Zákon o výkonu trestu odnětí svobody

(1) Porušení stanoveného pořádku nebo kázně při výkonu trestu je kázeňským přestupkem, za nějž může být odsouzenému uložen kázeňský trest.

(2) Kázeňskými tresty jsou:

a) důtka,

b) omezení účasti na zájmové činnosti nebo její zákaz až do 3 měsíců,

c) snížení kapesného až do 3 měsíců,

d) zákaz přijetí balíčku,

e) umístění do uzavřeného oddělení v mimopracovní době až do 30 dnů,

f) celodenní umístění do uzavřeného oddělení až do 20 dnů,

g) umístění do samovazby až do 20 dnů,

h) umístění do zvláštního oddělení.

(3) Při celodenním umístění do uzavřeného oddělení a při umístění do samovazby odsouzený nepracuje, je omezen v účasti na zájmové činnosti a není mu dovoleno číst denní tisk, knihy nebo jiné publikace a nakupovat věci osobní potřeby (§ 14). Umístění do samovazby lze uložit jen odsouzenému zařazenému do druhé nebo třetí nápravné výchovné skupiny. Kázeňský trest celodenního umístění do uzavřeného oddělení, popřípadě umístění do samovazby nelze znovu uložit dříve než po uplynutí alespoň 20 dní od výkonu některého z těchto kázeňských trestů.

(4) Umístění do zvláštního oddělení lze uložit jen odsouzenému, který soustavně nebo závažným způsobem porušuje stanovený pořádek nebo kázeň při výkonu trestu a u něhož mírnější kázeňské tresty nepostačují k nápravě; tento kázeňský trest lze uložit až do 3 měsíců, a jde-li o odsouzeného zařazeného do třetí nápravně výchovné skupiny, až do 6 měsíců. Odsouzení, kteří byli umístěni do zvláštního oddělení, pracují pod zvýšeným dozorem a odděleně od ostatních odsouzených. Při výkonu tohoto kázeňského trestu je odsouzený omezen v účasti na zájmové činnosti a v možnostech nákupu věcí osobní potřeby a je mu sníženo kapesné.

(1) Kázeňský trest lze uložit, jen jsou-li náležitě objasněny okolnosti kázeňského přestupku a prokázána vina odsouzeného. Před uložením kázeňského trestu musí být odsouzenému umožněno, aby se k věci vyjádřil.

(2) Uložený kázeňský trest musí být úměrný závažnosti spáchaného kázeňského přestupku a musí být v souladu se zájmem na nápravě odsouzených. Za kázeňský přestupek lze uložit jen jeden kázeňský trest.

(3) Kázeňský trest nelze uložit, jestliže od spáchání kázeňského přestupku uplynula doba 1 roku.

Odsouzený má právo do 3 dnů podat stížnost proti kázeňskému potrestání. O stížnosti, jež nemá odkladný účinek, rozhoduje s konečnou platností nadřízený toho, kdo kázeňský trest uložil. Stížnost proti druhu a výši kázeňského trestu není přípustná.

Kázeňskou pravomoc nad odsouzenými vykonávají funkcionáři Sboru nápravné výchovy, pokud k tomu byli zmocněni.

(1) Uložením kázeňských trestů se vyřizují též provinění a přestupky. Ustanovení zákona, kterým se upravuje postih provinění a přestupků osob opětovně se dopouštějících výtržnictví, násilností a příživnictví, nejsou dotčena.

(2) Kázeňským potrestáním odsouzeného se nevylučuje jeho trestní stíhání, je-li jeho skutek trestným činem.

Posláním pracovní výchovy odsouzených je zejména vytvářet a upevňovat u nich uvědomělý poměr k práci. Pracovní výchova odsouzených zahrnuje

a) zařazování odsouzených do společensky prospěšné práce a jejich odměňování za práci,

b) vytváření podmínek k tomu, aby odsouzení mohli získat a zvyšovat svou pracovní kvalifikaci, a

c) výchovu k pracovní aktivitě, a to zejména rozvíjením pracovního soutěžení a zlepšovatelského a vynálezcovského hnutí.

