21 Cdo 101/2025 – Nejvyšší soud

21 Cdo 101/2025-1481 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Marka Cigánka a soudců JUDr. Jiřího Doležílka a JUDr. Pavla Malého v právní věci žalobkyně Ch. R., s.r.o., zastoupené Mgr. Petrem Rudlovčákem, advokátem se sídlem v Praze 1, Revoluční č. 1082/8, proti žalovaným 1) XY – L.D., a.s., zastoupené JUDr. Tomášem Rybářem, Ph.D., advokátem se sídlem v Praze 1, Purkyňova č. 2121/3, 2) Z. – Č. XY, a.s., zastoupené Mgr. Vojtěchem Hamanem, advokátem se sídlem v Jihlavě, Masarykovo náměstí č. 110/64, a 3) Z.,a.s., zastoupené Mgr. Vojtěchem Hamanem, advokátem se sídlem v Jihlavě, Masarykovo náměstí č. 110/64, o určení, že existuje zástavní právo k pozemkům, vedené u Okresního soudu v Benešově pod sp. zn. 11 C 135/2020, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 17. ledna 2023, č. j. 27 Co 218/2022-908, takto: I. Dovolání žalobkyně proti rozsudku krajského soudu v části výroku I. o potvrzení rozsudku soudu prvního stupně ve výrocích o náhradě nákladů řízení, jakož i ve výrocích II., III. a IV. se odmítá, jinak se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Odůvodnění: 1. Žalobkyně se žalobou podanou dne 21. 5. 2020 u Okresního soudu v Benešově domáhala, aby bylo určeno, že zástavní právo zřízené v její prospěch jako zástavního věřitele podle smlouvy o zřízení zástavního práva k nemovitostem ze dne 26. 6. 2017 uzavřené mezi žalovanou 2) jako zástavcem a žalovanou 3) jako zástavním věřitelem a smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 23. 5. 2019 uzavřené mezi žalovanou 3) jako postupitelem a žalobkyní jako postupníkem k pozemkům v k. ú. XY zapsaným na LV č. XY a pozemku v k. ú. XY zapsanému na LV č. XY u Katastrálního úřadu pro Středočeský kraj, Katastrální pracoviště XY, k zajištění pohledávky v celkové výši 36 712 368 Kč, právní účinky zástavního práva k 28. 6. 2017, existuje. Uvedla, že dne 26. 6. 2017 uzavřela žalovaná 2) s žalovanou 3) smlouvu o úvěru, na jejímž základě poskytla žalovaná 3) žalované 2) částku 36 712 368 Kč, že úvěr byl zajištěn zástavním právem k nemovitostem na základě smlouvy ze dne 26. 6. 2017, že dne 23. 5. 2019 uzavřela žalovaná 3) jako postupitel a žalobkyně jako postupník smlouvu o postoupení pohledávky (z uvedené smlouvy o úvěru ve výši 36 921 131,38 Kč) za úplatu 36 921 131,38 Kč, kterou žalobkyně uhradila. Žalobkyně se tak stala vlastníkem pohledávky se všemi právy s ní spojenými (včetně zástavního práva k předmětným nemovitostem). Dne 7. 5. 2020 žalobkyně z výpisu z katastru nemovitostí zjistila, že předmětné nemovitosti nabyla na základě kupní smlouvy ze dne 21. 11. 2019 žalovaná 1), přičemž zástavní právo zapsané k zastaveným nemovitostem bylo z katastru nemovitostí bez právního důvodu vymazáno. Žalobkyně se domnívá, že je dotčena na svém právu zápisem provedeným do veřejného seznamu bez právního důvodu ve prospěch jiného (výmazem zástavního práva) podle ustanovení § 986 občanského zákoníku. 2. Žalovaná 1) navrhla žalobu zamítnout. Při jednání o uzavření kupní smlouvy věděla o existenci zástavního práva, které bylo v katastru nemovitostí zapsáno ve prospěch žalované 3), s prodávající [žalovanou 2)] jednaly o výmazu zástavního práva a žalovaná 2) se zavázala ještě před podpisem kupní smlouvy zajistit výmaz zástavního práva, což splnila. Žalovaná 1) tak koupila nemovitosti již nezatížené zástavním právem v dobré víře. Osoba žalobkyně ve vztahu k zástavnímu právu po dobu jeho trvání v katastru nemovitostí nefigurovala. Žalobkyně nikdy neučinila žádný krok směřující k tomu, aby se mohla vůči třetím osobám dovolávat svého postavení zástavního věřitele ze zástavního práva zapsaného v katastru nemovitostí, což mohla učinit po uzavření smlouvy o postoupení pohledávky. 3. Žalovaná 2) a 3) rovněž navrhovaly zamítnutí žaloby. Uvedly, že úplata za postoupenou pohledávku, kterou žalobkyně poslala na účet žalované 3), byla Policií ČR z důvodu podezření ze spáchání trestného činu legalizace výnosů z trestné činnosti zajištěna a že žalovaná 3) tak nemohla s kupní cenou za postoupenou pohledávku nakládat. Jednalo se o plnění s právní vadou a žalovaná 3) od smlouvy o postoupení pohledávky odstoupila dne 23. 10. 2019, odstoupení bylo doručeno žalobkyni. Námitku neplatnosti odstoupení vznesla žalobkyně až dne 15. 5. 2020. Žalovaná 2) byla informována, že vlastníkem uvedené pohledávky se z důvodu odstoupení stala opět žalovaná 3), proto dne 22. 10. 2019 splnila dluh žalované 3), která podala dne 25. 10. 