20 Cdo 1099/2021 — Nejvyšší soud

20 Cdo 1099/2021 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:15. 11. 2021 Spisová značka:20 Cdo 1099/2021 ECLI:ECLI:CZ:NS:2021:20.CDO.1099.2021.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Zastavení exekuce Výkon rozhodčích nálezů Dotčené předpisy:čl. 1 § 268 odst. h o. s. ř. Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:1. 2. 2022 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 20 Cdo 1099/2021-324 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a soudců JUDr. Zbyňka Poledny a JUDr. Aleše Zezuly v exekuční věci oprávněné PROFI CREDIT Czech, a. s., se sídlem v Praze 1, Klimentská 1216/46, identifikační číslo osoby 61860069, zastoupené JUDr. Kateřinou Perthenovou, advokátkou se sídlem v Hradci Králové, Velké náměstí 135/19, proti povinnému P. P., narozenému XY, bytem v XY, zastoupenému Mgr. Petrem Němcem, advokátem se sídlem v Praze 2, Slezská 1297/3, pro 114 680 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Českém Krumlově pod sp. zn. 14 EXE 292/2011, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 7. 12. 2020, č. j. 24 Co 1152/2020-239, takto: I. Usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 7. 12. 2020, č. j. 24 Co 1152/2020-239, se mění tak, že exekuce vedená JUDr. Dalimilem Mikou, LL.M., soudním exekutorem Exekutorského úřadu Klatovy, pod sp. zn. 120 EX 10094/11 na základě pověření Okresního soudu v Českém Krumlově ze dne 31. 3. 2011, č. j. 14 EXE 292/2011-27, se zastavuje. II. Oprávněná je povinna zaplatit povinnému na náhradě nákladů řízení před soudem prvního a druhého stupně 27 719,30 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám právního zástupce povinného. III. Oprávněná je povinna zaplatit povinnému na náhradě nákladů dovolacího řízení 11623 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám právního zástupce povinného. IV. Oprávněná je povinna zaplatit soudnímu exekutorovi JUDr. Dalimilu Mikovi, LL.M., Exekutorský úřad Klatovy, na náhradě nákladů exekuce 6 655 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení. Odůvodnění: 1. Okresní soud v Českém Krumlově usnesením ze dne 4. 8. 2020, č. j. 14 EXE 292/2011-90, zamítl návrh povinného ze dne 17. 4. 2020 na zastavení exekuce, vedené u JUDr. Dalimila Miky, soudního exekutora Exekutorského úřadu Klatovy, podle rozhodčího nálezu Mgr. Marka Landsmanna ze dne 24. 9. 2010, č. j. La 8693/09-12. 2. Okresní soud uzavřel, že rozhodčí doložka nebyla povinnému skryta, jelikož byla uvedena na zadní straně smlouvy o revolvingovém úvěru. Pokud se povinný o své vůli s celým obsahem listiny neseznámil, nemůže nyní namítat zatajení skutečností v ní uvedených (závěry nálezu Ústavního soudu I. ÚS 3512/11 se týkají odlišné situace, kdy smluvní podmínky s rozhodčí doložkou nebyly ke smlouvě připojeny). Povinný ohledně jmen rozhodců při sjednávání smlouvy ani v rozhodčím řízení nic nenamítal. Podle okresního soudu opakované projednávání rozhodčích sporů týmž rozhodcem nemůže být důvodem pro jeho vyloučení a žádné skutečnosti svědčící o podjatosti rozhodce nevyšly v řízení najevo. Soud neshledal ani žádné odchýlení se od zásad obezřetného poskytování úvěrů, opomenutí úvěrujícího při zkoumání bonity a důvěryhodnosti dlužníka a možností a schopností budoucí dluh splácet. Oprávněná se nespolehla pouze na tvrzení klienta, ale prověřila je a vyhodnotila. 3. Soud prvního stupně neshledal, že by rozhodčí nález přisuzoval plnění, které by bylo zcela zjevně v rozporu s dobrými mravy. Odkázal na usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 20 Cdo 1857/2019 (dle nějž se příčí dobrým mravům s následkem zastavení exekuce úrok ve výši 150,87 %, resp. RPSN 134,53 % dále s přihlédnutím k tomu, se současně byla sjednána smluvní pokuta 0,15 % denně z nové jistiny a jednorázová smluvní pokuta ve výši 25 % z nové jistiny). Vystavení vlastní blankosměnky nepovažoval za srovnatelné se zajišťovacími instituty, protože v projednávané věci pouze zjednodušilo uplatnění práva a výši dluhu zásadně neovlivnilo (neprovedení protestace směnky má význam jen pro nepřímé směnečné dlužníky - viz čl. I. §§ 43 a 44 zákona č. 191/1950 Sb., zákon směnečný a šekový, ve znění pozdějších předpisů, dále též jen „ZSŠ“, nikoli pro výstavce vlastní směnky a avalisty). Dle okresního soudu rozhodce rozhodl na základě předložené vlastní směnky vyplněné v souladu se směnečným vyplňovacím