§ 19 Nařízení vlády Československé socialistické republiky, kterým se provádí zákoník práce – Krácení dovolené na zotavenou

§ 19 Krácení dovolené na zotavenou (1) Nepracoval-li pracovník, který splnil podmínku stanovenou v § 101 zákoníku v kalendářním roce, za který se dovolená poskytuje, pro překážky v práci, které se pro účely dovolené neposuzují jako výkon práce (§ 55 odst. 2), krátí se mu dovolená za prvých 100 takto zameškaných pracovních dnů o jednu dvanáctinu a za každých dalších 22 takto zameškaných pracovních dnů rovněž o jednu dvanáctinu. Dovolenou vyčerpanou před nástupem další mateřské dovolené nelze však z tohoto důvodu krátit. (2) Za každou neomluveně zameškanou směnu (pracovní den) může organizace pracovníku krátit dovolenou na zotavenou o jeden až tři dny; neomluvená zameškání kratších částí jednotlivých směn se sčítají. Dosahuje-li pracovník mimořádných pracovních výsledků, může mu organizace se souhlasem příslušného odborového orgánu krácení dovolené pro dřívější neomluvenou nepřítomnost v práci prominout. (3) Při krácení dovolené podle odstavců 1 a 2 musí být pracovníku, jehož pracovní poměr k téže organizaci trval po celý kalendářní rok, poskytnuta dovolená alespoň v délce jednoho týdne, a jde-li o mladistvého pracovníka, v délce dvou týdnů. (4) Pracovníku, který zameškal práci pro výkon trestu odnětí svobody, se za každých 22 takto zameškaných pracovních dnů krátí dovolená za kalendářní rok o jednu dvanáctinu. Stejně se krátí dovolená pro vazbu, došlo-li k pravomocnému odsouzení pracovníka nebo byl-li pracovník obžaloby zproštěn, popřípadě bylo-li proti němu trestní stíhání zastaveno jenom proto, že není za spáchaný trestný čin trestně odpovědný nebo že mu byla udělena milost, anebo že trestný čin byl amnestován. (5) Dovolená za odpracované dny, dodatková dovolená, zvláštní dodatková dovolená a další dovolená se může krátit pouze z důvodů uvedených v odstavci 2. (6) Dovolená, na niž vznikl nárok v příslušném kalendářním roce, se krátí pouze z důvodů, které vznikly v tomto roce.