355/2014 Sb. · 55 paragrafů
(1) Určený celní úřad změní rozhodnutí o schválení žádosti, pokud se tato změna netýká práv duševního vlastnictví, a to
a) na žádost držitele rozhodnutí, nebo
b) z moci úřední, pokud došlo ke změně údajů uvedených v rozhodnutí.
(2) Prvním úkonem určeného celního úřadu ve věci změny rozhodnutí podle odstavce 1 písm. b) může být vydání rozhodnutí.
(1) V případech podle nařízení Evropské unie celní úřad zadrží zboží postupem podle zákona upravujícího Celní správu České republiky. Přitom poučí osobu, která má zboží v době zadržení u sebe, o právních důsledcích vyplývajících z postupu zničení zboží podle nařízení Evropské unie.
(2) Celní úřad vrátí zadržené zboží také, pokud tak stanoví nařízení Evropské unie.
(3) Za zadržení zboží se považuje také předání zboží podezřelého z porušení práva duševního vlastnictví celnímu úřadu, pokud jde o zboží podléhající celnímu dohledu, které bylo zajištěno jiným orgánem veřejné moci při výkonu jeho působnosti.
(1) Má-li být podle nařízení Evropské unie zničeno zboží podezřelé z porušení práva duševního vlastnictví, považuje se písemný souhlas držitele rozhodnutí se zničením zboží za návrh na zahájení řízení o zničení tohoto zboží.
(2) Má-li být podle nařízení Evropské unie uplatněn postup pro zničení zboží v malých zásilkách, je řízení o zničení tohoto zboží zahájeno dnem, kdy celní úřad podle nařízení Evropské unie oznámil deklarantovi nebo držiteli zboží zadržení zboží s poučením o právních důsledcích vyplývajících z postupu pro zničení zboží v malých zásilkách.
(3) O zničení zboží rozhodne celní úřad, který zboží zadržel.
(4) Zničení zboží se provede pod dohledem tříčlenné komise celního úřadu. O zničení zboží celní úřad sepíše protokol.
(5) Souhlas se zničením zboží nelze vzít zpět. Lhůta pro oznámení stanoviska k možnosti zničení zboží je zachována, je-li nejpozději v poslední den lhůty toto stanovisko podáno u celního úřadu, který zboží zadržel.
(6) V případě, že deklarant nebo držitel zboží neoznámí celnímu úřadu svoje stanovisko k možnosti zničení zboží, použije se přiměřeně ustanovení § 18 odst. 2 písm. a).
(1) Deklarant nebo držitel zboží poskytne jistotu podle nařízení Evropské unie
a) složením částky na zvláštní účet celního úřadu s tím, že jistota musí být na tomto účtu po celou dobu až do rozhodnutí soudu ve věci, nebo
b) bankovní zárukou, kterou přijal celní úřad, k zajištění
1. částky náhrady škody vzniklé držiteli rozhodnutí stanovené na základě pravomocného soudního rozhodnutí o tom, že zboží, u nějž bylo poskytnutím jistoty dosaženo jeho propuštění nebo ukončení jeho zadržení, porušuje právo duševního vlastnictví,
2. nedoplatků, které jsou evidovány u celního úřadu nebo u jiných orgánů veřejné moci k devadesátému dni ode dne, kdy došlo k rozhodnutí soudu ve věci.
(2) Bankovní záruka musí být poskytnuta na dobu určitou, která nesmí být kratší než 4 roky.
(3) Celní úřad rozhodne o výši jistoty tak, aby dostatečně ochránila práva držitele rozhodnutí.
(4) Před stanovením výše jistoty celní úřad vyzve držitele rozhodnutí ke sdělení, jakou výši jistoty držitel rozhodnutí považuje za dostatečnou k tomu, aby ochránila jeho práva.
(5) Pro správu placení jistoty se použijí přiměřeně ustanovení daňového řádu.
