Zákon, kterým se mění zákon č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony

(1) Pokud tak stanoví mezinárodní smlouva, kterou je Česká republika vázána, lze pro plnění úkolů v trestním řízení s příslušnými orgány jednoho nebo více cizích států uzavřít dohodu o vzniku společného vyšetřovacího týmu.

(2) Žádost o uzavření dohody podle odstavce 1 podává příslušný státní zástupce prostřednictvím Nejvyššího státního zastupitelství příslušnému orgánu cizího státu. V žádosti uvede

a) v jaké trestní věci má být společný vyšetřovací tým ustanoven, včetně popisu skutku a jeho právní kvalifikace,

b) cíl společného vyšetřovacího týmu a dobu, na kterou by měl být ustanoven, s možností prodloužení doby jeho trvání,

c) které policejní či jiné složky se za Českou republiku práce společného vyšetřovacího týmu zúčastní,

d) výčet pravomocí zúčastněných policejních složek České republiky a jiných účastníků týmu,

e) poučení o případné trestní i občanskoprávní odpovědnosti členů týmu,

f) ustanovení o ochraně osobních údajů,

g) pracovní jazyk společného vyšetřovacího týmu,

h) ustanovení procesního práva České republiky, která budou při práci týmu aplikována, a

i) způsoby velení a komunikace.

(3) Dohodu podle odstavce 1 za Českou republiku uzavírá vždy Nejvyšší státní zastupitelství, a to jak na žádost příslušného státního zástupce, tak na žádost příslušného orgánu cizího státu. Pro náležitosti dohody platí odstavec 2 obdobně.

(4) Má-li společný vyšetřovací tým působit na území České republiky, je vedoucím týmu vždy osoba služebně činná v policejním orgánu České republiky.

(5) Důkazy provedené kterýmkoli členem společného vyšetřovacího týmu na území států, kde tento tým působí, pokud byly provedeny v souladu s právním řádem tohoto státu nebo s právním řádem České republiky, jsou účinné v trestním řízení vedeném v České republice.

(6) O úkony, které mají být provedeny ve státě, jehož policejní orgány nebyly vyslány do společného vyšetřovacího týmu, je třeba vždy požádat dožádáním (§ 425).

(7) Pro určení příslušnosti jednoho z více jinak příslušných státních zastupitelství pro úkony trestního řízení prováděné příslušníky Policie České republiky vyslanými do společného vyšetřovacího týmu, pokud je toho třeba v zájmu urychlení řízení nebo v jiném důležitém zájmu, se obdobně užije ustanovení § 431 odst. 3.

(8) Pokud má příslušné státní zastupitelství provést úkon trestního řízení mimo svůj obvod, postupuje podle § 53 a 54.

(1) Jestliže byla uzavřena dohoda o společném vyšetřovacím týmu podle § 442, pracovníci příslušných orgánů cizího státu vyslaní do tohoto týmu se mohou v rámci společného vyšetřovacího týmu na území České republiky pod velením osoby služebně činné v policejním orgánu České republiky účastnit

a) vydání a odnětí věci (§ 78 a 79),

b) domovní prohlídky a prohlídky jiných prostor a pozemků podle hlavy čtvrté oddílu čtvrtého,

c) ohledání (§ 113 a 114),

d) vyšetřovacího pokusu (§ 104c),

e) rekonstrukce (§ 104d),

f) prověrky na místě (§ 104e).

(2) Při provádění úkonů podle odstavce 1 na území České republiky jsou pracovníci příslušných orgánů cizího státu vázáni právním řádem České republiky a pokyny policejního orgánu České republiky.

(3) Pracovníci příslušných orgánů cizího státu vyslaní do společného vyšetřovacího týmu mohou být přítomni výslechům obviněných (§ 90 až 94), svědků (§ 97 až 104), konfrontaci (§ 104a), rekognici (§ 104b) nebo podání vysvětlení podle § 158. Doplňující otázku mohou položit pouze se souhlasem orgánu činného v trestním řízení, který provádí výslech. Orgán činný v trestním řízení provádějící výslech otázku položí, jen pokud je v souladu s právním řádem České republiky.

