Stručně: Paragraf 205 zákona č. 42/1970 Sb., zákoníku práce, stanoví, že pracovník má nárok na náhradu věcné škody a účelně vynaložených nákladů od organizace, pokud tuto škodu utrpěl při odvracení hrozící škody organizaci nebo nebezpečí hrozícího životu či zdraví, které by organizace odpovídala, a pokud nebezpečí sám úmyslně nevyvolal a jednal přiměřeně okolnostem.
§ 205 Odpovědnost při odvracení škody
(1) Pracovník, který při odvracení škody hrozící organizaci utrpěl věcnou škodu, má vůči ní nárok na její náhradu, jakož i na náhradu účelně vynaložených nákladů, jestliže nebezpečí sám úmyslně nevyvolal a počínal-li si přitom způsobem přiměřeným okolnostem.
(2) Tento nárok má i pracovník, který takto odvracel nebezpečí hrozící životu nebo zdraví, jestliže by za škodu odpovídala organizace.
Paragraf 205 zákona č. 42/1970 Sb., zákoníku práce, stanoví, že pracovník má nárok na náhradu věcné škody a účelně vynaložených nákladů od organizace, pokud tuto škodu utrpěl při odvracení hrozící škody organizaci nebo nebezpečí hrozícího životu či zdraví, které by organizace odpovídala, a pokud nebezpečí sám úmyslně nevyvolal a jednal přiměřeně okolnostem.
Co to znamená v praxi
Pokud pracovník například poškodí svůj majetek (např. roztrhne si oblečení, zničí si hodinky) při snaze zabránit větší škodě na majetku organizace (např. při hašení požáru), má nárok na náhradu této škody od organizace.
Nárok na náhradu vzniká i v případě, že pracovník utrpí věcnou škodu při odvracení nebezpečí hrozícího životu nebo zdraví, za které by organizace nesla odpovědnost (např. záchrana kolegy z nebezpečné situace způsobené vadným strojem).
Pro uplatnění nároku je klíčové, aby pracovník nebezpečí sám úmyslně nezpůsobil a aby jeho jednání při odvracení škody bylo přiměřené daným okolnostem.
Na co si dát pozor
Nárok na náhradu se vztahuje pouze na věcnou škodu a účelně vynaložené náklady, nikoli na jiné druhy újmy.
Je nutné prokázat, že škoda vznikla právě při odvracení hrozící škody organizaci nebo nebezpečí hrozícího životu či zdraví, za které by organizace odpovídala.
Pracovník musí být schopen doložit, že nejednal úmyslně a že jeho jednání bylo přiměřené situaci.