Osoba, která poskytla jistotu bankovní zárukou, je povinna v případě, že do 6 měsíců přede dnem uplynutí doby, na kterou byla tato bankovní záruka poskytnuta, nedošlo k rozhodnutí soudu ve věci, poskytnout novou jistotu, a to
a) prodloužením doby, na kterou byla bankovní záruka poskytnuta, nejméně o 2 roky,
b) poskytnutím nové bankovní záruky, která bezprostředně navazuje na předchozí bankovní záruku a kterou přijal celní úřad, nebo
c) složením částky ve výši jistoty na zvláštní účet celního úřadu.
(1) Rozhodnutím soudu ve věci se pro účely jistoty rozumí pravomocné rozhodnutí soudu o
a) náhradě škody, pokud bylo vydáno na základě rozhodnutí podle písmene b), nebo
b) tom, že zboží, u nějž bylo poskytnutím jistoty dosaženo jeho propuštění nebo ukončení jeho zadržení, porušuje právo duševního vlastnictví, pokud držitel rozhodnutí do 90 dnů ode dne právní moci tohoto rozhodnutí neoznámil celnímu úřadu, že podal návrh na zahájení soudního řízení podle písmene a).
(2) Za den, kdy došlo k rozhodnutí soudu ve věci podle odstavce 1 písm. b), se pro účely použití jistoty považuje den, ve kterém
a) držitel rozhodnutí oznámil celnímu úřadu, že nepodá návrh na zahájení soudního řízení podle odstavce 1 písm. a), nebo
b) marně uplynula lhůta podle odstavce 1 písm. b).
(1) Je-li soudem pravomocně rozhodnuto, že zboží, u nějž bylo poskytnutím jistoty dosaženo jeho propuštění nebo ukončení jeho zadržení, neporušuje právo duševního vlastnictví, stává se složená částka přeplatkem osoby, která jistotu poskytla. Je-li takto vzniklý přeplatek vratitelným přeplatkem, vrátí jej celní úřad této osobě do 90 dnů ode dne nabytí právní moci tohoto soudního rozhodnutí.
(2) Lhůta podle odstavce 1 neběží po dobu, kdy je celním úřadem nebo jiným orgánem veřejné moci vedeno řízení,
a) jehož výsledkem může být rozhodnutí o stanovení daně, poplatku nebo jiného obdobného peněžitého plnění a
b) které bylo zahájeno do 90 dnů ode dne nabytí právní moci soudního rozhodnutí, že zboží, u nějž bylo poskytnutím jistoty dosaženo jeho propuštění nebo ukončení jeho zadržení, neporušuje právo duševního vlastnictví.
(3) Je-li soudem pravomocně rozhodnuto, že zboží, u nějž bylo poskytnutím jistoty dosaženo jeho propuštění nebo ukončení jeho zadržení, neporušuje právo duševního vlastnictví, vyzve celní úřad výstavce bankovní záruky k uhrazení nedoplatku evidovaného k devadesátému dni ode dne tohoto rozhodnutí u
a) celního úřadu, nebo
b) jiného orgánu veřejné moci, který o jeho uhrazení celní úřad požádal.
(4) Celní úřad vyzve výstavce bankovní záruky k uhrazení nedoplatku podle odstavce 3 nejdříve po 90 dnech, nejpozději však do 5 měsíců ode dne nabytí právní moci soudního rozhodnutí, že zboží, u nějž bylo poskytnutím jistoty dosaženo jeho propuštění nebo ukončení jeho zadržení, neporušuje právo duševního vlastnictví.
(5) Výstavce bankovní záruky je povinen částku uhradit do 15 dnů ode dne doručení výzvy.
(1) Dojde-li k rozhodnutí soudu ve věci, stává se složená částka přeplatkem držitele rozhodnutí, a to až do výše odpovídající částce stanovené soudním rozhodnutím o náhradě škody. Je-li takto vzniklý přeplatek vratitelným přeplatkem, vrátí jej celní úřad této osobě do 90 dnů ode dne, kdy došlo k rozhodnutí soudu ve věci.
