Zákon, kterým se mění zákon č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony

Předseda senátu a v přípravném řízení státní zástupce zruší zajištění, pomine-li důvod, pro který byl majetek zajištěn. Proti tomuto rozhodnutí je přípustná stížnost, jež má odkladný účinek.“.

20. § 349b včetně nadpisu zní:

Opis rozsudku, jímž byl vysloven trest propadnutí věci nebo jiné majetkové hodnoty, nebo jímž bylo vysloveno propadnutí náhradní hodnoty, zašle předseda senátu organizační složce státu, které podle zvláštního zákona přísluší hospodaření s majetkem státu. Byla-li věc nebo jiná majetková hodnota, na kterou se vztahuje trest propadnutí věci nebo jiné majetkové hodnoty anebo na kterou se vztahuje vyslovení propadnutí náhradní hodnoty, zajištěna, učiní předseda senátu opatření, aby bylo takové organizační složce svěřeno nakládání s ní, pokud taková organizační složka doposud správu zajištěné věci nebo jiné majetkové hodnoty nebo náhradní hodnoty nevykonává.“.

21. § 358 zní:

Na výkon zabrání věci nebo jiné majetkové hodnoty nebo zabrání náhradní hodnoty se přiměřeně užije § 349b.“.

22. V § 384 odst. 1 větě první se za slovo „státě“ vkládají slova „nebo je-li důvodné podezření, že se v něm zdržuje,“.

23. V § 388 odst. 4 a odst. 5 se slova „podle odstavce 3“ nahrazují slovy „podle odstavců 2 a 3“.

24. V § 397 odst. 4 se věta první nahrazuje větou „Proti rozhodnutí podle odstavců 1, 2 a 3 je přípustná stížnost, jež má v případě rozhodnutí podle odstavců 1 a 2 odkladný účinek.“.

25. V § 397 odst. 5 se číslo „3“ nahrazuje číslem „1“.

26. V § 405 odst. 1 se za slovo „státě“ vkládají slova „nebo je-li důvodné podezření, že se v něm zdržuje,“.

27. V § 405 odst. 5 větě poslední se slova „, jiný než úřední jazyk nebo jazyky, v nichž členské státy přijmou evropský zatýkací rozkaz, a podrobnosti jeho doručování“ zrušují.

28. V § 406 odst. 1 písm. d) a e) se slova „podle odstavce 1“ zrušují.

29. V § 406 odst. 2 větě první a čtvrté a v odst. 3 se číslo „2“ nahrazuje číslem „1“.

30. V § 411 odst. 3 se za slovo „pokud“ vkládají slova „nejde o případ podle odstavce 6 písm. e) nebo“.

31. V § 411 odst. 5 větě první se za slovo „má“ vkládají slova „v případě rozhodnutí podle odstavců 1 a 3“.

32. V § 411 odst. 6 písm. a) se za slovo „daní“ vkládá slovo „, poplatků“.

33. V § 412 odst. 2 písm. e) se slovo „drogami“ nahrazuje slovem „omamnými“.

34. V § 420 odst. 1 větě druhé, odst. 4 větě první a odst. 5 větě první se slova „odst. 4“ nahrazují slovy „odst. 1“.

35. Nadpis § 441 zní: „Zajištění a předání věcí, zajištění jiné majetkové hodnoty a zajištění majetku“.

36. V § 441 odstavec 1 zní:

„(1) Na základě žádosti orgánu vyžadujícího státu rozhodne orgán příslušný podle odstavce 3 o zajištění a předání věcí nebo o zajištění jiných majetkových hodnot nebo majetku či jeho části, které mohou sloužit jako důkaz nebo které byly získány trestným činem, nebo toho, co za takovou věc, jinou majetkovou hodnotu nebo majetek bylo opatřeno.“.

37. V § 441 odst. 2 větě první se slova „věci a majetku nebo“ nahrazují slovy „věci, jiné majetkové hodnoty nebo majetku či“ a ve větě druhé se slova „věci a“ zrušují.

38. V § 441 odst. 3 a odst. 4 větě první se slova „věci a majetku“ nahrazují slovy „věci, jiné majetkové hodnoty nebo majetku či jeho části“.

39. V § 441 odst. 5 se slova „odevzdání věcí a majetku“ nahrazují slovy „předání věcí“.

40. V § 441 odst. 6 větě první a odst. 7 větě první se slovo „odevzdání“ nahrazuje slovem „předání“ a v odst. 7 větě druhé se slovo „odevzdá“ nahrazuje slovem „předá“.

