§ 2 zákon o ochranných známkách – Ochranná známka je slovní
Zákon o ochranných známkách · 174/1988 Sb. · Duševní vlastnictví · neoficiální nadpis
Stručně: Paragraf 2 definuje ochrannou známku jako označení (slovní, obrazové, prostorové nebo kombinované), které musí být schopné odlišit výrobky nebo služby od různých subjektů a musí být zapsáno v rejstříku ochranných známek. Aby se něco stalo ochrannou známkou, nestačí jen vymyslet název nebo logo; je nutné, aby toto označení bylo zapsáno do rejstříku ochranných známek. (§ 2 zákona č. 174/1988 Sb., zákon o ochranných známkách, stav k 7. 10. 2026)
Klíčová fakta
- Judikatura: na § 2 odkazují 3 soudní rozhodnutí (NS, ÚS, NSS)
- Znění: aktuální úplné znění podle Sbírky zákonů (e-Sbírka), stav databáze k
- Zdroj: e-Sbírka, 174/1988 Sb.
Ochranná známka je slovní, obrazové, prostorové nebo kombinované označení, které je způsobilé odlišit výrobky nebo služby pocházející od různých výrobců nebo poskytovatelů služeb a je zapsáno do rejstříku ochranných známek (dále jen „rejstřík“).
Srozumitelný výklad
Co to znamená v praxi
- Aby se něco stalo ochrannou známkou, nestačí jen vymyslet název nebo logo; je nutné, aby toto označení bylo zapsáno do rejstříku ochranných známek.
- Hlavním účelem ochranné známky je, aby spotřebitelé mohli snadno rozlišit, od koho pochází konkrétní výrobek nebo služba.
- Ochranná známka může mít různé podoby – může to být slovo (např. název firmy), obrázek (logo), trojrozměrný předmět (např. tvar lahve) nebo jejich kombinace.
Na co si dát pozor
- Označení musí mít tzv. „rozlišovací způsobilost“, tedy musí být schopné odlišit výrobky nebo služby od jiných. Pokud by označení bylo příliš obecné nebo popisné, nemuselo by být uznáno jako ochranná známka.
- Samotné používání označení nestačí k jeho ochraně jako ochranné známky; je nezbytný zápis do rejstříku.
Generováno z textu ustanovení, orientační – nenahrazuje radu advokáta.
Judikatura k § 2
Jak soudy aplikují § 2
Za stěžejní pochybení pak navrhovatel považoval podřazení návrhu pod ust. § 4 písm. a) zákona č. 441/2003 Sb. a vytýkal nesprávnou aplikaci výhradně ust. § 2 zákona č. 174/1988 Sb., když pro posouzení zápisné způsobilosti mělo být aplikováno i ust. § 11 odst. 1 zákona č. 174/1988 Sb. a ust. § 28 téhož zákona.
Nelze totiž vycházet z pojmů zákona č. 137/1995 Sb., které ust. § 2 - 4 zákona č. 174/1988 Sb. neobsahovalo. 9) (bod X. žaloby) Navrhovatel výmazu v průběhu výmazového řízení užil nátlaku na žalobce podáním trestního oznámení, navíc v návrhu na výmaz i v trestním oznámení argumentoval odlišným posouzením ochranné známky.
Vymezení pojmu „ochranná známka“ v právní úpravě 43. Podle ust. § 2 zákona č. 174/1988 Sb. se ochrannou známkou rozumělo slovní, obrazové, prostorové nebo kombinované označení, které bylo způsobilé odlišit výrobky nebo služby pocházející od různých výrobců nebo poskytovatelů služeb a bylo zapsáno do rejstříku ochranných známek.