27 Cdo 1977/2023 — Nejvyšší soud

27 Cdo 1977/2023 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:16. 4. 2025 Spisová značka:27 Cdo 1977/2023 ECLI:ECLI:CZ:NS:2025:27.CDO.1977.2023.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Smluvní zastoupení (o. z.) Plná moc Odvolání Dotčené předpisy:§ 448 odst. 1 o. z. § 436 odst. 1 o. z. § 205a písm. c) o. s. ř. Kategorie rozhodnutí:B Zveřejněno na webu:19. 5. 2025 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 27 Cdo 1977/2023-180 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Petra Šuka a soudců JUDr. Filipa Cilečka a JUDr. Marka Doležala v právní věci žalobce M. H., zastoupeného Mgr. Barborou Velázquezovou, advokátkou, se sídlem v Praze 2, Na Kozačce 1212/4, PSČ 120 00, proti žalovanému J. H., o zaplacení 770.000 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 7 pod sp. zn. 18 C 83/2021, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 24. 11. 2022, č. j. 53 Co 306/2022-100, takto: Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 24. 11. 2022, č. j. 53 Co 306/2022-100, se ruší a věc se vrací odvolacímu soudu k dalšímu řízení. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení [1] Žalobou doručenou soudu prvního stupně dne 1. 9. 2021 se H. H. (dále též jen „původní žalobkyně“) domáhala zaplacení 770.000 Kč s příslušenstvím, neboť žalovaný si tuto částku dne 18. 4. 2019 neoprávněně převedl z jejího bankovního účtu na svůj bankovní účet. [2] Obvodní soud pro Prahu 7 rozsudkem ze dne 25. 3. 2022, č. j. 18 ,C 83/2021-71, žalobu zamítl (výrok I.) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II.). [3] Soud prvního stupně vyšel z toho, že: 1) Dne 27. 1. 2015 udělila původní žalobkyně žalovanému plnou moc, aby ji zastupoval při všech právních jednáních, a to bez časového omezení. 2) Dne 1. 10. 2018 sepsala původní žalobkyně listinu, podle níž věnuje žalovanému za jeho dlouhodobě poskytovanou obětavou péči 770.000 Kč a žalovaný si může tuto částku kdykoliv převést z jejího účtu u České spořitelny, a. s., na svůj účet. 3) Dne 9. 11. 2018 byla původní žalobkyně bez svého souhlasu hospitalizována v Psychiatrické nemocnici XY. 4) Podle vyšetření provedeného znalcem dne 1. 3. 2019 trpěla původní žalobkyně závažnou duševní poruchou dlouhodobého charakteru, jež jí znemožňovala právně jednat. 5) Dne 18. 4. 2019 žalovaný převedl 770.000 Kč z bankovního účtu původní žalobkyně na svůj bankovní účet. 6) Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 3. 3. 2020, č. j. 0 Nc 23002/2019-123, 18 P a Nc 25/2019, 18 P a Nc 26/2019, jenž nabyl právní moci dne 21. 4. 2020, byla původní žalobkyně omezena ve svéprávnosti tak, že není způsobilá k žádnému právnímu jednání, vyjma právních jednání v běžných záležitostech každodenního života. Hmotněprávním opatrovníkem jí byla ustanovena Městská část XY. [4] Na takto ustaveném základu soud prvního stupně uzavřel, že: 1) Původní žalobkyně udělila žalovanému generální plnou moc bez časového omezení. 2) Zástupčí oprávnění žalovaného nezaniklo tím, že se u původní žalobkyně posléze rozvinula duševní porucha ve výše popsaném rozsahu [§ 448 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále též jen „o. z“), a contrario]; zmocnění mohlo zaniknout nejdříve až odvoláním učiněným ustanoveným opatrovníkem. 3) Prohlášení ze dne 1. 10. 2018 je darovací smlouvou (§ 2055 odst. 1 o. z.). Z provedených důkazů se nepodává, že by původní žalobkyně nebyla v rozhodné době způsobilá k jejímu uzavření (což ostatně ani sama netvrdila). 4) Při převodu částky 770.000 Kč žalovaný nejednal ve střetu zájmů, jehož by bylo možné se dovolat postupem podle § 437 odst. 2 o. z. [5] Městský soud v Praze ve výroku označeným rozsudkem k odvolání původní žalobkyně rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdil (první výrok) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (druhý výrok). [6] Odvolací soud považoval za správné jak skutkové, tak i (s níže uvedenou výjimkou) právní závěry soudu prvního stupně. [7] Soud prvního stupně nepochybil, nepředestřel-li účastníkům řízení svůj právní názor (totiž že původní žalobkyně uzavřela se žalovaným darovací smlouvu). Námitky původní žalobkyně, podle kterých listinu ze dne 1. 10. 