(1) Odsouzení jsou v souladu s účelem výkonu trestu zařazováni do práce u hospodářských organizací nebo u nápravně výchovných ústavů, a to s přihlédnutím zejména k jejich zdravotnímu stavu a pracovním schopnostem.

(2) Hospodářské organizace a nápravně výchovné ústavy, u nichž jsou odsouzení zařazeni do práce, jsou povinny vytvářet předpoklady pro řádné plnění pracovních úkolů odsouzených v souladu se zájmem na jejich nápravě. Zejména jsou povinny pečovat o zaškolení odsouzených k výkonu určených prací a o zvyšování jejich pracovní kvalifikace a dbát o bezpečnost a ochranu zdraví při jejich práci.

(3) Zařazení odsouzených do práce u hospodářské organizace se uskuteční na základě smlouvy mezi nápravně výchovným ústavem a hospodářskou organizací; stanoví se v ní zejména podrobnější podmínky, za nichž budou odsouzení pracovat.

(1) Pracovní doba, podmínky pro uložení práce přesčas a pracovní podmínky žen jsou u odsouzených stejné jako u ostatních pracovníků.

(2) Do pracovní doby se nepočítá práce při úklidu a jiná obdobná práce odsouzených potřebná k zajištění běžného provozu nápravně výchovného ústavu. Tyto práce nesmějí však být nařízeny na úkor doby nutné k odpočinku odsouzených.

Odsouzeným se zajišťuje účast na řešení otázek týkajících se bezpečnosti a ochrany zdraví při jejich práci.

(1) Odsouzeným přísluší za práci stejná odměna jako ostatním pracovníkům; nepřísluší jim náhrada pracovní odměny za dobu, po kterou nepracovali.

(2) Z pracovní odměny odsouzeného se provedou srážky jednak k úhradě výživného pro jeho děti, jednak k úhradě nákladů výkonu trestu. Kromě těchto srážek lze z pracovní odměny odsouzeného provádět další srážky, které připouštějí pracovně právní předpisy jako srážky ze mzdy, a to obdobně podle pracovně právních předpisů. Rozsah, popřípadě též pořadí srážek z pracovní odměny odsouzených stanoví ministr spravedlnosti; přitom přihlédne zejména k tomu, aby byl podporován zájem odsouzeného na výsledcích jeho práce, jakož i zájem na zabezpečení výživy jeho dětí.

(3) Je-li však soudem nařízen výkon rozhodnutí srážkami z pracovní odměny odsouzeného, postupuje se podle občanského soudního řádu a předpisů vydaných na jeho základě.

(4) Část pracovní odměny odsouzeného, která zbývá po provedení srážek podle odstavce 2, popřípadě podle odstavce 3, se rozdělí na kapesné a úložné způsobem, který stanoví ministr spravedlnosti. Výše částky, do které lze odsouzenému přiznat kapesné z pracovní odměny, se stanoví pro jednotlivé nápravně výchovné skupiny odlišně.

(5) Z úložného může odsouzený poskytovat příspěvky své rodině a plnit své závazky; rozsah a podmínky stanoví ministr spravedlnosti. Zbytek úložného se odsouzenému vyplatí neprodleně po propuštění z výkonu trestu.

Posláním kulturně výchovné práce je vytvářet u odsouzených uvědomělý vztah ke společnosti, založený na zásadách socialistické morálky a kultury. Je zaměřena především na výchovu odsouzených k zachovávání zákonů a pravidel socialistického soužití, k poctivému poměru k práci, k ochraně a upevňování socialistického vlastnictví, jakož i na celkové zvyšování všeobecného vzdělání odsouzených a jejich kulturní úrovně.

Odsouzeným, u nichž jsou pro to zejména vzhledem k jejich schopnostem, věku a délce trestu předpoklady, se umožňuje, aby získali základní, popřípadě střední nebo úplné střední vzdělání; vyučování se provádí zásadně v mimopracovní době.

Způsobil-li odsouzený svým zaviněním škodu na majetku nápravně výchovného ústavu, která nepřevyšuje částku 100 Kčs, může mu být rozhodnutím náčelníka nápravně výchovného ústavu uložena povinnost k její náhradě.