prohlášením a oprávněné přiznal směnečný peníz zahrnující nesplacené splátky úvěru a smluvní pokutu 50 % z celkové výše úvěru. Kromě toho v souladu s čl. I § 48 ZSŠ přiznal 6% úrok ročně ze směnečného peníze, což je nižší sazba, než činí úroky z prodlení v zákonné výši (v dané věci 9,5 %), a nejde tedy ani o enormní nárůst, jako by byl při úročení sazbou 0,15 %, denně, tj. 54,75 % ročně. Podle okresního soudu RPSN 71,92 % nedosahuje nepřiměřené výše a ani s přihlédnutím ke sjednané smluvní pokutě za prodlení se zaplacením dvou splátek či za prodlení delší 30 dnů ve výši 50 % z výše úvěru a k zajištění pohledávky blankosměnkou není dán důvod pro zastavení exekuce. Soud závěrem uvedl, že z povahy solidárního závazku vyplývá, že věřitel může požadovat celé plnění po kterémkoliv z dlužníků, přičemž nic nebrání, aby vůči každému vedl exekuci pro celý dluh. Námitku povinného ohledně splnění dluhu po zahájení exekuce neshledal důvodnou. 4. Odvolací soud v záhlaví uvedeným rozhodnutím potvrdil usnesení Okresního soudu v Českém Krumlově ze dne 4. 8. 2020, č. j. 14 EXE 292/2011-90. Ztotožnil se s právními závěry soudu prvního stupně a doplnil, že jmenovaný rozhodce mohl jako advokát za odměnu vykonávat i jiné činnosti. Pokud jeho příjmy z rozhodčí činnosti dosáhly v určitém období dle tvrzení povinného výše přesahující příjmy z advokacie, neznamená to, že bez nich by nebyl schopen se v advokacii živit. Zjištění konkrétní výše příjmů z rozhodčího řízení, případně jejich porovnání s příjmy z advokacie odvolací soud nepovažoval za relevantní. Nelze dovodit, že bez činnosti rozhodce pro oprávněnou by byl rozhodce ekonomicky ohrožen, a tedy závislý na příjmech od oprávněné tak, že by nemohl rozhodovat nestranně. Četnost věcí rozhodovaných tímto rozhodcem v řízeních, v nichž vystupuje oprávněná nebo s ní provázané společnosti, nebyla rozporována. Odvolací soud proto pro nadbytečnost zamítl důkazní návrhy povinného. Jejich provedením pak ani nebylo možno zjistit tvrzený stav ekonomické závislosti, vylučující nestrannost rozhodování. Dle obsahu spisu vztah oprávněné a Mgr. Landsmanna lze charakterizovat právě jen jako vztah rozhodce a žalobce, nejde o vztah pracovněprávní, obchodní nebo jiný (příjem rozhodce odpovídající množství rozhodovaných sporů je legitimní a žádný další ekonomický vztah povinný netvrdil). 5. Rozhodnutí odvolacího soudu napadl povinný dovoláním. Namítá, že odvolací soud se při řešení níže specifikovaných otázek hmotného a procesního práva odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, případně jde o otázky, které v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyly vyřešeny. Otázky se týkají následujících úvah: 6. Pod otázkou A dovolatel prosazuje neplatnost rozhodčí doložky z důvodu jejího skrytí ve všeobecných obchodních podmínkách připojených z druhé strany spotřebitelské smlouvy o revolvingovém úvěru, psaných menším písmem a obsáhlejších než vlastní smlouva. Poukazuje přitom na závěry rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 3512/11 a Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2021/2019, 32 Cdo 5785/2017. Vytýká soudu, že tuto námitku neřešil, čímž považuje jeho rozhodnutí za nepřezkoumatelné. 7. Pod otázkami B a C dovolatel prosazuje neplatnost rozhodčí doložky z důvodu její nedělitelnosti, neboť umožňuje výběr rozhodce z jasně daného okruhu osob nebo ze skupiny blíže neurčených osob, přičemž volba je ponechána na straně, která ji provádí. Poukázal pouze na text v bodě 29 rozhodnutí Krajského soudu v Praze, č. j. 17 Co 255/2020-289, vydaného k totožné doložce v jiné věci, se kterým se odvolací soud nijak nevypořádal. 8. Pod otázkami D a E dovolatel prosazuje důvod k zastavení exekuce pro neposouzení úvěruschopnosti spotřebitele při sjednání smlouvy a zejména při navýšení úvěru po dvou letech v důsledku revolvingu. Odkázal na rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18 a vytýká odvolacímu soudu, že se s námitkou nevypořádal. 9. Pod otázkami F a G dovolatel prosazuje neplatnost rozhodčí doložky pro rozpor s dobrými mravy s ohledem na výši úroků, ujednaných sankcí a zajišťovacích institutů. Odkázal na rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 199/11 a rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 20 Cdo 1387/2016 a rovněž odvolacímu soudu vytýká, že se s námitkou nevypořádal. 10. Pod otázkami H, I, J, K a L dovolatel dál