Stručně: Paragraf 19 zákona 86/1950 stanoví, že soud při rozhodování o výši trestu zohledňuje nebezpečnost činu pro společnost a osobu pachatele, přičemž nemůže dvakrát zohlednit stejnou okolnost.
§ 19 Výměra trestu.
(1) Při výměře trestu přihlédne soud k stupni nebezpečnosti činu pro společnost, zejména s hlediska způsobu provedení trestného činu, jeho následků, míry zavinění, osoby pachatele, možnosti jeho nápravy a okolností přitěžujících i polehčujících.
(2) K okolnosti, která je zákonným znakem trestného činu, nelze při vyměřování trestu přihlížet jako k okolnosti přitěžující nebo polehčující.
Paragraf 19 zákona 86/1950 stanoví, že soud při rozhodování o výši trestu zohledňuje nebezpečnost činu pro společnost a osobu pachatele, přičemž nemůže dvakrát zohlednit stejnou okolnost.
Co to znamená v praxi
Soudce musí při určování trestu vzít v úvahu, jak závažný byl spáchaný trestný čin, například jak byl proveden, jaké měl následky a jak moc za něj pachatel mohl.
Dále se posuzuje osoba pachatele, jeho možnost nápravy a zda existují okolnosti, které by trest zmírnily (polehčující) nebo naopak přitížily (přitěžující).
Pokud je nějaká okolnost už součástí definice trestného činu (např. krádež je vždy s úmyslem si věc přivlastnit), nemůže být tato okolnost znovu použita jako přitěžující nebo polehčující faktor při stanovení výše trestu.
Na co si dát pozor
Soudce má poměrně širokou diskreci při posuzování jednotlivých faktorů ovlivňujících výši trestu.
Je důležité rozlišovat mezi zákonnými znaky trestného činu a okolnostmi, které ovlivňují výši trestu.