(1) Odsouzený odpovídá za škodu, kterou způsobil hospodářské organizaci nebo nápravně výchovnému ústavu zaviněným porušením povinnosti při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním, a to obdobně jako ostatní pracovníci.

(2) Byla-li škoda způsobena hospodářské organizaci, projedná výši požadované náhrady hospodářská organizace též s nápravně výchovným ústavem.

Odpovědnost za škodu způsobenou odsouzenými se jinak řídí obecnými předpisy.

Za vzorné chování, poctivý poměr k práci nebo příkladný čin (§ 19 odst. 1) může náčelník nápravně výchovného ústavu přerušit odsouzenému výkon trestu až do 15 dnů, a to i opětovně. Doba přerušení se počítá do výkonu trestu.

(1) Pro naléhavé rodinné důvody může náčelník nápravně výchovného ústavu přerušit odsouzenému výkon trestu až do 15 dnů, a to i opětovně. Doba přerušení se počítá do výkonu trestu.

(2) Je-li třeba odsouzenému neodkladně poskytnout léčebnou péči, kterou nelze zajistit ve zdravotnickém zařízení nápravně výchovného ústavu, může mu náčelník nápravně výchovného ústavu přerušit výkon trestu až do 30 dnů, a to i opětovně. Doba přerušení se počítá do výkonu trestu.

(1) Je-li odsouzený, na němž se vykonává trest, stižen těžkou chorobou, může soud výkon trestu na potřebnou dobu přerušit; soud přeruší výkon trestu vždy, jde-li o těhotnou ženu nebo o ženu krátce po porodu, jestliže by výkonem trestu bylo ohroženo její zdraví nebo zdraví jejího očekávaného nebo novorozeného dítěte.

(2) Je-li obava, že odsouzený uprchne, nebo zneužívá-li povoleného přerušení, soud přerušení výkonu trestu odvolá.

Je-li odsouzený povolán k výkonu základní vojenské služby, přeruší soud výkon trestu, který byl uložen na dobu nepřevyšující 6 měsíců.

Soud může upustit od výkonu zbytku trestu, jestliže odsouzený byl nebo má být vydán do ciziny nebo vyhoštěn. Nedojde-li k vydání do ciziny nebo k vyhoštění, anebo vrátí-li se vydaný nebo vyhoštěný, soud rozhodne, že zbytek trestu se vykoná.

Jestliže odsouzený onemocněl nevyléčitelnou životu nebezpečnou chorobou nebo nevyléčitelnou chorobou duševní, může soud upustit od výkonu zbytku jeho trestu.

(1) Jestliže odsouzený, jemuž byl výkon trestu přerušen podle § 38, ve výkonu základní vojenské služby nespáchal žádný trestný čin a tuto službu řádně konal, upustí soud od výkonu zbytku trestu; jinak rozhodne, že se zbytek trestu vykoná.

(2) Bylo-li od výkonu zbytku trestu upuštěno, pokládá se trest za vykonaný dnem, kdy byl jeho výkon přerušen (§ 38).

Před uplynutím stanovené doby trestu může být odsouzený z výkonu trestu podmíněně propuštěn na svobodu za podmínek stanovených v § 61 až 64 trestního zákona. K tomu si odsouzený vytvoří předpoklady, jestliže ve výkonu trestu vzorným chováním a poctivým poměrem k práci prokáže polepšení, takže lze od něho očekávat, že v budoucnu povede řádný život pracujícího člověka.

(1) O podmíněném propuštění rozhoduje soud podle ustanovení § 331 až 333 trestního řádu.

(2) Oprávnění náčelníka nápravně výchovného ústavu navrhnout podmíněné propuštění odsouzeného je nutno co nejúčinněji využívat k výchovnému působení na odsouzené.

(1) Dozor nad zachováváním zákonnosti v místech, kde se vykonává trest, vykonává prokurátor podle ustanovení zákona o prokuratuře.

