Zákon o národním pojištění

Tento zákon upravuje národní pojištění:

a) pro případ nemoci a mateřství (nemocenské pojištění),

b) pro případ stáří, invalidity, ztráty živitele smrtí a pro případ úrazu (důchodové pojištění).

PRVNÍ ODDÍL.

(1) Podle tohoto zákona jsou povinně pojištěni:

a) zaměstnanci (§ 3) s výjimkou vojenských gážistů v činné službě,

b) osoby samostatně výdělečně činné (§ 4),

c) spolupracující členové rodiny osob samostatně výdělečně činných (§ 5),

d) důchodci (§ 8),

e) nezaměstnaní (§ 9).

(2) Pouze pro případ nemoci a mateřství [§ 1, písm. a)] jsou z osob uvedených v odstavci 1 pojištěni:

a) veřejní zaměstnanci uvedení v § 7,

b) důchodci (§ 8),

c) nezaměstnaní (§ 9).

(1) Zaměstnanci ve smyslu tohoto zákona jsou osoby, které v Československé republice pracují na podkladě soukromoprávního nebo veřejnoprávního pracovního (služebního) poměru nebo na podkladě poměru učňovského (volontérského, praktikantského).

(2) Pro účely tohoto zákona se však pokládají za zaměstnance také domáčtí dělníci, jimiž se rozumějí osoby, které vykonávají mimo zaměstnavatelovu dílnu po živnostensku práce na zakázku jednoho nebo několika zaměstnavatelů. Za domácké dělníky se pokládají také osoby, které, ačkoliv jsou oprávněny provozovati samostatně živnost, vykonávají bez cizích pracovních pomocníků převážně domáckou práci na zakázku jednoho nebo několika zaměstnavatelů a jsou jinak pouze menší měrou samostatně výdělečně činné.

(3) Pro účely tohoto zákona se pokládají dále za zaměstnance také zástupci na provisi, i když nejsou v pracovním poměru, a to i tehdy, jsou-li oprávněni provozovati samostatně živnost, jestliže vykonávají tuto svou činnost jako jedinou výdělečnou činnost bez cizích pracovních pomocníků.

(4) Vykonává-li zaměstnanec přechodně práci mimo území Československé republiky, nemá to vlivu na pojistnou povinnost. To platí u zaměstnanců zastupitelských úřadů Československé republiky v cizině, dále u zaměstnanců československých státních drah, u zaměstnanců tuzemských podniků leteckých a tuzemských podniků pro plavbu říční a námořní i tehdy, vykonávají-li práce trvale mimo území Československé republiky, pokud jsou československými státními občany. Ministerstvo sociální péče může však po slyšení Ústřední národní pojišťovny zprostiti pojistné povinnosti tyto osoby, jsou-li pojištěny podle předpisů státu, v němž práce vykonávají.

(5) Ministr práce a sociální péče může nařízením všeobecně stanoviti, že se pro účely národního pojištění určité činnosti posuzují jako zaměstnání v pracovním poměru, a upraviti zároveň odchylně rozsah a podmínky pojištění a způsob jeho provádění; pro jednotlivé skupiny osob může tato opatření činiti ministerstvo práce a sociální péče v dohodě s příslušnými ústředními úřady správním opatřením.

(1) Osobami samostatně výdělečně činnými [§ 2, odst. 1, písm. b)] jsou podnikatelé (spolupodnikatelé), kteří na území Československé republiky jsou osobně činni v podniku na vlastní vrub, zejména jako:

a) zemědělci,

b) živnostníci,

c) provozovatelé svobodných povolání, jako lékaři, advokáti, notáři, lékárníci, civilní inženýři, veterináři, soukromí učitelé, výtvarní umělci, hudební skladatelé, spisovatelé, hudebníci a jiní.

(2) Jako spolupodnikatelé jsou pojištěni zejména:

a) veřejní společníci veřejné obchodní společnosti a osobně ručící společníci komanditní společnosti a komanditní společnosti na akcie, jakož i jednatelé společnosti s ručením obmezeným,

b) společníci společnosti podle občanského práva,

nepodléhají-li pojištění podle § 2, odst. 1, písm. a) pro činnost v podniku, jehož jsou spolupodnikateli.

(1) Spolupracujícími členy rodiny [§ 2, odst. 1, písm. c)] jsou rodiče, tchán, tchýně, zeť, ovdovělá snacha, družka, sourozenci a děti (vlastní, nevlastní, osvojenci) starší 15 let, žijící ve společné domácnosti s podnikatelem (spolupodnikatelem), jsou-li trvale činni v jeho podniku nahrazujíce jinak nezbytnou cizí pracovní sílu a nepodléhají-li pojištění podle § 2, odst. 1, písm. a) nebo b).