41. V části čtvrté hlavě dvacáté páté se za oddíl sedmý vkládá nový oddíl osmý, který včetně nadpisu zní:

„Oddíl osmý

(1) Ustanovení tohoto oddílu se použijí na zajištění

a) majetku nebo jeho části, věcí nebo jiných majetkových hodnot, u kterých je podezření, že byly určeny ke spáchání trestného činu, nebo k jeho spáchání byly užity, nebo jsou výnosem z trestné činnosti nebo svou hodnotou odpovídají, byť i jen zčásti, takovému výnosu (dále jen „majetek“), nebo

b) důkazního prostředku uvedeného v § 112 (dále jen „důkazní prostředek“),

jestliže se nacházejí na území členského státu Evropské unie (dále jen „vykonávající stát“) na základě příkazu k zajištění majetku nebo důkazního prostředku vydaného v jiném členském státě Evropské unie (dále jen „vydávající stát“).

(2) Příkazem k zajištění se rozumí příkaz příslušného justičního orgánu vydávajícího státu vydaný v souladu s právním předpisem Evropské unie, kterým má být zabráněno zničení, pozměnění, převodu nebo prodeji majetku, který může být předmětem propadnutí nebo zabrání, nebo důkazního prostředku.

(3) Nestanoví-li ustanovení tohoto oddílu jinak, použijí se na zajištění majetku nebo důkazních prostředků ustanovení oddílu třetího hlavy čtvrté a ustanovení oddílu prvního a pátého této hlavy.

(1) Je-li třeba zajistit majetek nebo důkazní prostředek nacházející se ve vykonávajícím státě, vydá předseda senátu a v přípravném řízení státní zástupce příkaz k jeho zajištění. Příkaz k zajištění majetku nebo důkazního prostředku musí obsahovat

a) název, adresu, číslo telefonu a faxu a elektronickou adresu orgánu, který příkaz vydal,

b) den a místo vydání příkazu,

c) popis skutkového děje s přesným vyznačením doby, místa a způsobu spáchání trestného činu,

d) zákonné pojmenování trestného činu s doslovným zněním příslušných zákonných ustanovení,

e) označení a popis majetku nebo důkazního prostředku a místo, kde se v cizině nachází, a

f) poučení o opravném prostředku podle odstavce 6.

(2) K příkazu se připojí osvědčení o vydání příkazu k zajištění majetku nebo důkazního prostředku s překladem do úředního jazyka nebo jednoho z úředních jazyků vykonávajícího státu nebo do jazyka, v němž je vykonávající stát ochoten příkaz k zajištění přijmout. Vzor osvědčení o vydání příkazu k zajištění majetku nebo důkazního prostředku stanoví Ministerstvo spravedlnosti vyhláškou.

(3) V případě zajištění důkazního prostředku se připojí k příkazu podle odstavce 1 žádost o předání důkazního prostředku do České republiky. V případě zajištění majetku se připojí žádost o uznání a výkon rozhodnutí o propadnutí majetku nebo o propadnutí či zabrání věci nebo jiné majetkové hodnoty neprodleně po vydání tohoto rozhodnutí.

(4) K příkazu k zajištění důkazního prostředku může být připojena žádost, aby justiční orgán vykonávajícího státu při výkonu tohoto příkazu zohlednil v žádosti uvedená ustanovení trestního řádu, pokud to není v rozporu se základními právními zásadami vykonávajícího státu.

(5) Nelze-li připojit žádost podle odstavce 3, obsahuje osvědčení podle odstavce 2 pokyn, aby zajištění trvalo až do doby předložení této žádosti včetně předpokládaného termínu jejího předložení.

(6) Proti příkazu k zajištění majetku podle odstavce 1 je přípustná stížnost.

Příkaz k zajištění majetku nebo důkazního prostředku včetně osvědčení podle § 460b odst. 2 zašle předseda senátu a v přípravném řízení státní zástupce bez zbytečného odkladu po jeho vydání přímo příslušnému justičnímu orgánu vykonávajícího státu. Zaslání prostřednictvím Ministerstva spravedlnosti v případě příkazu vydaného předsedou senátu nebo prostřednictvím Nejvyššího státního zastupitelství v případě příkazu vydaného státním zástupcem, není vyloučeno. Osobě přímo dotčené příkazem k zajištění majetku nebo důkazního prostředku se příkaz doručí až poté, co příslušný justiční orgán vykonávajícího státu zajistil výkon tohoto příkazu ve vykonávajícím státě.

Předseda senátu a v přípravném řízení státní zástupce, který vydal příkaz k zajištění majetku nebo důkazního prostředku, je povinen bez odkladu informovat příslušný justiční orgán vykonávajícího státu o zrušení tohoto příkazu.

