4 Ads 72/2013 — Nejvyšší správní soud

36 A 3/2025- 71 - text 10 36 A 3/2025 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Praze rozhodl soudkyní Johanou Jandusovou ve věci žalobkyně: nezletilá A. V., narozená X státní příslušnost Běloruská republika bytem X zastoupená zákonnou zástupkyní A. V. bytem X proti žalované: Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců sídlem náměstí Hrdinů 1634/3, 140 21 Praha 4 v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 12. 11. 2024, č. j. MV-155810-4/SO-2024, takto: I. V řízení se pokračuje. II. Rozhodnutí žalované ze dne 12. 11. 2024, č. j. MV-155810-4/SO-2024, se ruší a věc se vrací žalované k dalšímu řízení. III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 4 000 Kč, a to do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku. Odůvodnění: Vymezení věci a obsah napadeného rozhodnutí 1. Žalobkyně se žalobou podle § 65 a násl. zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále „s. ř. s.“), domáhá zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí žalované (dále „napadené rozhodnutí“), kterým bylo zamítnuto odvolání žalobkyně proti usnesení Ministerstva vnitra (dále „správní orgán I. stupně“) ze dne 21. 3. 2024, č. j. OAM-4253-6/DP-2024 (dále „prvostupňové rozhodnutí“). Prvostupňovým rozhodnutím bylo podle § 169r odst. 1 písm. d) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců, ve znění pozdějších předpisů (dále „zákon o pobytu cizinců“), zastaveno řízení o žádosti žalobkyně o prodloužení doby platnosti povolení k dlouhodobému pobytu na území České republiky za účelem společného soužití rodiny na území, neboť žalobkyně podala žádost v době, kdy k tomu nebyla oprávněna. 2. V odůvodnění napadeného rozhodnutí žalovaná konstatovala, že zákonná zástupkyně (matka) žalobkyně spolu s žádostí neuvedla takové důvody na její vůli nezávislé, které by ji opravňovaly k podání žádosti o prodloužení dlouhodobého pobytu po zákonem stanovené lhůtě. Předloženou lékařskou zprávu ze dne 13. 2. 2024, ze které vyplývá, že matka žalobkyně byla od 18. 1. 2024 trpěla akutní bronchitidou a bolestmi hlavy, vyhodnotila jako irrelevantní pro posouzení včasnosti podání žádosti žalobkyně, neboť matka žalobkyně není nositelem oprávnění ke sloučení rodiny. Tím je otec žalobkyně, který mohl jakožto její druhý zákonný zástupce žádost za žalobkyni podat. Žalovaná poukázala i na to, že otec prostřednictvím pošty podal žádost ve věci prodloužení doby platnosti svého povolení k dlouhodobému pobytu (zaměstnanecké karty) - o které bylo pravomocně kladně rozhodnuto dne 6. 3. 2024 - ale již nepodal žádost za svou dceru, přestože měl předchozí pobytové oprávnění vydané taktéž s platností do 21. 1. 2024. Žalovaná zároveň ze správního spisu ověřila, že otec žalobkyně pobývá na stejné adrese jako žalobkyně. 3. K námitce, že správní orgán je při svém rozhodování povinen dbát přiměřenosti zvoleného řešení k okolnostem případu, žalovaná uvedla, že za situace, kdy předmětná žádost žalobce byla podána opožděně, nemohl správní orgán I. stupně postupovat jinak, než že řízení o takové žádosti zastavil. Dle žalované z judikatury správních soudů vyplývá závěr, že v případě zjevně nepřípustné žádosti není prostor pro správní uvážení. Shrnutí obsahu žaloby 4. V žalobě se podává, že žalobkyně na území ČR pobývá na základě povolení k dlouhodobému pobytu za účelem sloučení rodiny, které jí bylo naposledy prodlouženo s platností do 21. 1. 2024. Žalobkyně je nezletilé dítě, na území ČR pobývá již od roku 2020 a aktuálně je žákyní třetí třídy X. Otec žalobkyně má na území ČR povolen dlouhodobý pobyt, resp. je držitelem platné zaměstnanecké karty. 5. Žalobkyně žalované primárně vytýká, že nesprávně vyložila ustanovení § 47 odst. 3 zákona o pobytu cizinců, když dospěla k závěru, že důvody uvedené zákonnou zástupkyní žalobkyně nelze chápat jako důvody na vůli cizince nezávislé, které by ji opravňovaly k podání žádosti o prodloužení dlouhodobého pobytu po zákonem stanovené lhůtě. Žalobkyně ve správním řízení argumentovala tím, že s ohledem na její věk museli předmětnou žádost o prodloužení dlouhodobého pobytu jménem žalobkyně podat její zákonní zástupci. Matka žalobkyně přitom podala tuto žádost po zákonné lhůtě pouze z toho důvodu, že byla nemocná, což matka žalobkyně v řízení před správním orgánem I. stupně doložila lékařskou zprávou, a to včetně skutečnosti, že žádost byla podána do pěti pracovních dnů poté, co zmiňované důvody, pro které matka žalobkyně nebyla schopná žádost podat včas, pominuly. Žalobkyně v této souvislosti odkázala na rozsudek Nejvyššího správního soudu (dále „NSS“) ze dne 27. 