Stručně: Paragraf 205 zákona č. 65/1965 Sb. stanoví, že zaměstnanec má nárok na náhradu věcné škody a účelně vynaložených nákladů od zaměstnavatele, pokud mu tato škoda vznikla při odvracení hrozící škody zaměstnavateli nebo při odvracení nebezpečí hrozícího životu či zdraví, za které by odpovídal zaměstnavatel, a to za předpokladu, že nebezpečí sám úmyslně nevyvolal a počínal si přiměřeně okolnostem.
§ 205 Odpovědnost při odvracení škody
(1) Zaměstnanec, který při odvracení škody hrozící zaměstnavateli utrpěl věcnou škodu, má vůči němu nárok na její náhradu, jakož i na náhradu účelně vynaložených nákladů, jestliže nebezpečí sám úmyslně nevyvolal a počínal-li si přitom způsobem přiměřeným okolnostem.
(2) Tento nárok má i zaměstnanec, který takto odvracel nebezpečí hrozící životu nebo zdraví, jestliže by za škodu odpovídal zaměstnavatel.
Paragraf 205 zákona č. 65/1965 Sb. stanoví, že zaměstnanec má nárok na náhradu věcné škody a účelně vynaložených nákladů od zaměstnavatele, pokud mu tato škoda vznikla při odvracení hrozící škody zaměstnavateli nebo při odvracení nebezpečí hrozícího životu či zdraví, za které by odpovídal zaměstnavatel, a to za předpokladu, že nebezpečí sám úmyslně nevyvolal a počínal si přiměřeně okolnostem.
Co to znamená v praxi
Pokud zaměstnanec například poškodí svůj majetek (např. oblečení, osobní nářadí) při snaze zabránit větší škodě na majetku zaměstnavatele (např. hašení požáru, záchrana zboží), má nárok na náhradu této škody.
Nárok na náhradu se vztahuje i na účelně vynaložené náklady, které zaměstnanec v souvislosti s odvracením škody vynaložil (např. náklady na opravu poškozeného majetku).
Podmínkou pro nárok na náhradu je, že zaměstnanec nebezpečí, které se snažil odvrátit, sám úmyslně nevyvolal.
Zaměstnanec musí při odvracení škody postupovat přiměřeně okolnostem, tedy jeho jednání nesmí být nepřiměřené nebo zbytečně riskantní.
Na co si dát pozor
Nárok na náhradu vzniká pouze v případě, že zaměstnanec odvracel škodu hrozící zaměstnavateli, nebo nebezpečí hrozící životu či zdraví, za které by odpovídal zaměstnavatel.
Důležité je, aby zaměstnanec nebezpečí sám úmyslně nevyvolal.
Jednání zaměstnance při odvracení škody musí být přiměřené okolnostem.