21 Cdo 4553/2018 — Nejvyšší soud

21 Cdo 4553/2018 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:20. 2. 2019 Spisová značka:21 Cdo 4553/2018 ECLI:ECLI:CZ:NS:2019:21.CDO.4553.2018.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Výpověď z pracovního poměru Náhrada mzdy Dotčené předpisy:§ 69 odst. 1 předpisu č. 262/2006Sb. ve znění do 31.12.2014 Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:18. 5. 2019 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 21 Cdo 4553/2018-158 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Mojmíra Putny a soudců JUDr. Jiřího Doležílka a JUDr. Pavla Malého, v právní věci žalobce L. K., narozeného XY, bytem XY, zastoupeného JUDr. Jaroslavem Tomáškem, LL.M., advokátem se sídlem v Plzni, Kyjevská č. 1228/77, proti žalovanému O. k., se sídlem XY, IČO XY, zastoupenému JUDr. Petrem Ritterem, advokátem se sídlem v Olomouci, Riegrova č. 376/12, o 158.768 Kč s úrokem z prodlení, vedené u Okresního soudu v Olomouci pod sp. zn. 11 C 190/2017, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 28. srpna 2018, č. j. 16 Co 88/2018-127, takto: Dovolání žalobce se zamítá. Odůvodnění: Žalobce se domáhal, aby mu žalovaný zaplatil 158.768 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05% ročně z částek a za dobu, jež uvedl. Žalobu odůvodnil zejména tím, že výpověď z pracovního poměru ze dne 4. 11. 2013, kterou mu dal žalovaný, byla rozsudkem Okresního soud v Olomouci ze dne 10. 2. 2017, sp. zn. 11 C 132/2014, určena za neplatnou. Dopisem ze dne 29. 1. 2014 sdělil žalovanému, že trvá na svém dalším zaměstnání u žalovaného, neboť považuje výpověď ze dne 4. 11. 2013 za neplatnou. V době, kdy byl žalobce odvolán z funkce ředitele XY (dále též jen „XY“), činil podle jeho platového výměru ze dne 31. 3. 2013 platový tarif 32.370 Kč, příplatek za vedení 14.020 Kč a osobní příplatek 19.450 Kč. Za období ode dne 1. 8. 2014 do dne 30. 9. 2014 vzniklo žalobci právo na náhradu platu v celkové výši 156.618 Kč (V rozhodném období 7, 8, 9/2013 mu byl žalovaným zúčtován k výplatě plat celkem 171.099 Kč, odpracoval 380 hodin a průměrný hodinový výdělek tak činil 450,2605 Kč. Protože průměrný počet pracovních hodin připadající na 1 měsíc činí 173,92 hodin, průměrný měsíční výdělek žalovaného činil 78.309 Kč). Podle Kolektivní smlouvy pro rok 2014 uzavřené mezi XY a ZO OSSOO vzniklo dále žalobci právo na příspěvek na závodní stravování z Fondu sociálních potřeb ve výši 25 Kč na každou pracovní směnu a podle Vnitřního předpisu XY č. 1/2013 měl také právo na příspěvek zaměstnavatele na stravování ve výši 25 Kč na každou pracovní směnu. V období ode dne 1. 8. 2014 do dne 30. 9. 2014 bylo celkem 43 dnů, během nichž by žalobce, pokud by nebyl ukončen jeho pracovní poměr, mohl vykonávat práci, a vznikl by mu nárok na příspěvek na stravování ve výši 25 Kč x 2 x 43, tj. 2.150 Kč. Okresní soud v Olomouci rozsudkem ze dne 20. 2. 2018, č. j. 11 C 190/2017-94, žalovanému uložil zaplatit žalobci 158.768 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 78.309 Kč od 1. 10. 2014 do zaplacení, z částky 78.309 Kč od 1. 11. 2014 do zaplacení a z částky 2.150 Kč od 1. 1. 2015 do zaplacení, žalobu, aby byl žalovaný povinen zaplatit žalobci úrok z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 78.309 Kč od 15. 9. 2014 do 30. 9. 2014 a z částky 78.309 Kč od 15. 10. 2014 do 31. 10. 2014, zamítl a rozhodl, že žalovaný je povinen zaplatit žalobci náklady řízení ve výši 77.993 Kč zmocněnci žalobce JUDr. Jaroslavu Tomáškovi, LL.M. Vyšel z toho, že výpověď z pracovního poměru ze dne 4. 11. 2013, kterou dal žalovaný žalobci, byla rozsudkem Okresního soudu v Olomouci ze dne 10. 2. 2017, sp. zn. 11 C 132/2014, ve znění rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 26. 9. 2017, sp. zn. 16 Co 68/2017, který nabyl právní moci dne 31. 10. 2017, určena za neplatnou a že žalobce dopisem ze dne 29. 1. 