Zákon o stavebním řádu

(1) Náhradu za vyvlastnění poskytne osoba, v jejíž prospěch bylo vyvlastnění provedeno.

(2) Je-li předmětem vyvlastnění osobní majetek nebo zemědělský pozemek, může stavební úřad přiznat vyvlastněnému na jeho žádost nebo na návrh vyvlastnitele náhradu v jiném vhodném nemovitém majetku nebo ve stavebních prostředcích.

(1) O vyvlastnění a o náhradě za vyvlastnění rozhoduje stavební úřad.

(2) Neprokáže-li vyvlastňovaný vyvlastniteli, že třetí osoby, kterým náleží práva podle zápisu v pozemkové knize nebo podle jiných dokladů předložených v řízení o vyvlastnění, a orgány příslušné k vybírání státních příjmů souhlasí s vyplacením náhrady vyvlastňovanému, složí vyvlastnitel náhradu u soudu, v jehož obvodu nemovitost leží. Soud rozvrhne složenou částku podle předpisů o rozvrhu podstaty v exekučním řízení.

(1) Nezačal-li vyvlastnitel nebo jeho právní nástupce užívat vyvlastněné nemovitosti nebo práv k ní k účelu, pro který bylo vyvlastnění provedeno, ve stanovené lhůtě, nejdéle však do dvou let od vydání rozhodnutí o vyvlastnění, může být na žádost vyvlastněného nebo jeho právního nástupce rozhodnutí o vyvlastnění zcela nebo částečně zrušeno. Žádost je třeba podat nejpozději do tří měsíců po uplynutí uvedených lhůt. O žádosti rozhodne orgán, který vydal v prvé stolici rozhodnutí o vyvlastnění.

(2) Bylo-li rozhodnutí o vyvlastnění zcela nebo částečně zrušeno, má vyvlastnitel nárok na vrácení poskytnuté náhrady nebo její poměrné části i s jejími užitky a vyvlastněný nárok na náhradu vzniklé škody.

(3) O nároku na vrácení poskytnuté náhrady s jejími užitky a o nároku na náhradu vzniklé škody a o její výši rozhoduje soud podle obecných předpisů.

Vyžaduje-li to uskutečnění úkolů státního plánu rozvoje národního hospodářství, může stavební úřad rozhodnout, že na nemovitosti mohou být prováděny před jejím vyvlastněním nezbytné přípravné práce, zároveň stanoví jejich rozsah. O náhradě za předběžné užívání nemovitosti a o náhradě vzniklé škody platí obdobně ustanovení platná pro vyvlastnění.

(1) Vojenská správa může označit území důležitá z hlediska obrany státu, v nichž lze vydat rozhodnutí o přípustnosti stavby jen v dohodě s vojenskou správou. Vojenská správa může také svůj souhlas vázat na splnění zvláštních podmínek pro provedení a užívání staveb.

(2) Vojenská správa může též uplatňovat zvláštní požadavky na stavební úpravy u staveb již zřízených nebo si u nich vyhradit předchozí souhlas ke stavebním úpravám; náklad na úpravy provedené na zvláštní požadavek vojenské správy hradí tato správa.

(1) U staveb prováděných k účelům obrany státu, u staveb bytových na uzavřeném území vyhrazeném pro ozbrojené síly, u staveb bytových budovaných uvnitř uzavřených objektů a zařízení ozbrojených sil nebo u jiných staveb důležitých pro zvláštní státní zájem, může ministr předseda Státního výboru pro výstavbu v dohodě s ministrem národní obrany nebo s ministrem vnitra přenést pravomoc stavebních úřadů na orgány ministerstva národní obrany nebo ministerstva vnitra.

(2) Ve zvláštních případech může ministr předseda Státního výboru pro výstavbu v dohodě s příslušným ministrem přenést pravomoc stavebního úřadu na výkonný orgán krajského národního výboru.

(1) Ustanovení předpisů o spojích, o vodním hospodářství, o opatřeních k neškodnému svádění horských vod, o drahách a o letectví, upravující povolování, provádění, údržbu a užívání staveb, zůstávají nedotčena; rozhodnutí o přípustnosti stavby lze však vydat jen se souhlasem stavebního úřadu (§ 9).

(2) Působnost stavebních úřadů se nevztahuje na důlní díla, důlní stavby pod povrchem a stavby v uhelných lomech a skrývkách.

