Vyhláška o novém znění vojenského trestního řádu

(1) Osoba, proti níž byla nařízena vyšetřovací vazba, musí býti ihned dodána do soudní věznice, jestliže se tak již nestalo.

(2) Do čtyřiadvaceti hodin po přijetí do vyšetřovací vazby musí býti vyslechnuta. Kdyby to nebylo možno, musí se její výslech provésti co možná nejdříve, a to nejpozději do tří dnů, a v protokole se musí poznamenati důvod, proč se tak nemohlo státi dříve.

(3) Při tomto výslechu bude zatčenému přečten celý zatýkací rozkaz a bude mu při tom oznámeno, že mu přísluší stížnost na zatýkací rozkaz.

(4) Výslech provede důstojník justiční služby, kterému to příslušný soud svěřil, půjde-li však o vyhledávání podle § 143, vyšetřující soudce.

Prozatímní a vyšetřovací vazba se provádí tak, aby se co nejvíce šetřilo osoby a cti obviněného. Zatčeného mají postihnouti jen omezení, která jsou nutná k zabezpečení účelu vazby a k zachování pořádku ve věznici.

(1) Zatčený má býti od ostatních co možná oddělen a nemá býti držen v téže místnosti s trestanci.

(2) Může si na své útraty opatřiti pohodlí a zaměstnání přiměřené své hodnosti nebo stavu a majetkovým poměrům, jsou-li slučitelné s účelem vazby a s pořádkem ve věznici a neohrožují bezpečnost.

(3) Ten, kdo nařídil vyšetřovací vazbu nebo vede vyhledávání, dohlíží na korespondenci zatčeného, na zásilky, které chce odeslati nebo které ho dojdou, a na jeho návštěvy.

Zatčený smí býti spoután jen pro zvláštní nebezpečnost své osoby, zvláště pro bezpečnost druhých, dále pro pokus o útěk nebo pro přípravy k útěku a nikdy na delší dobu, než toho vyžaduje nejnutnější potřeba.

(1) Prozatímní a vyšetřovací vazba musí býti ihned zrušena, není-li již důvodů pro její ponechání. Veškerá velitelství, úřady a orgány zúčastněné při trestním řízení jsou povinny působiti k tomu, aby se tato vazba co možná zkrátila.

(2) Zrušiti prozatímní a vyšetřovací vazbu náleží veřejnému žalobci, prozatímní vazbu mimo to tomu, kdo ji uvalil, neb jeho představeným. O zrušení prozatímní vazby musí býti zpraven neprodleně veřejný žalobce, bylo-li mu trestní oznámení (§ 130) již učiněno.

Kde zákon nečiní výjimky, je povinen každý, kdo je obeslán jako svědek, uposlechnouti obeslání a vydati svědectví o tom, co je mu známo o předmětu trestního řízení.

(1) Předvolání (předvedení) vojenských osob v činné službě jako svědků se děje služebním nařízením.

(2) Ostatní osoby nutno obeslati skrze občanské úřady; při nebezpečí v prodlení mohou však býti obeslány také přímo veřejným žalobcem nebo vyšetřujícím soudem. V obou případech musí býti sepsána písemná obsílka a v ní musí býti poukázáno na zákonné následky nedostavení.

(3) Ustanovení § 157, odst. 3 a 4 platí i zde.

(1) Nedostaví-li se některá osoba, která byla jako svědek podle § 184, odst. 2 řádně obeslána, může býti nařízeno, aby byla mocí předvedena.

(2) Byl-li svědek obeslán k soudu, bude požádán o jeho předvedení a potrestání okresní soud jeho bydliště nebo pobytu, který má proti němu zakročiti tak, jako kdyby šlo o neuposlechnutí občanského trestního soudu. O předvedení před soud může býti v naléhavých případech požádán také úřad národní bezpečnosti.

(3) Nedostaví-li se svědek opětně po novém obeslání před soud v témže vyhledávacím řízení, může býti potrestán znovu.