(2) Spolupracují-li v podniku členové rodiny, u nichž jsou splněny podmínky podle odstavce 1, pokládá se za osobu samostatně výdělečně činnou (§ 4, odst. 1) ten z nich, který podnik spravuje; ostatní jsou pojištěni podle odstavce 1. V pochybnosti platí domněnka, že podnik spravují v tomto pořadí: manžel, ovdovělý manžel (manželka), nejstarší člen rodiny.

(3) Manželka podnikatele (spolupodnikatele) nebo spolupracujícího člena rodiny nepodléhá pojištění podle § 2, odst. 1, písm. b) a c) pro svou činnost v podniku.

(1) Ustanovení § 3, odst. 4, první věty platí též pro osoby samostatně výdělečně činné (§ 4) a pro spolupracující členy rodiny (§ 5).

(2) Vládním nařízením mohou býti blíže vymezeny pojmy podnikatele, spolupodnikatele, provozovatele svobodných povolání, osobní činnosti v podniku (§ 4, odst. 1), jakož i pojmy trvalé činnosti v podniku a nahrazování cizí pracovní síly (§ 5, odst. 1).

(3) Ministerstvo práce a sociální péče může upraviti pojištění členů vzorných jednotných zemědělských družstev a vzorných lidových výrobních družstev, zejména pokud jde o počátek účinnosti nemocenského pojištění, odchylně od předpisů jinak platných.

(1) Veřejnými zaměstnanci ve smyslu § 2, odst. 2, písm. a) jsou:

a) zaměstnanci státu, jakož i podniků, ústavů a fondů státních nebo státem spravovaných,

b) učitelé, na něž se vztahují ustanovení zákona ze dne 24. června 1926, č. 104 Sb., o úpravě platových a služebních poměrů učitelstva obecných a občanských škol,

c) zaměstnanci svazků územní samosprávy,

d) duchovní kongruálních (§ 1 vládního nařízení ze dne 17. července 1928, č. 124 Sb., o úpravě platů duchovenstva) církví a náboženských společností, vykonávající na systemisovaných místech úkony veřejné duchovní správy se souhlasem státní správy kultové, a profesoři diecesních bohosloveckých učilišť,

kteří mají zaručeny normální, t. j. s místem jimi zastávaným spojené pensijní nároky.

(2) Vláda může nařízením vyjmouti z důchodového pojištění i jiné zaměstnance ve veřejných službách, kteří mají zaručeny pensijní nároky obdobně jako zaměstnanci uvedení v odstavci 1; Ústřední národní pojišťovna v dohodě s jednotnou odborovou organisací může na žádost obce povoliti, aby obecní zaměstnanci nebyli vyňati z důchodového pojištění, i když jsou u nich splněny podmínky podle odstavce 1; toto povolení se týká všech zaměstnanců obce a nelze je odvolati.

(3) Vláda upraví nařízením přestupy z pojištění podle tohoto zákona do veřejného pensijního zaopatření a naopak.

Důchodci [§ 2, odst. 2, písm. b)] jsou:

a) osoby, kterým se vyplácí důchod podle tohoto zákona nebo dříve platných předpisů o veřejnoprávním důchodovém pojištění; poživatelé důchodu úrazového však jen tehdy, je-li jejich výdělečná schopnost snížena alespoň o polovinu;

b) osoby, kterým se vyplácejí odpočivné (zaopatřovací) platy z veřejného pensijního zaopatření, po případě opakující se dary a pense z milosti z veřejných prostředků, s výjimkou poživatelů vojenských odpočivných (zaopatřovacích) platů;

c) osoby požívající zaopatřovacích požitků podle zákona ze dne 18. března 1921, č. 130 Sb., kterým se upravují zaopatřovací požitky bývalých zaměstnanců na velkém majetku pozemkovém, a podle zákona ze dne 30. ledna 1947, č. 16 Sb., o umístění a jiném zaopatření zaměstnanců na zkonfiskovaném zemědělském majetku a jejich rodinných příslušníků,

zdržují-li se trvale na území Československé republiky a nepodléhají-li povinnému pojištění podle § 2, odst. 1, písm. a) až c).

Nezaměstnanými [§ 2, odst. 2, písm. c)] jsou osoby, které požívají peněžité podpory v nezaměstnanosti podle předpisů o řízení práce.

(1) Osoba zaměstnaná zároveň u několika zaměstnavatelů je pojištěna ve všech zaměstnáních. Totéž platí obdobně, vykonává-li osoba samostatně výdělečně činná několik samostatně výdělečných činností nebo vykonává-li zaměstnanec zároveň samostatně výdělečnou činnost.

(2) Osoby, které hospodaří na vlastní nebo pachtované půdě, jejíž výměra nepřevyšuje 1 ha a jejíž výtěžek slouží výhradně ke spotřebě ve vlastní domácnosti, nepodléhají pojištění z této činnosti, jsou-li jinak povinně pojištěny podle tohoto zákona.