(4) Vedoucí společného vyšetřovacího týmu je oprávněn v souladu s právním řádem České republiky pověřit provedením jednotlivých úkonů v cizím státě pracovníky příslušných orgánů cizího státu vyslané do společného vyšetřovacího týmu.

(1) Stanoví-li tak mezinárodní smlouva, kterou je Česká republika vázána, umožní předseda senátu a v přípravném řízení státní zástupce orgánu cizího státu na jeho žádost provést výslech podezřelého, obviněného, svědka nebo znalce prostřednictvím videotelefonu. Výslech podezřelého nebo obviněného prostřednictvím videotelefonu lze provést jen tehdy, jestliže podezřelý nebo obviněný s provedením takového výslechu souhlasí. Na to je třeba se jej výslovně dotázat. Vyjádření podezřelého nebo obviněného o tom, zda s provedením tohoto výslechu souhlasí, poznamená vyslýchající do protokolu, který zašle orgánu cizího státu.

(2) Stanoví-li tak mezinárodní smlouva, kterou je Česká republika vázána, předseda senátu a v přípravném řízení státní zástupce umožní orgánu cizího státu na jeho žádost provést výslech svědka nebo znalce prostřednictvím telefonu. Výslech svědka nebo znalce prostřednictvím telefonu lze provést pouze tehdy, jestliže svědek nebo znalec s výslechem prováděným prostřednictvím telefonu souhlasí. Na to je třeba se jej výslovně dotázat. Vyjádření svědka nebo znalce o tom, zda s provedením tohoto výslechu souhlasí, poznamená vyslýchající do protokolu, který zašle orgánu cizího státu.

(3) Na předvolání svědka nebo znalce se vztahují přiměřeně ustanovení tohoto zákona. Předseda senátu a v přípravném řízení státní zástupce přibere, je-li toho třeba, k výslechu tlumočníka. O výslechu vždy sepíše protokol. Protokolace se řídí ustanoveními tohoto zákona. V protokolu o výslechu je třeba kromě údajů uvedených v § 55 uvést i technické podmínky, za kterých byl výslech prováděn.

(4) Před započetím výslechu předseda senátu a v přípravném řízení státní zástupce ověří totožnost vyslýchané osoby a poučí ji podle ustanovení tohoto zákona. Pak umožní orgánu cizího státu, aby sám prováděl výslech prostřednictvím videotelefonu nebo telefonu.

(5) Předseda senátu a v přípravném řízení státní zástupce dbají na to, aby v průběhu výslechu nebyly porušeny základní zásady trestního řízení podle tohoto zákona a zájmy České republiky uvedené v § 377. V případě jejich porušení předseda senátu a v přípravném řízení státní zástupce výslech přeruší a upozorní vyslýchající orgán cizího státu na toto porušení.

(6) Pokud vyslýchaná osoba odmítne vypovídat, ačkoli je podle tohoto zákona povinna výpověď podat, užijí se proti ní opatření podle ustanovení tohoto zákona přiměřeně.

(7) Ochrana vyslýchaným osobám se v případě potřeby poskytne za podmínek a způsobem stanoveným tímto zákonem (§ 55 odst. 2) a zvláštním právním předpisem.

(1) Nelze-li předvolat k výslechu do České republiky podezřelého, obviněného, svědka nebo znalce, nebo není-li to z důvodů hodných zřetele vhodné, předseda senátu a v přípravném řízení státní zástupce může, stanoví-li tak mezinárodní smlouva, kterou je Česká republika vázána, požádat příslušný orgán cizího státu o zajištění výslechu podezřelého, obviněného, svědka nebo znalce prostřednictvím videotelefonu. Výslech podezřelého nebo obviněného prostřednictvím videotelefonu lze provést jen tehdy, jestliže podezřelý nebo obviněný s takovým výslechem souhlasí.