(2) Orgány Sboru nápravné výchovy jsou povinny:

a) umožnit prokurátorovi vstup do všech míst, kde se trest vykonává, a mluvit s odsouzenými bez přítomnosti třetí osoby,

b) odeslat prokurátorovi do 24 hodin jemu určenou stížnost nebo žádost odsouzeného,

c) oznamovat prokurátorovi neprodleně události a skutečnosti, které by mohly být na újmu úspěšnému provádění nápravně výchovné činnosti,

d) provádět příkazy prokurátora týkající se zachovávání předpisů o výkonu trestu a na jeho žádost mu podávat potřebná vysvětlení a předkládat mu spisy a jiné písemnosti týkající se výkonu trestu.

Soudy spolupůsobí při provádění nápravně výchovné činnosti, a to zejména rozhodováním v případech v tomto zákoně uvedených. Soudci jsou oprávněni navštěvovat odsouzené v místech, kde se trest vykonává, mluvit s nimi bez přítomnosti třetí osoby a nahlížet do jejich osobních spisů, pracovních výkazů a výkazů o pracovních odměnách; přitom jsou povinni výchovně působit na odsouzené.

Na nápravě odsouzených se podílejí krajské národní výbory tím, že v mezích své působnosti napomáhají nápravně výchovným ústavům k vytváření vhodných podmínek pro úspěšné provádění nápravně výchovné činnosti; za tím účelem vytvářejí si podle potřeby komise, jejichž členové jsou oprávněni vystupovat do všech míst, kde se trest vykonává, a zjišťovat potřebné skutečnosti.

(1) Občanskou kontrolu nad výkonem trestu provádějí komise volené Národním shromážděním a složené z poslanců Národního shromáždění. V nápravně výchovných ústavech na Slovensku provádějí kontrolu v úzké součinnosti se Slovenskou národní radou.

(2) Členové komisí uvedených v odstavci 1 jsou při plnění svých úkolů oprávněni vstupovat do všech míst, kde se trest vykonává, a mluvit s odsouzenými bez přítomnosti třetí osoby.

(1) Na nápravě odsouzených se podílejí též společenské organizace závodu, kde odsouzený pracoval před nástupem trestu, i společenské organizace místa jeho bydliště, a to zejména tím, že během výkonu trestu mohou udržovat s ním písemný i osobní styk, zajímat se o jeho chování ve výkonu trestu a napomáhat při vytváření příznivých podmínek pro jeho budoucí život.

(2) Na nápravě odsouzených se podílejí též společenské organizace závodu, kde odsouzení během výkonu trestu pracují.

(1) Ve spolupráci se společenskými organizacemi pečují národní výbory o vytváření vhodných podmínek pro dovršení nápravy odsouzených po jejich propuštění z výkonu trestu. Jsou propuštěným osobám nápomocny při volbě vhodného pracovního prostředí a i jinak jim usnadňují přechod do života na svobodě.

(2) Národní výbory jsou povinny osobám propuštěným z výkonu trestu zajistit neprodleně pracovní místo, popřípadě i prozatímní ubytování.

(1) Hospodářské organizace nesmějí při přijímání pracovníků činit rozdílu mezi osobami propuštěnými z výkonu trestu a jinými osobami, pokud pro výkon určité funkce není třeba občanské bezúhonnosti.

(2) Hospodářská organizace je povinna na doporučení okresního národního výboru přijmout propuštěnou osobu, má-li pro ni volné pracovní místo.

(3) Hospodářské organizace jsou povinny ve spolupráci se společenskými organizacemi věnovat propuštěným osobám zvýšenou péči a pozornost, a to zejména tím, že je zařazují do vhodných pracovních kolektivů.

Pokud tento oddíl neobsahuje ustanovení zvláštní, užije se na výkon trestu u mladistvých odsouzených ostatních ustanovení tohoto zákona. Mladistvým se rozumí odsouzený, který v době spáchání trestného činu dovršil 15. rok a nepřekročil 18. rok svého věku.

Účelem výkonu trestu u mladistvého je především vychovat ho v řádného pracujícího člověka, a to též se zřetelem k jeho osobním vlastnostem, k jeho rodinné výchově a k prostředí, z něhož pochází. Ve výkonu trestu je nutno řádným pedagogickým vedením zajistit výchovu mladistvého a jeho přípravu na budoucí povolání.

