Vyhláška ministerstva spravedlnosti k provedení zákona o znalcích a tlumočnících

(1) Státní orgán, který si vyžádal znalecký posudek (tlumočnický úkon), rozhodne o odměně a náhradě nákladů, popřípadě o náhradě mzdy znalce (tlumočníka) v rámci řízení, v němž byl znalecký (tlumočnický) úkon proveden.

(2) Při určování výše odměny za znalecký (tlumočnický) úkon se hodnotí především:

a) povaha a rozsah úkonu a stupeň odborné kvalifikace potřebné k jeho provedení, a to v každé z položek provedeného úkonu,

b) charakter a účelnost pomocných prací1); při znaleckém úkonu je studium spisu zpravidla součástí úkonu,

c) přiměřenost doby trvání úkonu, a to též porovnáním s obdobnými odbornými úkony a částkami odměn za ně účtovanými,

d) dodržení stanovené lhůty znalcem, zejména bylo-li uloženo spěšné provedení úkonu,

e) zda úkon spočíval v přezkoumávání posudku provedeného jiným znalcem.

(3) Pokud za znalecký posudek náleží odměna a náhrada nákladů stanovená paušální částkou, určuje se odměna a náhrada nákladů touto částkou. Pokud znalec doloží mimořádné okolnosti svědčící pro to, aby odměna nebyla paušální částkou určena, může státní orgán při určení odměny postupovat podle § 16 a 20, v takovém případě rozhodne též o výši náhrady nákladů.

(4) V rozhodnutí, kterým se určuje odměna a náhrada nákladů, popř. náhrada mzdy, se s odkazem na příslušné ustanovení vyhlášky uvedou důvody, podle kterých bylo rozhodnuto o jednotlivých položkách, z nichž se skládá odměna a náhrada nákladů, popř. náhrada mzdy.

(1) Státní orgán je oprávněn stanovit odměnu v rámci sazby snížené až na polovinu, jestliže znalec (tlumočník) provedl úkon opožděně nebo nekvalitně.

(2) Jde-li o zvlášť závažný případ nekvalitního provedení úkonu, může státní orgán odměnu odepřít.

(1) Znalec (tlumočník), který podává posudek (tlumočnický úkon), má nárok

a) na náhradu cestovních a jiných výdajů, a to podle obecných předpisů o náhradě cestovních, stěhovacích a jiných výdajů při pracovních cestách. Mezi hotové výdaje náleží i částky, které znalec zaplatil za použití zařízení nebo pomůcek organizaci při provádění znaleckého úkonu a za pomocné práce;

b) na náhradu mzdy za dobu strávenou podáním ústního znaleckého posudku (provedením ústního tlumočnického úkonu) při jednání před státním orgánem, včetně čekací doby a doby strávené na cestě k jednání a zpět, jestliže jde o dobu, která se kryje s jeho pracovní dobou.

(2) Znalec (tlumočník) má nárok na poskytnutí zálohy na úhradu nákladů uvedených v odstavci 1.

(3) Při poskytování záloh znalci (tlumočníku) na úhradu hotových výloh spojených s úkonem, postupuje se tak, aby nedocházelo k přeplatkům.

(4) Náhrada hotových výloh se poskytuje znalci (tlumočníku) na základě předložených dokladů; obdobně se postupuje v případech, kdy znalec účtuje odměnu, kterou poskytl za provedení pomocných prací jiné osobě. Za pomocné práce lze přiznat náhradu vyplacené odměny v souladu se mzdovým (platovým) tarifem platným pro takové nebo obdobné činnosti.

(5) Při uplatnění nároku na náhradu mzdy znalce (tlumočníka) postupuje se obdobně jako při uplatnění nároku na náhradu mzdy svědka.

(6) Neposkytuje se náhrada nákladů vzniklých znalci (tlumočníku) v souvislosti s jmenováním, odvoláním znalce (tlumočníka), jakož i náhrada nákladů, které znalci (tlumočníku) vzniknou v souvislosti s úkoly řízení znalecké (tlumočnické) činnosti a metodického vedení znalců (tlumočníků).

Odměny a náhrady nákladů za znalecké posudky a tlumočnické úkony provedené na žádost organizace na základě dohody o práci konané mimo pracovní poměr se řídí předpisy, které obecně upravují odměňování těchto prací. Těchto předpisů se použije přiměřeně i pro stanovení odměny za znalecké posudky (tlumočnické úkony) provedené na základě smlouvy mezi znalcem (tlumočníkem) a občanem.

(1) Ustanovení této vyhlášky o státních orgánech vztahují se i na orgány a organizace, na něž je výkon některých funkcí státních orgánů přenesen.

(2) Pokud se v této vyhlášce používá pojmu „organizace“, rozumí se tím podle povahy věci též právnické osoby nebo podnikající fyzické osoby.

Tato vyhláška nabývá účinnosti dnem 1. července 1967.

Ministr:

Dr. Neuman v. r.

Příloha k vyhlášce č. 37/1967 Sb.

Odměny a náhrady nákladů za znalecké posudky vyžadované v trestním řízení, které jsou spojeny s prováděním pitev, se stanoví těmito paušálními částkami:

1. Paušální částka odměny znalce za výkon pitvy, včetně histologického vyšetření

do 10 preparátů6 500,- Kč,a za vyšetření každého dalšího preparátu150,- Kč.

2. Paušální částka náhrady nákladů spojených s výkonem pitvy

a) odměna pitevnímu laborantovi500,- Kč,b) odměna za provedení zápisu350,- Kč,c) odměna histologickému laborantovi při vyšetření do 10 preparátů400,- Kč,a za vyšetření každého dalšího preparátu30,- Kč,d) odměna laborantovi za provedení fotografické dokumentaceda) za jeden snímek30,- Kč,db) za jeden rtg snímek100,- Kč.

3. Paušální částka odměny podle bodu 1 a paušální částka náhrady nákladů podle bodu 2 se zvyšuje o 20 % při výkonu pitvy těla za mimořádně obtížných okolností, zejména v pokročilém hnilobném rozkladu, exhumovaných těl, kosterních zbytků, případů mumifikace, adipocire, infekčně závažných případů a případů identifikace.

4. Paušální částka odměny podle bodu 1 se zvyšuje o 50 %, provádí-li se pitva v den pracovního volna nebo pracovního klidu anebo v noci.

5. Provede-li znalec sám i takové úkony, které může vykonat laborant, přísluší mu též paušální odměna, která by jinak příslušela laborantovi.

6. Náhrada za použití pitevny, laboratoře a materiálů se přiznává ve výši odpovídající doloženým skutečným nákladům.

7. V paušálních částkách náhrady nákladů nejsou zahrnuty náklady náležející podle obecných předpisů o náhradách cestovních a jiných nákladů a náhrada mzdy.

8. Výkonem soudní pitvy se rozumí zevní a vnitřní prohlídka mrtvoly, pitva včetně sestavení pitevního nálezu a odběru biologického materiálu pro další vyšetření (histologické, serologické, toxikologické apod.).

1) § 18 odst. 2 zákona č. 36/1967 Sb., o znalcích a tlumočnících.