4 As 53/2004 — Nejvyšší správní soud

7 A 321/2011- 41 - text 7 A 321/2011-41 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ing. Viery Horčicové a soudců Mgr. Jana Kašpara a Mgr. Kamila Tojnera v právní věci žalobců: 1. K. Š., nar. X., bytem V. 1349, Č. a 2. P. K., nar. X., bytem A. 53/47, P., obou zast. Mgr. Jiřím Petříkem, advokátem, se sídlem Vyšehradská 421/21, 128 00 Praha 2, proti žalovanému: Krajský úřad Středočeského kraje, se sídlem Zborovská 81/11 150 21 Praha 5, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 8. 9. 2011, čj. 141506/2009/KUSK, t a k t o : I. Věci vedené pod sp.zn. 7 A 321/2011, a sp. zn. 7 A 323/2011, s e s p o j u j í ke společnému projednání, věc bude nadále vedena pod sp.zn. 7 A 321/2011. II. Žaloba se zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. O d ů v o d n ě n í Žalobci se žalobami podanými Městskému soudu v Praze domáhali přezkoumání rozhodnutí uvedeného v záhlaví, kterým bylo zamítnuto jejich odvolání proti rozhodnutí Odboru sociálních věcí a zdravotnictví Městského úřadu v Čelákovicích č. j. VO 2/2009 ze dne 11. 6. 2009, kterým bylo rozhodnuto o žádosti Ing. P. Š., nar. X., bytem V. 1349/89, Č. Prvostupňovým rozhodnutím bylo dle ust. § 43 odst. 1 písm. a) a b) zákona č. 94/1963 Sb., o rodině ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „zákon o rodině“) uloženo napomenutí K. Š., nar. X., bytem V. 1349, Č., P. K., nar. X., bytem A. 53/47, P., a Ing. P. Š., nar. X., bytem V. 1349/89, Č., za narušování řádné výchovy nezletilých dětí D. Š., nar. X., a A. Š., nar. X., které spočívá v tom, že jmenovaní paní Š., pan K. a pan Ing. Š. řeší svoje vzájemné problémy v rodině před nezletilými dětmi, za jejich účasti, při uplatňování svých osobních práv a zájmů neberou dostatečně ohled na práva dětí, a práva a zájmy dětí neupřednostňují před svými právy a zájmy a současně byl tímto rozhodnutím zamítnut návrh pana Ing. Š. o ustanovení dohledu nad nezletilými dětmi. Oba žalobci podali žaloby každý sám za sebe, shodného obsahu, a proti témuž rozhodnutí, proto soud výrokem I. z důvodu vhodnosti spojil řízení o obou žalobách ke společnému projednání. Žalobci napadají rozhodnutí žalovaného z následujících skutkových a právních důvodů: Odvolací správní orgán se nevypořádal dostatečným způsobem s odvolacími námitkami žalobců, v rámci kterých zpochybňovali řádné a úplné zjištění skutkového stavu, vůbec neposoudil tvrzení žalobců ohledně věcné nepříslušnosti správního orgánu I. stupně, jakož i odvolacího správního orgánu, kteří dle mínění žalobců nejsou oprávněny řešit styk nezletilých dětí se svými rodiči či prarodiči, jak to v rozhodnutích obou stupňů činí, když tato pravomoc přísluší pouze soudu, jehož řízení bylo zahájené a nebylo v době podání žalob skončené. Správnímu orgánu rovněž nepřísluší, aby se zabýval otázkou, zda u jednoho z rodičů vzniká pocit, že mu druhý rodič brání ve styku se svými nezletilými dětmi. Takovouto pravomoc jednak žalovaný a správní orgán 1. stupně nemá, o tomto rozhoduje výlučně soud, zároveň je však nutné podotknout, že když doposud o tomto soud nerozhodl, pak mají rodiče ke svým nezletilým stejná práva, i povinnosti, nelze tedy hovořit v projednávané věci o styku jednoho z rodičů s nezletilými dětmi, protože žádný styk nebyl upraven. Pokud by jeden z rodičů byl v tomto směru poškozován, musí se obrátit na soud. Je vzhledem k tomuto vyloučeno, aby se žalobce dopustil v tomto případě jakéhokoli nevhodného či dokonce nezákonného jednání. Žalobci jsou přesvědčeni, že správní orgán 1. stupně, ani odvolací správní orgán nejsou příslušnými k uložení výchovných opatření, protože dle znění § 13 zákona č. 359/1999 Sb., může obecní úřad jednat a uložit případná opatření až poté, kdy projednání nedostatků podle § 10 odst. 1 písm. b) až d) nevedlo k nápravě. Zákon zde tedy předpokládá nejdříve skutečně zjištěné nedostatky ve výchově dětí - které však ze strany žalobců v tomto případě v žádném případě prokázány nebyly, protože k nim ani nikdy nedošlo - a pokud by takováto činnost obecního úřadu nevedla k nápravě, pak byl teprve oprávněn uložit výchovná opatření. Žalobce však nebyl na údajné nedostatky ve výchově nezletilých dětí upozorněn. Z uvedeného důvodu se žalobci domnívají, že napadená rozhodnutí obou stupňů jsou nicotná. Odvolací správní orgán má ze zákona přezkoumat nejen napadené rozhodnutí v rozsahu uplatněných odvolacích důvodů, ale také "řízení, které vydání rozhodnutí předcházelo, zda je v souladu s právními