(4) Svědek se nepotrestá, je-li jeho nedostavení dostatečně omluveno. Jestliže se svědek dodatečně omluví dostatečným způsobem, budou nařízení proti němu vydaná opět zrušena.

(5) Proti opatřením okresního soudu jsou přípustné opravné prostředky dovolené podle občanského trestního soudního řádu.

(6) Neuposlechl-li svědek řádného obeslání k výslechu veřejným žalobcem, bude podána žádost za předvedení úřadu národní bezpečnosti.

Je-li svědek vyslýchán na dožádání, je dožádaný soud povinen rozšířiti výslech podle jeho výsledku také na okolnosti, které sice nejsou uvedeny v dožádacím přípise, ale jsou pro věc důležité.

O výslech svědků, kteří nepodléhají trestní soudní pravomoci vojenské a dlejí mimo obvod platnosti tohoto zákona, bude dožádán zpravidla příslušný cizí soud. Je-li však nutno, aby se takový svědek osobně dostavil před orgán provádějící vyhledávání, může sice svědek býti obeslán, nelze však proti němu užíti donucovacích opatření.

Jako svědci nesmějí býti vyslýcháni pod neplatností:

1. duchovní o tom, co jim bylo svěřeno při zpovědi neb jinak pod pečetí mlčenlivosti duchovního úřadu,

2. osoby, které jsou ve vojenském svazku nebo ve veřejné službě, nebo vystoupily z tohoto svazku nebo služby, jestliže by svým svědectvím porušily služební neb úřední tajemství, jež jsou povinny zachovávati a této povinnosti nebyly zproštěny velitelstvím (úřadem) k tomu příslušným.

(1) Povinnosti vydati svědectví jsou zproštěni a mohou též při výslechu další výpověď odepříti:

1. příbuzní a sešvagření obviněného v linii vzestupné i sestupné, jeho snoubenec, jeho manžel, i když manželství již netrvá, i sourozenci manžela, sourozenci obviněného a jejich manželé, sourozenci jeho rodičů a prarodičů, jeho synovci, neteře, bratranci a sestřenice, rovněž i ti, kdož jsou k obviněnému v poměru poručenském, opatrovnickém, pěstounském neb adoptivním,

2. obhájci o tom, co jim v této vlastnosti bylo obviněným svěřeno.

(2) Zproštění od povinnosti svědecké odůvodněné švagrovstvím trvá dále, i když již netrvá manželství, kterým švagrovství bylo založeno.

(3) Je-li osoba obeslaná jako svědek toliko k jednomu z několika obviněných v některém ze shora uvedených poměrů, může odepříti svědectví o druhých obviněných jen tenkrát, nelze-li odloučiti výpovědi těchto osob se týkající.

(4) Jsou-li shora uvedené osoby předvolány jako svědci, musí býti před svým výslechem neb aspoň jakmile se jejich poměr k obviněnému stane známým, poučeny o svém právu zříci se svědectví a jejich prohlášení o tom učiněné musí býti zapsáno do protokolu.

(5) Nebyl-li svědek poučen nebo nevzdal-li se výslovně práva odepříti svědectví nebo nebylo-li poučení a vzdání se zapsáno do protokolu, je výpověď neplatná.

(6) Svědci podléhající občanské trestní soudní pravomoci jsou zproštěni svědecké povinnosti a povinnosti odpřisáhnouti výpověď také tehdy, jsou-li tu okolnosti, které odůvodňují podle občanského trestního soudního řádu osvobození od povinnosti svědecké neb od přísahy. Ustanovení odstavců 4 a 5 platí tu obdobně.

(1) Mělo-li by vydání svědectví neb odpověď na některou otázku pro svědka nebo jeho příslušníky (§ 189) v zápětí přímou a značnou majetkovou újmu, způsobilo-li by mu hanbu nebo nebezpečí trestního soudního stíhání, a odepře-li proto svědectví, nemůže k němu býti nucen.

(2) Takový svědek může též během výslechu prohlásiti, že z těchto důvodů nechce dále vypovídat.