(1) K rozhodování o uznání příkazu k zajištění majetku vydaného justičním orgánem vydávajícího státu a k zajištění výkonu rozhodnutí o uznání tohoto příkazu je příslušný státní zástupce krajského státního zastupitelství, v jehož obvodu se nachází majetek, kterého se toto rozhodnutí týká; je-li současně příslušných více státních zástupců, postupuje se podle § 431 odst. 3.

(2) Byl-li příkaz k zajištění majetku vydaný justičním orgánem vydávajícího státu zaslán státnímu zástupci, který není k rozhodování o uznání takového příkazu příslušný, postoupí jej tento státní zástupce neprodleně příslušnému státnímu zástupci; o tomto postoupení vyrozumí justiční orgán vydávajícího státu, který mu takový příkaz zaslal.

(3) K provádění úkonů podle hlavy čtvrté, u nichž je dána pravomoc soudu, je v tomto řízení příslušný okresní soud podle § 26.

(1) Státní zástupce rozhodne o uznání příkazu k zajištění majetku vydaného justičním orgánem vydávajícího státu, s výjimkou případů uvedených v odstavcích 2 a 3, a bez odkladu zajistí výkon tohoto rozhodnutí zajištěním majetku podle oddílu třetího hlavy čtvrté, s výjimkou případů uvedených v odstavci 4 větě druhé a § 460g odst. 1. O uznání příkazu k zajištění majetku vydaného justičním orgánem vydávajícího státu rozhodne státní zástupce nejpozději do 24 hodin, pokud je možné v této lhůtě opatřit dostatek podkladů k jeho rozhodnutí. Pokud státní zástupce nerozhodne o uznání příkazu k zajištění majetku vydaného justičním orgánem vydávajícího státu v uvedené lhůtě, rozhodne o tomto uznání neprodleně po opatření dostatečných podkladů pro své rozhodnutí. V odůvodnění usnesení uvede důvody, pro které nebylo možné ve lhůtě rozhodnout.

(2) Státní zástupce rozhodne o neuznání příkazu k zajištění majetku vydaného justičním orgánem vydávajícího státu, pokud

a) k příkazu k zajištění majetku není připojeno osvědčení podle § 460b odst. 2, nebo je toto osvědčení neúplné nebo zjevně neodpovídá obsahu příkazu, ledaže údaje uvedené v příkazu nebo jiném dokumentu justičního orgánu vydávajícího státu jsou dostatečné pro rozhodnutí o uznání příkazu k zajištění majetku, anebo je tento orgán na výzvu a ve lhůtě podle odstavce 3 doplnil, opravil nebo osvědčení dodatečně předložil,

b) čin není trestný podle práva obou států, pokud nejde o jednání podle § 412; v případě trestných činů týkajících se daní, poplatků, cel nebo měny nelze uznání příkazu justičního orgánu vydávajícího státu odmítnout pouze z toho důvodu, že právní předpisy České republiky neukládají tentýž druh daní, poplatků a cel nebo neobsahují stejná ustanovení týkající se daní, poplatků, cel a měny jako právní předpisy vydávajícího státu,

c) trestní stíhání je nepřípustné z důvodů podle § 11 odst. 1 písm. f), g), h) a odstavce 4,

d) majetek uvedený v příkazu nemůže být předmětem zajištění podle zvláštního právního předpisu,

e) příkaz nebyl vydán v rámci trestního řízení ve vydávajícím státě, nebo

f) příkaz je v rozporu se zájmy České republiky chráněnými v § 377.

(3) Jestliže údaje uvedené v příkazu k zajištění majetku, vydaném justičním orgánem vydávajícího státu, nebo v osvědčení podle § 460b odst. 2, nejsou dostatečné pro rozhodnutí státního zástupce o uznání tohoto příkazu nebo zjevně neodpovídají obsahu příkazu nebo osvědčení, anebo osvědčení není připojeno, vyzve státní zástupce justiční orgán vydávajícího státu k zaslání osvědčení nebo k doplnění příkazu nebo osvědčení o potřebné údaje nebo k jejich opravě, a stanoví k tomu přiměřenou lhůtu.

(4) Státní zástupce neprodleně informuje justiční orgán vydávajícího státu o uznání či částečném uznání jeho příkazu k zajištění majetku a o zajištění výkonu rozhodnutí o uznání příkazu. Stejně tak neprodleně informuje tento orgán o neuznání jeho příkazu k zajištění majetku, jakož i o tom, že zajištění nelze provést, neboť majetek, který je předmětem zajištění, se ztratil, byl zničen nebo jej není možné nalézt na místě uvedeném v osvědčení podle § 460b odst. 2.