(1) Trest u mladistvých, kteří nepřekročili 18. rok svého věku, se vykoná vždy odděleně od ostatních odsouzených, a to v nápravně výchovných ústavech pro mladistvé. Soud může rozhodnout, že v takových ústavech vykonají trest též mladiství, kteří již překročili 18. rok svého věku.

(2) K prohloubení účinku nápravně výchovné činnosti je při nápravně výchovném ústavu pro mladistvé vždy zřízen poradní sbor (§ 3 odst. 2).

(3) Dovršil-li mladistvý ve výkonu trestu 18. rok svého věku, rozhodne soud, zda mladistvý vykoná zbytek trestu v nápravně výchovném ústavu pro mladistvé, či se přeřadí do nápravně výchovného ústavu pro ostatní odsouzené; při tomto rozhodování se přihlíží zejména k dosaženému stupni nápravy mladistvého a k délce zbytku trestu. V případě přeřazení do nápravně výchovného ústavu pro ostatní odsouzené zároveň soud zpravidla rozhodne, že se mladistvý zařadí do první nápravně výchovné skupiny.

(4) Porušuje-li mladistvý, který překročil 18. rok svého věku, soustavně a závažným způsobem stanovený pořádek nebo kázeň při výkonu trestu v nápravně výchovném ústavu pro mladistvé anebo spáchá-li za výkonu takového trestu trestný čin, může jej soud přeřadit do nápravně výchovného ústavu pro ostatní odsouzené, a to zpravidla do první nápravně výchovné skupiny.

V nápravně výchovných ústavech pro mladistvé nejsou stanoveny nápravně výchovné skupiny a rozsah práv a omezení mladistvých je vymezen jednotně; do nápravně výchovných ústavů pro mladistvé, popřípadě do kolektivů v těchto ústavech, se k prohloubení výchovného vlivu výkonu trestu mladiství rozdělují s přihlédnutím též k jejich povahovým vlastnostem, schopnostem a vývojovým zvláštnostem.

(1) Mladistvý vykonávající trest v nápravně výchovném ústavu pro mladistvé si smí s příslušníky své rodiny dopisovat bez časového omezení.

(2) Rozsah, v němž takový mladistvý smí přijímat návštěvy, se stanoví se zřetelem k zájmu na upevnění vztahů mladistvého k rodině a na posílení výchovného vlivu výkonu trestu.

(1) Kázeňskými tresty u mladistvých vykonávajících trest v nápravně výchovném ústavu pro mladistvé jsou:

a) důtka,

b) omezení účasti na zájmové činnosti nebo její zákaz až do 2 měsíců,

c) umístění do uzavřeného oddělení v mimopracovní době až do 30 dnů,

d) celodenní umístění do uzavřeného oddělení až do 20 dnů,

e) umístění do zvláštního oddělení až do 2 měsíců.

(2) Při celodenním umístění do uzavřeného oddělení je mladistvému dovoleno číst denní tisk, knihy a jiné publikace.

(1) U mladistvých, u nichž jsou pro to zejména vzhledem k délce trestu předpoklady, se zajišťuje příprava na budoucí povolání v učilišti zřízeném při nápravně výchovném ústavu pro mladistvé. V tomto učilišti může mladistvý vstoupit do učebního poměru; ke vzniku učebního poměru není třeba souhlasu zákonného zástupce mladistvého.

(2) Při zařazování mladistvých, kteří dosud nepřekročili 18. rok svého věku, do práce se přihlíží též k zajištění jejich přípravy na budoucí povolání. Pracovní podmínky takových mladistvých ve výkonu trestu jsou stejné jako u ostatních mladistvých pracovníků.

Úkolům nápravně výchovné činnosti, vyplývajícím z účelu výkonu trestu u mladistvých vykonávajících trest v nápravně výchovném ústavu pro mladistvé, je třeba přizpůsobit též formy a metody kulturně výchovné práce s nimi.