(1) Jestliže řízení a rozhodování podle tohoto zákona se týká stavebních památek nebo jejich prostředí anebo chráněných částí přírody, rozhodne stavební úřad nebo učiní opatření jen se souhlasem příslušného orgánu státní památkové péče nebo státní ochrany přírody. Souhlas může být vázán na splnění podmínek odpovídajících předpisům o státní památkové péči a o státní ochraně přírody.

(2) Nedotčena zůstávají ustanovení zvláštních předpisů, podle nichž jsou stavební úřady povinny postupovat při stavebním řízení v součinnosti s jinými orgány.

Informační, reklamní a podobná zařízení lze umísťovat na místech viditelných z veřejných prostorů jen s povolením stavebního úřadu.

(1) Při plnění úkolů vyplývajících z tohoto zákona jsou osoby, které se vykáží povolením stavebního úřadu, oprávněny vstupovat do staveb, popřípadě na staveniště a na pozemky a provádět obhlídky terénu, měření, průzkumy a dohled. Ustanovení zvláštních předpisů, podle nichž je vstup vázán ještě zvláštním povolením, zůstávají nedotčena.

(2) Osoby oprávněné podle odstavce 1 jsou povinny dbát toho, aby jejich pracemi nevznikly škody, jimž lze zabránit, a jsou také povinny mlčenlivostí vůči nepovolaným osobám o skutečnostech, o nichž se při své práci dověděly. Náhradu za škodu vzniklou činností těchto osob poskytuje orgán, který je vyslal. Nedojde-li k dohodě o výši škody, rozhodne o ní stavební úřad.

S výjimkou ustanovení o vyvlastňování (oddíl V) vztahují se ustanovení tohoto zákona o vlastníku také na uživatele stavby, jemuž byla stavba přikázána do užívání podle vládního nařízení č. 50/1955 Sb., o některých opatřeních k zajištění zemědělské výroby.

U staveb, které byly provedeny bez potřebného živnostenskoprávního povolení před počátkem účinnosti tohoto zákona, je toto povolení nahrazeno povolením k jejich uvedení do trvalého provozu (užívání).

(1) Ministr předseda Státního výboru pro výstavbu v dohodě se zúčastněnými ministry vydá prováděcí předpisy k tomuto zákonu, v nichž také stanoví rozsah dokumentace předkládané stavebním úřadům pro jejich rozhodování a není-li způsob dokumentace upraven zvláštními předpisy, určí zároveň její způsob.

(2) Ministr předseda Státního výboru pro výstavbu se zmocňuje, aby v dohodě se zúčastněnými ministry

a) vydal obecné stavebně technické předpisy pro výstavbu, pokud ji neupraví technické normy;

b) stanovil výši náhrady za vyvlastnění nemovitostí a práv a za předběžné užívání nemovitostí, popřípadě zásady pro její určení stavebním úřadem; platnost těchto předpisů může v dohodě se zúčastněnými ministry rozšířit na vyvlastnění podle zvláštních předpisů;

c) stanovil odchylky od ustanovení tohoto zákona pro některé stavby a odchylky od obecných předpisů o řízení ve věcech správních potřebné pro účely tohoto zákona.

(1) Zrušují se ustanovení:

a) §§ 9 až 14, 20, 23, 26 až 29 zákona č. 280/1949 Sb., o územním plánování a výstavbě obcí,

b) §§ 9, 16 až 32, 40 až 46 a 50 až 53 vládního nařízení č. 93/1950 Sb., o výstavbě obcí,

c) §§ 25 až 35 patentu č. 227/1859 ř. z., kterým se vydává živnostenský řád,

d) §§ 40 až 50 živnostenského zákona č. 259/1924 Sb.,

a všechny předpisy podle nich vydané. Předpisy vydané podle § 13 odst. 2 zákona č. 280/1949 Sb., o územním plánování a výstavbě obcí, kterými byly určeny některé místní národní výbory jako stavební úřady prvé stolice, zůstávají však v platnosti do doby, než budou změněny opatřeními rad krajských národních výborů podle § 9 odst. 2 písm. a) tohoto zákona.

(2) Do vydání prováděcích předpisů podle § 31 lze postupovat podle dosavadních prováděcích předpisů, pokud neodporují tomuto zákonu.

(3) Pokud se právní předpisy vydané před počátkem účinnosti tohoto zákona dovolávají předpisů zrušených podle odstavce 1, rozumí se jimi ustanovení tohoto zákona a předpisů podle něho vydaných.

Tento zákon nabývá účinnosti ode dne 1. ledna 1959; provede jej ministr předseda Státního výboru pro výstavbu v dohodě se zúčastněnými členy vlády.

Novotný v. r.

Fierlinger v. r.

Široký v. r.

Dr. Šlechta v. r.