(5) Proti usnesení o uznání příkazu k zajištění majetku vydaného justičním orgánem vydávajícího státu podle odstavce 1 je přípustná stížnost. Stížností nelze napadnout důvody, pro které byl příkaz k zajištění majetku vydán justičním orgánem vydávajícího státu. Státní zástupce vyrozumí justiční orgán vydávajícího státu o podání stížnosti a o výsledku řízení o této stížnosti.

(1) Uzná-li státní zástupce příkaz k zajištění majetku vydaný justičním orgánem vydávajícího státu, může rozhodnout o odložení výkonu rozhodnutí o uznání tohoto příkazu, jestliže

a) by jeho výkon mohl narušit trestní řízení probíhající v České republice, nebo

b) majetek uvedený v příkazu k zajištění vydaném justičním orgánem vydávajícího státu již byl zajištěn v rámci jiného trestního řízení probíhajícího v České republice nebo v jiném státě.

(2) Státní zástupce neprodleně informuje justiční orgán vydávajícího státu o odložení výkonu rozhodnutí o uznání příkazu podle odstavce 1 včetně důvodů pro toto odložení, a lze-li ji odhadnout, i o předpokládané délce trvání tohoto odložení. Dále informuje justiční orgán vydávajícího státu o dalších omezeních, která se vztahují na majetek uvedený v příkazu k zajištění vydaném justičním orgánem vydávajícího státu, pokud jsou mu známa.

(3) Jakmile pomine důvod odložení výkonu rozhodnutí o uznání příkazu podle odstavce 1, státní zástupce zajistí výkon rozhodnutí o uznání příkazu k zajištění majetku podle § 460f a neprodleně o tom vyrozumí justiční orgán vydávajícího státu.

(1) Zajištění majetku podle § 460f trvá až do doby výkonu rozhodnutí o uznání příkazu justičního orgánu vydávajícího státu, kterým bylo vysloveno propadnutí nebo zabrání majetku uvedeného v příkazu k zajištění majetku nebo jeho části, anebo do doby zrušení zajištění majetku státním zástupcem podle odstavce 3.

(2) Státní zástupce, který rozhodl o uznání příkazu k zajištění majetku vydaného justičním orgánem vydávajícího státu a zajistil výkon tohoto rozhodnutí, rozhodne o omezení zajištění majetku, byl-li vyrozuměn justičním orgánem vydávajícího státu o tom, že rozsah zajištění majetku uvedený v příkazu k zajištění byl ve vydávajícím státě omezen.

(3) Státní zástupce, který rozhodl o uznání příkazu k zajištění majetku vydaného justičním orgánem vydávajícího státu a zajistil výkon tohoto rozhodnutí, rozhodne bezodkladně o zrušení zajištění majetku, jakmile byl vyrozuměn justičním orgánem vydávajícího státu o tom, že příkaz k zajištění majetku byl ve vydávajícím státě zrušen. Proti rozhodnutím podle odstavců 2 a 3 je přípustná stížnost, která má odkladný účinek. Stížností nelze napadnout důvody, pro které byl rozsah zajištění majetku ve vydávajícím státě omezen nebo zrušen.

(1) Předseda senátu a v přípravném řízení státní zástupce bez odkladu zajistí důkazní prostředek uvedený v příkazu k zajištění vydaném příslušným justičním orgánem vydávajícího státu, s výjimkou důvodů uvedených v odstavcích 4 a 5 větě druhé a v § 460k odst. 1. Přitom postupuje obdobně podle ustanovení oddílu třetího hlavy čtvrté.

(2) Pokud je zapotřebí k zajištění důkazního prostředku použít opatření podle § 82 až 85b, § 86 až 87c, § 88, § 88a nebo § 158b až 158f, zajistí předseda senátu a v přípravném řízení státní zástupce důkazní prostředek za podmínek uvedených v těchto ustanoveních a s výjimkou jednání uvedených v § 412 i za podmínky oboustranné trestnosti.

(3) Předseda senátu a v přípravném řízení státní zástupce přihlédne na žádost justičního orgánu vydávajícího státu k procesním požadavkům tohoto orgánu týkajícím se zajištění důkazního prostředku, pokud nejsou v rozporu se základními zásadami trestního řízení podle tohoto zákona a se zájmy České republiky uvedenými v § 377.

