6 As 160/2023 — Nejvyšší správní soud

11 A 15/2025- 42 - text  18 11 A 15/2025 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Marka Bedřicha, soudce Mgr. Marka Zimy a soudkyně JUDr. Jitky Hroudové ve věci žalobkyně: adservis media s.r.o., IČO 01511611 sídlem Zelenky-Hajského 1826/1, 130 00 Praha 3 zastoupena advokátem Mgr. Bc. Denisem Ejubovičem sídlem Hvězdova 1716/2b, 140 00 Praha 4 proti žalovanému: Ministerstvo průmyslu a obchodu sídlem Na Františku 1039/32, 110 15 Praha 1 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného z 2. 12. 2024, čj. MPO 91594/2024 takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Vymezení věci 1. Žalobkyně se domáhá zrušení rozhodnutí, kterým žalovaný zamítl její odvolání proti rozhodnutí Magistrátu hlavního města Prahy. Ten jí uložil pokutu za přestupek, kterého se měla dopustit tím, že šířila reklamu prostřednictvím reklamní plachty umístěné na boční stěně budovy ve Vinohradské ulici na území památkové zóny Žižkov v městské části Praha 3. Podle nařízení Rady hl. m. Prahy, kterým se zakazuje reklama šířená na veřejně přístupných místech mimo provozovnu, je šíření reklamy tímto způsobem v památkové zóně Žižkov zakázáno. 2. Pro věc je především podstatné, zda nařízení, podle kterého správní orgány postupovaly, je v souladu se zákonem, zda žalobkyně naplnila svým jednáním všechny znaky přestupku a zda v její věci nerozhodovaly podjaté osoby. 2. Průběh řízení a obsah správního spisu 3. Magistrát hlavního města Prahy zjistil, že na boční stěně budovy na adrese Vinohradská 1535/117 byla 8. 12. 2022 umístěna bílá reklamní plachta s textem „iPhone 14 Pro – Pro. To nejlepší – Nyní dostupný – Iwant – Premium Reseller“ a vyobrazením mobilních telefonů Apple. Magistrát následně zjistil, že šiřitelkou této reklamy je žalobkyně. 4. V lednu 2023 magistrát příkazem uznal žalobkyni vinnou ze spáchání přestupku podle § 8a odst. 1 písm. b) zákona č. 40/1995 Sb., o regulaci reklamy, neboť šířila reklamu v památkové zóně Žižkov v městské části Praha 3 způsobem (reklamní plachtou), jenž je zakázán nařízením č. 26/2005 Sb. hl. m. Prahy, kterým se zakazuje reklama šířená na veřejně přístupných místech mimo provozovnu (nařízení). Žalobkyně podala proti příkazu odpor. 5. Současně s podáním odporu žalobkyně vznesla námitku podjatosti všech úředních osob magistrátu Žalovaný tuto námitku podjatosti usnesením z června 2023 zamítl jako nedůvodnou. Ministr průmyslu a obchodu následně zamítl žalobkynin rozklad proti tomuto usnesení. 6. Magistrát následně svým rozhodnutím z 5. 8. 2024 opět uznal žalobkyni vinnou ze spáchání přestupku podle § 8a odst. 1 písm. b) zákona o regulaci reklamy, a uložil jí pokutu 15 tisíc Kč. 7. Žalobkyně se proti rozhodnutí odvolala. Žalovaný napadeným rozhodnutí žalobkynino odvolání zamítl a potvrdil prvostupňové rozhodnutí. 3. Obsah žaloby 8. Žalobkyně považuje prvostupňové i napadené rozhodnutí za nezákonná a navrhuje, aby je soud zrušil. 9. V prvním žalobním bodě namítá, že nařízení ve znění novely č. 20/2020 Sb. hl. m. Prahy (novela nařízení) je nezákonné. Vytýkané jednání proto podle ní nemůže být protiprávním. 10. Žalobkyně nerozporuje zákonné zmocnění k vydání nařízení. Tvrdí však, že plošná restrikce venkovní reklamy je nezákonná, tedy odporuje 3. a 4. kroku testu, který používá Ústavní soud k přezkumu podzákonných předpisů (obecně závazných vyhlášek). Nezákonnost spatřuje ve třech důvodech. 1) Nařízení porušuje formální i materiální rovnost soutěžitelů na relevantním trhu venkovní reklamy. Selektivně totiž zakazuje poskytování venkovní reklamy v zónách 1 až 3, čímž ekonomicky likviduje vybranou skupinu soutěžitelů včetně žalobkyně a naopak zlepšuje soutěžní postavení jiných subjektů, konkrétně společností Bigboard Praha, a. s., a JCDecaux, Městský mobiliář, spol. s r. o., které jsou nájemkyněmi či provozovatelkami reklamních zařízení a městského mobiliáře vyňatých ze zákazu reklamy. Vůči žalobkyni má novela rdousící efekt, neboť vede k faktické likvidaci její veškeré hospodářské činnosti. 2) Nařízení nepřiměřeně zasahuje do žalobkynina práva podnikat či provozovat jinou hospodářskou činnost, aniž by pro to existoval racionální účel. Novela nařízení nezákonně narušuje hospodářskou soutěž v rozporu s § 19a odst. 1 zákona č. 143/2001 Sb., o ochraně hospodářské soutěže. 