(2) Lhůta podle odstavce 1 neběží po dobu, kdy je celním úřadem nebo jiným orgánem veřejné moci vedeno řízení,
a) jehož výsledkem může být rozhodnutí o stanovení daně, poplatku nebo jiného obdobného peněžitého plnění a
b) které bylo zahájeno do 90 dnů ode dne, kdy došlo k rozhodnutí soudu ve věci.
(3) Je-li složená jistota vyšší než částka stanovená soudním rozhodnutím o náhradě škody, stává se ve výši přesahující částku stanovenou soudním rozhodnutím o náhradě škody přeplatkem osoby, která jistotu poskytla. Je-li takto vzniklý přeplatek vratitelným přeplatkem, použije se § 27 odst. 1 a 2 obdobně.
(1) Dojde-li k rozhodnutí soudu ve věci, vyzve celní úřad do 90 dnů výstavce bankovní záruky k uhrazení celnímu úřadu částky stanovené soudním rozhodnutím o náhradě škody.
(2) Výstavce bankovní záruky je povinen částku uhradit do 15 dnů ode dne doručení výzvy.
(3) Částka uhrazená výstavcem bankovní záruky se stává přeplatkem držitele rozhodnutí. Je-li takto vzniklý přeplatek vratitelným přeplatkem, použije se § 28 odst. 1 a 2 obdobně.
(4) Je-li jistota poskytnutá bankovní zárukou vyšší než částka stanovená soudním rozhodnutím o náhradě škody, celní úřad vyzve výstavce bankovní záruky ve výši přesahující částku stanovenou soudním rozhodnutím o náhradě škody k uhrazení nedoplatku osoby, která jistotu poskytla, evidovaného k devadesátému dni ode dne tohoto rozhodnutí u
a) celního úřadu, nebo
b) jiného orgánu veřejné moci, který o jeho uhrazení celní úřad požádal.
(5) Při postupu podle odstavce 4 se použije § 27 odst. 4 a 5 obdobně.
Nelze-li s jistotou poskytnutou složením částky naložit některým ze způsobů jejího použití, složená částka jistoty připadne státu a je příjmem státního rozpočtu.
(1) Fyzická, právnická nebo podnikající fyzická osoba se dopustí přestupku tím, že
a) v rozporu s § 5 odst. 1 nakládá se zbožím porušujícím právo duševního vlastnictví,
b) jako osoba, které bylo celním úřadem pozastaveno propuštění zboží nebo ponecháno zadržené zboží, které je podezřelé z porušení práva duševního vlastnictví, v rozporu s § 14 odst. 1 nebo § 22 odst. 3 nebo 4 s tímto zbožím nakládá,
c) jako osoba, která poskytla jistotu bankovní zárukou, neposkytne novou jistotu podle § 25.
(2) Za přestupek lze fyzické osobě uložit pokutu do 1 000 000 Kč, jde-li o přestupek podle odstavce 1 písm. a) nebo b).
(3) Za přestupek lze právnické nebo podnikající fyzické osobě uložit pokutu do 10 000 000 Kč, jde-li o přestupek podle odstavce 1 písm. a) nebo b).
(4) Za přestupek lze uložit pokutu ve výši neposkytnuté jistoty, jde-li o přestupek podle odstavce 1 písm. c).
(1) Fyzická, právnická nebo podnikající fyzická osoba se jako držitel rozhodnutí pro vnitrostátní trh dopustí přestupku tím, že
a) v rozporu s § 12 odst. 1 neoznámí určenému celnímu úřadu skutečnost, která může být důvodem zrušení rozhodnutí pro vnitrostátní trh, nebo změnu údajů uvedených v tomto rozhodnutí, nebo tuto skutečnost nebo změnu údajů neoznámí ve stanovené lhůtě nebo stanoveným způsobem,
b) použije informace poskytnuté celním úřadem v rozporu s § 12 odst. 3, nebo
c) v rozporu s § 17 odst. 3 nevrátí celnímu úřadu vzorky zboží nebo neprokáže celnímu úřadu jejich zničení nebo poškození.