(3) Důvod odepření svědectví musí býti, je-li toho třeba, hodnověrně osvědčen.

(4) Hodnověrné osvědčení může se státi též ujištěním místo přísahy (§ 201).

Svědci, kteří se pro nemoc anebo churavost nemohou dostaviti, mohou býti vyslechnuti v svém příbytku.

(1) Děje-li se výslech dožádaným občanským trestním soudem, platí proň předpisy uvedené v občanském trestním soudním řádu.

(2) Pro výslech osob, jimž podle mezinárodního práva přísluší exteritorialita neb osobní osvobození, platí zásady mezinárodního práva a platné státní smlouvy.

(1) Vojenské osoby v činné službě, které odpírají vydati svědectví nebo složiti svědeckou přísahu bez zákonného důvodu, budou oznámeny svému představenému velitelství, které donutí zdráhajícího se přiměřenými kázeňskými tresty vězení, aby se zachoval podle zákona.

(2) Potrestání se může opakovati; vazba se však nesmí prodloužiti přes dobu řízení v téže stolici a nesmí přesahovat dobu šesti měsíců, u přečinů (přestupků) dobu tří měsíců.

(3) Představenému velitelství nepřísluší znova zkoumati, bylo-li svědectví nebo složení přísahy odepřeno bez zákonného důvodu.

(4) Jiné osoby, než ty, které jsou uvedeny v odstavci 1, budou pro takové zdráhání před vojenským soudem oznámeny okresnímu soudu svého bydliště nebo pobytu, který proti nim má zakročiti tak, jako kdyby svědectví nebo přísaha byly odepřeny občanskému soudu trestnímu.

(1) Každý svědek je vyslýchán zpravidla jednotlivě v nepřítomnosti soukromého žalobce, obviněného neb jiných osob, a koná-li výslech vyšetřující soudce, v nepřítomnosti žalobce.

(2) Má-li však býti soudně vyslechnut svědek, který, jak lze předvídati, se nebude moci dostaviti k hlavnímu přelíčení (§ 199, odst. 2 a 3), mohou býti výslechu přítomni jak žalobce, tak i obviněný a jeho obhájce. Obviněný nebude však připuštěn, lze-li se obávati, že by jeho přítomnost měla vliv na nezaujatost svědka. O době a místě výslechu třeba předem zpraviti osoby, které mají právo se dostaviti a které jsou soudu známy, je-li to možné bez průtahu věci; nedostaví-li se, není to překážkou výslechu.

(3) Obviněný, který náleží k vojenským osobám v činné službě nebo není na svobodě, má mimo to nárok, aby byl přítomen při takových výsleších svědků jen tehdy, konají-li se v místě, kde služebně dlí nebo kde je ve vazbě.

(4) Obviněný nemá nároku na odložení výslechu svědků proto, že se nemůže dostaviti.

(5) Je-li dovolena žalobci, obviněnému a jeho obhájci přítomnost při výslechu svědků, jsou oprávněni dávati svědkům otázky skrze vyšetřujícího soudce (§ 196, odst. 3).

(1) Svědek musí býti před svým výslechem napomenut, že je povinen na všechny otázky, které mu budou dány, vypověděti podle svého nejlepšího vědomí a svědomí čistou pravdu, nic nezatajiti a tak vypovídati, aby svou výpověď, kdyby bylo třeba, mohl odpřisáhnouti; dále musí býti upozorněn, že by se neuposlechnutím tohoto napomenutí dopustil činu odporujícího trestnímu zákonu.

(2) Potom bude svědek tázán na své osobní poměry, na svůj poměr k obviněnému nebo k jiným osobám v trestní věci zúčastněným, jakož i podle okolností také na to, utrpěl-li trestným činem, který je předmětem trestního řízení, škodu, neb jinou újmu neb obává-li se, že ji utrpí.

(3) Jeví-li se to podle zvláštních okolností případu nezbytně nutným, může svědek býti tázán též na to, bylo-li proti němu již jednou trestní řízení zavedeno a jaký mělo výsledek.