3) K novele nařízení nebylo připojeno dostatečné odůvodnění, z něhož by byly patrné úvahy, kterými se Rada hl. m. Prahy při jejím přijímání řídila. Žalobkyni není zřejmé, podle čeho byla provedena selekce regulovaných oblastí, ani z jakých konkrétních důvodů byl určen rozsah a obsah jednotlivých zákazů. I podzákonné předpisy přitom musí být odpovídajícím způsobem odůvodněny. 11. Z uvedených důvodů by dle žalobkyně neměl soud v posuzované věci nařízení aplikovat, protože je nezákonné (čl. 95 odst. 1 věty druhé Ústavy). 12. Ve druhém žalobním bodě namítá, že správní orgány nesprávně posoudily časový rozsah jejího jednání. Tvrdí, že pro naplnění skutkové podstaty přestupku podle § 8a odst. 1 písm. b) zákona o regulaci reklamy musí jít o šíření zakázané reklamy po delší časový úsek, nikoli jednorázově. Sloveso šíří v nedokonavém vidu totiž vyjadřuje, že se jedná o trvající přestupek. Správní orgány však uvedly, že reklama byla na nemovitosti umístěna pouze jediný den, a to po blíže neurčenou dobu. Vytýkané jednání jí však lze klást k tíži pouze coby přestupek trvající delší časový úsek, přestupková odpovědnost jí tak vůbec nemohla vzniknout. Z téhož důvodu nebyla naplněna materiální stránka přestupku. Společenská škodlivost vytýkaného jednání byla zcela marginální. 13. Ve třetím žalobním bodě namítá žalobkyně systémovou podjatost všech úředních osob Magistrátu hlavního města Prahy. Předně uvádí, že magistrát nebyl způsobilý rozhodovat nestranně, neboť v době, kdy probíhalo prvostupňové řízení o přestupku, vedl Úřad pro ochranu hospodářské soutěže (ÚOHS) s hlavním městem Prahou řízení, v němž posoudil novelu nařízení jako diskriminační. ÚOHS toto řízení zahájil na podnět sdružení, jehož je žalobkyně členkou. Přestože jediným účastníkem řízení bylo hlavní město Praha, řízení mělo de facto kontradiktorní povahu, neboť se týkalo sporu mezi dvěma subjekty s protichůdnými zájmy – regulátorem a sdružením podnikatelů, na něž regulace dopadá. Dále poukázala na veřejná vyjádření představitelů města, kteří podle ní deklarovali záměr omezit nebo zcela zlikvidovat její podnikání. Konečně uvedla, že přestupkové řízení vedlo oddělení, jehož vedoucí se podílel na přípravě sporné novely nařízení a jednal o ní s ÚOHS. Podle žalobkyně všechny tyto skutečnosti zakládají podjatost rozhodujících úředních osob. 14. Ve čtvrtém žalobním bodě namítá nepřezkoumatelnost napadeného i prvostupňového rozhodnutí. Předně má za to, že žalovaný i ministr průmyslu a obchodu se dostatečně nevěnovali její argumentaci uvedené v námitkách podjatosti. Dále uvádí, že žalovaný se v napadeném rozhodnutí nevypořádal s její námitkou, že vytýkané jednání nenaplnilo znaky trvajícího přestupku. V neposlední řadě namítá, že žalovaný nijak neodůvodnil existenci materiální stránky přestupku, jejíž absenci žalobkyně namítala. 15. V pátém žalobním bodě uvádí, že magistrát při ukládání pokuty přihlédl jako k přitěžující okolnosti k tomu, že žalobkyně v průběhu řízení podala námitky podjatosti. Zohlednit tuto okolnost k žalobkynině tíži však nelze, a úvaha o výši pokuty je proto nezákonná. 4. Vyjádření žalovaného 16. Žalovaný považuje žalobu za nedůvodnou a navrhuje, aby ji soud zamítl. 17. K prvnímu žalobnímu bodu uvádí, že nařízení je organickou součástí právního řádu. Všechny důvody nezákonnosti, které žalobkyně tvrdí, považuje žalovaný za nedůvodné. 18. Nedůvodná je dle něj i druhá žalobní námitka. K naplnění skutkové podstaty přestupku podle § 8a odst. 1 písm. b) zákona o regulaci reklamy není nutné, aby protiprávní jednání trvalo delší dobu. K porušení zákona došlo dne 8. 12. 2022, kdy magistrát provedl místní šetření. Není rozhodující, zda šíření reklamy trvalo více dní, neboť podle § 2 odst. 1 nařízení je reklama podle § 1 odst. 1 zakázána nepřetržitě od 0.00 do 24.00 hodin. Výklad žalobkyně, podle něhož je třeba, aby protiprávní jednání trvalo delší dobu, je účelový a neodpovídá právní úpravě. Přestupek lze spáchat i jednorázovým úkonem, například rozdáváním letáků, které může trvat jen několik minut. Skutečnost, že zákon používá sloveso šíří v nedokonavém vidu, neznamená, že musí jít o kontinuální déletrvající činnost. Žalobkynin výklad by podle něj vedl k absurdnímu závěru, že krátkodobé ale jinak zakázané formy reklamy by nebylo možné postihnout. 19. Žalovaný nesouhlasí ani s třetí žalobní námitkou. Předmětem přezkumu je výhradně napadené rozhodnutí, nikoli jiná rozhodnutí, která žalobkyně v žalobě zmiňuje. K jednotlivým tvrzením uvedl, že z řízení vedeného ÚOHS nevyplývá, že by úřad označil novelu nařízení za diskriminační. Úřad přijal závazky navržené městem a zastavil řízení. Rozklady podané žalobkyní a da