(2) Fyzická, právnická nebo podnikající fyzická osoba se jako držitel rozhodnutí dopustí přestupku tím, že v rozporu s nařízením Evropské unie
a) neoznámí určenému celnímu úřadu skutečnost, která může být důvodem zrušení rozhodnutí, nebo změnu údajů uvedených v rozhodnutí,
b) použije informace poskytnuté celním úřadem, nebo
c) nevrátí celnímu úřadu vzorky zboží.
(3) Za přestupek podle odstavce 1 nebo 2 lze uložit pokutu do 500 000 Kč.
(1) Fyzická, právnická nebo podnikající fyzická osoba se dopustí přestupku tím, že nakládá se zbožím v rozporu s podmínkami jeho bezúplatného převodu k humanitárním účelům.
(2) Právnická osoba se jako přejímající organizace dopustí přestupku tím, že
a) v rozporu s § 45 písm. a) nepřijme opatření k zabránění zneužití padělků a jejich opětovnému uvedení na trh,
b) v rozporu s § 45 písm. b) nevyužívá padělky pouze ke stanoveným humanitárním účelům, nebo
c) v rozporu s § 46 odst. 1 nezajistí úpravu padělků převedených k humanitárním účelům.
(3) Za přestupek podle odstavce 1 lze fyzické osobě uložit pokutu do 1 000 000 Kč.
(4) Za přestupek lze právnické nebo podnikající fyzické osobě uložit pokutu do
a) 500 000 Kč, jde-li o přestupek podle odstavce 2 písm. a) nebo c), nebo
b) 1 000 000 Kč, jde-li o přestupek podle odstavce 1 nebo odstavce 2 písm. b).
Jsou-li splněny podmínky pro uložení propadnutí věci, která je zbožím porušujícím právo duševního vlastnictví, její propadnutí se uloží, a to i v případě, že její hodnota je v nápadném nepoměru k povaze přestupku.
Jsou-li splněny podmínky pro rozhodnutí o zabrání věci, která je zbožím porušujícím právo duševního vlastnictví, rozhodne se o jejím zabrání, a to i v případě, že její hodnota je v nápadném nepoměru k povaze přestupku.
(1) Propadlé nebo zabrané zboží porušující právo duševního vlastnictví se zničí, pokud nebylo bezúplatně převedeno k humanitárním účelům.
(2) Namísto zničení propadlé nebo zabrané věci může Generální ředitelství cel tuto věc držet, skladovat a používat pro potřeby výuky, výcviku, zkoušek a expertizní činnosti nebo pro výkon jiné činnosti v rámci působnosti orgánů celní správy.
(3) Na zničení dohlíží tříčlenná komise složená z úředních osob celního úřadu. O zničení věci se sepíše protokol.
(4) Pachatel přestupku, kterému bylo uloženo propadnutí věci, nebo osoba, u které byla zabraná věc zadržena, jsou povinni nahradit státu náklady spojené se správou a zničením věci.
(5) Pachatel přestupku, kterému bylo uloženo propadnutí padělku převedeného k humanitárním účelům, je povinen nahradit přejímající organizaci náklady vzniklé v souvislosti s úpravou padělků. Na žádost přejímající organizace jí celní úřad sdělí identifikační údaje pachatele přestupku.
(1) Promlčecí doba činí 6 let.
(2) Byla-li promlčecí doba přerušena, odpovědnost za přestupek zaniká nejpozději 9 let od jeho spáchání.
(1) Řízení o přestupku podle § 31 odst. 1 písm. a) lze zahájit pouze v případě, že bylo v soudním řízení o určení, zda bylo porušeno právo duševního vlastnictví, pravomocně rozhodnuto, že bylo porušeno právo duševního vlastnictví.
(2) Do promlčecí doby se nezapočítává doba, po kterou se vedlo soudní řízení o určení, zda bylo porušeno právo duševního vlastnictví.