Kontrolu nad výkonem trestu v nápravně výchovných ústavech pro mladistvé provádějí též krajské národní výbory; za tím účelem jsou orgány jimi pověřené oprávněny vstupovat do všech míst, kde mladiství vykonávají trest, a zjišťovat potřebné skutečnosti.

Národní výbory a hospodářské organizace ve spolupráci se společenskými organizacemi věnují zvláštní pozornost mladistvým a věkově mladým odsouzeným propuštěným z výkonu trestu. Umožňují jim zejména dokončení přípravy na budoucí povolání, k němuž se připravovali.

(1) Úkoly nápravně výchovné činnosti podle tohoto zákona, jakož i ostrahu a správu v nápravně výchovných ústavech a v ústavech, kde se vykonává vazba, provádí Sbor nápravné výchovy.

(2) Sbor nápravné výchovy je ozbrojený a podle vojenských zásad organizovaný sbor, podřízený ministru spravedlnosti; podrobnosti o jeho organizaci stanoví a předpisy upravující jeho činnost v souladu s jeho posláním vydává ministr spravedlnosti.

(3) Ministr spravedlnosti je přímým nadřízeným všech příslušníků Sboru nápravné výchovy a vykonává nad nimi kázeňskou pravomoc.

(4) Příslušníci Sboru nápravné výchovy jsou povinni řídit se rozkazy ministra spravedlnosti a příslušných velitelů a náčelníků.

(1) Příslušníci Sboru nápravné výchovy se při plnění svých úkolů důsledně řídí ústavou, zákony a ostatními právními předpisy; při veškeré své činnosti, zejména ve svém vystupování a při zákrocích jsou povinni zachovávat požadavky lidské a občanské důstojnosti a dbát dobrého jména a cti příslušníka Sboru.

(2) Základní úlohou Sboru nápravné výchovy je zabezpečovat, aby nápravně výchovná činnost co nejlépe plnila svou společenskou funkci a vytvářela předpoklady pro trvalou nápravu odsouzených a pro jejich normální zařazení do života socialistické společnosti.

(1) Příslušníci Sboru nápravné výchovy jsou oprávněni v zájmu zabezpečení účelu výkonu trestu odnětí svobody a vazby, zejména při zákrocích proti rušitelům stanoveného pořádku a kázně a proti maření služebního úkonu a při odvracení útoku na osobu, nepostačovala-li předchozí výzva či domluva, použít v míře nezbytné k dosažení účelu zákroku obušku, přiložit pouta, popřípadě použít jiných prostředků; podrobnější podmínky a pravidla pro použití obušku, pout a jiných prostředků stanoví ministr spravedlnosti zvláštními předpisy.

(2) Střelné zbraně je příslušník Sboru nápravné výchovy oprávněn použít při výkonu své pravomoci jen výjimečně, a to v těchto případech:

a) aby v případě nutné obrany odvrátil útok vedený proti jeho osobě nebo mu bezprostředně hrozící, anebo útok na život jiné osoby;

b) nelze-li jinak překonat odpor, směřující ke zmaření jeho závažného služebního zákroku;

c) jestliže se nebezpečný pachatel, proti němuž zakročuje, na jeho výzvu nevzdá, nebo se zdráhá opustit svůj úkryt;

d) podle příslušných předpisů, zejména při výkonu strážní a eskortní služby, k zamezení útěku nebezpečného pachatele, jehož nelze jiným způsobem zadržet, nebo k odvrácení nebezpečného útoku, který ohrožuje střežený objekt nebo stanoviště, po marné výzvě, aby od útoku bylo upuštěno.

(3) Při použití střelné zbraně je příslušník Sboru nápravné výchovy povinen dbát nutné opatrnosti, zejména co nejvíce šetřit života osoby, proti níž zákrok směřuje, a dbát, aby nebyl ohrožen život jiných osob.

(4) Dovolí-li to okolnosti případu, je příslušník Sboru nápravné výchovy před použitím střelné zbraně povinen použít prostředků podle ustanovení odstavce 1.

(5) Zakročují-li příslušníci Sboru nápravné výchovy pod jednotným velením a vedením, řídí se rozkazem velitele, který rozhoduje o použití střelné zbraně podle zásad uvedených v odstavcích 2 až 4.