Z povinného pojištění podle § 2, odst. 1 jsou vyňati:

a) cizí státní příslušníci, zaměstnaní u cizích zastupitelských úřadů, jež mají sídlo na území Československé republiky, nebo u osob, které požívají diplomatických výsad a imunit, jakož i u mezinárodních organisací, institucí a orgánů, které mají sídlo na území Československé republiky a požívají diplomatických výsad a imunit;

b) zaměstnanci, kteří jsou činní v Československé republice pouze přechodně, a to ve službě zaměstnavatele, jenž nemá v tuzemsku trvalé bydliště nebo provozovnu; totéž platí pro osoby samostatně výdělečně činné, které nemají v Československé republice trvalé bydliště nebo provozovnu;

c) osoby, které vykonávají pouze příležitostně práce nebo služby, zakládající jinak povinné pojištění. Za příležitostné se pokládá nahodilé nebo ojedinělé zaměstnání, které netrvá u téhož zaměstnavatele déle sedmi dnů. Za příležitostné nelze však pokládati zaměstnání osob, vykonávajících práce střídavě pro různé zaměstnavatele.

DRUHÝ ODDÍL.

Povinné pojištění vzniká:

a) u zaměstnanců (§§ 3 a 7) dnem vstupu do zaměstnání;

b) u osob samostatně výdělečně činných (§ 4) a spolupracujících členů rodiny (§ 5) dnem, od kterého tyto osoby počnou vykonávati činnost podléhající pojištění;

c) u důchodců (§ 8) dnem, od kterého byl přiznán důchod;

d) u nezaměstnaných (§ 9) dnem, od kterého byla přiznána peněžitá podpora v nezaměstnanosti.

Povinné pojištění zaniká:

a) u zaměstnanců dnem, kterým končí pracovní (služební) poměr;

b) u osob samostatně výdělečně činných a spolupracujících členů rodiny dnem, kterým přestanou na trvalo vykonávati činnost podléhající pojištění; u spolupracujících členů rodiny též dnem, kdy vznikne jejich povinné pojištění podle § 2, odst. 1, písm. a) nebo b);

c) u důchodců dnem, od něhož byl zastaven důchod nebo kdy vzniklo jejich povinné pojištění podle § 2, odst. 1;

d) u nezaměstnaných dnem, od něhož jim byla zastavena peněžitá podpora v nezaměstnanosti.

(1) Zaměstnavatelem podle tohoto zákona jest osoba, na jejíž vrub zaměstnanec vykonává svou činnost (§§ 3 a 7).

(2) Povinnosti, uložené tímto zákonem zaměstnavateli, postihují v pojištění osob uvedených v §§ 4 a 5 osobu samostatně výdělečně činnou, v pojištění důchodců plátce důchodů.

(3) Spolupodnikatelé, dílčí podnikatelé (akordanti) a zprostředkovatelé (skladní mistři, faktoři a pod.) odpovídají společně za splnění povinností uložených zaměstnavateli nebo osobám samostatně výdělečně činným.

(4) Zaměstnavatel může pojišťovně (§ 218) jmenovati osobu, která jest odpovědna za včasné a správné podání oznámení, uložených zaměstnavateli tímto zákonem; na vyzvání pojišťovny musí tak učiniti, nezdržuje-li se trvale v sídle závodu nebo jde-li o osobu právnickou. Zaměstnavatel ručí však za jednání a opominutí této osoby.

(1) Vyměřovacím základem pro dávky a pojistné podle tohoto zákona je u zaměstnanců veškerý příjem, který dostávají za smluvenou práci. Vedle mzdy (služného, platu, služebních požitků) náleží sem zejména také vychovávací příspěvky učňů, podíly na zisku, příbytečné, aktivní, funkční a jakkoliv jinak nazvané přídavky s výjimkou přídavků na nezaopatřené děti, proměnlivé požitky (tantiemy, provise a jiné požitky závislé na obchodním nebo pracovním výdělku), diety jednou třetinou, opakující se odměny s výjimkou roční remunerace a novoročného, dále jiné požitky, které zaměstnanec dostává, byť i jen obvykle, od zaměstnavatele nebo třetí osoby místo mzdy nebo vedle ní, jakož i požitky naturální. Za příjem zaměstnance, který nemá ani požitky na hotovosti ani naturální, se pokládá horní hranice vyměřovacího základu prvního stupně podle § 36, odst. 2. Vyměřovací základ u veřejných zaměstnanců stanoví vláda nařízením podle zásad uvedených v předchozích větách.