(1) K řízení o přestupcích podle tohoto zákona je příslušný celní úřad. K řízení o přestupku fyzické osoby je místně příslušný ten celní úřad, v jehož územním obvodu má nebo naposledy měla fyzická osoba trvalý pobyt. K řízení o přestupku právnické nebo podnikající fyzické osoby je místně příslušný ten celní úřad, v jehož územním obvodu má právnická nebo podnikající fyzická osoba podezřelá ze spáchání přestupku sídlo. Nenachází-li se sídlo právnické nebo podnikající fyzické osoby na území České republiky, je k řízení o přestupku právnické nebo podnikající fyzické osoby místně příslušný ten celní úřad, v jehož územním obvodu byl přestupek spáchán.
(2) K řízení o přestupcích podle § 32 odst. 1 písm. a) a odst. 2 písm. a) je příslušný určený celní úřad.
Příjem z pokuty za přestupek podle § 31 odst. 1 písm. c) nebo § 33 odst. 1 písm. c) je do výše částky stanovené soudním rozhodnutím o náhradě škody jistotou poskytnutou složením částky.
(1) Generální ředitelství cel může propadlé nebo zabrané padělky bezúplatně převést k humanitárním účelům přejímající organizaci.
(2) Převodem padělků se pro účely tohoto zákona rozumí
a) převod vlastnického práva, nebo
b) změna příslušnosti k hospodaření s padělky podle zákona o majetku České republiky a jejím vystupování v právních vztazích.
(3) Humanitárními účely se pro účely tohoto zákona rozumí zejména zajišťování základních potřeb obyvatelstva, které se ocitlo v tíživé životní situaci nebo bylo postiženo mimořádnou událostí.
(4) K humanitárním účelům nelze převést padělky, které jsou zdravotně závadné nebo nebezpečné.
(5) Podmínkou bezúplatného převodu padělků k humanitárním účelům je souhlas držitele rozhodnutí nebo držitele rozhodnutí pro vnitrostátní trh.
(6) Padělky se bezúplatně převedou podle pořadí došlých požadavků, popřípadě podle naléhavosti potřeb nebo podle způsobu využití.
(1) Přejímající organizací může být
a) organizační složka státu,
b) státní příspěvková organizace, pokud je zřízena za účelem poskytování sociálních služeb nebo působí v oblasti zdravotnictví nebo školství,
c) územní samosprávný celek,
d) právnická osoba zřízená nebo založená územním samosprávným celkem, pokud je zřízena nebo založena za účelem poskytování sociálních služeb nebo působí v oblasti zdravotnictví nebo školství, nebo
e) jiná právnická osoba, pokud
1. nebyla ustavena za účelem podnikání,
2. působí v oblasti poskytování sociálních služeb, zdravotnictví nebo školství,
3. vykonává činnost, při níž lze využít padělky k humanitárním účelům, nepřetržitě nejméně po dobu 2 let a
4. je bezdlužná.
(2) Přejímající organizace musí splňovat podmínky podle odstavce 1 po celou dobu nakládání s padělky.
Generální ředitelství cel při bezúplatném převodu ujedná s přejímající organizací povinnost
a) přijmout opatření k zabránění zneužití padělků a jejich opětovnému uvedení na trh,
b) využívat padělky pouze ke stanovenému humanitárnímu účelu.
(1) Přejímající organizace je povinna za podmínek ujednaných při bezúplatném převodu padělků na své náklady zajistit úpravu těchto padělků.
(2) Úpravou padělků se pro účely tohoto zákona rozumí zejména odstranění ochranných známek nebo zeměpisných označení z padělků a zničení těchto ochranných známek nebo zeměpisných označení.
(1) Přejímající organizace je povinna vést průběžně evidenci padělků.
(2) Přejímající organizace je povinna uchovávat zápis v evidenci padělků po dobu 3 let od konce kalendářního roku, ve kterém byl vystaven doklad, na jehož základě byl zápis v evidenci padělků proveden, nejdéle však po dobu 10 let ode dne provedení zápisu v evidenci padělků.
(1) Orgány celní správy prověřují, zda přejímající organizace plní povinnosti podle tohoto zákona a povinnosti ujednané při bezúplatném převodu padělků.