2014 doručeným žalovanému téhož dne, oznámil žalovanému, že trvá na tom, aby ho žalovaný nadále zaměstnával. Žalobci tak náleží ve smyslu ustanovení § 69 zák. práce náhrada platu ode dne, kdy žalovanému oznámil, že trvá na tom, aby ho žalovaný zaměstnával, do doby, kdy mu zaměstnavatel umožní pokračovat v práci nebo kdy dojde k platnému ukončení pracovního poměr (žalobce se však domáhá zaplacení náhrady platu pouze za měsíce srpen a září 2014). Za rozhodné období pro stanovení náhrady platu považoval ve smyslu § 353 odst. 1 zák. práce 3. čtvrtletí roku 2013, v němž žalobce odpracoval celkem 380 hodin (v 7/2013 – 144 hod., v 8/2013 – 162 hod., v 9/2013 – 72 hod.) a dosáhl hrubé mzdy 171 099 Kč (v 7/2013 – 51.529 Kč, v 8/2013 – 61.352 Kč, v 9/2013 – 58.218 Kč), přičemž pracovní doba byla 40 hodin týdně. „Průměrný počet hodin v měsíci činí 173,92 hodin (40 hodin týdne x koeficient 4,348); 171.099 Kč : 380 hod. = 450,26 Kč x 173,92 hod. = 78 309 Kč, což je průměrný výdělek, x 2 měsíce = 156.618 Kč. Žalobci tak náleží náhrada platu za měsíce 8 a 9/2014 ve výši 156.618 Kč“. V souladu s Kolektivní smlouvou pro rok 2014 a Vnitřním předpisem č. 1/2013 žalovaného náleží žalobci dále příspěvek na stravování za 43 dnů v celkové výši 2.150 Kč. Protože se žalobce domáhá náhrady platu pouze za dobu 2 měsíců, nikoli za dobu delší 6 měsíců, návrhu žalovaného na snížení náhrady platu podle ustanovení § 69 odst. 2 zák. práce o 1 měsíc nelze vyhovět. K odvolání žalovaného Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 28. 8. 2018, č. j. 16 Co 88/2018 -127, rozsudek soudu prvního stupně v odstavci I. výroku (ve vyhovujícím výroku), pokud jím byl žalovaný zavázán zaplatit žalobci částku 65.651 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 63.501 Kč od 1. 11. 2014 do zaplacení, potvrdil, v části, v níž byl žalovaný zavázán zaplatit žalobci částku 32.502 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 17.694 Kč od 1. 10. 2014 do zaplacení a z částky 14.808 Kč od 1. 11. 2014 do zaplacení, jej změnil tak, že žalobu o zaplacení částky 32.502 Kč „s tímto příslušenstvím“ zamítl, v části, v níž byl žalovaný zavázán zaplatit žalobci částku 60.615 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně od 1. 10. 2014 do zaplacení a úrok z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 2.150 Kč od 1. 1. 2015 do zaplacení, a v odstavci III. výroku (ve výroku o náhradě nákladů řízení) jej zrušil a věc v tomto rozsahu vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Souhlasil se soudem prvního stupně v tom, že žalobce má nárok na náhradu platu z důvodu neplatného rozvázání pracovního poměru za období ode dne 1. 8. 2014 do dne 30. 9. 2014. Jelikož žalobci vznikl nárok na náhradu platu ke dni 1. 2. 2014, je pro výpočet náhrady platu rozhodný průměrný výdělek zjištěný za předcházející čtvrté kalendářní čtvrtletí roku 2013, nikoli za třetí kalendářní čtvrtletí roku 2013, jak uvedl soud prvního stupně. Průměrný výdělek soud prvního stupně rovněž nesprávně zjišťoval jako průměrný měsíční výdělek. Poté, co doplnil dokazování mzdovým listem žalobce za rok 2013, zjistil, že žalobce ve čtvrtém kalendářním čtvrtletí roku 2013 odpracoval 184 hodin (říjen 2014 168 hodin, listopad 2014 16 hodin a prosinec 2014 0 hodin) a dosáhl hrubého platu celkem 66.388 Kč (říjen 2014 plat 29.556 Kč, osobní příplatek 17.759 Kč a příplatek za vedení 12.801 Kč, listopad 2014 plat 3.083 Kč, osobní příplatek 1.853 Kč a příplatek za vedení 1.336 Kč a prosinec 2014 0 Kč), což představuje průměrný hodinový výdělek 360,80 Kč. Za srpen 2014 by tak při 21 pracovních dnech a osmihodinové pracovní době náležela žalobci náhrada platu ve výši 60.615 Kč. Uplatnil-li žalobce za srpen 2014 náhradu platu ve výši 78.309 Kč, tak žaloba o zaplacení částky 17.694 Kč (78.309 Kč – 60.615 Kč = 17.694 Kč) s 8,05 % úrokem z prodlení od 1. 10. 2014 do zaplacení není důvodná. Za září 2014 při 22 pracovních dnech a osmihodinové pracovní době náleží žalobci náhrada platu ve výši 63.501 Kč. Uplatnil-li žalobce za září 2014 náhradu platu ve výši 78.309 Kč, tak žaloba o zaplacení částky 14.808 Kč (78.309 Kč – 63.501 Kč = 14.808 Kč) s 8,05% úrokem z prodlení od 1. 11. 2014 do zaplacení není důvodná. V projednávané věci se tedy žalobce domáhal náhrady platu za sedmý a osmý měsíc [o náhradě platu za prvních šest měsíců (únor 2014 až červenec 2014) již bylo pravomocně rozhodnuto v jiném řízení platebním rozkazem Okresního soudu v Olomouci ze dne 28. 3. 2017, č. j. 16 C 50/2017-22], proto nemůže obstát názor soudu prvního stupně o nemožnosti aplikace § 69 odst. 2 zák. práce. Se soudem prvního stupně však souhlasil, že žalobci by náležel podle kolektivní smlouvy pro rok 2014 a vnitřního předpisu č. 1/2013 za dobu, po niž by konal pro žalovaného práci (v případě, že by s ním žalovaný nerozvázal neplatně pracovní poměr, popřípadě ž