6 Ads 58/2005 — Nejvyšší správní soud

72 Ad 22/2022- 25 - text  7 72 Ad 22/2022 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci rozhodl samosoudkyní JUDr. Martinou Radkovou ve věci žalobkyně: I. D. bytem X proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení sídlem Křížová 25, 225 08 Praha o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 17. 5. 2022, č. j. X, ve věci doplatku starobního důchodu takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Žalovaná napadeným rozhodnutím zamítla námitky žalobkyně proti svému rozhodnutí ze dne 13. 4. 2022, č. j. X, kterým zamítla žádost žalobkyně o doplacení starobního důchodu za dobu od 10. 7. 2012 do 6. 10. 2016 podle § 56 odst. 1 písm. b) ve spojení s § 55 odst. 2 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění (dále jen „ZDP“). 2. Žalovaná napadené rozhodnutí odůvodnila tím, že přiznala žalobkyni starobní důchod (dále také jen „důchod“) od 9. 6. 2012 ve výši 5 749 Kč měsíčně podle § 29 odst. 1 ZDP. Žalobkyně v žádosti o starobní důchod požádala o výplatu v hotovosti. Žalobkyně převzala jen první splátku starobního důchodu za období od 9. 6. 2012 do 9. 7. 2012 ve výši 5 941 Kč. Podle dohody uzavřené mezi žalovanou a Českou poštou, s. p., a od 1. 2. 2018 podle § 117a odst. 2 zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení (dále jen „zákon č. 582/1991 Sb.“) platí, že „vyplácí-li se dávka důchodového pojištění v hotovosti, může být výplata dávky zastavena, pokud oprávněný nebo jiný příjemce dávky nepřevezme tři po sobě následující splátky dávky; o tomto zastavení výplaty dávky se příjemce dávky bez prodlení vyrozumí písemným oznámením, které obsahuje též informaci o podmínkách uvolnění výplaty dávky.“ O zastavení výplaty se nevydává rozhodnutí. Tato skutečnost se poživateli důchodu pouze oznámí. Nárok na nevyplacenou dávku důchodu nezaniká, ale tato dávka se uloží u plátce (žalované). Podle § 117a odst. 3 zákona č. 582/1991 Sb. se výplata dávky uvolní na žádost příjemce dávky; ustanovení § 55 odst. 2 ZDP tím není dotčeno. Žalobkyně podala žádost o uvolnění výplaty důchodu a zasílání na bankovní účet dne 11. 10. 2021. Nárok na výplatu důchodu podle § 55 odst. 2 ZDP zanikl uplynutím pěti let. Proto žalovaná vyplatila žalobkyni starobní důchod pouze za dobu od 7. 10. 2016 do 9. 11. 2021. Žalobkyně v námitkách zmínila dopis ze dne 4. 7. 2012, kterým měla žalované sdělit, proč si nebude moci důchod vyzvedávat. Dopis s takovým obsahem se ve správním spise žalované nenachází. 3. Žalobkyně v žalobě namítala, že nepřebírala od července 2012 důchod, protože neměla občanský průkaz. Žalobkyně splnila svou zákonnou povinnost oznámit skutečnosti, které měly vliv na výplatu důchodu, a oznámila žalované, že nemá občanský průkaz, a proto si nemůže důchod přebírat. Žalobkyně k tomu přiložila k žalobě podací lístek ze dne 4. 7. 2012 a dopis z téhož dne. Žalovaná žalobkyni vyplatila pouze jednu splátku důchodu v červenci 2012 a další již nezasílala, protože žalobkyně zaslala žalované žádost, aby jí další splátky důchodu nezasílala. Žalovaná měla žalobkyni poslat výzvu k osvědčení skutečností rozhodných pro nárok na dávku a mohla zastavit výplatu důchodu jen po předchozím poučení, že nebude důchod vyplácet. Žalovaná vydala napadené rozhodnutí po uplynutí lhůty pro vydání rozhodnutí podle § 71 odst. 1 a 3 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění účinném ke dni vydání napadeného rozhodnutí (dále jen „správní řád“). 4. Žalovaná ve vyjádření k žalobě poukázala na to, že argumentace žalobkyně neobstojí ve světle § 55 odst. 2 ZDP a nemůže nijak zvrátit závěr o zániku nároku na výplatu splátek důchodu před datem 7. 10. 2016. Žalobkyně neoznačila na podporu svého tvrzení žádný důkaz, že zaslala žalované dopis ze dne 4. 7. 2012. Její tvrzení je účelové. Žalované došly 4. 7. 2012 pouze námitky žalobkyně, tedy dopis ze dne 2. 7. 2012, odeslaný dne 3. 7. 2012. Žalovaná neměla povinnost poučit žalobkyni o § 55 odst. 2 ZDP. Na zákonnost napadeného rozhodnutí nemá vliv ani nedostatečné povědomí žalobkyně o aplikované normě. Návrh žalobkyně, aby soud nařídil žalované zaplatit žalobkyni požadovaný doplatek důchodu je nepřípustný, § 78 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále „s. ř. s.“), takové rozhodnutí soudu neumožňuje. 5. Žalobkyně v replice poukázala na to, že soudu doložila doručenku a dopis ze dne 4. 7. 