(2) V případě porušení povinnosti podle odstavce 1 přejímající organizací může Generální ředitelství cel odstoupit od právního jednání, kterým došlo k bezúplatnému převodu padělků, a to s účinností ode dne doručení tohoto odstoupení přejímající organizaci.
(3) Pokud Generální ředitelství cel odstoupí od právního jednání podle odstavce 2, lze této přejímající organizaci bezúplatně převést padělky nejdříve po uplynutí 2 let od tohoto odstoupení.
(1) Vznikne-li osobě povinnost uhradit náklady, které vznikly orgánu celní správy podle tohoto zákona nebo podle nařízení Evropské unie, orgán celní správy stanoví výši těchto nákladů, dosahuje-li tato výše alespoň 500 Kč.
(2) Náhrada nákladů podle odstavce 1 je splatná do 30 dnů ode dne oznámení rozhodnutí o její výši povinné osobě.
(3) Náhradu nákladů podle odstavce 1 lze stanovit nejdéle do 1 roku od konce kalendářního roku, ve kterém se o nich orgán celní správy dozvěděl, nejpozději však do 3 let od konce kalendářního roku, ve kterém tyto náklady vznikly.
Odvolání proti rozhodnutí orgánů celní správy podle tohoto zákona nemá odkladný účinek s výjimkou odvolání proti rozhodnutí o přestupku nebo rozhodnutí o zabrání věci.
(1) Proti zásahu celního úřadu na vnitrostátním trhu spočívajícímu v zadržení zboží podle tohoto zákona může osoba, které bylo zboží zadrženo, podat do 5 pracovních dnů a v případě zboží podléhajícího zkáze do 3 pracovních dnů ode dne oznámení zadržení námitku. Zmeškání lhůty nelze prominout.
(2) Námitka se podává u celního úřadu, který zboží zadržel.
(3) Námitka nemá odkladný účinek.
(4) O námitce rozhodne ředitel celního úřadu bez zbytečného odkladu. Proti rozhodnutí o námitce se nelze odvolat.
Za bezdlužnou se pro účely tohoto zákona považuje osoba, která nemá evidován nedoplatek u orgánů Finanční správy České republiky nebo orgánů celní správy s výjimkou nedoplatku, u kterého je povoleno posečkání jeho úhrady nebo rozložení jeho úhrady na splátky.
(1) Jsou-li splněny podmínky pro vrácení zboží podle § 15 odst. 4 písm. a) až c) nebo § 16 odst. 5 písm. a) až d), celní úřad oznámí orgánu příslušnému k výkonu dozoru podle zákona upravujícího ochranu spotřebitele
a) datum zadržení zboží,
b) informace o množství zboží a jeho povaze,
c) identifikační údaje osoby, které bylo zboží zadrženo, a
d) skutečnosti odůvodňující zadržení zboží.
(2) Orgán příslušný k výkonu dozoru podle zákona upravujícího ochranu spotřebitele může do 5 pracovních dnů ode dne, kdy obdržel oznámení podle odstavce 1, oznámit celnímu úřadu, že zadržené zboží může sloužit jako důkazní prostředek v řízení o porušení zákona upravujícího ochranu spotřebitele.
(3) Pokud celní úřad obdržel oznámení podle odstavce 2 a jsou splněny další podmínky pro vrácení zboží osobě, které bylo zadrženo, předá celní úřad zboží orgánu příslušnému k výkonu dozoru podle zákona upravujícího ochranu spotřebitele k dalšímu řízení. O tomto postupu celní úřad sepíše protokol.
Ministerstvo financí stanoví vyhláškou
a) náležitosti a vzor žádosti o přijetí opatření na vnitrostátním trhu,
b) výčet skutečností umožňujících přijetí opatření na vnitrostátním trhu,
c) výčet skutečností umožňujících přijetí opatření na vnitrostátním trhu nad rámec konkrétního zadržení zboží,
d) náležitosti a vzor žádosti o prodloužení lhůty, ve které mají orgány celní správy přijmout opatření na vnitrostátním trhu,
e) náležitosti a vzor žádosti o změnu rozhodnutí pro vnitrostátní trh,
f) způsob a formu vedení evidence padělků.
