§ 2965 občanský zákoník – Náhrada za bezplatnou práci poškozeného
Zákon občanský zákoník · 89/2012 Sb. · účinné od 1. 7. 2018 · Občanské právo · neoficiální nadpis
Stručně: Paragraf 2965 občanského zákoníku stanoví, že pokud poškozený bezplatně pracoval pro někoho jiného v jeho domácnosti nebo podniku a v důsledku škody nemůže tyto práce dále vykonávat, musí škůdce nahradit této jiné osobě ušlý prospěch formou peněžitého důchodu. (§ 2965 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, znění účinné od 1. 7. 2018)
Klíčová fakta
- Týká se: poškozený
- Judikatura: na § 2965 odkazují 2 soudní rozhodnutí (NS, ÚS, NSS)
- Účinnost: znění účinné nejméně od
- Zdroj: e-Sbírka, 89/2012 Sb.
Konal-li poškozený bezplatně práce pro jiného v jeho domácnosti nebo závodu, nahradí škůdce této jiné osobě peněžitým důchodem, oč přišla.
Srozumitelný výklad
Co to znamená v praxi
- Pokud například někdo pravidelně a bezplatně pomáhal sousedovi s údržbou zahrady a v důsledku zranění způsobeného třetí osobou již nemůže tuto pomoc poskytovat, může soused požadovat po škůdci náhradu.
- Náhrada se poskytuje ve formě peněžitého důchodu, což znamená pravidelné platby, nikoli jednorázovou částku.
- Tento paragraf se týká situací, kdy poškozený nepracoval pro jiného na základě pracovní smlouvy nebo jiné placené dohody, ale poskytoval práci bezplatně.
- Nárok na náhradu má osoba, pro kterou poškozený bezplatně pracoval, nikoli sám poškozený.
Na co si dát pozor
- Je nutné prokázat, že poškozený skutečně bezplatně konal práce pro jinou osobu a že v důsledku škody tyto práce nemůže dále vykonávat.
- Výše peněžitého důchodu by měla odpovídat tomu, oč tato jiná osoba v důsledku ztráty bezplatné práce přišla.
Generováno z textu ustanovení, orientační – nenahrazuje radu advokáta.
Judikatura k § 2965
Jak soudy aplikují § 2965
Práva na odčinění újmy způsobené zásahem do fyzické a morální integrity osobnosti podléhají promlčení (§ 612 ve spojení s § 2965 o. z.). Ustanovení § 619 odst. 2 o. z. obsahuje dva alternativně stanovené předpoklady začátku běhu obecné promlčecí lhůty z hlediska vědomosti oprávněného o rozhodných skutečnostech, a sice vědomost empirickou (skutečnou, prokazatelnou) a normativní (právně konstruovanou, objektivizovanou).