(2) Nelze-li předvolat k výslechu do České republiky svědka nebo znalce, nebo není-li to z důvodů hodných zřetele vhodné, předseda senátu a přípravném řízení státní zástupce může, stanoví-li tak mezinárodní smlouva, kterou je Česká republika vázána, požádat příslušný orgán cizího státu o zajištění výslechu svědka nebo znalce prostřednictvím telefonu. Výslech svědka nebo znalce po telefonu lze provést jen tehdy, jestliže svědek nebo znalec s takovým výslechem souhlasí.

(3) Žádost o provedení výslechu podle odstavců 1 a 2 musí obsahovat kromě údajů uvedených v § 427 i jméno osoby, která bude provádět tento výslech na území České republiky, a důvod, proč není možné, aby se vyslýchaná osoba dostavila k výslechu do České republiky.

(4) Po ověření totožnosti vyslýchané osoby orgánem cizího státu provádí výslech předseda senátu a v přípravném řízení státní zástupce; postupuje přitom podle ustanovení hlavy páté. Námitkám vzneseným orgánem cizího státu, které se týkají způsobu provádění výslechu vzhledem k základním zásadám trestního řízení tohoto státu, je nutno vyhovět.

K vyřízení žádosti orgánu cizího státu o poskytnutí údajů z Rejstříku trestů je příslušné v přípravném řízení Nejvyšší státní zastupitelství a v řízení po podání obžaloby nebo návrhu na potrestání Ministerstvo spravedlnosti, nestanoví-li mezinárodní smlouva, kterou je Česká republika vázána, přímý styk justičních orgánů.

(1) O návrhu orgánu cizího státu, aby trestní řízení vedené proti občanu České republiky, který na území tohoto státu spáchal soudně trestný čin, převzaly příslušné orgány České republiky, rozhoduje Nejvyšší státní zastupitelství. Rozhodne-li o tom, že se trestní řízení přebírá, dá bezodkladně podnět věcně a místně příslušnému orgánu k trestnímu řízení podle tohoto zákona.

(2) Pokud vyhlášená mezinárodní smlouva, kterou je Česká republika vázána, umožňuje přímý styk justičních orgánů ohledně převzetí trestního řízení, rozhoduje o převzetí trestního řízení státní zástupce, který by jinak byl ve věci příslušný k výkonu dozoru nad zachováváním zákonnosti v přípravném řízení.

(3) Procesní úkony provedené orgány dožadujícího státu v souladu s právním řádem tohoto státu lze využít v trestním řízení vedeném v České republice stejně, jako kdyby ho provedly orgány České republiky, je-li dodržena zásada, že jejich využití nedá takovým úkonům větší důkazní hodnotu, než kterou by měly v dožadujícím státě.

(1) Je-li vedeno trestní řízení

a) pro trestný čin spáchaný na území České republiky a z jeho spáchání je podezřelá osoba, která je občanem cizího státu, nebo

b) pro trestný čin spáchaný touto osobou na území cizího státu,

může Nejvyšší státní zastupitelství a po podání obžaloby Ministerstvo spravedlnosti předat trestní řízení příslušnému orgánu cizího státu, jehož je osoba podezřelá ze spáchání tohoto trestného činu občanem nebo na jehož území měl být tento trestný čin spáchán.

(2) Pokud tak stanoví vyhlášená mezinárodní smlouva, kterou je Česká republika vázána, může předat trestní řízení do cizího státu soud a v přípravném řízení státní zástupce.

(3) Rozhodl-li orgán dožádaného státu o převzetí trestního řízení, nelze na území České republiky pokračovat v trestním řízení pro trestný čin, pro který bylo trestní řízení předáno, nebo nařídit výkon trestu uloženého za čin, pro který bylo trestní řízení předáno.

