— Nejvyšší správní soud

9 Ca 396/2009- 266 - text 25 pokračování 9Ca 396/2009 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Naděždy Řehákové a soudců JUDr. Ivanky Havlíkové a Mgr. Martina Kříže v právní věci žalobců: A) B+B cb s.r.o. se sídlem Široká 432/11, České Budějovice, zast. JUDr. Ivetou Konfrštovou, advokátkou se sídlem U Trojice 780/5, České Budějovice, B) PatentCentrum Sedlák a Partners s.r.o. se sídlem Husova tř. 1847/5, České Budějovice, IČ 26039354, , za účasti osob zúčastněných na řízení: 1) Brouk a Babka s.r.o. se sídlem Na Hutích 661/9, Praha 6, zast. Mgr. Ondřejem Čerychem, advokátem se sídlem Národní 32, Praha 1, 2) PatentCentrum Sedlák a Partners s.r.o. se sídlem Husova tř. 1847/5, České Budějovice, IČ: 26039354, proti žalovanému: Úřad průmyslového vlastnictví se sídlem Antonína Čermáka 2a, Praha 6 o žalobách na přezkoumání rozhodnutí předsedy Úřady průmyslového vlastnictví ze dne 6.10.2009, zn.sp. O-65469, č.j. O-65469/42510/2008/ÚPV, č.j. O-65469/43693/2008ÚPV, takto: I. Žaloby se zamítají. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Osoby zúčastněné na řízení nemají právo na náhradu nákladů řízení. O d ů v o d n ě n í : Žalobkyně společnost B+B cb s.r.o. se žalobou podanou k Městskému soudu v Praze a vedenou pod sp.zn. 9Ca 396/2009 domáhala přezkoumání rozhodnutí předsedy Úřadu průmyslového vlastnictví uvedeného v záhlaví tohoto rozsudku. Současně se žalobou podanou společně se žalobcem Ing. Jiřím Sedlákem, patentovým zástupcem (právním předchůdcem společnosti PatentCentrum Sedlák a Partners s.r.o.) a vedenou u Městského soudu v Praze pod sp.zn. 9Ca 405/2009 domáhala přezkoumání téhož rozhodnutí. Z důvodu oznámení a doložení prodeje podniku Ing. Jiřího Sedláka společnosti PatentCetrum Sedlák a Partners s.r.o. soud v uvedených řízeních před Městským soudem v Praze jednal se společností PatentCetrum Sedlák a Partners s.r.o. se stejným IČ 26039354, která tak vstoupila do práv žalobce Ing. Jiřího Sedláka, tedy do práv této osoby jako žalobce ve věci 9Ca 405/2009 a do práv této osoby jako osoby zúčastněné na řízení ve věci 9Ca 396/2009. K návrhu žalobců soud usnesením ze dne 4.3.2013, sp.zn. 9Ca 396/2009 – 175 spojil právní věci žalob vedených u Městského soudu v Praze pod sp.zn. 9Ca 396/2009 a 9Ca 405/2009 na přezkoumání rozhodnutí předsedy Úřadu průmyslového vlastnictví ze dne 6.10.2009, zn.sp. O-65469 ke společnému projednání o rozhodnutí s tím, že spojené věci byly nadále vedeny pod sp.zn. 9Ca 396/2009. Žalobami napadeným rozhodnutím byl zamítnut rozklad žalobců a bylo potvrzeno rozhodnutí Úřadu průmyslového vlastnictví ze dne 20.6.2008 o zamítnutí návrhů na prohlášení slovní ochranné známky č. 174983 ve znění „Brouk a Babka“, jejímž vlastníkem je společnost Brouk a Babka s.r.o. za neplatnou. Žalovaný v odůvodnění napadeného rozhodnutí vyšel ze zjištění, že předmětná slovní ochranná známka ve znění „Brouk a Babka“ byla zapsána pro RNDr. Jaroslava Košuta, CSc., MBA, a to dne 17.2.1994, přičemž ke dni 30.4.2008 byla ochranná známka převedena na společnost Brouk a Babka s.r.o. Žalobci se podáními ze dne 27.4.2007 (Ing. Jiří Sedlák) a ze dne 23.10.2007 (společnost B+B cb s.r.o.) domáhali prohlášení předmětné ochranné známky za neplatnou navrhovatel Ing. Jiří Sedlák pro celý seznam výrobků a služeb, případně pro část seznamu v rozsahu tříd 1-34 mezinárodního třídění výrobků a služeb a společnost B+B cb s.r.o. pro část výrobků a služeb, konkrétně výrobky chráněné ve třídě 18 mezinárodního třídění. Navrhovatel Ing. Jiří Sedlák podaný návrh na prohlášení ochranné známky za neplatnou odůvodnil tím, že v přihlášce ochranné známky byly uvedeny pouze 3 druhy služeb, pro které byl zaplacen správní poplatek a nikoliv seznam 35 tříd ( má být 36 tříd), pro něž bylo přihlašované označení následně zapsáno do rejstříku ochranných známek. Zpochybnil projev vůle přihlašovatele přihlásit ochranou známku k tak širokému rozsahu dotčených výrobků a služeb, jaký Úřad přiznal zapsané ochranné známce s tím, že ochrana a priorita přihlašovaného označení se vztahuje toliko na 3 původně přihlášené třídy služeb. Dovozoval to také z nedostatků náležitostí přihlášky požadovaných vyhláškou č. 187/1988 Sb. k tehdy platnému zákonu č. 174/1988 Sb., konkrétně, že přihláška neobsahovala přílohu, která měla být předložena v šesti vyhotoveních a měla obsahovat seznam přihlášených výrobků a služeb. Dále Ing. Jiří Sedlák uvedl, že položku č. 8 (listinný doklad ve spise), která obsahuje seznam