29/2019, v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. 4 T 38/2018 takto: Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněné M. M. odmítá. Odůvodnění: Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 20. 9. 2018, č. j. 4 T 38/2018-1678, byla obviněná M. M. uznána vinnou (pod bodem I. 6) přečinem krádeže podle § 205 odst. 1 písm. b), odst. 2, odst. 3 tr. zákoníku v jednočinném souběhu s přečinem poškození cizí věci podle § 228 odst. 1 tr. zákoníku. Za tyto přečiny a za sbíhající se přečin krádeže podle § 205 odst. 2 tr. zákoníku, jímž byla uznána vinnou trestním příkazem Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 19. 12. 2015, sp. zn. 4 T 147/2015, který nabyl právní moci dne 9. 3. 2016, jí byl uložen souhrnný nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání 13 měsíců, pro jehož výkon byla zařazena do věznice s ostrahou, a dále podle § 70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku trest propadnutí věci. Rovněž byl podle § 43 odst. 2 tr. zákoníku zrušen výrok o trestu z výše uvedeného trestního příkazu Obvodního soudu pro Prahu 10 včetně rozhodnutí obsahově navazujících. Dále byla jí a spoluobviněnému L. L. podle § 228 odst. 1 tr. ř. uložena povinnost společně a nerozdílně uhradit jednotlivým poškozeným škodu v celkové výši 128 692 Kč. Tímto rozsudkem bylo rozhodnuto také o vině a trestech dalších dvou obviněných, a to zmiňovaného L. L. a V. L. Přečinů krádeže a poškození cizí věci se obviněná podle zjištění nalézacího soudu dopustila v podstatě tím, že v přesně nezjištěné době od 30. 12. 2015 od 15:00 do 1. 1. 2016 do 12:00 v Praze 10 se společně s obviněným L. L. vloupali do kanceláří, nejprve odpojili přívod elektřiny a odstranili alarm, poté vnikli po venkovních schodech do 1. patra budovy, kde vypáčili hlavní vchodové dveře, vnikli dovnitř, kde vypáčili mříže a dveře kanceláře J. K., tam překonali uzamykací mechanismus zazděného trezoru a odcizili věci v celkové hodnotě 74 470 Kč (mimo jiné cca 16 klíčů od společných prostor bytových domů), a způsobili jmenovanému tak jednak škodu odcizením v uvedené výši i škodu poškozením ve výši 24 112 Kč, dále v 1. patře vypáčili mříž a vyrazili dveře u kanceláře obchodní společnosti Translog Company, s. r. o., kancelář prohledali, ale nic neodcizili, dále v přízemí budovy vypáčili hlavní vchodové dveře a vnikli do dvou neuzamčených kanceláří obchodní společnosti Bytexpert, s. r. o., kde odcizili věci v celkové hodnotě 29 055 Kč, a způsobili jí tak škodu odcizením v uvedené výši, v této kanceláři rovněž odcizili klíče od vozidla Citroen Berlingo v hodnotě 2 495 Kč a následně i toto vozidlo odstavené před budovou, čímž poškozené H. P. způsobili škodu odcizením ve výši 61 100 Kč, přičemž již odsouzený L. N. hlídal před objektem, za což dostal od obviněného L. L. 1 200 Kč. Městský soud v Praze rozhodl rozsudkem ze dne 27. 11. 2019, č. j. 61 To 29/2019-1899, mimo jiné o odvolání obviněné M. M. (směřovanému proti výrokům o vině a trestu rozsudku soudu prvního stupně) tak, že podle § 258 odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek ohledně obviněné zrušil v celém rozsahu a podle § 259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl. V tomto rozhodnutí bylo nově rozhodnuto o vině, trestu i náhradě škody, tyto výroky však zůstaly ve srovnání s rozsudkem soudu prvního stupně co do obsahu nezměněny, přičemž nezměněn zůstal i samotný popis skutku, který byl ve stručnosti připomenut v předchozím odstavci. Rozsudek Městského soudu v Praze napadla obviněná dovoláním s odkazem na důvody uvedené v § 265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř. Upozornila na judikaturu Ústavního soudu týkající se porušení práva na spravedlivý proces v důsledku extrémního nesouladu skutkových zjištění s provedenými důkazy. Uvedla, že soudy při hodnocení důkazů nepostupovaly v souladu s § 2 odst. 5 