Stručně: Paragraf 130 zákona č. 65/1965 Sb. stanoví, že pokud zaměstnanec nemůže pracovat kvůli jiným překážkám na straně zaměstnavatele, než jsou prostoje, náleží mu náhrada mzdy ve výši průměrného výdělku, ledaže je dohodnuta nižší náhrada pro vážné provozní důvody.
§ 130 Ostatní překážky na straně zaměstnavatele
(1) Nemohl-li zaměstnanec konat práci pro jiné překážky na straně zaměstnavatele, než jsou uvedeny v předchozím ustanovení, poskytne mu zaměstnavatel náhradu mzdy ve výši průměrného výdělku, pokud předpisy uvedené v § 131 nestanoví jinou výši náhrady mzdy.
(2) O jinou překážku na straně zaměstnavatele podle odstavce 1 jde také, pokud zaměstnavatel v písemné dohodě s příslušným odborovým orgánem vymezí vážné provozní důvody, pro které nemůže zaměstnanci přidělovat práci, a stanoví výši náhrady mzdy v rozsahu 60 % až 80 % průměrného výdělku, která zaměstnanci v těchto případech náleží. Dohodu podle věty první nelze nahradit rozhodnutím zaměstnavatele.
Oddíl třetí
Paragraf 130 zákona č. 65/1965 Sb. stanoví, že pokud zaměstnanec nemůže pracovat kvůli jiným překážkám na straně zaměstnavatele, než jsou prostoje, náleží mu náhrada mzdy ve výši průměrného výdělku, ledaže je dohodnuta nižší náhrada pro vážné provozní důvody.
Co to znamená v praxi
Pokud zaměstnavatel nemůže přidělovat práci z důvodů, které nejsou prostoje (např. § 129), musí zaměstnanci zaplatit náhradu mzdy ve výši jeho průměrného výdělku.
Zaměstnavatel se může s odbory dohodnout na nižší náhradě mzdy (60 % až 80 % průměrného výdělku) pouze pro vážné provozní důvody, kdy nemůže přidělovat práci.
Tato dohoda o nižší náhradě mzdy musí být písemná a nelze ji nahradit jednostranným rozhodnutím zaměstnavatele.
Na co si dát pozor
Nižší náhrada mzdy (60 % až 80 % průměrného výdělku) je možná pouze na základě písemné dohody s odbory a jen pro vážné provozní důvody.
Pokud taková dohoda neexistuje, zaměstnanci vždy náleží plný průměrný výdělek za dobu, kdy nemůže pracovat z důvodů na straně zaměstnavatele, které nejsou prostoje.