(1) Příslušníci Sboru nápravné výchovy jsou povinni zachovávat mlčenlivost o věcech, o kterých se dozvěděli při výkonu služby nebo v souvislosti s ní a které v obecném zájmu nebo v zájmu zúčastněných osob vyžadují, aby zůstaly utajeny před nepovolanými osobami; ministr spravedlnosti stanoví, kdy příslušník Sboru nápravné výchovy může být této povinnosti zproštěn.

(2) Příslušníci Sboru nápravné výchovy požívají při výkonu své pravomoci zákonné ochrany jako veřejní činitelé. Kdo ruší nebo ztěžuje výkon jejich pravomoci, odpovídá podle zákona.

(3) Příslušníci Sboru nápravné výchovy mají právo bezprostředně pronásledovat osobu prchající z výkonu trestu odnětí svobody nebo z výkonu vazby a činit nutná opatření k jejímu zadržení, zejména jsou oprávněni zjišťovat totožnost podezřelých osob a vykonat prohlídku objektu nebo dopravního prostředku, je-li důvodné podezření, že se v nich prchající osoba zdržuje; v rozsahu tohoto oprávnění mají práva a povinnosti orgánů Sboru národní bezpečnosti.

(1) Příslušníkem Sboru nápravné výchovy se může stát bezúhonný, socialistickému zřízení oddaný československý občan, splňuje-li i ostatní předpoklady pro výkon služby.

(2) Příslušníci Sboru nápravné výchovy vykonají při nastoupení služby služební přísahu. Znění přísahy stanoví ministr spravedlnosti.

(3) Příslušníci Sboru nápravné výchovy musí být pro výkon své služby náležitě vycvičeni a vyškoleni a jsou povinni dále prohlubovat své vzdělání, kvalifikaci a politické i odborné znalosti.

(4) K zabezpečení úspěšného plnění úkolů nápravně výchovné činnosti stanoví ministr spravedlnosti pro každou funkci, vykonávanou ve Sboru nápravné výchovy, příslušné kvalifikační předpoklady.

(5) Ministr spravedlnosti může po dohodě s jinými ministry dočasně pověřit nebo zmocnit jiné orgány plněním úkolů Sboru nápravné výchovy na úseku ostrahy.

(1) Příslušníci Sboru nápravné výchovy podléhají pravomoci vojenských soudů a ustanovením o trestných činech vojenských; jejich hodnosti odpovídají stejným vojenským hodnostem.

(2) Příslušníci Sboru nápravné výchovy, kteří vykonali vojenskou základní službu, jsou po dobu činné služby v tomto sboru osvobozeni od služebních povinností podle branného zákona, které by jinak byli povinni konat.

(3) Na služební poměry příslušníků Sboru nápravné výchovy, na jejich materiální a finanční zabezpečení, na nemocenskou péči a sociální zabezpečení se vztahují dosavadní předpisy; zmocnění upravovat tyto otázky podrobnějšími předpisy svěřená dříve vydanými zákony ministru vnitra, se, pokud jde o Sbor nápravné výchovy, přenášejí na ministra spravedlnosti, který při tom bude dbát, aby úprava služebních poměrů a zabezpečení příslušníků Sboru nápravné výchovy odpovídala společenské funkci sboru a obdobným úpravám v jiných ozbrojených sborech.*)

(1) Postupně uložené dosud zcela nevykonané tresty se považují z hlediska výkonu trestu za trest jediný.

(2) Kde se v tomto zákoně mluví o hospodářské organizaci, rozumí se jí též jiná socialistická organizace.

Odsouzený je povinen nahradit náklady výkonu trestu za dobu, po kterou svým zaviněním způsobil, že tyto náklady nemohly být uhrazeny srážkami z jeho pracovní odměny (§ 29 odst. 2). Rozhodnutí o tom vydá náčelník nápravně výchovného ústavu. Denní sazbu připadající na tyto náklady a další podrobnosti o jejich náhradě stanoví ministr spravedlnosti.