(2) Vyměřovacím základem u osob samostatně výdělečně činných s výjimkou zemědělců je příjem, stanovený příslušnou mzdovou vyhláškou pro zaměstnance tak odborně kvalifikovaného, že může zastupovati podnikatele ve vedení podniku, zvýšený o jednu čtvrtinu, nejméně však příjem nejlépe placeného zaměstnance podniku zvýšený o jednu čtvrtinu.

(3) Roční vyměřovací základ u zemědělců stanoví ministerstvo sociální péče v dohodě s ministerstvem zemědělství po slyšení jednotné odborové organisace a vrcholných zájmových organisací zemědělců vyhláškou v Úředním listě. Tento vyměřovací základ se určí se zřetelem na rozlohu pozemků, výrobní oblast, bonitu a kulturu půdy a způsob hospodaření. Při tom roční vyměřovací základ pro zemědělský podnik o rozloze 50 ha v řepařské oblasti činí 120.000 Kčs. Do výměry zemědělského podniku, rozhodné pro stanovení vyměřovacího základu, se započítává obhospodařovaná půda vlastní, půda spolupracujících členů rodiny a rodinných příslušníků (§ 54) i půda pachtovaná. U zemědělských spolupodnikatelů pojištěných podle § 4 se stanoví roční vyměřovací základ podle poměru jejich podílů.

(4) Za vyměřovací základ u spolupracujících členů rodiny se považuje příjem, který by náležel zaměstnanci, jejž spolupracující člen rodiny nahrazuje, nikoliv však příjem převyšující vyměřovací základ, podle něhož je pojištěn podnikatel. Za vyměřovací základ u spolupracujících členů rodiny zemědělce, mladších 18 let, se však pokládá částka, která se rovná horní hranici prvního stupně vyměřovacího základu podle § 36, odst. 2; za vyměřovací základ u těchto osob starších 18 let, ale mladších 21 let, se považuje částka odpovídající horní hranici stupně nejblíže vyššího.

(5) Za nejmenší vyměřovací základ podle předchozích odstavců se pokládá horní hranice vyměřovacího základu prvního stupně podle § 36, odst. 2. Totéž platí pro součet vyměřovacích základů z několika činností; je-li součet nižší, pokládá se za vyměřovací základ z jednotlivých činností poměrný díl nejmenšího vyměřovacího základu.

(6) Nejvyšším vyměřovacím základem, rozhodným pro pojištění podle tohoto zákona, je horní hranice nejvyššího stupně vyměřovacího základu podle § 36, odst. 2. Totéž platí pro součet vyměřovacích základů z několika činností. Je-li součet vyšší, může pojištěnec žádati do 31. března každého roku, aby mu byla pojišťovnou vrácena bezúročně částka pojistného, která v uplynulém roce přesáhla částku pojistného odpovídajícího nejvyššímu vyměřovacímu základu, pokud šla na jeho vrub.

(7) Ministerstvo sociální péče může na návrh Ústřední národní pojišťovny v dohodě se zúčastněnými ministerstvy a po slyšení jednotné odborové organisace a vrcholných zájmových organisací stanoviti vyhláškou v Úředním listě, že se za vyměřovací základ u určitých skupin pojištěnců považuje určitá pevná částka, po případě stanoviti pevnou započitatelnou výši požitků od osob třetích.

(8) Ministerstvo sociální péče stanoví hodnotu naturálních požitků vyhláškou v Úředním listě na návrh Ústřední národní pojišťovny a po slyšení nejvyššího úřadu cenového, jednotné odborové organisace a vrcholných zájmových organisací.

(1) Zaměstnavatelé jsou povinni vésti záznamy, kterých je třeba, aby mohl býti zjištěn příjem jednotlivých zaměstnanců, a uschovati je po dobu aspoň pěti let.

(2) Vyhláškou ministerstva sociální péče v Úředním listě mohou býti vydány bližší předpisy, kterými také mohou býti zproštěni povinnosti vésti záznamy o příjmech určití zaměstnavatelé, zejména ti, kdož zaměstnávají nejvýše tři stálé zaměstnance.

(1) Pro pojištění

a) domáckých dělníků (§ 3, odst. 2),

b) osob zaměstnaných střídavě u různých zaměstnavatelů,

c) osob zaměstnaných sezonními pracemi v zemědělství nebo lesnictví,

d) československých státních občanů, kteří jsou zaměstnáni u zaměstnavatelů uvedených v § 11, písm. a),

e) osob zaměstnaných v plavebních podnicích,

je možno směrnicemi stanoviti výjimky z ustanovení tohoto zákona, usnadňující provádění pojištění těchto osob, zejména pokud jde o vznik a zánik pojištění, o jejich přihlašování a odhlašování, o určení výše dávek, jakož i o vedení záznamů o příjmech; směrnicemi může býti též stanovena zvláštní čekací doba pro získání nároků na peněžité dávky nemocenského pojištění. Tyto směrnice vydá Ústřední národní pojišťovna po slyšení jednotné odborové organisace a vrcholných zájmových organisací a po schválení ministerstvem sociální péče, uděleném, pokud jde o případy uvedené v písm. c), v dohodě s ministerstvem zemědělství.