2018 (již soudu sama předložila) nesepsala ani nepodepsala a nebyla ani k uvedenému dni způsobilá uzavřít darovací smlouvu na částku 770.000 Kč, odvolací soud považoval za uplatněné v rozporu s § 205a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“). [8] Oproti soudu prvního stupně odvolací soud dovodil, že mezi účastníky řízení nebyla uzavřena darovací smlouva ani smlouva o bezúplatném postoupení pohledávky původní žalobkyně vůči bance. Jakkoliv taková smlouva nemusí mít písemnou formu, na listině ze dne 1. 10. 2018 je projev vůle toliko jedné strany (původní žalobkyně). Projev vůle žalovaného absentuje. I pokud by odvolací soud posoudil následné jednání žalovaného (příkaz k převodu peněz z bankovního účtu původní žalobkyně na bankovní účet žalovaného) jako konkludentní akceptaci návrhu původní žalobkyně, došlo by k uzavření smlouvy až v době, kdy k tomu původní žalobkyně již nebyla způsobilá. Taková smlouva by tudíž nebyla platná. [9] Nicméně, žaloba není podle odvolacího soudu důvodná již proto, že žalovanému svědčilo zástupčí oprávnění plynoucí z udělené plné moci. Skutečnost, že původní žalobkyně byla následně (po udělení plné moci) omezena ve svéprávnosti, nemá vliv na trvání zmocnění (§ 448 o. z. a contrario). Jednal-li žalovaný v souladu s uděleným zmocněním, jakož i v souladu s vůlí původní žalobkyně vyjádřenou v listině ze dne 1. 10. 2018, není zde ani střet zájmů, jenž by žalovanému bránil v zastoupení původní žalobkyně. II. Dovolání a vyjádření k němu [10] Proti rozsudku odvolacího soudu podala původní žalobkyně dovolání, jehož přípustnost opírá o § 237 o. s. ř., majíc za to, že rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky výkladu a aplikace § 205a a § 118a o. s. ř., otázky, zda rozpor mezi zájmy původní žalobkyně a žalovaného bránil žalovanému v zastoupení původní žalobkyně (které odvolací soud posoudil dle dovolatelky v rozporu s jí citovanou ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu), a dále na vyřešení (v rozhodovací praxi dovolacího soudu dosud neřešené) otázky hmotného práva, zda dříve udělená plná moc zaniká, resp. pozbývá platnosti a účinnosti, s rozvinutím se duševní poruchy u zmocnitele. [11] Dovolatelka namítá, že ačkoli uplatnila odvolací důvod dle § 205a písm. c) o. s. ř. a zpochybňovala pravost a správnost listiny ze dne 1. 10. 2018, odvolací soud se odmítl v rozporu s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu (představovanou například rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 16. 7. 2003, sp. zn. 21 Cdo 818/2003, či ze dne 5. 4. 2012, sp. zn. 25 Cdo 4477/2010) touto námitkou věcně zabývat, maje za to, že jejímu přezkoumání odvolacím soudem brání zásada neúplné apelace. [12] Soud prvního stupně dle dovolatelky pochybil (a odvolací soud toto pochybení nenapravil), nepředestřel-li účastníkům „svůj právní názor na oprávněnost nároku“ dovolatelky (dle § 118a o. s. ř.), čímž ji zbavil „možnosti skutkově a právně argumentovat“, a znemožnil jí tak další procesní „obranu“. Dovolatelka by „logicky“ navrhla provedení důkazů ke zpochybnění jak pravosti listiny, tak i její platnosti. Rozhodnutí obou soudů má proto dovolatelka za překvapivá a nepředvídatelná, odporující např. nálezu Ústavního soudu ze dne 29. 3. 2016, sp. zn. IV. ÚS 3085/15. [13] Dovolatelka dovozuje, že rozvinutí závažné duševní poruchy u zmocnitelky mělo za následek „zánik účinnosti plné moci ze dne 27. 1. 2015“, v důsledku čehož žalovaný nemohl dovolatelku zastoupit při převodu peněžní částky z jejího bankovního účtu na účet žalovaného. Nemohla-li v daném okamžiku učinit takové právní jednání sama dovolatelka (což bylo v řízení prokázáno), nemohl je za dovolatelku učinit ani žalovaný jako její zástupce. Plná moc „nemůže být neomezeně dlouho platná a její platnost a účinnost je spojena se zdravotním stavem jejího vystavitele právě, aby nemohlo dojít k jejímu zneužití“. Právní jednání žalovaného učiněné v projednávané věci je proto podle dovolatelky neplatné. [14] Dovolatelka nesouhlasí ani se závěrem odvolacího soudu, podle něhož bylo jednání žalovaného v souladu s její vůlí (vyjádřenou v listině ze dne 1. 10. 2018), a tudíž oprávněné, a není zde tak střet mezi zájmy zástupce a zastoupené. Žalovaný jednal nepochybně ve své vlastní záležitosti, dovolatelka již nebyla způsobilá projevit jakoukoliv vůli ohledně nakládání s jejími penězi a žalovanému byl její stav znám. Za této situace má dovolatelka právní závěr odvolacího soudu za rozporný s rozsudkem velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 5. 10.