§ 130 zákoník práce – Ostatní překážky na straně zaměstnavatele
Zákoník práce · 65/1965 Sb. · Ostatní právní předpisy
Stručně: Paragraf 130 zákona č. 65/1965 Sb. stanoví, že pokud zaměstnanec nemůže pracovat kvůli jiným překážkám na straně zaměstnavatele, než jsou prostoje, náleží mu náhrada mzdy ve výši průměrného výdělku, ledaže je dohodnuta nižší náhrada pro vážné provozní důvody. Pokud zaměstnavatel nemůže přidělovat práci z důvodů, které nejsou prostoje (např. § 129), musí zaměstnanci zaplatit náhradu mzdy ve výši jeho průměrného výdělku. (§ 130 zákona č. 65/1965 Sb., zákoník práce, stav k 7. 10. 2026)
Klíčová fakta
- Předmět úpravy: Ostatní překážky na straně zaměstnavatele
- Týká se: zaměstnavatel, zaměstnanec
- Částka nebo sazba (odst. 2): „…které nemůže zaměstnanci přidělovat práci, a stanoví výši náhrady mzdy v rozsahu 60 % až 80 % průměrného výdělku, která zaměstnanci v těchto případech náleží“
- Částka nebo sazba (odst. 2): „…nemůže zaměstnanci přidělovat práci, a stanoví výši náhrady mzdy v rozsahu 60 % až 80 % průměrného výdělku, která zaměstnanci v těchto případech náleží“
- Odkazuje na: § 131
- Judikatura: na § 130 odkazuje 8 soudních rozhodnutí (NS, ÚS, NSS)
- Znění: aktuální úplné znění podle Sbírky zákonů (e-Sbírka), stav databáze k
- Zdroj: e-Sbírka, 65/1965 Sb.
(1) Nemohl-li zaměstnanec konat práci pro jiné překážky na straně zaměstnavatele, než jsou uvedeny v předchozím ustanovení, poskytne mu zaměstnavatel náhradu mzdy ve výši průměrného výdělku, pokud předpisy uvedené v § 131 nestanoví jinou výši náhrady mzdy.
(2) O jinou překážku na straně zaměstnavatele podle odstavce 1 jde také, pokud zaměstnavatel v písemné dohodě s příslušným odborovým orgánem vymezí vážné provozní důvody, pro které nemůže zaměstnanci přidělovat práci, a stanoví výši náhrady mzdy v rozsahu 60 % až 80 % průměrného výdělku, která zaměstnanci v těchto případech náleží. Dohodu podle věty první nelze nahradit rozhodnutím zaměstnavatele.
Srozumitelný výklad
Co to znamená v praxi
- Pokud zaměstnavatel nemůže přidělovat práci z důvodů, které nejsou prostoje (např. § 129), musí zaměstnanci zaplatit náhradu mzdy ve výši jeho průměrného výdělku.
- Zaměstnavatel se může s odbory dohodnout na nižší náhradě mzdy (60 % až 80 % průměrného výdělku) pouze pro vážné provozní důvody, kdy nemůže přidělovat práci.
- Tato dohoda o nižší náhradě mzdy musí být písemná a nelze ji nahradit jednostranným rozhodnutím zaměstnavatele.
Na co si dát pozor
- Nižší náhrada mzdy (60 % až 80 % průměrného výdělku) je možná pouze na základě písemné dohody s odbory a jen pro vážné provozní důvody.
- Pokud taková dohoda neexistuje, zaměstnanci vždy náleží plný průměrný výdělek za dobu, kdy nemůže pracovat z důvodů na straně zaměstnavatele, které nejsou prostoje.
Generováno z textu ustanovení, orientační – nenahrazuje radu advokáta.
Judikatura k § 130
Jak soudy aplikují § 130
V situaci, kdy odvolací soud shodně se soudem prvního stupně dospěl k závěru, že žalobci nemohl vzniknout nárok na náhradu mzdy pro překážky na straně zaměstnavatele podle § 130 odst. 1 zákona č. 65/1965 Sb., zákoník práce, v tehdy platném a účinném znění (dále jen „zák. práce“), neřešil a neměl důvod řešit, za jakých podmínek by žalobci náhrada mzdy pro překážky na straně zaměstnavatele náležela.
Poukazuje-li dovolatel na závěry rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 29. 7. 2010 sp. zn. 21 Cdo 1474/2009, pak přehlíží, že byly učiněny ve vztahu k náhradě mzdy z důvodu fikce překážky v práci ve smyslu ustanovení § 65 odst. 3 zákona č. 65/1965 Sb., zákoníku práce, pobírané podle ustanovení § 130 zákona č. 65/1965 Sb., zákoníku práce, tedy za období od odvolání zaměstnance z funkce do doby, kdy měl pracovní poměr skončit; soud v dovolatelem uváděné věci tedy vycházel z jiného skutkového stavu (skutkového děje), a proto se dané závěry v projednávané věci …
Poukazuje-li dovolatel na závěry rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 29. 7. 2010, sp. zn. 21 Cdo 1474/2009, potom přehlédl, že se týkají náhrady mzdy z důvodu fikce překážky v práci ve smyslu ustanovení § 65 odst. 3 zákona č. 65/1965 Sb., zákoníku práce, pobírané podle ustanovení § 130 zákona č. 65/1965 Sb., zákoníku práce, tedy za období od odvolání zaměstnance z funkce do doby, kdy měl pracovní poměr skončit.