5 As 13/2011 — Nejvyšší správní soud

5 As 13/2011- 97 - text 5 As 13/2011 - 104 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Lenky Matyášové, soudkyně JUDr. Ludmily Valentové a soudce JUDr. Jakuba Camrdy v právní věci žalobce: Ing. J. H., zastoupený JUDr. Ondřejem Tošnerem, advokátem se sídlem v Praze, Slavíkova 1568/23, proti žalovanému: Magistrát hl. m. Prahy, se sídlem v Praze, Mariánské náměstí 2, za účasti osoby zúčastněné na řízení Mgr. E. H., v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 22. 10. 2010, č. j. 5 Ca 233/2009 - 59, t a k t o : I. Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 22. 10. 2010, č. j. 5 Ca 233/2009 - 59, s e z r u š u j e . II. Rozhodnutí Magistrátu hl. m. Prahy ze dne 21. 9. 2009, č. j. S-MHMP 587615/2009/OST/Hn/Pd, s e z r u š u j e a věc s e v r a c í žalovanému k dalšímu řízení. III. Žalovaný j e p o v i n e n zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení 19 400 Kč do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobce, advokáta JUDr. Ondřeje Tošnera. O d ů v o d n ě n í : Kasační stížností žalobce (dále jen „stěžovatel“) navrhuje zrušení shora označeného rozsudku Městského soudu v Praze (dále jen „městský soud“), kterým byla zamítnuta jeho žaloba, kterou se domáhal přezkoumání a zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 21. 9. 2009, č. j. S  MHMP 587615/2009/OST/Hn/Pd, kterým bylo zamítnuto jeho odvolání a bylo potvrzeno rozhodnutí odboru stavebního Úřadu městské části Praha 13 ze dne 30. 4. 2009, č. j. P 13-18157/2009, jímž byla povolena stavba: stavební úpravy rodinného domu P. 5, S., č. p. 1246, ul. J., na pozemku č. parc. 1236/72, 1236/35 v k. ú. Stodůlky. I. Kasační stížnost stěžovatele V kasační stížnosti stěžovatel namítá, že napadený rozsudek je vadný a nezákonný, a to z důvodu rozporu stavby s územním rozhodnutím o umístění stavby, zejména pak nebylo vydáno územní rozhodnutí o změně stavby. Stěžovatel v kasační stížnosti opětovně namítá, že není pravdivé tvrzení, že se v daném případě jedná jen o stavební úpravu (při níž nedochází ke zvětšení půdorysného či výškového ohraničení stavby), neboť ke zvětšení půdorysného ohraničení stavby dochází z důvodu: - zvětšení šířky střešní římsy oproti stávajícímu stavu (není pravdivé tvrzení, že ke zvětšení přesahu střešní římsy nedochází, když toto, byť dle stavebního úřadu „nepatrné“ a redukované zvětšení, potvrzuje stavební úřad ve svém rozhodnutí ze dne 30. 4. 2009 (na str. 10 hovoří o „...zvětšení šířky střešní římsy oproti stávajícímu stavu“), - realizace přístavby - krytého vchodu do domu (o rozměrech 5,260 m x 3,480 m) - vzhledem k tomu, že touto částí stavby se stavba nepochybně půdorysně rozšiřuje, jedná se tak dle ustanovení § 2 odst. 5 písm. b) zákona č. 183/2006 Sb. o přístavbu, - realizace nového vzduchotechnického zařízení (na střeše a na zdi nyní samostatného objektu). Zejména ohledně zastřešení - o půdorysných rozměrech 5,260 m x 3,480 m (tj. 18.30 m2) - je situace zcela nepochybná (o tom, že soud k posouzení této přístavby nepřistupoval správně, svědčí i jeho označení této přístavby za „stříšku“, ačkoli tato „stříška“ má půdorys 18,3 m2). Jestliže soud reprodukuje tvrzení žalovaného, že tímto zastřešením „nevzniká žádný prostor vymezený svislými konstrukcemi“, potom je nejprve třeba uvést, že toto pro posouzení, zda se jedná o přístavbu nebo nikoli, není vůbec rozhodné. Dle ustanovení § 2 odst. 5 písm. b) zákona č. 183/2006 Sb. je přístavbou taková změna stavby, kterou se stavba půdorysně rozšiřuje, a která je vzájemně provozně propojena s dosavadní stavbou. Že by přístavba musela být „prostorem vymezeným svislými konstrukcemi“, se v této definici nikde nehovoří. Ba naopak, je řada přístaveb, které prostorem vymezeným svislými konstrukcemi nejsou, např. terasy apod. Rozhodným je pouze, zda nová část stavby půdorysně stávající stavbu rozšiřuje či nikoli, a to bez ohledu na její stavebně technický charakter. Stěžovatel považuje za nepřípustné, aby byly jakkoli „dotvářeny“ zákonné definice, a na základě takto dotvořených definic byly nesprávně posuzovány jednotlivé případy, o nichž správní orgán rozhoduje. Městský soud, stejně jako žalovaný nesprávně věc posoudil, tvrdí-li, že zastřešení není provozně propojeno se stávajícím rodinným domem. Jestliže je zastřešení realizováno nad (navíc hlavním) vstupem do rodinného domu, potom je zcela nepochybné, že se jedná o část stavby (dotvářející vstup domu), která je s domem