§ 17 Zákon o ochraně ovzduší před znečišťujícími látkami (zákon o ovzduší) – POPLATKY A POKUTY ZA ZNEČIŠŤOVÁNÍ OVZDUŠÍ
Zákon o ochraně ovzduší před znečišťujícími látkami (zákon o ovzduší) · 309/1991 Sb. · § 17 · Životní prostředí a zemědělství
Stručně: Paragraf 17 zákona o ochraně ovzduší stanovuje, že provozovatelé zdrojů znečišťování ovzduší musí platit poplatky za vypouštěné znečišťující látky, přičemž výjimku tvoří fyzické osoby provozující malé zdroje do 50 kW, které nejsou využívány k podnikání.
§ 17 POPLATKY A POKUTY ZA ZNEČIŠŤOVÁNÍ OVZDUŠÍ
(1) Za znečišťování ovzduší jsou povinni provozovatelé zdrojů znečišťování platit poplatky podle množství a druhu vypouštěných znečišťujících látek. Výši poplatků, jejich výpočet a způsob placení stanoví zákon České národní rady.
(2) Povinnost platit poplatky se nevztahuje na fyzické osoby provozující malé zdroje znečišťování o tepelném výkonu do 50 kW, pokud takovýto zdroj není užíván k výkonu podnikatelské činnosti.
Paragraf 17 zákona o ochraně ovzduší stanovuje, že provozovatelé zdrojů znečišťování ovzduší musí platit poplatky za vypouštěné znečišťující látky, přičemž výjimku tvoří fyzické osoby provozující malé zdroje do 50 kW, které nejsou využívány k podnikání.
Co to znamená v praxi
Provozovatelé zdrojů znečišťování (např. průmyslové podniky, elektrárny) musí platit poplatky za znečišťování ovzduší.
Výše těchto poplatků se odvíjí od množství a druhu vypouštěných znečišťujících látek.
Fyzické osoby, které mají malé zdroje znečišťování (např. kotel v rodinném domě) s tepelným výkonem do 50 kW a nepoužívají je k podnikání, poplatky platit nemusí.
Na co si dát pozor
Způsob výpočtu a placení poplatků je stanoven jiným zákonem České národní rady, který tento paragraf blíže nespecifikuje.
Výjimka z placení poplatků se týká pouze fyzických osob a pouze v případě, že zdroj znečišťování není využíván k podnikatelské činnosti.