(4) Jestliže údaje uvedené v příkazu k zajištění důkazního prostředku, vydaném justičním orgánem vydávajícího státu, nebo v osvědčení podle § 460b odst. 2, nejsou dostatečné pro zajištění důkazního prostředku nebo zjevně neodpovídají obsahu příkazu nebo osvědčení, anebo osvědčení není připojeno, vyzve předseda senátu a v přípravném řízení státní zástupce justiční orgán vydávajícího státu k zaslání osvědčení nebo k doplnění příkazu nebo osvědčení o potřebné údaje nebo k jejich opravě, a stanoví k tomu přiměřenou lhůtu.

(5) Předseda senátu a v přípravném řízení státní zástupce neprodleně informuje justiční orgán vydávajícího státu o zajištění důkazního prostředku uvedeného v příkazu tohoto orgánu. Stejně tak neprodleně informuje tento orgán o nezajištění důkazního prostředku z důvodů uvedených v § 460f odst. 2, jakož i o tom, že zajištění nelze provést, neboť důkazní prostředek, který je předmětem zajištění, se ztratil, byl zničen, nebo jej není možné nalézt na místě uvedeném v osvědčení podle § 460b odst. 2.

(1) Na základě žádosti justičního orgánu vydávajícího státu předá předseda senátu a v přípravném řízení státní zástupce důkazní prostředek do vydávajícího státu. Při předání důkazního prostředku vydávajícímu státu předseda senátu a v přípravném řízení státní zástupce požádá příslušný justiční orgán tohoto státu o jeho vrácení; tohoto práva se však může výslovně vzdát.

(2) Pokud byl požadovaný důkazní prostředek již zajištěn v jiném trestním řízení vedeném v České republice, může předseda senátu a v přípravném řízení státní zástupce tento důkazní prostředek dočasně předat vydávajícímu státu pod podmínkou, že bude vrácen, a to ve lhůtě, kterou stanoví, je-li ho zapotřebí pro trestní řízení vedené v České republice nebo tak stanoví zvláštní právní předpis.

(3) Předseda senátu a v přípravném řízení státní zástupce předá justičnímu orgánu vydávajícího státu důkazní prostředek s upozorněním, že v jiné trestní věci, než ve které byl vyžádán, může být použit pouze s jeho souhlasem.

(1) Předseda senátu a v přípravném řízení státní zástupce může odložit zajištění důkazního prostředku uvedeného v příkazu k zajištění vydaném justičním orgánem vydávajícího státu, jestliže

a) by jeho zajištění mohlo narušit trestní řízení probíhající v České republice, nebo

b) důkazní prostředek uvedený v příkazu justičního orgánu vydávajícího státu již byl zajištěn v rámci jiného trestního řízení probíhajícího v České republice nebo jiném státě.

(2) Předseda senátu a v přípravném řízení státní zástupce neprodleně informuje justiční orgán vydávajícího státu o odložení provedení zajištění důkazního prostředku podle odstavce 1, včetně důvodů pro toto odložení, a lze-li ji odhadnout, i o předpokládané délce trvání tohoto odložení.

(3) Jakmile pomine důvod odložení, předseda senátu a v přípravném řízení státní zástupce provede zajištění důkazního prostředku podle § 460i a neprodleně o tom informuje justiční orgán vydávajícího státu.

(1) Zajištění důkazního prostředku podle § 460i trvá až do doby jeho předání podle § 460j justičnímu orgánu vydávajícího státu nebo do doby zrušení zajištění důkazního prostředku předsedou senátu nebo v přípravném řízení státním zástupcem podle odstavce 3.

(2) Předseda senátu a v přípravném řízení státní zástupce, který zajistil důkazní prostředek uvedený v příkazu k zajištění vydaném justičním orgánem vydávajícího státu, omezí zajištění důkazního prostředku, byl-li vyrozuměn justičním orgánem vydávajícího státu o tom, že rozsah zajištění důkazního prostředku uvedený v příkazu k zajištění byl ve vydávajícím státě omezen.

(3) Předseda senátu a v přípravném řízení státní zástupce, který zajistil důkazní prostředek uvedený v příkazu k zajištění vydaném justičním orgánem vydávajícího státu, zruší zajištění důkazního prostředku, byl-li vyrozuměn justičním orgánem vydávajícího státu o tom, že tento příkaz k zajištění byl ve vydávajícím státě zrušen.

