2 As 78/2006 — Nejvyšší správní soud

6 Ad 5/2012- 32 - text 7 pokračování 6Ad 5/2012 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ladislava Hejtmánka a soudkyň JUDr. Dany Černé a JUDr. Naděždy Treschlové ve věci žalobkyně:KZ, bytem , zastoupenou obecným zmocněncem Mgr. P. Z., bytem, proti žalovanému: Magistrát hlavního města Prahy, odbor sociální péče, se sídlem Mariánské nám. 2, Praha 1, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 5. 12. 2011, č. j. MHMP 1120389/2011, t a k t o : I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. O d ů v o d n ě n í Žalobkyně se podanou žalobou ke zdejšímu soudu domáhala zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 5.12.2011, č. j. MHMP 1120389/2011, kterým bylo zamítnuto její odvolání a potvrzeno rozhodnutí Úřadu městské části Prahy 8, odbor sociální, ze dne 10.10.2011 (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“), jímž bylo dle ust. § 43 odst. 1 písm. a) zákona č. 94/1963 Sb., o rodině, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o rodině“), a dále dle ust. § 13 a 14 zákona č. 359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o sociálně-právní ochraně dětí“), žalobkyni vysloveno napomenutí a rodičům nezletilého, uložena povinnost spolupracovat s odborným zařízením Poradnou pro mezilidské vztahy, Trojská 8/46, Praha 8. V odůvodnění prvostupňového rozhodnutí je uvedeno, že od roku 2004 vede Městská část Prahy 8, oddělení sociálně-právní ochrany dětí (dále jen „OSPOD“), spis nezletilého, jehož rodiče ukončili společnou domácnost před několika lety. Avšak ani po tolika letech nejsou rodiče schopni mezi sebou normálně komunikovat, dochází mezi nimi k častým neshodám a setkávání nezletilého s otcem provázejí dlouhodobé problémy, které by bez dalších intervencí mohly vyústit až v odmítání otce jeho synem. Když například měl proběhnout styk s otcem dle pravomocného rozhodnutí soudu, matka (žalobkyně) odjela s nezletilým na ozdravný pobyt k moři a otci sdělila tuto skutečnost až v předvečer termínu styku. Přitom je z povahy věci jasné, že matka musela ozdravný pobyt určitou dobu zajišťovat (např. musela školu požádat o uvolnění nezletilého z výuky). OSPOD přitom již několikrát dříve apeloval na matku, aby otcem nastavenou komunikační vstřícnost opětovala a projevila maximální snahu o přípravu syna na prázdninové setkání s otcem, avšak podle všeho bezvýsledně. Ani po posledním uvedeném komunikačním neúspěchu navíc matka nepocítila potřebu využít nabízené mediační pomoci, kterou se OSPOD pokusil rodičům zprostředkovat. Zatímco otec s nabídnutou pomocí souhlasil, matka na nabídnutou mediační nabídku nijak nereagovala. Po zhodnocení komplexní situace v rodině pak OSPOD dospěl k názoru, že musí do jednání rodičů zasáhnout razantněji a vyslovil matce za její chování napomenutí v naději, že jí přiměje přehodnotit svůj přístup. Ohledně uložení povinnosti rodičům spolupracovat s odborným zařízením vyšel prvostupňový orgán ze skutečnosti, že v komplikovaných rodinných situacích bývá odborná pomoc nezbytná. Případová konference doporučila využít pomoci dalších odborníků, matka však na nabídku OSPOD nereagovala a tím pomoc nepřijala. OSPOD proto zhodnotil, že není možné dále prodlužovat neurovnanou rodinnou situaci a rozhodl nařídit spolupracovat s konkrétním odborným zařízením autoritativně. V žalobě (téměř shodně jako v odvolání) žalobkyně namítá, že v rámci zahájení správního řízení o uložení výchovného opatření nebyla v souladu s ust. § 46 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „s.ř.“) na písemnosti označena specifikace předmětu řízení. Písemnost, kterou převzala dne 26.9.2011, byla totiž označena pouze jako „oznámení o zahájení správního řízení a vyrozumění vyjádřit se k podkladům pro rozhodnutí“. Pro úplnost uvedla, že v oznámení o zahájení řízení o správním deliktu musí správní orgán popsat skutek, o kterém bude v řízení jednáno a správní delikt, který je v tomto skutku spatřován. Předmět řízení se tak nesmí vymezit příliš obecně, což se podle jejího názoru v tomto případě stalo. Dále poukázala na skutečnost, že se správní orgán nevypořádal s její námitkou zákonné překážky řízení týkající se uložení povinnosti spolupracovat s odborným zařízením - Poradnou pro mezilidské vztahy. Na základě písemné výzvy OSPODU totiž již v roce 2008 zahájila mediaci v téže poradně, když tato mediace rodičů probíhala do jara 2009, avšak po dohodě a s vědomím OSPODu probíhá mediace u jiného mediátora. Žalovaný