Zákon občanský zákoník · 89/2012 Sb. · § 1961 · Občanské právo
Stručně: Paragraf stanoví, že pokud se strany nedohodnou, zda je čas plnění určen ve prospěch obou stran, nebo jen jedné z nich, platí, že je určen ve prospěch obou stran, ledaže to povaha plnění vylučuje.
§ 1961
Neujednají-li si strany, zda je čas plnění určen v prospěch jich obou, nebo jen jedné z nich, platí, že je určen v prospěch obou stran. To neplatí, vylučuje-li to povaha plnění.
Paragraf stanoví, že pokud se strany nedohodnou, zda je čas plnění určen ve prospěch obou stran, nebo jen jedné z nich, platí, že je určen ve prospěch obou stran, ledaže to povaha plnění vylučuje.
Co to znamená v praxi
Pokud se strany výslovně nedohodnou jinak, předpokládá se, že čas plnění je stanoven tak, aby vyhovoval jak věřiteli, tak dlužníkovi.
Dlužník tedy nemůže plnit dříve, než je dohodnuto, a věřitel nemůže požadovat plnění dříve, než je dohodnuto (viz § 1962 odst. 1).
Tento předpoklad platí, pokud povaha plnění neumožňuje jiný výklad (např. u plnění, které ze své podstaty musí být splněno okamžitě nebo v určitý přesný moment).
Na co si dát pozor
Pokud si strany přejí, aby čas plnění byl určen pouze ve prospěch jedné z nich (např. aby dlužník mohl plnit dříve, nebo věřitel požadovat plnění dříve), musí si to výslovně ujednat ve smlouvě.
V opačném případě se automaticky uplatní pravidlo, že čas plnění je ve prospěch obou stran, což omezuje flexibilitu obou stran ohledně předčasného plnění či požadování plnění.
Hlídat změny § 1961 – pošleme e-mail, když se paragraf novelizuje.