(1) Ministerstvo spravedlnosti uhradí za podmínky vzájemnosti na žádost vykonávajícího státu, který uznal a provedl příkaz k zajištění podle § 460b, jím požadovanou částku vyplacenou jako náhradu škody za podmínek, že

a) dojde k pravomocnému zrušení příkazu k zajištění majetku nebo důkazního prostředku vydaného podle § 460b předsedou senátu nebo v přípravném řízení státním zástupcem,

b) škoda, kterou vykonávající stát uhradil podle svých vnitrostátních předpisů takové osobě, byla způsobena zrušeným příkazem vydaným podle § 460b,

c) žádost vykonávajícího státu o proplacení jím uhrazené škody nebo dokumenty k ní připojené obsahují výši vyplacené náhrady škody, jejíž uhrazení je požadováno, její odůvodnění a údaje o orgánu příslušném k přijetí úhrady, včetně bankovního spojení za účelem poukázání požadované částky nebo požadavku na jiný způsob provedení úhrady, a

d) k žádosti podle písmene c) je připojeno pravomocné rozhodnutí příslušného orgánu vykonávajícího státu o náhradě škody.

(2) V případě, že žádost vykonávajícího členského státu neobsahuje potřebné údaje, vyzve Ministerstvo spravedlnosti příslušný orgán vykonávajícího státu k jejímu doplnění a stanoví mu k tomu přiměřenou lhůtu. Přitom jej vždy upozorní na důsledky nevyhovění této výzvě. Nevyhoví-li příslušný orgán vykonávajícího státu této výzvě ve stanovené lhůtě, aniž by uvedl důvody, ze kterých tak nemohl učinit, Ministerstvo spravedlnosti žádosti nevyhoví.

(3) Ministerstvo spravedlnosti neproplatí vykonávajícímu státu náhradu škody, která byla způsobena nesprávným postupem orgánů vykonávajícího státu.

(1) Ministerstvo spravedlnosti je oprávněno žádat po vydávajícím státě za jím stanovených podmínek úhradu částky, kterou vyplatilo jako náhradu škody v případě, že

a) státní zástupce podle § 460f uznal příkaz k zajištění majetku vydaný justičním orgánem vydávajícího státu a zajistil výkon tohoto rozhodnutí o uznání,

b) justiční orgán vydávajícího státu, který vydal takový příkaz, oznámil státnímu zástupci, že tento příkaz byl ve vydávajícím státě pravomocně zrušen, a

c) Ministerstvo spravedlnosti vyplatilo osobě, jejíž majetek byl na základě zrušeného příkazu zajištěn, náhradu škody podle zvláštního právního předpisu a tato škoda byla způsobená příkazem k zajištění majetku justičního orgánu vydávajícího státu.

(2) Nárok na proplacení vyplacené náhrady škody podle odstavce 1 se uplatňuje formou žádosti k příslušnému orgánu vydávajícího státu podle právních předpisů vydávajícího státu. V žádosti nebo k ní připojených dokumentech se uvede výše vyplacené náhrady škody a její odůvodnění, údaje o orgánu příslušném k přijetí úhrady, včetně bankovního spojení za účelem poukázání požadované částky nebo požadavku na jiný způsob provedení úhrady, a další údaje podle požadavků vydávajícího státu.

(3) Ministerstvo spravedlnosti není oprávněno žádat úhradu vyplacené náhrady škody, která byla způsobena výlučně nesprávným postupem orgánů České republiky.

(4) Ustanovení odstavců 1 až 3 se obdobně použijí na náhradu škody způsobenou zajištěním důkazního prostředku podle § 460i provedeného na základě příkazu k zajištění důkazního prostředku vydaného vydávajícím státem.“.

42. § 470 se zrušuje.

Čl. II

Řízení v České republice o zajištění majetku nebo důkazního prostředku v jiném členském státě Evropské unie, nebo řízení o uznání příkazu k zajištění majetku nebo důkazního prostředku na území České republiky, který vydal justiční orgán jiného členského státu Evropské unie, zahájená a neskončená před dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, se dokončí podle oddílu osmého hlavy dvacáté páté.

ČÁST TŘETÍ

Čl. IV

Zákon č. 279/2003 Sb., o výkonu zajištění majetku a věcí v trestním řízení a o změně některých zákonů, ve znění zákona č. 112/2006 Sb. a zákona č. 113/2006 Sb., se mění takto:

1. Nadpis části první zní: „VÝKON ROZHODNUTÍ O ZAJIŠTĚNÍ MAJETKU A SPRÁVA ZAJIŠTĚNÉHO MAJETKU, VĚCÍ A JINÝCH MAJETKOVÝCH HODNOT“.

2. § 1 včetně nadpisu a poznámek pod čarou č. 1 až 1e zní:

(1) Tento zákon stanoví postup při výkonu rozhodnutí o zajištění majetku nebo jeho určené části1) (dále jen „majetek“) a při jeho správě.