podle jejího názoru tyto skutečnosti nijak nezohlednil, nezabýval se právními vadami prvostupňového rozhodnutí a vůbec se nevypořádal s tím, že toto rozhodnutí bylo vydáno v rozporu s právními předpisy, jak uváděla v průběhu správního řízení. Žalobkyně dále uvedla, že ozdravný pobytu u moře ve dnech 3.9.2011 – 10.9.2011 opravdu zajišťovala určitý čas, ale účast syna byla podmíněna souhlasem ředitelky školy, který předala dne 1.9.2011 a dne 2.9.2011 informovala otce o této skutečnosti v souladu s příslušným soudním rozsudkem. Poté otci nabídla tři termíny za neuskutečněný styk. Podle názoru žalobkyně měl správní orgán vyčkat na odpověď školy, aby si tuto skutečnost ověřil. Dále namítla, že správní orgán se dopouští nepodložených tvrzení, neboť žalobkyně nikdy netvrdila, že její manžel je zákonným zástupcem, skutečnost, že byl tento údaj vyplněn v neoficiální listině, není možné chápat jako označení osoby, která se podílí na výchově nezletilého. Podle názoru žalobkyně pak správní orgán v rozhodnutí konstatuje, že matka ohrožuje dosavadní zázemí a domov nezletilého a vyhrožuje novým rozhodnutím o výchovném prostředí, ačkoliv to je v rozporu s aktuální zprávou OSPOD ze dne 7.6.2011. Na závěr žaloby uvedla, že podle svého nejlepšího vědomí, možností, schopností a majetkových poměrů se snaží vytvářet podmínky pro řádnou výchovu syna Matyáše, a jako problém vidí vztah syna k jeho biologickému otci, který se snaží za pomoci odborníků napravit. Podle jejího názoru je nařízená povinnost o mediaci neúčelná a kontraproduktivní. Žalovaný se vyjádřil k podané žalobě tak, že s podanou žalobou nesouhlasí a navrhoval její zamítnutí, když odkázal na odůvodnění napadeného správního rozhodnutí a uváděl věcně tytéž závěry, jako v tomto rozhodnutí. Pro posouzení důvodnosti podané žaloby soud vycházel z předloženého správního spisu, z něhož je patrné: Dne 22. 9. 2011 zahájil OSPOD řízení pod č.j. MCP8 105723/2011 o uložení výchovného opatření matce a uložení povinnosti rodičů nezletilého využít pomoci odborného poradenského zařízení. Dne 10. 10. 2011 vydal OSPOD rozhodnutí pod č. j. MCP8 105723/2011-29, kterým bylo dle ust. § 43 odst. 1 písm. a) zákona o rodině ve znění pozdějších předpisů, a dále dle ust. § 13 a 14 zákona o sociální ochraně dětí ve znění pozdějších předpisů, žalobkyni vysloveno napomenutí a rodičům nezletilého uložena povinnost spolupracovat s odborným zařízením: Poradnou pro mezilidské vztahy, Trojská 8/46, Praha 8. Odůvodnění tohoto správního aktu je uvedeno shora. Proti tomuto rozhodnutí podala žalobkyně včasné odvolání. Dne 5. 12. 2011 vydal žalovaný rozhodnutí pod č. j. MHMP 1120389/2011, v němž odvolání žalobkyně zamítl a rozhodnutí prvostupňového orgánu jako věcně správné potvrdil. V odůvodnění rozhodnutí uvedl, že k námitce žalobkyně, podle níž „jí nebylo přesně sděleno, čeho správní řízení týká“, ze spisové dokumentace vyplývá, že prvostupňový orgán opakovaně sdělil žalobkyni (matce), že se jedná o napomenutí a nařízení spolupráce s odborným poradenským zařízením. Prvostupňový orgán neřešil delikt, neboli, jak se odvolatelka domnívá, konkrétní skutek, kterým měl být překročen zákon. Úkolem prvostupňového orgánu je podle platného zákona o sociálně-právní ochraně dětí pokud možno předcházet a následně pomáhat řešit konflikty mezi rodiči. K tomu má k dispozici několik právních instrumentů, které mají za cíl urovnat vztahy rodičů, aby pak mohli plnit úkoly a povinnosti, které jim na základě rodičovské kompetence patří. To dle názoru žalovaného prvostupňový orgán učinil. K námitce žalobkyně, že „povinnost navštěvovat odborné zařízení nelze opakovaně nařídit“ žalovaný v odůvodnění uvedl, že ze spisové dokumentace vyplývá, že tato doposud nebyla ve správním řízení uložena. Bylo však na rodiče opakovaně působeno, aby pomoc odborného zařízení využili. K námitce o podjatosti příslušné sociální pracovnice se pak vyjádřil tak, že tato se necítí být podjatá a že ani jiné pracovnice odboru nejsou podle všeho v příbuzenském, pracovním či jiném svazku s účastníky řízení. Stížnost na pracovnici byla řádně a písemně vyřízena vedoucí sociálního odboru, která v jednání pracovnice neshledala žádná pochybení. Při ústním jednání účastníci na svých stanoviscích setrvali, přičemž řízení nebylo doplňováno těmi důkazy, které navrhovala žalobkyně, které jsou součástí správního spisu, který soud přezkoumává. Městský soud v Praze napadené správní rozhodnutí přezkoumal v rozsahu uplatněných žalobních