provozně propojena (o tom, že by přístavbou provozně propojenou se stávající stavbou musel vzniknout nějaký uzavřený prostor, se - jak již je uvedeno výše - nikde v zákonné definici přístavby nehovoří). Do domu lze totiž hlavním vchodem vstoupit pouze uvedeným krytým vchodem do domu, tj. toto zastřešení je jistě provozně propojeno s domem. Jinými slovy, zastřešení je vybudováno pro zastřešení vstupu do domu, tj. za účelem jeho provozního využití při užívání domu. Soud dále po právní stránce otázku zastřešení vchodu zcela nesprávně posoudil i v tom ohledu, že dospěl k závěru, že nejedná-li se o přístavbu, není nutno „projednání v územním řízení“. Tento závěr je dle stěžovatele též nesprávný a nezákonný. Projednání v územní řízení by nebylo potřeba pouze tehdy, jednalo-li by se o stavební úpravu. Z ustanovení § 2 odst. 5 písm. c) zákona č. 183/2006 Sb. nepochybně vyplývá, že změna stavby je stavební úpravou jen tehdy, zachovává-li se jí půdorysné a výškové ohraničení stavby. Vzhledem k tomu, že se zastřešením (o půdorysných rozměrech 18,3 m2) zcela nepochybně rozšiřuje půdorys stavby, je potom zřejmé, že se o stavební úpravu jednat nemůže. Nadto, i kdyby měl závěr soudu o charakteru přístavby platit (tj, že se snad o přístavbu dle cit. ustanovení stavebního zákona nejedná), potom stejně nelze akceptovat závěr, že v daném případě nebylo pro realizaci předmětné stavby rozhodnutí o jejím umístění třeba. Jestliže se totiž nejedná o změnu stavby (nejedná se o stavební úpravu ani nástavbu a nejednalo-li by se ani o přístavbu), potom se bude jednat o stavbu novou, samostatnou, a tím spíše je jejího umístění třeba. Existují tedy jen dvě možnosti - bud‘ se jedná o přístavbu, nebo se nejedná o přístavbu (o změnu stavby), ale potom se jedná o stavbu novou; přitom v obou těchto případech ji však nelze povolit bez toho, aniž by tato stavba byla nejprve umístěna. V daném případě bylo tedy možno realizovat předmětnou stavbu pouze na základě rozhodnutí o změně stavby – ustanovení § 81 zákona č. 183/2006 Sb. (kterým by byly nahrazeny výše uvedené podmínky územního rozhodnutí ze dne 23. 7. 1996. č. j. 125879/96/OURJJZ/Kat, vydaného samotným žalovaným). Z uvedeného vyplývá, že stavba byla povolena mj. v rozporu s ustanovením § 81 a ustanovením § 111 odst. 1 písm. a) zákona č. 183/2006 Sb., a proto měl soud rozhodnutí žalovaného zrušit. V návaznosti na tuto ve věci zásadní námitku, stěžovatel namítá nedodržení minimálních odstupových vzdáleností, narušení kvality prostředí a pohody bydlení a nerespektování architektonických a urbanistických charakteristik prostředí. Z výše uvedených důvodů proto stěžovatel navrhuje, aby Nejvyšší správní soud rozsudek městského soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Žalovaný ve svém vyjádření ke kasační stížnosti se ztotožňuje s posouzením otázky, tak jak ho učinil městský soud a navrhl zamítnutí kasační stížnosti. Skutečnosti rozhodné pro posouzení kasačních námitek uplatněných.stěžovatelem Stavební odbor Úřadu městské části Praha 13 dle § 112 zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon) vydal k žádosti stavebníka A. K. rozhodnutí čj.P13-18157/2009, ze dne 30. 4. 2009, kterým povolil stavbu: „stavební úpravy rodinného domu“. Proti tomuto rozhodnutí podal stěžovatel i osoba zúčastněná na řízení odvolání. V něm namítali, že předmětné rozhodnutí bylo vydáno v rozporu s ust. § 111 odst. 1 písm. a) stavebního zákona, neboť navrhovaná stavba není v souladu s podmínkami územního rozhodnutí, jelikož projektová dokumentace předložená ke stavebnímu řízení je v rozporu s rozhodnutím o umístění stavby ze dne 23. 7. 1996. Rovněž bylo namítnuto, že navrhovaná stavba je v rozporu s požadavkem čl. 4 odst. 1 vyhl. hl. m. Prahy č. 26/1999, neboť navrhovaná změna neodpovídá požadavku na zachování pohody bydlení, a to zejména z hlediska zastínění rodinného domu a odpočinkové části zahrady. Další námitka se týkala rozporu s ust. § 66 odst. 1 písm. c) správního řádu, neboť i přes nedoplnění požadovaných dokladů stavebníkem ve stanovené lhůtě nebylo řízení zastaveno; ve věci nebyl stavebním úřadem řádně zjištěn skutkový stav, v projektu nebyl řešen přístup k měřidlům plynu a elektřiny. K odvolacím námitkám stěžovatele žalovaný předně konstatoval, že navrhovanou stavební úpravou nedochází ani k navýšení předmětné stavby ani k jejímu půdorysnému rozšíření, proto podle § 81 odst. 3 písm. a) stavebního zákona nevyžadují stavební úpravy územní rozhodnutí o z