(4) Orgány České republiky však mohou v trestním řízení pokračovat nebo nařídit výkon trestu, jestliže dožádaný stát

a) oznámí, že ve věci nebude konat řízení,

b) dodatečně odvolá své rozhodnutí o převzetí trestního řízení, nebo

c) oznámí, že v řízení nebude pokračovat.

Cizozemským rozhodnutím se pro účely tohoto oddílu rozumí rozhodnutí vydané soudem jiného státu pro čin trestný podle právního řádu České republiky, kterým

a) byla vyslovena vina, ale uložení trestu bylo podmíněně odloženo,

b) byl uložen trest odnětí svobody nebo podmíněný trest odnětí svobody,

c) byl uložen peněžitý trest nebo zákaz činnosti,

d) bylo uloženo ochranné opatření,

e) byl přeměněn podmíněný trest nebo peněžitý trest na trest odnětí svobody,

f) bylo vysloveno předběžné zajištění majetku nebo jeho části, anebo

g) bylo vysloveno propadnutí majetku nebo jeho části nebo bylo vysloveno propadnutí věci anebo její zabrání (dále jen „cizozemské rozhodnutí o majetku“).

(1) Cizozemské rozhodnutí je možno uznat na území České republiky, jestliže

a) tak stanoví mezinárodní smlouva, kterou je Česká republika vázána,

b) rozhodnutí bylo vydáno v řízení, které odpovídá zásadám uvedeným v čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod,

c) osoba nebyla odsouzena za trestný čin, který má výlučně politický anebo vojenský charakter,

d) výkon trestu není podle právního řádu České republiky promlčen,

e) osoba nebyla pro tento skutek již odsouzena českým soudem,

f) nebylo na území České republiky uznáno cizozemské rozhodnutí jiného státu vůči téže osobě pro tentýž skutek a

g) uznání neodporuje chráněným zájmům podle § 377.

(2) Cizozemské rozhodnutí je možné výjimečně uznat na území České republiky bez splnění podmínky uvedené v odstavci 1 písm. a), jestliže je zaručena vzájemnost. Podmínky vzájemnosti ověří příslušný soud u Ministerstva spravedlnosti.

(1) Cizozemské rozhodnutí se uzná tak, že v něm uložený trest příslušný soud přemění na trest, který by mohl uložit, jestliže by v řízení o spáchaném trestném činu sám rozhodoval. Soud nesmí uložit trest přísnější, než byl trest uložený přeměňovaným cizozemským rozhodnutím, ani ho přeměnit na jiný druh trestu.

(2) Pokud tak stanoví mezinárodní smlouva, kterou je Česká republika vázána, lze v České republice provést výkon trestu ve vyšší výměře, než jakou připouští její zákon.

(3) Jestliže druh trestu odnětí svobody uloženého uznaným cizozemským rozhodnutím a délka jeho trvání jsou slučitelné s právním řádem České republiky, soud v rozhodnutí o uznání současně rozhodne, že se bude ve výkonu trestu uloženého cizozemským rozhodnutím pokračovat bez jeho přeměny podle odstavce 1. Tento postup je vyloučen, jestliže soud uzná cizozemské rozhodnutí jen pro některý z více trestných činů, kterých se cizozemské rozhodnutí týká.

(4) V rozhodnutí o uznání cizozemského rozhodnutí o majetku soud rovněž vysloví, komu připadá majetek, o jehož propadnutí nebo zabrání bylo rozhodnuto, nebo jeho část. Nestanoví-li mezinárodní smlouva, kterou je Česká republika vázána, jinak, majetek, který je předmětem propadnutí nebo zabrání, připadá České republice.

(1) Návrh na uznání cizozemského rozhodnutí na území České republiky předloží na základě žádosti orgánu cizího státu Ministerstvo spravedlnosti příslušnému krajskému soudu, v jehož obvodu má obviněný trvalý pobyt. Pokud obviněný nemá na území České republiky trvalý pobyt, je k řízení příslušný Krajský soud v Praze. Jde-li o cizozemské rozhodnutí o majetku, je k řízení příslušný krajský soud, v jehož obvodě se nachází majetek nebo věc, kterých se cizozemské rozhodnutí týká.