2012. Žalobkyně v té době neměla občanský průkaz a související majetkové spory dosud nejsou vyřešené. V současné době Nejvyšší státní zastupitelství věc postoupilo Okresnímu státnímu zastupitelství v Šumperku. Žalobkyni doplatek důchodu chybí, jde o statisíce Kč a nemá kde bydlet, nemá majetek a nemá z čeho žít. Žalobkyni byl neprávem zabaven občanský průkaz. Žalovaná nezasílá žalobkyni ani oznámení o úpravách starobního důchodu. 6. Žalovaná v duplice odkázala na vyjádření k žalobě. 7. Krajský soud v Ostravě - pobočka v Olomouci přezkoumal napadené rozhodnutí podle § 65 a násl. s. ř. s. v mezích žalobních bodů a při přezkoumání rozhodnutí vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování žalované (§ 75 odst. 1 a 2 s. ř. s.), tedy ke dni 17. 5. 2022. 8. Soud ověřil ze správního spisu, který žalovaná zaslala soudu, že neobsahuje dopis žalobkyně ze dne 4. 7. 2012 s žádostí o nezasílání starobního důchodu, ale pouze dopis ze dne 2. 7. 2012 s námitkami. Podle správního spisu žalobkyně neuvedla v námitkách ani v celém souvisejícím správním řízení žádný důvod, proč odmítla přebírat splátky důchodu, pouze uvedla, že neměla občanský průkaz. Žalobkyně v žádosti ze dne 14. 11. 2021 o zaslání rozhodnutí ze dne 6. 6. 2012, osobního litu důchodového pojištění a zaslání důchodu na účet doplnila, že „bydlí na ulici bez finančních prostředků, vše na základě cizího zavinění.“ 9. Soud dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. 10. Spornou otázkou v posuzovaném případě bylo, jestli žalobkyně měla nárok na doplatek starobního důchodu za období od 9. 6. 2012 do 6. 10. 2016. 11. Přitom nebylo sporné, že žalovaná přiznala žalobkyni starobní důchod na její žádost od června 2012, že žalobkyně nepřebírala splátky starobního důchodu od července 2012 do listopadu 2021 a že žalobkyně požádala o vyplácení důchodu a doplatek důchodu dne 11. 10. 2021. 12. Je třeba rozlišovat mezi nárokem na důchod a nárokem na výplatu důchodu. Nárok na důchod nezaniká a trvá, i když nejsou splněny podmínky pro výplatu důchodu. Nárok na výplatu jednotlivých splátek důchodu zaniká uplynutím času a orgány veřejné moci (správní orgány a soudy) musí k prekluzi přihlížet z úřední povinnosti (§ 55 odst. 1 a 2 ZDP). 13. Podle § 56 odst. 1 písm. b) ZDP zjistí-li se, že „důchod byl přiznán nebo je vyplácen v nižší částce, než v jaké náleží, nebo byl neprávem odepřen, anebo byl přiznán od pozdějšího data, než od jakého náleží, důchod se zvýší nebo přizná, a to ode dne, od něhož důchod nebo jeho zvýšení náleží. Důchod nebo jeho zvýšení se přitom doplatí nejvýše pět let nazpět ode dne zjištění nebo uplatnění nároku na důchod nebo jeho zvýšení; pro běh této lhůty platí § 55 odst. 2 věta druhá a třetí obdobně. Důchod nebo jeho zvýšení se však doplatí ode dne, od něhož důchod nebo jeho zvýšení náleží, v případě, že důchod nebyl přiznán nebo byl vyplácen v nižší částce, než v jaké náleží, nebo byl neprávem odepřen, anebo byl přiznán od pozdějšího data, než od jakého náleží, v důsledku nesprávného postupu orgánu sociálního zabezpečení.“ 14. Podle § 55 odst. 2 ZDP (ve znění účinném ke dni vydání napadeného rozhodnutí) „nárok na výplatu důchodu nebo jeho části zaniká, není-li dále uvedeno jinak, uplynutím pěti let ode dne, za který důchod nebo jeho část náleží. Lhůta podle předchozí věty neplyne po dobu řízení o důchodu, po dobu řízení o prohlášení osoby za nezvěstnou anebo za mrtvou, jde-li o nárok na výplatu vdovského, vdoveckého nebo sirotčího důchodu po této osobě, a po dobu, po kterou osobě, která musela mít opatrovníka, nebyl opatrovník ustanoven. Lhůta podle věty první neplyne rovněž po dobu, po kterou trvalo řízení o neplatnosti skončení právního vztahu zakládajícího účast na pojištění (§ 11 odst. 2 věta třetí).“ Uvedená pětiletá lhůta byla v citovaném ustanovení už v roce 2012. 15. Žalobkyně netvrdila ani ze správního a soudního spisu nevyplynulo, že by byla osobou, které bylo třeba ustanovit opatrovníka, tj. že by trpěla duševní poruchou nebo nadměrně požívala alkoholické nápoje či omamné prostředky. Podle § 3 odst. 2 ZDP o omezení a zbavení způsobilosti k právním úkonům platí obdobně ustanovení občanského zákoníku. Podle § 10 odst. 2 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, platilo do 31. 12. 2013 následující ustanovení: „Jestliže fyzická osoba pro duševní poruchu, která není jen přechodná, anebo pro nadměrné požívání alkoholických nápojů nebo omamných prostředků či jedů je schopna činit jen některé právní úkony, soud její způsobilost k právním úkonům omezí a rozsah omezení v rozhodnutí určí.“ Současně podle § 27 odst. 2 téhož