2019 návrh na výmaz zástavního práva k předmětným pozemkům, který byl proveden katastrálním úřadem s účinky ke dni 25. 10. 2019. Dne 21. 11. 2019 převedla žalovaná 2) na základě kupní smlouvy vlastnické právo k předmětným pozemkům na žalovanou 1). 4. Okresní soud v Benešově rozsudkem ze dne 25. 5. 2022, č. j. 11 C 135/2020-706, žalobu zamítl (výrok I) a rozhodl o povinnosti žalobkyně zaplatit žalovaným 1), 2) a 3) náhradu nákladů řízení (výroky II – IV). 5. K odvolání žalobkyně Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 17. 1. 2023, č. j. 27 Co 218/2022-908, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil (výrok I) a rozhodl o povinnosti žalobkyně zaplatit žalovaným 1), 2) a 3) náhradu nákladů odvolacího řízení (výroky II – IV). Shodně se soudem prvního stupně dospěl k závěru, že žalovaná 1) nabyla vlastnické právo k předmětným nemovitostem kupní smlouvou uzavřenou s žalovanou 2) dne 21. 11. 2019 v dobré víře za úplatu, přičemž v době nabytí vlastnictví na předmětných nemovitostech nebylo v katastru nemovitostí zapsáno zástavní právo, že tedy byly splněny všechny podmínky působení zásady materiální publicity ve smyslu ustanovení § 984 občanského zákoníku. Ze žádných žalobkyní označených důkazů nevyplývá, že by žalovaná 1) nebyla v dobré víře, že nabývá nemovitosti nezatížené zástavním právem. Žalobkyni nesvědčí ochrana podle ustanovení § 986 občanského zákoníku, neboť nebyla osobou, v jejíž prospěch bylo zástavní právo ve veřejném seznamu zapsáno, a tedy osobou dotčenou změnou tohoto zápisu. Posouzení, zda nastaly účinky odstoupení od smlouvy o postoupení pohledávky, nemá pro posouzení věci význam, neboť byly splněny ostatní podmínky podle ustanovení § 984 občanského zákoníku [uzavření kupní smlouvy ze dne 21. 11. 2019, na základě níž došlo k převodu vlastnického práva k předmětným nemovitostem zapsaným v katastru nemovitostí z dosavadního vlastníka žalované 2) na žalovanou 1), úplatnost kupní smlouvy, kupní cena byla sjednána za celý soubor nemovitých věcí, včetně předmětných nemovitostí, ekvivalence kupní ceny byla doložena znaleckým posudkem]. Ze zjištěných skutečností nevyplynulo, že žalovaná 1) mohla mít povědomí, že by předmětné nemovitosti mohly být zatíženy zástavním právem ve prospěch žalobkyně, a nebyla vyvrácena dobrá víra žalované 1) v zápis v katastru nemovitostí, že koupila předmětné nemovitosti bez zatížení zástavním právem. 6. Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání. Má za to, že napadený rozsudek závisí na vyřešení otázek, které dosud nebyly dovolacím soudem vyřešeny nebo mají být posouzeny jinak, a to otázky „výkladu § 986 odst. 1 občanského zákoníku z hlediska aktivní věcné legitimace osoby, jejíž věcné právo, které jí dle zákona náleží, bylo zapsané v katastru nemovitostí, ale nikoliv ve prospěch této osoby“, a otázky „posuzování dobré víry u dvou obsahově totožných právních jednání, ke kterým došlo během jednoho měsíce z důvodu na straně údajného hodnověrného nabyvatele … při zohledňování specifik zástavního práva jako zajišťovacího institutu a § 1880 odst. 1 občanského zákoníku“. Žalobkyně nesouhlasí se závěry soudů, že v uvedeném případě jsou splněny předpoklady aplikace § 984 občanského zákoníku, neboť nesprávně a nedostatečně posoudily jejich naplnění. Odvolací soud se nezabýval otázkou (ne)platnosti kupní smlouvy ze dne 21. 11. 2019 z důvodu neplatnosti převodu projektové dokumentace, neurčitého ujednání o kupní ceně, okolností svědčících o účelovosti a fiktivní povaze předmětné kupní smlouvy. Sjednané protiplnění nebylo ekvivalentní a ve skutečnosti nebylo ani uhrazeno, bylo uhrazeno na oko, fingovaně, účelem bylo toliko vyvést nemovitosti z majetku žalované 2) a vyloučit tak práva žalobkyně, cena pozemků byla nastavena hluboko pod skutečnou tržní cenou. 7. O tomto dovolání rozhodl Nejvyšší soud rozsudkem ze dne 29. 4. 2024, č. j. 21 Cdo 2967/2023-1020, tak, že dovolání dílem odmítl a dílem zamítl (výrok I) a rozhodl o náhradě nákladů dovolacího řízení (výrok II). 8. K ústavní stížnosti stěžovatelky společnosti Ch. R., s.r.o., Ústavní soud nálezem ze dne 6. 1. 2025, sp. zn. I. ÚS 1923/24, rozhodl tak, že výše uvedeným rozsudkem Nejvyššího soudu bylo porušeno právo stěžovatelky na soudní ochranu zaručené čl. 36 Listiny základních práv a svobod (výrok I), tento rozsudek byl zrušen (výrok II), ve zbývající části byla ústavní stížnost odmítnuta (výrok III) a vedlejším účastníkům nebyla přiznána náhrada nákladů řízení. 9. Ústavní soud v uvedeném nálezu dospěl k