§ 3 Zákon o uznání nároků získaných u cizozemských nositelů sociálního pojištění – Doby uvedené v § 2

§ 3 (1) Doby uvedené v § 2, odst. 1 a 2 se posuzují, a) jde-li o invalidní pojištění (zaopatření) dělníků, jako doby invalidního a starobního pojištění podle zákona o pojištění zaměstnanců pro případ nemoci, invalidity a stáří, b) jde-li o pensijní pojištění (zaopatření) úředníků nebo pojištění je nahrazující nebo o pojištění osob samostatně hospodařících, jako doby pensijního pojištění soukromých zaměstnanců ve vyšších službách; jako takovéto doby se posuzují i doby, které získali v říšskoněmeckém invalidním nebo hornickém pojištění dělníků soukromí zaměstnanci ve vyšších službách, přikázaní na práce do Německa nebo do území jím obsazených, byli-li naposledy před přikázáním povinně pensijně pojištěni v Československé republice, c) jde-li o hornické pojištění, jako doby provisního pojištění; jako takovéto doby posuzují se i doby, které získali v říšskoněmeckém invalidním pojištění horníci, přikázaní na práce do Německa nebo do území jím obsazených, byli-li naposledy před přikázáním podrobeni provisnímu pojištění v Československé republice. (2) Není-li v cizím státě zvláštního pensijního úřednického nebo zvláštního hornického pojištění, je při posuzování doby cizozemského pojištění rozhodnou povaha zaměstnání. (3) K dobám invalidního pojištění (zaopatření) přihlíží nositel invalidního pojištění, k dobám pensijního pojištění (zaopatření) a k dobám jim na roveň postaveným nositel pensijního pojištění, k dobám hornického pojištění a k dobám jim na roveň postaveným nositel provisního pojištění (§ 11). (4) Získal-li pojištěnec doby v různých odvětvích důchodového pojištění (zaopatření), použije se obdobně předpisů o přestupech v sociálním pojištění (zaopatření). (5) Pokud se doba započtená podle předešlých ustanovení kryje s dobou pojištění v Československé republice, počítají se tyto doby pro čekací dobu, zachování nároků a pro podmínky dobrovolného pojištění toliko jednou. Při tom předchází: a) povinné pojištění dobrovolnému pojištění, b) pensijní pojištění soukromých zaměstnanců ve vyšších službách provisnímu pojištění a obě tato pojištění invalidnímu a starobnímu pojištění. (6) Zvyšovací částky za dobu takto zhodnocenou činí za každý měsíc: a) do konce r. 1920 Kčs 10.– ročně,b) do konce r. 1938Kčs 15.– ročně,c) počínajíc rokem 1939Kčs 20.– ročně. (7) Za doby pojištění na podkladě práce v hornictví vykonávané mimo území Československé republiky náležejí osobám, které nezískaly alespoň 4 roky pojištění, a z nich alespoň jeden rok po 5. květnu 1945, na podkladě práce v hornictví v Československé republice, k důchodům napadlým po 30. září 1948 zvyšovací částky vždy jen podle § 71 odst. 3 zákona č. 99/1948 Sb., o národním pojištění. (8) Doby získané do 29. září 1938 v československém důchodovém pojištění se zhodnotí podle předpisů československých. (9) Má-li oprávněný nárok na věkový příplatek, použije se pro jeho výměru obdobně předpisů o přestupech v sociálním pojištění (zaopatření). (10) Při stanovení příspěvkové doby se počítá 30 příspěvkových dnů za příspěvkový měsíc; zbytek se počítá za příspěvkový měsíc.