(2) Odsouzený musí mít v tomto řízení vždy obhájce.

(3) Krajský soud rozhodne po písemném vyjádření státního zástupce ve veřejném zasedání rozsudkem, který doručí odsouzenému, státnímu zástupci a Ministerstvu spravedlnosti. Je-li odsouzený v době uznávacího řízení ve výkonu trestu odnětí svobody v cizím státě, doručuje mu soud rozsudek vždy prostřednictvím Ministerstva spravedlnosti.

(4) Proti tomuto rozsudku je odvolání přípustné. Odvolací soud v neveřejném zasedání rozhodne, zda se cizozemské rozhodnutí uznává či nikoli.

(1) Uznané cizozemské rozhodnutí má stejné právní účinky jako rozsudek soudu České republiky.

(2) Týká-li se cizozemské rozhodnutí více odsouzených, účinky uznání nastávají pouze vůči tomu z odsouzených, kterého se týkal návrh na uznání.

(1) Před rozhodnutím o uznání cizozemského rozhodnutí může soud uvedený v § 452 odst. 1 na základě žádosti cizího státu postoupené Ministerstvem spravedlnosti nebo i bez takové žádosti rozhodnout o vzetí osoby odsouzené cizozemským rozhodnutím, o jehož uznání se jedná, do vazby, pokud se taková osoba nachází na území České republiky. Vazebními důvody podle § 67 není tento soud vázán.

(2) Odsouzeného, jehož cizí stát na základě rozhodnutí o uznání cizozemského rozhodnutí předal k výkonu trestu odnětí svobody, převezmou orgány Vězeňské služby. Do 24 hodin od předání rozhodne soudce soudu uvedeného v § 452 odst. 1 o jeho vzetí do vazby; vazebními důvody podle § 67 není vázán.

(3) Proti rozhodnutí o vzetí do vazby je přípustná stížnost, která nemá odkladný účinek.

(1) Bylo-li cizozemské rozhodnutí podle § 452 uznáno, může Ministerstvo spravedlnosti vyslovit souhlas s převzetím odsouzeného k výkonu trestu nebo požádat stát, jehož soud vynesl rozhodnutí, aby odsouzeného předal.

(2) O výkonu uznaného cizozemského rozhodnutí (§ 452) rozhodne příslušný soud (§ 16 až 18) ve veřejném zasedání rozsudkem. Odsouzený musí mít v tomto řízení vždy obhájce.

(3) Výkon uznaného cizozemského rozhodnutí týkajícího se majetku [§ 449 písm. f), g)] nařídí okresní soud, v jehož obvodě se nachází majetek nebo věc, kterých se rozhodnutí týká.

(4) Soud příslušný podle odstavců 2 a 3 rozhoduje i o všech souvisejících otázkách vykonávacího řízení včetně návrhu na zahlazení odsouzení.

(5) Jestliže se odsouzený nachází ve výkonu trestu odnětí svobody v cizím státě na základě uznaného cizozemského rozhodnutí, soud nařídí výkon takového rozhodnutí před stanovenou dobou odevzdání odsouzeného k výkonu trestu odnětí svobody na území České republiky. Pokud k odevzdání odsouzeného na území České republiky nedošlo a odsouzený v cizím státě vykonal celý trest odnětí svobody anebo byl z jeho výkonu podmíněně propuštěn, je výkon uznaného cizozemského rozhodnutí na území České republiky nepřípustný.

(6) Současně s nařízením výkonu trestu odnětí svobody, anebo v případě uvedeném v odstavci 5 po odevzdání odsouzeného na území České republiky, soud rozhodne o započítání vazby podle § 454, jakož i vazby už započtené a trestu odnětí svobody už vykonaného v cizím státě a doby převozu odsouzeného do trestu, který má být vykonán.