a 6 tr. ř., důkazy hodnotily jednostranně v její neprospěch a nerespektovaly zásadu in dubio pro reo. Provedenými důkazy nebyla její vina nad veškerou pochybnost prokázána. Byla usvědčována pouze nalezenou stopou DNA na místě činu, což je důkaz nepřímý, stojící zcela osamoceně. Spoluobviněný L. L. se k předmětnému skutku doznal s tím, že ho spáchal sám. Přenos DNA mohl být vysvětlen použitím jejích rukavic obviněným L. L. Slyšený znalec k přenosu stopy DNA uvedl, že je nepravděpodobný, nicméně jej kategoricky nevyloučil. K žalovanému skutku došlo v zimě, kdy s největší pravděpodobností napadl mokrý sníh. Není vyloučeno, že rukavice byly mokré, krev pak byla vodou naředěna a přenesena na místo činu. Obviněná poukázala také na judikaturu Ústavního soudu týkající se tzv. řetězení trestů, s tím, že byla za spáchání shora uvedeného přečinu ohrožena trestem odnětí svobody s horní hranicí sazby pět let. V současnosti vykonává trest odnětí svobody za jiné skutky v celkové délce přesahující šest let. Uložením dalšího nepodmíněného trestu tak celkový výkon všech trestů odnětí svobody dalece přesáhne maximální možnou výměru trestu. V závěru dovolatelka uvedla, že „nebyla naplněna subjektivní stránka trestného činu“ a proto navrhuje, aby Nejvyšší soud zrušil rozsudky obou soudů a věc vrátil Obvodnímu soudu pro Prahu 10 k novému projednání a rozhodnutí. K dovolání se písemně vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství s tím, že k žádné extrémní vadě ohledně hodnocení důkazů nedošlo. Výrok o vině se opírá hned o několik stop DNA, jež obviněná nechala na místě činu. Znalec sice v obecné rovině nevyloučil možnost přenosu stopy DNA, na druhou stranu s ohledem na skutečnosti zjištěné soudy lze v řešeném případě přenos vyloučit bez důvodné pochybnosti. Kromě toho, že takové výhrady nelze přiřadit pod uplatněný dovolací důvod, nelze je ani označit za důvodné v obecné rovině. Ve vztahu k dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. nezjistil žádnou skutečnost, kvůli které by výrok o trestu nemohl z hlediska ústavně zaručených práv a svobod obstát. Jednalo se o druh trestu v daném případě přípustný, navíc vyměřený v rámci odpovídající trestní sazby. Veškeré zákonné podmínky pro uložení trestu odnětí svobody tak byly splněny. Přiléhavý je rovněž výrok o trestu propadnutí věci. Státní zástupce navrhl dovolání odmítnout podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) shledal, že dovolání je přípustné [§ 265a odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. ř.], bylo podáno osobou k tomu oprávněnou, tj. obviněnou prostřednictvím obhájce [§ 265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě k tomu určeném (§ 265e tr. ř.), splňuje náležitosti obsahu dovolání (§ 265f odst. 1 tr. ř.), je však zjevně neopodstatněné. Nejvyšší soud připomíná, že dovolání není běžný opravný prostředek a neplní funkci „dalšího odvolání“. Dovolání je mimořádný opravný prostředek, který na rozdíl od odvolání není možné podat z jakéhokoli důvodu, ale jen z některého z důvodů uvedených v § 265b tr. ř. Konkrétní uplatněné námitky mají relevanci dovolacího důvodu jen za předpokladu, že obsahově odpovídají jeho zákonnému vymezení. Žádný z dovolacích důvodů se nevztahuje ke skutkovým zjištěním, k hodnocení důkazů, k postupu soudů při provádění důkazů ani k rozsahu dokazování. Z toho je zřejmé, že skutkové námitky nejsou dovolacím důvodem. Dovolání je jako mimořádný opravný prostředek určeno k nápravě závažných právních vad pravomocných rozhodnutí, a nikoli k tomu, aby skutková zjištění soudů prvního a druhého stupně byla přezkoumávána ještě třetí instancí. Z důvodu uvedeného v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Podstatou tohoto dovolacího důvodu je vadná aplikace hmotného práva na skutkový stav, který zjistily soudy prvního a druhého stupně. Směřuje-li dovolání proti výroku o vině