§ 10 Zákon České národní rady o dani z nemovitostí – Základ daně
Zákon České národní rady o dani z nemovitostí · 338/1992 Sb. · § 10 · Daňové právo
Stručně: Paragraf § 10 ZDN určuje, jak se vypočítá základ daně z nemovitých věcí pro zdanitelné stavby a jednotky, přičemž u staveb se vychází ze zastavěné plochy a u jednotek z upravené podlahové plochy.
§ 10 Základ daně
(1) Základem daně ze staveb a jednotek u zdanitelné stavby je výměra zastavěné plochy v m2 podle stavu k 1. lednu zdaňovacího období.
(2) Zastavěnou plochou se pro účely daně z nemovitých věcí rozumí zastavěná plocha stavby podle stavebního zákona odpovídající nadzemní části zdanitelné stavby.
(3) Základem daně ze staveb a jednotek u jednotky je upravená podlahová plocha, kterou je výměra podlahové plochy zdanitelné jednotky v m2 podle stavu k 1. lednu zdaňovacího období vynásobená
a) koeficientem 1,22, je-li
1. tato zdanitelná jednotka v budově bytového domu a
2. její součástí podíl na pozemku nebo je-li její vlastník spoluvlastníkem jiného pozemku ve spoluvlastnictví vlastníků takových zdanitelných jednotek užívaného společně s těmito jednotkami, nebo
b) koeficientem 1,20 v ostatních případech.
(4) Podlahovou plochou zdanitelné jednotky se pro účely daně z nemovitých věcí rozumí podlahová plocha
a) evidovaná v katastru nemovitostí, bez ohledu na to, zda odpovídá skutečnému stavu,
b) uvedená v prohlášení vlastníka, bez ohledu na to, zda odpovídá skutečnému stavu, pokud podlahová plocha není v katastru nemovitostí u zdanitelné jednotky evidována,
c) odpovídající skutečnému stavu zdanitelné jednotky, pokud podlahová plocha není v katastru nemovitostí u zdanitelné jednotky evidována ani není uvedena v prohlášení vlastníka.
(5) Podlahová plocha zdanitelné jednotky pro účely daně z nemovitých věcí nezahrnuje podlahovou plochu společných částí nemovité věci v rozsahu podílu na nich, který je zahrnut v jednotce.
Paragraf § 10 ZDN určuje, jak se vypočítá základ daně z nemovitých věcí pro zdanitelné stavby a jednotky, přičemž u staveb se vychází ze zastavěné plochy a u jednotek z upravené podlahové plochy.
Co to znamená v praxi
U samostatných staveb (např. rodinný dům) se daň počítá z výměry zastavěné plochy, která je uvedena v metrech čtverečních.
U jednotek (např. byt v bytovém domě) se daň počítá z podlahové plochy, která je vynásobena koeficientem 1,22 (pokud je jednotka v bytovém domě a má podíl na pozemku) nebo 1,20 (v ostatních případech).
Podlahová plocha jednotky se primárně zjišťuje z katastru nemovitostí, případně z prohlášení vlastníka, a teprve pokud tyto zdroje chybí, tak ze skutečného stavu.
Do podlahové plochy jednotky se nezapočítává podíl na společných částech nemovité věci.
Na co si dát pozor
Rozhodující je stav k 1. lednu zdaňovacího období, což znamená, že změny provedené v průběhu roku se projeví až v následujícím zdaňovacím období.
Při výpočtu základu daně u jednotek je důležité správně určit, zda se použije koeficient 1,22 nebo 1,20, což závisí na typu budovy a existenci podílu na pozemku.