(7) Soud učiní úkony směřující k upuštění od výkonu trestu z uznaného cizozemského rozhodnutí, jakmile ho stát, o jehož rozhodnutí jde, informoval o amnestii, milosti nebo jiném rozhodnutí či opatření, v jehož důsledku se uznané cizozemské rozhodnutí stalo nevykonatelným. Jestliže amnestií, milostí anebo jiným rozhodnutím anebo opatřením byl trest zmírněn anebo prominut jen zčásti, soud rozhodne o tom, jaký trest odsouzený má ještě vykonat. Proti rozhodnutí soudu je přípustná stížnost.

(8) Pokud není v tomto ustanovení stanoveno jinak, na výkon uznaného cizozemského rozhodnutí se použije přiměřeně ustanovení hlavy dvacáté první.

(1) Odsouzený, kterého s jeho souhlasem předal cizí stát k výkonu cizozemského rozhodnutí do České republiky, je povinen nahradit státu paušální částkou náklady, které stát v souvislosti s jeho předáním vynaložil.

(2) Paušální částku uvedenou v odstavci 1 stanoví Ministerstvo spravedlnosti vyhláškou.

(3) O povinnosti k náhradě nákladů podle odstavce 1 rozhodne předseda senátu příslušného soudu (§ 455 odst. 2) po právní moci rozsudku, jímž bylo rozhodnuto o výkonu cizozemského rozhodnutí.

(4) Proti rozhodnutí podle odstavce 3 je přípustná stížnost, jež má odkladný účinek.

(1) Jestliže se odsouzený, který má podle pravomocného rozsudku soudu České republiky vykonat trest nebo jeho dosud nevykonaný zbytek, nachází na území cizího státu a nebyl vydán, může soud, jenž je příslušný k zajištění výkonu takového rozsudku, prostřednictvím Ministerstva spravedlnosti požádat příslušný orgán tohoto státu o zajištění výkonu rozsudku na jeho území, a to za podmínek stanovených mezinárodní smlouvou závaznou pro Českou republiku i stát, na jehož území se odsouzený nachází, a není-li takové mezinárodní smlouvy, za podmínek stanovených právním řádem státu, na jehož území se odsouzený nachází.

(2) Na žádost soudu ověří Ministerstvo spravedlnosti podmínky, za nichž cizí stát může převzít výkon rozsudku soudu České republiky.

(1) Jestliže podle vyhlášené mezinárodní smlouvy, kterou je Česká republika vázána, spočívá výkon cizozemského rozhodnutí pouze v převzetí dohledu a kontroly nad odsouzeným, který je na svobodě, aniž by Česká republika současně přebírala závazek zajistit výkon uloženého trestu nebo jeho zbytku, rozhodne o uznání cizozemského rozhodnutí v tomto rozsahu okresní soud, v jehož obvodu se odsouzený zdržuje. Soud, v jehož obvodu se odsouzený zdržuje, je příslušným též k zajištění výkonu dohledu a kontroly nad odsouzeným.

(2) Proti usnesení podle odstavce 1 je přípustná stížnost, jež má odkladný účinek.

Stanoví-li tak mezinárodní smlouva, kterou je Česká republika vázána, může soud, který uložil podmíněný trest odnětí svobody osobě, jež má trvalý pobyt v cizím státě, anebo který takovou osobu podmíněně propustil z výkonu trestu odnětí svobody, požádat prostřednictvím Ministerstva spravedlnosti příslušný orgán státu, ve kterém má odsouzený trvalý pobyt, aby rozhodl, že jeho orgány budou sledovat chování odsouzeného ve zkušební době.

Vyhověl-li orgán dožádaného státu žádosti podle § 459, je soud nadále oprávněn rozhodnout o tom, zda se odsouzený ve zkušební době osvědčil anebo zda se trest vykoná. Pravomocné rozhodnutí o tom, že se trest vykoná, předloží v případě potřeby Ministerstvu spravedlnosti spolu s žádostí podle § 457 odst. 1.“.