(2) Vládním nařízením může býti upraveno pojištění cizinců jinak, a to zejména tehdy, jestliže jejich domácí státy nenakládají při provádění sociálního pojištění s československými státními občany stejně jako s občany vlastními.

DRUHÁ ČÁST.

Podle tohoto zákona se poskytují:

1. dávky nemocenského pojištění (§§ 26 až 59),

2. dávky důchodového pojištění (§§ 60 až 93),

3. všeobecná péče o pojištěnce a rodinné příslušníky (§§ 94 až 101).

PRVNÍ ODDÍL.

(1) V nemocenském pojištění se poskytují dávky věcné (§§ 27 až 35) a dávky peněžité (§§ 36 až 49).

(2) Dávky věcné jsou:

1. ošetřování v nemoci a zvláštní léčebná péče:

a) mimoústavní ošetřování;

b) ústavní ošetřování;

c) zvláštní léčebná péče;

d) výpomoc v rodině;

2. pomoc v mateřství:

a) mimoústavní ošetřování;

b) ústavní ošetřování;

c) dětská výbava;

3. péče o chrup;

4. pomoc při zmrzačení, zohyždění a tělesných vadách;

5. pomoc proti neplodnosti.

(3) Dávky peněžité jsou:

1. nemocenské;

2. peněžité dávky v mateřství;

3. podpory při ústavním ošetřování;

4. zvláštní výpomoc při sociálních chorobách;

5. náhrada za výpomoc v rodině;

6. pohřebné.

(1) Pojištěnci a jeho rodinným příslušníkům (§ 54) náleží v případě nemoci bezplatně lékařské ošetřování, léky, potřebné léčení a therapeutické a orthopedické pomůcky. Ošetřování musí odpovídati současnému stavu a úrovni lékařské vědy a lékařských zařízení a musí býti hodnotné a účelné.

(2) Ošetřování se poskytuje, dokud nemoc trvá, až do jednoho roku po skončení pojištění. Trvá-li nemoc déle, poskytuje se další ošetřování jen, pokud je nemocný pojištěnec práce neschopný nebo pokud se mu poskytuje péče o povolání podle §§ 100 a 101.

(3) Nárok na ošetřování počíná dnem, kdy nemoc byla hlášena pojišťovně nebo jejímu příslušnému lékaři.

(1) Pojištěnci a rodinní příslušníci mají, je-li toho třeba, na místo a v rozsahu ošetřování podle § 27 nárok na bezplatné léčení a ošetřování ve veřejné nemocnici, veřejné porodnici nebo jiném veřejném ústavu léčebném a ošetřovacím.

(2) Pojišťovna může poskytnouti pojištěncům a rodinným příslušníkům ústavní ošetřování podle odstavce 1 také v neveřejných léčebných a ošetřovacích ústavech a na universitních klinikách.

(3) Podmínky a bližší podrobnosti poskytování ústavního ošetřování určí léčebný řád (§ 59).

(1) Místo ošetřování podle §§ 27 a 28 se poskytuje, je-li toho podle zásad stanovených léčebným řádem třeba, ošetřování v sanatoriích, lázních, ozdravovnách a jiných léčebných ústavech, jejichž druhy určí léčebný řád.

(2) Pojišťovna může poskytnouti ošetřování v zařízeních uvedených v odstavci 1 také, aby odvrátila nebo oddálila hrozící neschopnost k výkonu práce nebo trvale chorobný stav snižující pracovní schopnost. Tutéž péči může poskytnouti také proto, aby odloučila nemocného od osob, které svou chorobou ohrožuje.

(3) Za účely uvedenými v odstavci 2 může pojišťovna poskytnouti též mimoústavní ošetřování v rozsahu § 27, odst. 1.

(4) Podmínky a způsob zvláštní léčebné péče určí léčebný řád.

(1) K odevzdání do ústavu podle §§ 28 a 29 jest zpravidla zapotřebí svolení nemocného. Za osoby mladší 18 let dává svolení zákonný zástupce nebo v naléhavých případech přednosta domácnosti.

(2) Svolení není třeba,

a) nežije-li nemocný ve společné domácnosti se členy rodiny,

b) vyžaduje-li nemoc ošetřování a péče, které nemocnému nemohou býti poskytnuty v jeho bytě,

c) vyžaduje-li toho druh nemoci, zejména jde-li o nemoc nakažlivou,

d) jednal-li nemocný proti předpisům, vydaným o chování nemocných a dozoru nad nimi, nebo proti příkazům ošetřujícího lékaře,

e) vyžaduje-li stav nebo jednání nemocného jeho stálého pozorování,

f) vyžaduje-li rozpoznání choroby pozorování nebo vyšetření, jež může býti provedeno pouze v ústavě, zejména je-li nutné, aby byla posouzena pracovní neschopnost.