(1) Při výslechu o věci samé musí býti svědek nejprve vyzván, aby souvisle vypravoval o skutečnostech, které jsou předmětem svědectví, potom však aby své vypravování doplnil a vysvětlil nejasnosti nebo rozpory. Zejména musí býti svědek vyzván, aby uvedl, na čem se zakládá jeho vědění. Co možná nutno se vystříhati otázek, jimiž se mu oznamují skutečnosti, které mají býti zjištěny teprve jeho výpovědí, a musí-li býti dány, nutno je v protokole vyznačiti. Použíti zápisků neb jiných písemností na podporu paměti je svědku dovoleno.

(2) Výslech se musí zaříditi tak, aby svědek byl co možná vyslechnut najednou o všem, o čem je třeba, aby vypověděl.

(3) V případě uvedeném v § 194, odst. 5 může vyšetřující soudce odepříti žalobci, obviněnému neb obhájci dávati otázky, které odporují zákonu nebo se týkají okolností, jež jak se stanoviska žaloby, tak se stanoviska obhajování jsou beze vší pochyby zcela zbytečné.

Je-li třeba zjistiti, zda svědek pozná určité osoby nebo věci, budou mu vhodným způsobem představeny nebo předloženy; napřed však musí býti svědek vybídnut, aby je zevrubně popsal a udal rozeznávací známky.

(1) Neshodují-li se výpovědi svědků vespolek v podstatných okolnostech, mohou býti konfrontováni, nelze-li rozpor jinak vysvětliti neb je-li obava, že konfrontaci nebude možno provésti při hlavním přelíčení.

(2) Konfrontace se zpravidla nemá konati současně mezi více než dvěma osobami. Konfrontované třeba slyšeti zvlášť o každé jednotlivé okolnosti, v které se od sebe odchylují. Obapolné odpovědi třeba zapsati do protokolu.

(1) Ve vyhledávacím řízení se svědci zpravidla neberou do přísahy.

(2) Jen je-li u některého svědka pro nemoc, delší nepřítomnost, nedostatek určitého pobytu nebo z jiných důvodů obava, že nebude moci býti přítomen u hlavního přelíčení, rovněž dá-li se očekávati, že jeho dostavení k hlavnímu přelíčení bude spojeno pro velikou vzdálenost s nepoměrnými výdaji neb obtížemi nebo pokládá-li vyšetřující soudce z důležitých důvodů přísežné stvrzení svědecké výpovědi za nutné, zejména má-li za to, že se jenom tímto způsobem může dopátrati plné pravdy, může svědek býti vzat do přísahy soudcem vyšetřujícím nebo dožádaným.

(3) Totéž platí i tehdy, je-li svědků mnoho a způsobilo-li by obeslání všech k hlavnímu přelíčení poruchu ve vojenské službě, pro ty svědky, kteří mají vypovídati o okolnostech méně důležitých neb jichž obeslání k hlavnímu přelíčení není nutné, poněvadž se obviněný přiznal.

(4) Důvod přísahy jest uvésti v protokole.

(1) Jako svědci nesmějí přísahati pod neplatností přísahy:

1. kdo jsou sami usvědčeni nebo v podezření, že spáchali trestný čin, o němž jsou vyslýcháni, nebo že se dopustili při tom spoluviny, účastenství, podílnictví nebo nadržování,

2. kdo byli již jednou odsouzeni pro křivé svědectví nebo křivou přísahu,

3. kdo v čase svého výslechu nedokonali ještě čtrnáctého roku věku,

4. kdo nemohli pro tělesné nebo duševní vady poznati pravdy nebo nejsou s to, aby ji uvedli, nebo pro nevyspělost nebo pro slabost svého rozumu nemohou správně pochopiti podstatu a důležitost přísahy,

5. kdo žijí s obviněným, proti němuž vypovídají, v nepřátelství, které podle osobností a vzhledem k okolnostem je způsobilé vyloučiti úplnou hodnověrnost svědků, nebo

6. kdo při svém výslechu uvedli podstatné okolnosti, jejichž nepravdivost je dokázána, a nemohou prokázati, že jen z omylu tak vypovídali.

