§ 12 Zákon o rozhodčím řízení a o výkonu rozhodčích nálezů – Již určený nebo jmenovaný rozhodce
Zákon o rozhodčím řízení a o výkonu rozhodčích nálezů · 216/1994 Sb. · § 12 · Procesní právo
Stručně: Paragraf 12 zákona o rozhodčím řízení stanoví, že rozhodce, u něhož se objeví okolnosti zpochybňující jeho nestrannost nebo nezávislost, se musí vzdát své funkce, a pokud tak neučiní, mohou strany navrhnout soudu, aby o jeho vyloučení rozhodl.
§ 12
(1) Již určený nebo jmenovaný rozhodce, u něhož vyšly najevo okolnosti uvedené v § 11, je povinen se funkce rozhodce vzdát.
(2) Nevzdá-li se rozhodce funkce, mohou se strany dohodnout o postupu při jeho vyloučení. Kterákoli ze stran může podat návrh, aby o vyloučení rozhodl soud.
Paragraf 12 zákona o rozhodčím řízení stanoví, že rozhodce, u něhož se objeví okolnosti zpochybňující jeho nestrannost nebo nezávislost, se musí vzdát své funkce, a pokud tak neučiní, mohou strany navrhnout soudu, aby o jeho vyloučení rozhodl.
Co to znamená v praxi
Pokud se po určení nebo jmenování rozhodce ukáže, že existují důvody pro jeho vyloučení (jak jsou popsány v § 11, odkazující na § 8), je rozhodce povinen sám odstoupit.
Jestliže rozhodce dobrovolně neodstoupí, mají strany sporu možnost se dohodnout na postupu, jak ho z řízení vyloučit.
Pokud se strany nedohodnou nebo pokud se rozhodce nevzdá funkce, může kterákoli ze stran podat návrh k soudu, aby o vyloučení rozhodce rozhodl.
Na co si dát pozor
Rozhodce má povinnost sám posoudit, zda u něj nastaly okolnosti pro vyloučení, a v takovém případě se vzdát funkce.
Strany by měly aktivně sledovat, zda u rozhodce nevznikly důvody pro jeho vyloučení, a v případě potřeby jednat.
Pokud dojde k situaci, kdy se rozhodce nevzdá funkce a strany se nedohodnou, je nutné podat návrh k soudu, aby o vyloučení rozhodl.