(3) Neuposlechne-li nemocný příkazu pojišťovny, odůvodněného ustanoveními tohoto zákona, aby se podrobil ústavnímu ošetřování, nebo přeruší-li bez svolení pojišťovny předčasně léčení, může mu býti nadále odepřeno nemocenské nebo může mu býti sníženo na polovici, má-li rodinné příslušníky. Na tyto následky je třeba nemocného předem upozorniti. Podrobnosti určí léčebný řád.

Pojištěnce nebo rodinné příslušnici, která obstarává sama domácnost svou nebo pojištěncovu a pečuje alespoň o jedno dítě [§ 54, odst. 1, písm. c) až e)], může pojišťovna poskytnouti nebo vhodným způsobem zaříditi výpomoc v rodině, je-li pro nemoc nebo mateřství v ústavním ošetřování nebo je-li z těchto důvodů upoutána z příkazu lékaře pojišťovny na lůžko. Výpomoc se neposkytuje, lze-li spravedlivě požadovati, aby si pojištěnka nebo pojištěnec opatřil náhradu, nebo byla-li před onemocněním nebo obvykle v domácnosti činna trvalá výpomocná síla. Výpomoc se poskytuje nejdříve od patnáctého dne po tom, kdy nastaly skutečnosti odůvodňující nárok, a to nejvýše po dobu 365 dnů. Bližší podmínky a podrobnosti určí léčebný řád.

(1) Pojištěnce nebo rodinné příslušnici náleží v mateřství bezplatně pomoc lékařská a pomoc porodní asistentky (mimoústavní ošetřování).

(2) Pojišťovna poskytuje rovněž ošetřování v porodnici nebo v podobném ústavu (ústavní ošetřování). Pro ústavní ošetřování při porodu platí obdobně ustanovení §§ 28 a 30.

(3) Pojišťovna poskytuje dětské výbavy; místo dětské výbavy může býti poskytnuta peněžitá náhrada, jejíž výši určí léčebný řád.

(1) Mimo léčení nemocí zubů (§§ 27 a 28) poskytuje pojišťovna pojištěnci a jeho rodinným příslušníkům bezplatně ošetření zubů a jejich umělou náhradu v jednoduchém, vyhovujícím provedení.

(2) Léčebný řád vymezí pojem jednoduchého provedení umělé náhrady chrupu a stanoví bližší podmínky a způsob, jakým se poskytuje umělá náhrada chrupu v jiném než jednoduchém provedení.

Při zmrzačení, zohyždění a tělesných vadách, které mají nepříznivý vliv na výkon povolání, poskytuje pojišťovna pojištěnci a jeho rodinným příslušníkům potřebné pomocné prostředky, a je-li toho třeba, hradí též náklady potřebných a účelných výkonů a ošetření ve stejném rozsahu jako při ošetřování v nemoci. Podmínky a podrobnosti určí léčebný řád.

Pojištěnec nebo rodinný příslušník má při neplodnosti nárok na lékařské zjištění její příčiny a na potřebné léčení v rozsahu ustanovení §§ 27 až 29. Podmínky a podrobnosti určí léčebný řád.

(1) Zaměstnanci pojištěnému podle § 2, odst. 1, písm. a), který je pro nemoc neschopen práce, náleží nemocenské ode dne, kdy již nemá nárok na mzdu (služné, plat, služební požitky), nejpozději od čtyřicátéhotřetího dne pracovní neschopnosti. Nemocenské se poskytuje po dobu pracovní neschopnosti, nejdéle však 365 dnů ode dne jejího vzniku (podpůrčí doba).

(2) Nemocenské činí:

Stupeňpři vyměřovacím základu KčsdennětýdněměsíčněročněNemocenské denně

Kčsnaddonaddonaddonaddo1–20–120–500–6.00015220301201805007506.0009.00020330401802407501.0009.00012.00025440502403001.0001.25012.00015.00030550603003601.2501.50015.00018.00035660703604201.5001.75018.00021.00040770804204801.7502.00021.00024.00045880904805402.0002.25024.00027.000509901005406002.2502.50027.00030.00055101001206007202.5003.00030.00036.00061111201407208403.0003.50036.00042.00068121401608409603.5004.00042.00048.00075131601809601.0804.0004.50048.00054.00082141802001.0801.2004.5005.00054.00060.00089152002201.2001.3205.0005.50060.00066.00096162202401.3201.4405.5006.00066.00072.000103172402601.4401.5606.0006.50072.00078.000110182602801.5601.6806.5007.00078.00084.000117192803001.6801.8007.0007.50084.00090.000124203003201.8001.9207.5008.00090.00096.000131213203401.9202.0408.0008.50096.000102.000138223403602.0402.1608.5009.000102.000108.000145233603802.1602.2809.0009.500108.000114.000152243804002.2802.4009.50010.000114.000120.000159