20. Dosavadní § 385 až 392 se označují jako § 461 až 471.

Čl. II

1. Řízení o vydání do ciziny zahájená přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se dokončí podle oddílu druhého hlavy dvacáté páté, ve znění tohoto zákona.

2. Ustanovení oddílu třetího hlavy dvacáté páté se nepoužijí na předání občana České republiky z České republiky do jiného členského státu Evropské unie, pokud spáchal trestný čin před dnem nabytí účinnosti tohoto zákona. V těchto případech se postupuje podle ustanovení § 391 až 402, ve znění tohoto zákona.

3. Ustanovení § 403 až 422 se nepoužijí pro předání osob z Francouzské republiky pro trestné činy spáchané před 1. listopadem 1993 a pro předání osob z Italské republiky a Rakouské republiky pro trestné činy spáchané před 7. srpnem 2002. V těchto případech se postupuje podle ustanovení § 383 až 390.

ČÁST DRUHÁ

Čl. III

V § 16 odst. 1 písm. k) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů, (zákon o azylu), ve znění zákona č. 2/2002 Sb., se slovo „nebo“ nahrazuje čárkou a za slovo „vydání“ se vkládají slova „nebo předání“.

ČÁST TŘETÍ

Čl. IV

V § 14 zákona č. 293/1993 Sb., o výkonu vazby, ve znění zákona č. 208/2000 Sb. a zákona č. 52/2004 Sb., se za odstavec 2 vkládá nový odstavec 3, který zní:

„(3) U osob v předběžné, vydávací nebo předávací vazbě stanoví podmínky pro uskutečnění návštěvy, kterými jsou zejména termín návštěvy, okruh osob a přítomnost orgánu činného v trestním řízení, v rámci předběžné vazby státní zástupce, v rámci vydávací nebo předávací vazby příslušný soudce.“.

Dosavadní odstavce 3 až 8 se označují jako odstavce 4 až 9.

ČÁST ČTVRTÁ

Čl. V

V § 35 odst. 3 zákona č. 169/1999 Sb., o výkonu trestu odnětí svobody a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění zákona č. 52/2004 Sb., se slova „vydán do ciziny nebo předán k výkonu trestu do ciziny“ nahrazují slovy „vydán nebo předán do ciziny“.

ČÁST PÁTÁ

Čl. VI

V § 9 odst. 2 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), se za slovo „vydání“ vkládají slova „nebo předání“.

ČÁST ŠESTÁ

Čl. VII

V § 3 odst. 1 větě první zákona č. 329/1999 Sb., o cestovních dokladech a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů, (zákon o cestovních dokladech), ve znění zákona č. 217/2002 Sb., se za slovo „přechodu“ vkládají slova „, pokud zvláštní právní předpis nestanoví jinak1b)“.

Poznámka pod čarou č. 1b) zní:

„1b) § 380 odst. 5 trestního řádu.“.

Dosavadní poznámky pod čarou č. 1b) a 1c) se označují jako poznámky pod čarou č. 1c) a 1d), a to včetně odkazů v textu na ně.

ČÁST SEDMÁ

Čl. VIII

V § 6 odst. 1 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, se za slovo „nevztahuje“ vkládají slova „na cizince, který se podle zvláštního právního předpisu5b) přebírá od orgánu cizího státu, a“.

Poznámka pod čarou č. 5b) zní:

„5b) Hlava dvacátá pátá trestního řádu.“.

ČÁST OSMÁ

Čl. IX

Tento zákon nabývá účinnosti prvním dnem měsíce následujícího po dni jeho vyhlášení, s výjimkou ustanovení čl. I bodů 3, 8, 9, 10, 11 a 12, která nabývají účinnosti dnem 1. ledna 2005.

Zaorálek v. r.

Gross v. r.