6. 2014, č.j. 4 Azs 62/2004-31, ve kterém NSS konstatoval, že nemoc cizince, resp. dočasná pracovní neschopnost z důvodu nemoci, může přestavovat důvod nezávislý na vůli cizince, který mu brání podat žádost o prodloužení povolení k pobytu v řádné lhůtě. 6. Žalobkyně dále v žalobě namítá, že žalovaná se nezabývala možným dopadem napadeného rozhodnutí do soukromého a rodinného života žalobkyně. Dle judikatury Ústavního soudu je přitom správní orgán při svém rozhodování povinen dbát přiměřenosti zvoleného řešení k okolnostem případu, přičemž zasahování státu musí respektovat přiměřenou (spravedlivou) rovnováhu mezi požadavkem obecného zájmu společnosti a požadavkem na ochranu základních práv jednotlivce. Nutnost posouzení přiměřenosti zvoleného řešení spočívajícího v zastavení správního řízení oproti důvodům, které k zastavení řízení vedly, zdůraznil i NSS v rozsudku č.j. 7 As 142/2011-68. Napadené rozhodnutí přitom dle žalobkyně nepřiměřeně zasahuje do jejích základních práv, a to konkrétně do rodinného života žalobkyně a dále též do práva žalobkyně na vzdělání. Žalobkyně přitom splňuje veškeré podmínky pro prodloužení dlouhodobého pobytu, na území ČR vede spořádaný život, je integrována do českého prostředí a plní zde povinnou základní docházku, která je podmíněna právě platným povolením k pobytu na území ČR. K tvrzenému zásahu do práva na vzdělání žalobkyně dále argumentuje tím, že dle judikatury Evropského soudu pro lidská práva není právo na vzdělání a rovný přístup k němu omezeno pouze na státní občany, nicméně musí být garantováno všem osobám legálně pobývajícím na území smluvní strany Evropské úmluvy o lidských právech (dále Úmluva). Pokud chce tedy stát omezit přístup ke vzdělání pro „neobčany“, musí tento svůj postup ospravedlnit naléhavými důvody veřejného zájmu. Takový naléhavý důvod veřejného zájmu nicméně dle žalobkyně nebyl v posuzovaném případě prokázán. Vyjádření žalované 7. Žalovaná navrhla, aby soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. Žalovaná trvá na zákonnosti a správnosti napadeného rozhodnutí a odmítá námitky uvedené v žalobě jako nedůvodné, přičemž v podrobnostech odkazuje na obsah napadeného rozhodnutí. 8. K první žalobní námitce žalovaná konstatovala, že ve správním řízení nebylo prokázáno, proč nemohl za situace, kdy matka žalobkyně byla nemocná, podat předmětnou žádost o prodloužení dlouhodobého pobytu jménem žalobkyně její otec, který je rovněž jejím zákonným zástupcem a který je zároveň nositelem oprávnění ke sloučení rodiny. Ze spisového materiálu a dále z údajů z Cizineckého informačního systému vyplývá, že otec pobývá na stejné adrese jako žalobkyně. Je proto s podivem, že otec podal prostřednictvím poštovní přepravy svou žádost o prodloužení doby platnosti povolení k dlouhodobému pobytu formou zaměstnanecké karty v zákonné lhůtě (o které bylo pravomocně kladně rozhodnuto dne 6. 3. 2024), ale již nepodal žádost své dcery. Přitom měl předchozí pobytové oprávnění vydané taktéž do 21. 1. 2024, tedy na stejnou dobu jako žalobkyně. S ohledem na uvedené má žalovaná za to, že usnesení ze dne 21. 3. 2024, č. j. OAM-4253-6/DP-2024, nelze posoudit jako nepřiměřené. 9. K žalobní námitce, podle které měl správní orgán I. stupně posuzovat přiměřenost usnesení o zastavení řízení, žalovaná dále odkázala na ustálenou judikaturu NSS, podle které zkoumání přiměřenosti dopadů rozhodnutí do soukromého a rodinného života cizince ve smyslu § 174a zákona o pobytu cizinců nepřichází v posuzovaném případě v úvahu, jelikož zastavení řízení je rozhodnutím procesní povahy a o žádosti není meritorně rozhodováno; aplikace § 169r odst. 1 písm. d) zákona o pobytu cizinců dle žalované posouzení přiměřenosti dopadů rozhodnutí nepředpokládá. Nadto žalovaná rozporuje žalobou tvrzený zásah do soukromého či rodinného života žalobkyně ve smyslu článku 8 Úmluvy, a to odkazem na rozsudek NSS ze dne 28. 11. 2008, č. j. 5 Azs 46/200871, podle kterého může být zásahem do soukromého a rodinného života zpravidla pouze dlouhodobý zákaz pobytu. Napadeným rozhodnutím, resp. prvostupňovým rozhodnutím nicméně nebylo žalobkyni znemožněno do budoucna na území ČR pobývat a nadále zde realizovat svůj soukromý život. V této souvislosti žalovaná připomíná, že Úmluva připouští zásah do tohoto práva, děje-li se tak v souladu se zákonem a v oblastech zájmů chráněných státem. Ze spisového materiálu přitom dle žalované nevyplývá žádná konkrétní okolnost, z níž by bylo zřejmé, že žalobkyni bude znemožněn jej