(3) U zaměstnanců je pro stanovení výše nemocenského rozhodující vyměřovací základ odpovídající průměru příjmů (§ 20, odst. 1), jichž dosáhli při výplatách týdenních, čtrnáctidenních nebo dvacetiosmidenních v posledních dvanácti týdnech nebo při výplatách měsíčních v posledních třech měsících, počítáno zpět ode dne onemocnění. Nepřihlíží se k výplatním obdobím, v nichž zaměstnanec neměl vůbec příjem nebo měl zmenšený příjem proto, že nedosáhl takového počtu pracovních dnů jako ostatní zaměstnanci téhož závodu. U zaměstnanců, kteří v rozhodném období ukončili učňovský (volontérský) poměr, zjistí se rozhodný příjem pouze z těch výplatních období, v nichž po celou dobu pracovali již jako plně placení zaměstnanci. Nelze-li průměr příjmů zaměstnance v rozhodném období zjistiti, stanoví se vyměřovací základ zaměstnance podle příjmu stejně starého zaměstnance přibližně stejného druhu zaměstnání a se stejnou základní mzdou. Jednorázové odměny, které se považují za příjem (§ 20), se započítávají poměrnou částkou připadající na týden (měsíc). Ke změnám výdělku nastalým po vzniku pracovní neschopnosti se přihlíží vždy, jde-li o zvýšení služebních požitků předem právně zaručené nebo dosáhne-li zaměstnanec po přestupu k jinému zaměstnavateli vyššího výdělku.

(4) Má-li zaměstnanec v době nemoci nárok na mzdu (plat), která mu však není vyplácena, poskytne mu pojišťovna nemocenské již ode dne, kdy mzda (plat) mu není placena. Pojišťovna je povinna zaměstnavatele o tom předem vyrozuměti. Podpůrčí doba 365 dnů však tím nesmí být překročena. Zaměstnavatel je povinen nahraditi pojišťovně, co v takovém případě zaměstnanci vyplatila. O této náhradě rozhoduje pojišťovna výměrem. Náhrada se vymáhá stejně jako pojistné. Až do její výše zaniká nárok zaměstnancův na mzdu (plat) vůči zaměstnavateli.

(5) Nárok na nemocenské nemají veřejní zaměstnanci (§ 7), kteří mají v případě nemoci nárok na služební plat (příjem) aspoň po dobu jednoho roku.

(6) Pojištěnci uvedení v § 2, odst. 2, písm. b) a c) nemají nárok na nemocenské.

(1) Osobě samostatně výdělečně činné (§ 4), která je pro nemoc neschopna práce, náleží nemocenské od čtyřicátéhotřetího dne neschopnosti po dobu jejího trvání. V prvních 42 dnech pracovní neschopnosti náleží této osobě nemocenské jen, pokud je provoz jejího podniku zastaven. Podpůrčí doba trvá nejdéle 365 dnů, počítajíc ode dne vzniku pracovní neschopnosti.

(2) Spolupracujícímu členu rodiny (§ 5), který je pro nemoc neschopen práce, náleží nemocenské od čtyřicátéhotřetího dne neschopnosti po dobu jejího trvání, nejdéle 365 dnů ode dne vzniku této neschopnosti (podpůrčí doba).

(3) Nemocenské osob samostatně výdělečně činných a spolupracujících členů rodiny se vyměří ve výši určené v § 36, odst. 2 podle vyměřovacího základu stanoveného v § 20.

Doba, po kterou pojištěnci uvedení v § 2, odst. 1 nevykonávají činnost, zakládající povinné pojištění, pro isolaci nařízenou podle zákonných předpisů o potírání nakažlivých chorob, klade se pro nárok na nemocenské na roveň době neschopnosti k práci pro nemoc podle § 36, odst. 1 a § 37, odst. 1 a 2.

(1) Po dobu ústavního ošetřování není nároku na nemocenské.

(2) Doba nemoci, po kterou se poskytuje pouze mimoústavní ošetřování v nemoci, se nezapočítává do podpůrčí doby.

(3) Doba ústavního ošetřování se započítává do podpůrčí doby.