Svěří-li náčelník nápravně výchovného ústavu ostrahu odsouzených členům závodní stráže hospodářské organizace, mají členové závodní stráže, jsou-li zevně označeni, při výkonu této ostrahy práva a povinnosti v rozsahu stanoveném ministrem spravedlnosti.

(1) Ustanovení tohoto zákona se užije též na výkon trestů, jež byly pravomocně uloženy před účinností tohoto zákona. Zařazení odsouzených do diferenciačních skupin provedené před účinností tohoto zákona se považuje za zařazení do odpovídajících jim nápravně výchovných skupin podle tohoto zákona.

(2) Ustanovení oddílu 4 tohoto zákona se přiměřeně užije i na výkon kázeňských trestů uložených před účinností tohoto zákona.

Ustanovení § 32 a 33 o odpovědnosti za škodu se užije též na případy, kdy ke škodě došlo před účinností tohoto zákona, ledaže o náhradě škody již bylo pravomocně rozhodnuto.

Do Sboru nápravné výchovy se převedou příslušníci Sboru národní bezpečnosti zařazení k výkonu služby na úseku činnosti, kterou je pověřen Sbor nápravné výchovy.

(1) Tresty odnětí svobody nepřevyšující 2 léta, uložené vojákům v základní službě, se mohou vykonat též ve vojenských nápravných útvarech.

(2) Předpisy o výkonu trestu prováděného ve vojenských nápravných ústavech vydá ministr národní obrany v dohodě s ministrem vnitra, ministrem spravedlnosti a generálním prokurátorem. Na přerušení výkonu takového trestu, upuštění od výkonu zbytku takového trestu a podmíněné propuštění z výkonu takového trestu se obdobně užije ustanovení oddílů 8 a 9 tohoto zákona.

(3) Porušuje-li odsouzený ve vojenském nápravném útvaru soustavně a závažným způsobem stanovený pořádek nebo kázeň při výkonu trestu anebo spáchá-li za výkonu trestu trestný čin, může soud rozhodnout, že zbytek trestu bude vykonán v nápravně výchovném ústavu; v takovém případě zároveň rozhodne, do které nápravně výchovné skupiny se odsouzený zařadí.

K provádění nápravně výchovné činnosti v nápravně výchovných ústavech vydán ministr spravedlnosti v dohodě s generálním prokurátorem Řád výkonu trestu odnětí svobody v nápravně výchovných ústavech.

Zrušuje se zákon č. 40/1954 Sb., o úpravě důchodů některých odsouzených osob; důchody, které byly podle tohoto zákona nebo dřívějších obdobných předpisů upraveny, nebo na něž nárok zanikl, popřípadě jejichž výplata byla zastavena v důsledku odsouzení podle dřívějších předpisů, mohou národní výbory zvýšit, popřípadě přiznat až do plné zákonné výměry. Jde-li o důchody ze sociálního zabezpečení vojáků z povolání a příslušníků bezpečnostních sborů, vykonávají působnost národních výborů uvedenou v předchozí větě orgány ministerstev národní obrany a vnitra.

Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. srpna 1965.

Zákon č. 173/1968 Sb., jímž se mění a doplňuje zákon č. 59/1965 Sb., o výkonu trestu odnětí svobody, nabyl účinnosti dnem 1. ledna 1969.

Dr. Dubček v. r.

*) Ve smyslu čl. 9 a čl. 144 odst. 2 ústavního zákona č. 143/1968 Sb., o československé federaci, vykonávají občanskou kontrolu nad výkonem trestu v rámci své působnosti obě národní rady svými orgány.

*) Jde o zmocnění, obsažené v těchto zákonech:

zák. č. 88/1952 Sb., o materiálním zabezpečení příslušníků ozbrojených sil,

zák. č. 76/1959 Sb., o některých služebních poměrech vojáků,

zák. č. 101/1964 Sb., o sociálním zabezpečení,

zákoník práce č. 65/1965 Sb.,

zák. č. 20/1966 Sb., o péči o zdraví lidu,

vyhl. č. 46/1966 Sb., o opatřeních proti přenosným nemocem.