(2) Ustanovení tohoto zákona o správě zajištěného majetku se obdobně užijí na správu zaknihovaných cenných papírů1a), nemovitosti1b) a jiné majetkové hodnoty1c), o jejichž zajištění bylo rozhodnuto v trestním řízení, a při správě věcí1d) vydaných či odňatých v trestním řízení; to neplatí, převzal-li orgán činný v trestním řízení jednotlivou věc do úschovy za účelem provedení důkazu.

(3) Ustanovení tohoto zákona o postupu soudu se obdobně užijí na postup státního zástupce. Ustanovení tohoto zákona o správě zajištěného majetku se obdobně užijí také na postup policejního orgánu, který o zajištění majetku rozhodl, vyzval k vydání věci nebo vydal příkaz k odnětí věci podle zvláštního právního předpisu1e); policejní orgán potřebuje ke všem rozhodnutím nebo opatřením týkajícím se správy zajištěného majetku předchozí souhlas státního zástupce. O úkonech, jimiž se zasahuje do základních práv a svobod a o kterých podle zvláštního právního předpisu1e) rozhoduje v přípravném řízení soudce, rozhoduje podle tohoto zákona soudce na návrh státního zástupce.

(4) Podáním obžaloby nebo návrhu na potrestání podle zvláštního právního předpisu1e) přechází správa zajištěného majetku na soud. Státní zástupce předá spolu s obžalobou nebo návrhem na potrestání soudu všechny doklady o úkonech jím učiněných při správě zajištěného majetku.

(5) Ustanovení tohoto zákona o správě zajištěného majetku, v nichž se hovoří o obviněném, se obdobně užijí i na jinou osobu, jejíž majetek byl zajištěn v trestním řízení.

(6) Zajištěné věci, které se podle tohoto zákona skládají do úschovy, skládají se vždy do úschovy soudu.

(7) Nestanoví-li tento zákon jinak, postupuje se při výkonu rozhodnutí o zajištění majetku podle zvláštního právního předpisu1e).

1) § 47, 347 a 441 trestního řádu.

1a) § 79c a 79f trestního řádu.

1b) § 79d a 79f trestního řádu.

1c) § 79e a 79f trestního řádu.

1d) § 78, 79 a 79f trestního řádu.

1e) Trestní řád.“.

3. V § 5 odst. 2 písm. d) se slova „a nemovité věci“ nahrazují slovy „věci a nemovitosti“.

4. V § 5 odstavec 6 zní:

„(6) Je-li k převodu nebo k zřízení práva k zajištěnému majetku nutný zápis do evidence vedené podle zvláštních právních předpisů, lze po vyrozumění provedeném podle odstavce 5 takový zápis provést jen s předchozím souhlasem soudu, který o zajištění rozhodl. Byl-li podle zvláštního právního předpisu podán návrh na vklad práva týkajícího se nemovitosti před vydáním usnesení o jejím zajištění a dosud o něm nebylo příslušným orgánem pravomocně rozhodnuto, ztrácí podaný návrh své právní účinky ke dni nabytí právní moci usnesení o jejím zajištění.“.

5. Nadpis § 7 zní: „Zjišťování cenných papírů, peněžních prostředků a jiných majetkových hodnot“.

6. V § 7 odst. 5 se slovo „další“ nahrazuje slovy „jiné majetkové“.

Poznámka pod čarou č. 5 zní:

„5) § 79a až 79c a § 79e trestního řádu.“.

7. V § 8 odst. 2 větě druhé se za slova „společné domácnosti“ vkládají slova „, a dále osoba, o níž je známo, že má k nemovitosti práva,“.

8. V § 10 odst. 1 písmeno d) včetně poznámek pod čarou č. 7 až 9 zní:

„d) vést v operativní evidenci7) způsobem a za podmínek upravených zvláštním právním předpisem8) až do doby konečného naložení s majetkem a v případě exekutora vést v evidenci podle zvláštního právního předpisu9),

7) § 15 zákona č. 219/2000 Sb., o majetku České republiky a jejím vystupování v právních vztazích, ve znění zákona č. 202/2002 Sb.

8) Vyhláška č. 62/2001 Sb., o hospodaření organizačních složek státu a státních organizací s majetkem státu.

9) § 76a zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů.“.

9. V § 10 odst. 3 písm. d) se slova „nemovité věci“ nahrazují slovy „nemovitost“.

ČÁST ČTVRTÁ

Čl. V

Zákon č. 218/2003 Sb., o odpovědnosti mládeže za protiprávní činy a o soudnictví ve věcech mládeže a o změně některých zákonů (zákon o soudnictví ve věcech mládeže), ve znění zákona č. 383/2005 Sb., se mění takto:

1. V § 21 odst. 1 větě první, § 24 odst. 1 písm. d) a § 35 odst. 5 se za slovo „věci“ vkládají slova „nebo jiné majetkové hodnoty.“.