(1) Pojištěnci, který se stane pro nemoc znovu práce neschopným, započítávají se do podpůrčí doby 365 dnů předcházející období, v nichž mu bylo poskytováno nemocenské (ústavní ošetřování) pouze, pokud spadají do doby jednoho roku před vznikem nové neschopnosti k práci. Toto započtení je však vyloučeno, vykonával-li pojištěnec po dni, za který mu naposledy náleželo nemocenské, činnost zakládající povinné pojištění aspoň po dobu, rovnající se součtu všech dnů, za které mu bylo v době jednoho roku před touto novou neschopností k práci poskytováno nemocenské (ústavní ošetřování). Rovněž se nezapočítává doba, za kterou bylo pojištěnci poskytováno nemocenské (ústavní ošetřování) pro nemoc způsobenou pracovním úrazem.

(2) Doba pracovní neschopnosti, po kterou pojištěnci nenáleželo nemocenské proto, že měl nárok na mzdu, se při počítání podpůrčí doby podle odstavce 1 posuzuje jako doba, po kterou bylo poskytováno nemocenské. Totéž platí obdobně pro započítávání prvních 42 dní pracovní neschopnosti podle § 37, odst. 1 a 2.

Vznikne-li pojištěnci nárok na invalidní důchod (§ 63) v době, kdy byl pro nemoc neschopen práce, trvá nárok na nemocenské až do uplynutí celkové podpůrčí doby stanovené podle předchozích ustanovení.

Nemocenské se vyplácí nejdříve ode dne, kdy bylo pojišťovně předloženo potvrzení o pracovní neschopnosti způsobem předepsaným v léčebném řádu. Počala-li pracovní neschopnost podle tohoto průkazu dříve, než byla nemoc hlášena pojišťovně nebo příslušnému lékaři, a prokáže-li se, že včasné hlášení nebo předložení průkazu bylo znemožněno, vyplatí se nemocenské nejdéle za dobu čtrnácti dnů před předložením průkazu.

Trvá-li neschopnost k práci déle než 91 dnů, zvyšuje se nemocenské vyměřené podle § 36, odst. 2 po dobu další neschopnosti k práci o 10%. Trvá-li neschopnost k práci déle než 182 dny, zvyšuje se nemocenské po dobu další neschopnosti k práci o 15% původního nemocenského.

(1) Porodí-li pojištěnka nebo rodinná příslušnice, náleží jí na každé dítě porodné ve výši 2.500 Kčs.

(2) Pojištěnka, patřící k některé ze skupin uvedených v § 2, odst. 1, písm. a) až c) nebo v § 2, odst. 2, písm. a), která byla v posledních dvou letech před porodem pojištěna alespoň 270 dní, má nárok na peněžitou pomoc v mateřství ve výši nemocenského za 18 týdnů, v nichž došlo k porodu, nevykonávala-li v nich práce zakládající povinné pojištění nebo nenáleží-li jí nemocenské. Tato doba se zkracuje o dobu, po kterou má pojištěnka z důvodu mateřství nárok na mzdu (služné, plat, služební požitky). Ustanovení § 36, odst. 4 platí obdobně.

(3) Dávka podle odstavce 1 se poskytuje manželce nebo družce pojištěncově i tenkráte, když pojištěnec zemřel v době 300 dnů, počítáno zpět od porodu.

(1) V době, ve které je zaměstnanec ošetřován ve veřejné nemocnici, veřejné porodnici nebo v jiném ústavu, o němž tak stanoví léčebný řád, náleží rodinným příslušníkům podpora ve výši jeho nároku na nemocenské (§ 36, odst. 1 až 4 a § 43).

(2) Nemá-li ošetřovaný zaměstnanec rodinných příslušníků, náleží mu podpora ve výši poloviny nemocenského, nejvýše však 20 Kčs denně. Tato horní mez může býti léčebným řádem zvýšena až na 30 Kčs denně.

(3) Podpora podle odstavců 1 a 2 se poskytuje ode dne a po dobu, po kterou by ošetřovanému náleželo nemocenské. Podpora se nevyplácí za dobu, za kterou je ošetřované poskytována peněžitá pomoc v mateřství.

(1) V době, po kterou je zaměstnanec ošetřován v lázních nebo jiném léčebném ústavu, než který je uveden v § 45, může pojišťovna, je-li toho třeba se zřetelem k sociálním a hospodářským poměrům rodiny, poskytnouti rodinným příslušníkům podporu až do výše jeho nároku na nemocenské.

(2) Je-li pojištěnec uvedený v § 2, odst. 1, písm. b) nebo c) ošetřován v léčebném ústavu (§ 28, odst. 1 a 2) nebo v lázních, může pojišťovna poskytnouti jeho rodinným příslušníkům peněžitý příspěvek v případech hodných zvláštního zřetele a s ohledem na sociální a hospodářské poměry rodiny.

(3) Bližší podmínky a výši podpory a příspěvku stanoví léčebný řád.

Léčebným řádem může býti stanoveno, že se osobám postiženým některou sociální chorobou poskytuje zvláštní peněžitá výpomoc ve výši a za podmínek v něm stanovených.