(2) Upustilo-li se od přísahy svědka v případech uvedených v § 199, odst. 2 a 3 z některé z příčin zde uvedených, musí to býti poznamenáno v protokole o výslechu.

(1) Přísaha svědka se koná po jeho výslechu. Před přísahou musí býti svědek dotázán, má-li ještě něco dodati ke své výpovědi nebo chce-li něco na ní pozměniti.

(2) Potom má soudce připomenouti přisahajícímu způsobem přiměřeným jeho stupni vzdělání a chápavosti svatost přísahy se stanoviska náboženského, důležitost přísahy pro právní řád a následky křivé přísahy a upozorniti ho, že přísaha musí býti vykonána bez výhrady a bez dvojsmyslnosti.

(3) Přísaha svědka má zníti nehledíc k náboženskému vyznání přísahajícího takto:

„Přísahám Bohu Všemohoucímu a Vševědoucímu, že jsem podle nejlepšího vědomí a svědomí pouhou a úplnou pravdu a jen pravdu vypověděl a nic nezamlčel. K tomu mi dopomáhej Bůh!“

(4) U osob, jejichž náboženské přesvědčení podle jejich udání přísahy nedopouští, dostačí místo přísahy slavnostní ujištění na čest a svědomí, že jejich výpověď je pravdivá.

(1) Němí a hluchoněmí, kteří umějí čísti a psáti, skládají přísahu podepsáním písemné přísežné formule, kterou si přečtli, hluší, kteří umějí čísti, přečtením odevzdané jim písemné přísežné formule; před přísahou němých musí býti ústně, před přísahou hluchých anebo hluchoněmých písemně učiněno připomenutí o křivé přísaze.

(2) Neumí-li vyslýchaný hluchý, němý nebo hluchoněmý čísti a psáti, možno-li se však s ním dorozuměti skrze tlumočníka (§ 83), musí býti vykonáno složení přísahy s jeho pomocí.

Hlava XIV.

A. Všeobecná ustanovení.

(1) Je-li k zjištění nebo k objasnění skutkových okolností, které jsou důležité pro trestní věc, třeba osobního pozorování, musí se provésti ohledání. K ohledání musí býti přibráni také obviněný a jiné osoby, je-li to účelné pro poznání předmětů, které mají býti ohledány, nebo k dosažení objasnění.

(2) O právu obviněného a jeho obhájce býti přítomnu ohledání též v jiných případech platí obdobně ustanovení § 194, odst. 2 až 4.

(3) Obviněný a jeho obhájce mají při ohledání právo označiti předměty a okolnosti, na něž by se mělo vyhledávání rozšířiti.

(1) Soudcovské ohledání nařizuje a provádí zpravidla soud vyšetřující (§ 132, odst. 1).

(2) Protokol, který má býti o ohledání sepsán, nutno sepsati tak určitě a podrobně, aby poskytoval úplný a věrný obraz ohledaných předmětů a shledaných stop a známek. Za tím účelem budou k protokolu podle potřeby připojeny výkresy, fotografie, plány nebo rysy; míry, váhy, velikosti a místní poměry se označí podle známých a nepochybných určení.

(1) Je-li třeba zvláštních odborných vědomostí k seznání a posouzení skutkových okolností, které mají býti zjištěny ohledáním, musí býti k ohledání přibráni znalci.

(2) Zpravidla se přibírají dva znalci, dostačí však přibrati jednoho znalce v řízení pro trestní věci přikázané k rozsouzení samosoudci krajského vojenského soudu (§ 53, odst. 1, první věta), pak jde-li o případ menší důležitosti nebo jeví-li se pro účel vyšetřování povážlivým čekati až do příchodu druhého znalce.