výrobků a služeb považuje za neprocesní podání bez právních důsledků, neboť z něj není patrno, kdo jej činil, komu bylo určeno a jaký je obsah a účel tohoto podání a mimo to lze považovat toto podání za změnu přihlášky ochranné známky, kterou však v té době zapovídalo ust. § 11 odst. 1 zákona č. 174/1988, na což poukazoval z hlediska rozhodnutí Nejvyššího správního soudu sp.zn. 6A 39/2001. Namítal, že seznam přihlášených výrobků a služeb byl Úřadem rozšířen v rozporu s vůlí přihlašovatele. Dále argumentoval tím, že předmětná ochranná známka byla zapsána v rozporu s ust. § 4 písm. a) zákona č. 441/2003 Sb., neboť nemůže tvořit ochrannou známku ve smyslu § 1 citovaného zákona, a to proto, že definice ochranné známky platí jen tehdy, jestliže jsou uvedeny konkrétní výrobky a služby, pro které má být označení zapsáno do rejstříku. Navrhovatel Ing. Jiří Sedlák dále odůvodnil své podání tím, že přihláška napadené ochranné známky byla podána ve zlé víře, ve smyslu ust. § 4 písm. m) citovaného zákona, neboť se jedná o označení způsobilé klamat veřejnost co do původu výrobků a služeb ve smyslu ust. § 4 písm. g) téhož zákona. Dovozoval to z událostí vztahujících se k označení „BROUK+BABKA“ užívanému v době první Československé republiky a dovozoval, že důvodem zapsání byla neoprávněná podnikatelská výhoda, která plyne z užívání vžitého, avšak cizího označení. Společnost B+B cb s.r.o. jako druhý navrhovatel v řízení se domáhala prohlášení předmětné ochranné známky za neplatnou pro část výrobků a služeb chráněných ve třídě 18 mezinárodního třídění výrobků a služeb a to z důvodu rozporu s ust. § 4 písm. a), c), f), g), l) a m) a § 6 zákona č. 441/2003 Sb. Stejně tak, jako Ing. Jiří Sedlák, společnost namítala nesprávný postup spočívající v tom, že ačkoliv přihláška napadené ochranné známky byla podána pouze pro tři služby, byla zapsána i pro další výrobky, a proto právo přednosti ani pro výrobky zařazené ve třídě 18 mezinárodního třídění nemohlo vzniknout ke dni 18.12.1991, ke dni podání přihlášky ochranné známky. Řízení o této přihlášce mělo být zastaveno, neboť přihláška trpěla nedostatky a přihlašovatel byl na ně upozorněn, vyzván k jejich odstranění a zároveň požádal o zápis změny adresy svého bydliště. Žalobkyně poukázala na to, že změny v přihlášce ochranné známky nejsou podle § 11 zákona č. 174/1988 přípustné. Za změnu se považuje např. úprava textu ochranné známky, nikoliv upřesnění seznamu přihlášených výrobků a služeb, protože tento pojem vyhláška nezná. Společnost B+B cb s.r.o. stejně jako první navrhovatel zpochybnila relevantnost položky spisu č. 8 - seznam mezinárodního třídění výrobků a služeb, pro který byla přihláška podána s tím, že jde o neprocesní podání. Za vadné považuje i podání v položce spisu č. 12 a vytýkala Úřadu nesprávné vyměření správního poplatku, který svou výší neodpovídá počtu tříd mezinárodního třídění výrobků a služeb, za které měl být zaplacen. Dále se společnost B+B cb s.r.o. vyjadřovala k opravě chyby v zápisu ochranné známky pro výrobky zařazené ve třídě 18 mezinárodního třídění s tím, že k této opravě jí Úřad v rozporu s ust. §§ 9-11 zákona č. 137/1995 Sb. odňal právo podat námitky a ochranná známka tak nebyla zapsána v souladu se zákonem pro výrobky zařazené ve třídě 18 mezinárodního třídění. V této souvislosti odkázala na rozhodnutí Nejvyššího správního soudu sp.zn. 6A 39/2001. Z uvedených důvodů společnost B+B cb s.r.o. dovozovala, že přihláška ochranné známky nebyla způsobilá k projednání a pro výrobky zařazené ve třídě 18 mezinárodního třídění nebyla přihláška napadené ochranné známky vůbec podána. Žalovaný dále v odůvodnění napadeného rozhodnutí popsal úvahy Úřadu, které vedly k zamítnutí obou návrhů na prohlášení předmětné slovní známky za neplatnou, když závěry rozhodnutí správního orgánu I. stupně jsou postaveny na posouzení, že v případě výluk uvedených v ust. § 4 zákona č. 441/2003 Sb., tedy důvodu, které umožňují prohlásit ochrannou známku za neplatnou se jedná toliko o hmotně právní důvody, přičemž formální nedostatky zápisného řízení takto postiženy nejsou. Správní orgán I. stupně konstatoval, že hmotně právní ustanovení žádného ze známkových zákonů nejsou nástrojem pro nápravu údajných formálních pochybení, nýbrž nástrojem k nápravě nesprávně provedeného průzkumu vztahujícího se výhradně k samotnému označení a jeho zápisné způsobilosti dle podmínek zákona. Dospěl k závěru, že přihlášené označení naplňuje nároky na označení přihlašovaná k z