(1) Opatření přijímaná na základě rozhodnutí o schválení žádosti o přijetí opatření celního úřadu vydaných přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona celní úřady přijímají podle tohoto zákona do konce lhůty stanovené v těchto rozhodnutích.
(2) Řízení při výkonu dozoru v rámci ochrany spotřebitele podle zákona č. 191/1999 Sb., o opatřeních týkajících se dovozu, vývozu a zpětného vývozu zboží porušujícího některá práva duševního vlastnictví a o změně některých dalších zákonů, zahájená přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, se dokončí podle zákona č. 191/1999 Sb., ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona.
(3) Dojde-li k porušení povinnosti podle zákona č. 191/1999 Sb., přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, postupuje se v řízení o správním deliktu podle zákona č. 191/1999 Sb., ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona.
(4) Řízení o správním deliktu podle zákona č. 191/1999 Sb., která byla zahájena přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona a která nebyla do dne nabytí účinnosti tohoto zákona pravomocně ukončena, se dokončí podle zákona č. 191/1999 Sb., ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona.
(5) Řízení o stanovení náhrady nákladů podle zákona č. 191/1999 Sb., zahájená přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, se dokončí podle zákona č. 191/1999 Sb., ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona.
Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. ledna 2015.
Zrušuje se:
1. Zákon č. 191/1999 Sb., o opatřeních týkajících se dovozu, vývozu a zpětného vývozu zboží porušujícího některá práva duševního vlastnictví a o změně některých dalších zákonů.
2. Část devátá zákona č. 121/2000 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů (autorský zákon).
3. Část první zákona č. 260/2002 Sb., kterým se mění zákon č. 191/1999 Sb., o opatřeních týkajících se dovozu, vývozu a zpětného vývozu zboží porušujícího některá práva duševního vlastnictví a o změně některých dalších zákonů, ve znění zákona č. 121/2000 Sb., zákon č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 593/1992 Sb., o rezervách pro zjištění základu daně z příjmů, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 569/1991 Sb., o Pozemkovém fondu České republiky, ve znění pozdějších předpisů.
4. Zákon č. 255/2004 Sb., kterým se mění zákon č. 191/1999 Sb., o opatřeních týkajících se dovozu, vývozu a zpětného vývozu zboží porušujícího některá práva duševního vlastnictví a o změně některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů.
5. Zákon č. 173/2007 Sb., kterým se mění zákon č. 191/1999 Sb., o opatřeních týkajících se dovozu, vývozu a zpětného vývozu zboží porušujícího některá práva duševního vlastnictví a o změně některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů.
6. Část padesátá osmá zákona č. 41/2009 Sb., o změně některých zákonů v souvislosti s přijetím trestního zákoníku.
7. Část první zákona č. 219/2011 Sb., kterým se mění zákon č. 191/1999 Sb., o opatřeních týkajících se dovozu, vývozu a zpětného vývozu zboží porušujícího některá práva duševního vlastnictví a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 64/1986 Sb., o České obchodní inspekci, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění pozdějších předpisů.
8. Část třicátá sedmá zákona č. 458/2011 Sb., o změně zákonů související se zřízením jednoho inkasního místa a dalších změnách daňových a pojistných zákonů.
9. Část čtrnáctá zákona č. 18/2012 Sb., kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím zákona o Celní správě České republiky.
v z. Jermanová v. r.
Zeman v. r.
Sobotka v. r.
1) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 608/2013 ze dne 12. června 2013 o vymáhání práv duševního vlastnictví celními orgány a o zrušení nařízení Rady (ES) č. 1383/2003.
2) Nařízení Rady (EHS) č. 2913/92 ze dne 12. října 1992, kterým se vydává celní kodex Společenství, v platném znění.