(1) Volba znalců přísluší vyšetřujícímu soudu. Jako znalce je nutno přibrati co možná vojenské osoby v činné službě.

(2) Volba znalců může býti dožádáním přenechána též jinému úřadu nebo ústavu.

(3) Osoby, které výdělečně provozují vědu, umění nebo živnost, jichž je třeba k podání posudku, rovněž i osoby, které jsou veřejně ustanoveny k podávání posudku příslušného druhu, jsou povinny vyhověti vyzvání působiti jako znalci u vojenského soudu.

(4) Osob ve vojenské nebo ve veřejné občanské službě nesmí býti používáno jako znalců, prohlásí-li jejich představené velitelství (úřad), že toto použití odporuje zájmům veřejné služby.

(5) Znalci vyšetřujícím soudem zvolení se předvolávají nebo obesílají stejným způsobem jako svědci (§ 184).

(1) Za znalce nesmějí býti pod neplatností přibrány osoby, které v této trestní věci nesmějí býti vyslýchány jako svědci nebo nesmějí býti vzaty do přísahy, nebo které jsou k obviněnému nebo poškozenému v některém z poměrů uvedených v § 189, č. 1, pak poškozený sám.

(2) Není-li nebezpečí v prodlení, budou o volbě znalců zpraveni jak žalobce, tak i obviněný a jeho obhájce, dříve než se k ohledání přikročí; budou-li podány podstatné námitky a není-li nebezpečí v prodlení, budou přibráni jiní znalci.

(3) Když ohledání započalo, připouští se námitka toliko pro vylučovací důvody uvedené v prvním odstavci. V tomto případě se ohledání přeruší a přiberou se noví znalci.

O znalcích, kteří neuposlechnou obeslání, jež jich došlo, nebo odpírají bez zákonného důvodu působiti při ohledání, podati posudek nebo vykonati přísahu, platí obdobně ustanovení §§ 185 a 193.

(1) Znalcům, kteří vzhledem k svému trvalému ustanovení byli již všeobecně vzati do přísahy, má vyšetřující soudce před začátkem úředního jednání připomenouti svatost jimi vykonané přísahy.

(2) Jiní znalci musí býti před zahájením ohledání přísežně zavázáni, že chtějí předmět ohledání pečlivě vyšetřiti, co shledají, věrně a úplně udati a nález i svůj posudek podati podle nejlepšího vědomí a svědomí a podle pravidel své vědy, svého umění nebo své živnosti.

(3) Ustanovení § 201, posledního odstavce platí obdobně.

(1) Předměty, které se mají ohledati, prohlédnou a vyšetří znalci v přítomnosti soudních osob, pokud orgán řídící ohledání nepovažuje z důvodů mravnostních za vhodné, aby se soudní osoby a ostatní osoby neúčastněné přímo při úředním jednání vzdálily, nebo pokud není potřeba opětovného pozorování nebo déletrvajících zkoušek, jako při vyšetřování jedů.

(2) Vzdálí-li se soudní osoby z místa ohledání, je nutno vždy postarati se vhodným způsobem o to, aby byla zajištěna hodnověrnost pátrání, která mají býti znalci konána.

(3) Lze-li očekávati, že postupováním znalců bude zrušen nebo změněn předmět, který jimi má býti vyšetřen, má býti pokud možno vzata jeho část do soudního uschování.

(1) Ohledání řídí vyšetřující soudce. Přihlížeje podle možnosti k návrhům učiněným žalobcem, obviněným, jeho obhájcem a poškozeným, označí předměty, které mají znalci pozorovati, a položí otázky, na které je podle jeho názoru nutno odpověděti. Znalci mohou požadovati, aby jim byla dána ze spisů nebo výslechem svědků o věcech, které určitě označí, vysvětlení, která považují za nutná k posudku, jejž mají podati.

(2) Tento výslech svědků může býti proveden, je-li to možné bez průtahu řízení, též při ohledání v přítomnosti znalců, jimž může vyšetřující soudce dovoliti, aby dávali otázky přímo svědkům nebo obviněnému, je-li přítomen.

