§ 42 Vládní nařízení, kterým se provádí zákoník práce – Cesta do zaměstnání
Vládní nařízení, kterým se provádí zákoník práce · 66/1965 Sb. · § 42 · Ostatní právní předpisy
Stručně: Paragraf 42 vládního nařízení 66/1965 definuje, co se rozumí cestou do zaměstnání a zpět, a jak se posuzuje cesta z obce bydliště do jiné obce, která je cílem pracovní cesty.
§ 42 Cesta do zaměstnání
(1) Cestou do zaměstnání a zpět se rozumí cesta z místa pracovníkova bydliště (ubytování) do místa vstupu do závodu nebo na jiné místo určené k plnění pracovních úkolů a zpět; v zemědělských, lesních a stavebních závodech cesta z bydliště na určené pracoviště nebo na určené shromaždiště a zpět.
(2) Cesta z obce bydliště pracovníka na pracoviště nebo do místa ubytování v jiné obci, která je cílem pracovní cesty, pokud není současně obcí jeho pravidelného pracoviště, se posuzuje jako nutný úkon před počátkem práce nebo po jejím skončení.
Paragraf 42 vládního nařízení 66/1965 definuje, co se rozumí cestou do zaměstnání a zpět, a jak se posuzuje cesta z obce bydliště do jiné obce, která je cílem pracovní cesty.
Co to znamená v praxi
Cesta do zaměstnání zahrnuje cestu z bydliště pracovníka až do místa vstupu do závodu nebo na jiné místo určené k plnění pracovních úkolů.
V zemědělských, lesních a stavebních závodech se za cestu do zaměstnání považuje cesta z bydliště přímo na určené pracoviště nebo shromaždiště.
Cesta z obce bydliště do jiné obce, kde je pracoviště nebo ubytování v rámci pracovní cesty (pokud tato obec není pravidelným pracovištěm), se považuje za nutný úkon před začátkem nebo po skončení práce.
Na co si dát pozor
Definice cesty do zaměstnání je důležitá pro posouzení, zda se případný úraz stal při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním.
Rozlišení mezi cestou do zaměstnání a nutným úkonem před/po práci může mít dopad na posouzení odpovědnosti za škodu.