2. V § 54 odstavec 3 zní:

„(3) Rozsudek se vyhlašuje veřejně v hlavním líčení v přítomnosti mladistvého. Pravomocný odsuzující rozsudek může být uveřejněn ve veřejných sdělovacích prostředcích jen bez uvedení jména, popřípadě jmen, a příjmení mladistvého, při přiměřené ochraně mladistvého před nežádoucími účinky jeho uveřejnění.“.

3. V § 54 se doplňuje odstavec 4, který zní:

„(4) Předseda senátu může s přihlédnutím k osobě mladistvého a povaze a charakteru provinění rozhodnout

a) o dalších omezeních spojených s uveřejněním pravomocného odsuzujícího rozsudku neuvedených v odstavci 3 za účelem přiměřené ochrany zájmů mladistvého,

b) o uveřejnění pravomocného odsuzujícího rozsudku s uvedením jména, popřípadě jmen, a příjmení mladistvého, jakož i o uveřejnění jeho dalších osobních údajů, jde-li o zvlášť závažné provinění a takové uveřejnění je potřebné z hlediska ochrany společnosti.“.

ČÁST PÁTÁ

Čl. VI

Zákon č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění zákona č. 126/2003 Sb., se mění takto:

1. V § 4 odst. 1 se slovo „rozsudku“ nahrazuje slovem „rozhodnutí“ a slova „Nejvyšší soud2)“ se nahrazují slovy „soud příslušný podle zvláštního právního předpisu2)“.

Poznámka pod čarou č. 2 zní:

„2) § 452 a 458 trestního řádu.“.

2. V § 4 se za odstavec 2 vkládá nový odstavec 3, který včetně poznámky pod čarou č. 2a zní:

„(3) Pokud byly do Rejstříku trestů zaznamenány údaje o jiném odsouzení občana České republiky cizozemským soudem podle odstavce 2 a soud příslušný podle zvláštního právního předpisu2a) následně rozhodne o uznání takového rozhodnutí cizozemského soudu, Nejvyšší soud z podnětu tohoto soudu zruší své předchozí rozhodnutí o zaznamenání údajů o jiném odsouzení; Rejstřík trestů v takovém případě eviduje pouze rozhodnutí o uznání rozhodnutí podle odstavce 1.

2a) § 452 trestního řádu.“.

Dosavadní odstavec 3 se označuje jako odstavec 4.

Dosavadní poznámka pod čarou č. 2a se označuje jako poznámka pod čarou č. 2b., a to včetně odkazů na poznámku pod čarou.

3. V § 4 odst. 4 se slova „Nejvyšší soud rozhodne o uznání rozsudku“ nahrazují slovy „soud uvedený v odstavci 1 rozhodne o uznání rozhodnutí“ a za slovo „nebo“ se vkládají slova „Nejvyšší soud rozhodne“.

4. Za § 9 se vkládá nový § 9a, který včetně nadpisu zní:

Rejstřík trestů vede pro potřebu trestního řízení evidenci osob, u kterých státní zástupce pravomocně rozhodl o podmíněném odložení návrhu na potrestání. Při zasílání údajů do evidence a jejich vyřazování se postupuje přiměřeně podle § 8 a 9.“.

5. V § 10 odst. 5 větě druhé se za slovo „stíhání“ vkládají slova „, podmíněného odložení návrhu na potrestání“.

ČÁST ŠESTÁ

Čl. VII

Na konci § 76a zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění zákona č. 279/2003 Sb., se doplňuje věta „Při evidenci spravovaného majetku postupuje exekutor přiměřeně jako při evidenci věcí převzatých do úschovy.“.

ČÁST SEDMÁ

Čl. VIII

Zákon č. 539/2004 Sb., kterým se mění zákon č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, se mění takto:

V článku II bod 2 zní:

„2. Ustanovení oddílu třetího hlavy dvacáté páté se nepoužijí na předání občana České republiky z České republiky do jiného členského státu Evropské unie, pokud spáchal trestný čin před dnem nabytí účinnosti tohoto zákona. V těchto případech se postupuje podle ustanovení § 391 až 402, ve znění tohoto zákona.“.

ČÁST OSMÁ

Čl. IX

Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. července 2006.

v z. Kasal v. r.

Klaus v. r.

Paroubek v. r.