§ 42 Nařízení vlády Československé socialistické republiky, kterým se provádí zákoník práce – Cesta do zaměstnání
Nařízení vlády Československé socialistické republiky, kterým se provádí zákoník práce · 54/1975 Sb. · § 42 · Ostatní právní předpisy
Stručně: Paragraf 42 nařízení vlády č. 54/1975 Sb. definuje, co se rozumí cestou do zaměstnání a zpět, a v některých případech ji považuje za nutný úkon související s prací.
§ 42 Cesta do zaměstnání
(1) Cestou do zaměstnání a zpět se rozumí cesta z místa pracovníkova bydliště (ubytování) do místa vstupu do závodu nebo na jiné místo určené k plnění pracovních úkolů a zpět; v zemědělských, lesních a stavebních závodech také cesta z bydliště na určené shromaždiště a zpět.
(2) Cesta z obce bydliště pracovníka na pracoviště nebo do místa ubytování v jiné obci, která je cílem pracovní cesty, pokud není současně obcí jeho pravidelného pracoviště, a zpět, se posuzuje jako nutný úkon před počátkem práce nebo po jejím skončení.
Paragraf 42 nařízení vlády č. 54/1975 Sb. definuje, co se rozumí cestou do zaměstnání a zpět, a v některých případech ji považuje za nutný úkon související s prací.
Co to znamená v praxi
Cesta z domova do práce a zpět je považována za cestu do zaměstnání.
Do cesty do zaměstnání se zahrnuje i cesta na shromaždiště v zemědělských, lesních a stavebních podnicích.
Cesta z bydliště do jiné obce, kde je pracoviště nebo ubytování při pracovní cestě (pokud to není pravidelné pracoviště), se považuje za nutný úkon před nebo po práci.
Na co si dát pozor
Definice cesty do zaměstnání je důležitá pro posuzování, zda se událost stala v souvislosti s plněním pracovních úkolů, což má dopad například na náhradu škody.
Paragraf rozlišuje mezi běžnou cestou do zaměstnání a cestou do jiné obce v rámci pracovní cesty, což může mít právní důsledky.