předpisy". Tímto odvolacím důvodem - respektive zákonným imperativem - se odvolací správní orgán rovněž nezabýval a nepostupoval tak, zejména pak se nezabýval otázkou, zda je správní orgán vůbec příslušný k projednání věci a uložení sankce, zda byl zjištěn správně a úplně skutkový stav projednávané věci, zda byly dodrženy veškeré právní předpisy. Je povinností správního orgánu 1. stupně a žalovaného, aby postupovaly v relaci právních předpisů upravující podmínky pro aplikaci ustanovení o uložení výchovných opatření. Z citovaného § 43 odst. 1 písm. a) a b) zákona o rodině vyplývá, že vyžaduje-li to zájem na řádné výchově dítěte, může soud, neučinil-li tak orgán sociálně-právní ochrany dětí, napomenout vhodným způsobem nezletilého, jeho rodiče a osoby, kteří narušují jeho řádnou výchovu. Pro aplikaci citovaného ustanovení je zcela nezbytné, aby došlo k porušení povinností osobou, která narušuje řádnou výchovu nezletilého dítěte. Správní orgán 1. stupně ani odvolací správní orgán však nesprávně zjistily skutkový stav věci, protože nebylo ničím prokázáno, že by žalobci jakkoli narušovali řádnou výchovu nezletilých dětí, resp. svých vnuků. Odvolací správní orgán, jakož i správní orgán 1. stupně zcela v rozporu s provedeným dokazováním a spisovým materiálem uzavřeli, že žalobci řešili problémy s Ing. Š., před nezletilými dětmi. Žádný z důkazních prostředků nenasvědčuje tomu, že by se tak stalo. Žalobci nesouhlasí s konstatováním žalovaného, že uložení výchovného opatření nemá sankční povahu, pokud by tomu tak bylo pak by napomenutí zcela ztrácelo svůj význam a bylo by institutem zbytečným. V této souvislosti žalobci uvádějí, že jejich odvolání nemůže být zmatečné, protože nemá konstitutivní a normativní povahu. Napadené rozhodnutí odvolacího správního orgánu je navíc neurčité a nevykonatelné, není z něj patrné, které odvolání se zamítá. Podle spisového materiálu byla podána odvolání tři, přičemž ve výroku napadeného rozhodnutí se uvádí, že "odvolání proti rozhodnutí se zamítá", tedy z jazykového výkladu vyplývá, že žalovaný rozhodoval o jednom z podaných odvolání, aniž by z napadeného rozhodnutí vyplývalo, o kterém z podaných odvolání bylo rozhodnuto napadeným rozhodnutím. Vzhledem k tomuto je napadené rozhodnutí nesrozumitelné, zmatečné, nepřezkoumatelné a nezákonné. Žalobce povazuje napadené rozhodnutí odvolacího orgánu za nezákonné a věcně nesprávné, protože správní orgán v rámci odvolacího řízení má povinnost napadené rozhodnutí přezkoumat vcelku nejen dle odvolacích námitek, správní orgány však postupovaly dle přesvědčení žalobců rovněž v rozporu s čl. 2 odst. 3 a 4 a čl. 96 odst. 1 Ústavy, resp. čl. 2 odst. 2 a 3 a čl. 36 odst. 1 a čl. 37 odst. 3 Listiny, které garantují, že všichni účastníci jsou si v řízení rovni a státní moc lze uplatňovat jen v případech a v mezích stanovených zákonem, a to způsobem, který zákon stanoví a každý může činit, co není zákonem zakázáno, a nikdo nesmí být nucen činit, co zákon neukládá. Žalovaný v rámci vyjádření k žalobě uvedl, že žalobou napadené rozhodnutí je podle § 68 písm. e) a § 70 písm. 1) zákona č.150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „s.ř.s.“ vyloučeno ze soudního přezkoumání. Rozhodnutím č.j. VO 2/2009 ze dne 11. června 2009 bylo žalobcům uděleno napomenutí. Tímto napomenutím nebylo nijak zasaženo do práv žalobců, naopak tímto napomenutím byli žalobci upozorněni na porušování svých povinností při řádné výchově dítěte. Tímto napomenutím nebyly žalobcům založeny žádné povinnosti, pouze byli upozorněni, že své povinnosti při řádné výchově dítěte neplní. Domáhat se zrušení č. j. VO 2/2009 ze dne 11. června 2009, resp. č.j. 141506/2009/KUSK ze dne 8. září 2009 cestou soudního přezkumu podle s.ř.s. se nelze, protože zvláštní zákon (§ 65 odst. l, poslední věta, s.ř. s.), v tomto případě je tím ustanovení § 43 odst. 2 zákona o rodině, který stanoví, že měnit nebo rušit taková opatření může orgán, který je učinil. Žalobci nejsou aktivně legitimováni k podání žaloby. Ve věci rozhodnutí Městského úřadu v Čelákovicích č.j. VO 2/2009 ze dne 11.6. 2009 a rozhodnutí Krajského úřadu Středočeského kraje č.j.141506/2009/KUSK ze dne 8.9.2009 již rozhodoval Městský soud v Praze usnesením sp. zn. 9 Ca 391/2009-34-35 ze dne 21. února 2011, kdy žalobu pravomocně odmítl. Jde o věc již rozhodnutou (§ 159a odst. 5 o. s. ř.), K věcné příslušnosti žalovaný uvedl, že Městský úřad v Čelákovicích, odbor sociálních věcí a zdravotnictví, jako orgán sociálně-právní o