(3) Pokládají-li znalci za nevyhnutelné k podání důkladného posudku nahlédnouti do spisů, možno jim jejich obsah zcela nebo zčásti oznámiti, není-li proti tomu zvláštních námitek.

(1) Výpovědi znalců o tom, co shledali (nález), zapíší se ihned do protokolu. Posudek s důvody mohou buď ihned dáti do protokolu nebo si vyhraditi podání písemného posudku, k čemuž vyšetřující soudce ustanoví přiměřenou lhůtu.

(2) Užije-li se několika znalců, musí jim být dovoleno, aby se před podáním posudku spolu poradili.

Odchylují-li se značně od sebe výpovědi znalců o skutečnostech jimi shledaných nebo je-li jejich nález nejasný, neurčitý, odporuje-li sám sobě nebo vyšetřeným skutkovým okolnostem a nelze-li tyto pochybnosti odstraniti jejich opětným výslechem, bude ohledání, je-li to možné, opakováno s přibráním týchž nebo jiných znalců.

(1) Vyskytnou-li se takové rozpory nebo nedostatky v posudku nebo ukáže-li se, že posudek obsahuje závěry, které nevyplývají důsledně z daných předpokladů, nebo jsou-li jiné vážné pochybnosti o správnosti posudku a nedají-li se tyto závady odstraniti opětným výslechem znalců nebo jejich vysvětlujícím vyjádřením, vyžádá se posudek jiného nebo několika jiných soudních znalců.

(2) Jsou-li znalci lékaři nebo chemikové, může se žádati v takových případech posudek od vojenského zdravotnického poradního sboru.

(1) Jeví-li se to nutným, může se vyšetřující soud obrátiti o podání znaleckého posudku na státní odborný úřad, ústav neb orgán, který je povolán podávati takové posudky.

(2) Předchozí ustanovení o znaleckých posudcích mají obdobnou platnost pro podávání takových posudků v případech, kde soudní ohledání se vůbec nekonalo nebo se konalo bez přibrání znalců.

B. Řízení při usmrcení a poškození na těle.

(1) Vzejde-li v případě smrti podezření, že smrt byla snad způsobena trestným činem, musí být mrtvola před pohřbením ohledána a pitvána (§§ 135 a 136).

(2) Byla-li již mrtvola pohřbena, musí se za tím účelem exhumovati, lze-li z toho podle okolností očekávati ještě nějaký podstatný výsledek a není-li naléhavého nebezpečí pro zdraví osob, které se musí zúčastniti ohledání mrtvoly.

(3) Než se přikročí k otevření mrtvoly, bude přesně popsána a její totožnost nade vši pochybnost zjištěna výslechem osob, které zemřelého znaly. Podle potřeby budou tyto osoby vyzvány, aby mrtvého přesně popsaly dříve, než ho uvidí. Je-li však zemřelý zcela neznám, bude mrtvola pokud možno fotografována a její přesný popis uveřejněn ve veřejných listech.

(4) Při ohledání mrtvoly přihlíží vyšetřující soudce k tomu, aby byly přesně poznamenány poloha a stav mrtvoly, místo, kde, a šaty, v nichž byla nalezena, a aby byla pečlivá pozornost věnována i všemu, co podle okolností může míti pro vyšetřování význam. Zvláště se musí přesně zaznamenati rány a jiné vnější stopy utrpěného násilí podle jich počtu a povahy, uvésti prostředky a nástroje, jimiž pravděpodobně byly způsobeny, a srovnati nástroje, jež byly nalezeny a kterých snad bylo použito, se způsobenými poraněními.

(1) Ohledání a pitvu mrtvoly provedou dva lékaři.

(2) Lékaře, který léčil nemocného v nemoci jeho smrt snad předcházející, nebude sice použito jako znalce, bude však přibrán k ohledání a pitvě mrtvoly, může-li to přispěti k objasnění stavu věci a může-li se tak státi bez průtahu.