Zákon o drahách

Za řádné vedení provozu dráhy odpovídá vedoucí podniku dráhu provozujícího, po případě osoba jím k tomu ustanovená.

(1) Drážní podnik se postará o dostatečný počet státně spolehlivých, způsobilých, ve službě vycvičených a příslušných předpisů znalých zaměstnanců. Ministerstvo dopravy může pro některé zaměstnance stanovit další podmínky.

(2) Vyžaduje-li se podle jiných předpisů úřední zkouška, koná se před zkušebními orgány, které ustanovuje dopravní správní úřad.

(3) Zaměstnanci drážního podniku jsou povinni nosit při výkonu služby stejnokroj, po případě služební odznak, přísluší-li jim výkon bezpečnostní služby na dráze (§ 33) nebo vyžaduje-li toho jejich styk s obecenstvem.

(1) Podle jakých zásad bude vykonávána doprava, stanoví ministr dopravy nařízením, při čemž přihlédne k tomu, že pro provoz trolejových vozidel na veřejných silnicích a cestách platí zvláštní předpisy.

(2) Podrobnosti v mezích těchto zásad upraví dopravní správní úřad.

(1) Drážní podnik bude sestavovat jízdní řády tak, aby plnění úkolů, stanovených jednotným hospodářským plánem, bylo zajištěno. Zároveň podle možností vlastního provozu je povinen přihlížet k potřebám veřejnosti. Nevyhovují-li jízdní řády uvedeným zájmům, nařídí dopravní správní úřad jejich přiměřenou úpravu.

(2) Drážní podnik je povinen dodržovat v mezích technické a hospodářské možnosti jízdní řády. Osoby, které užijí dráhy, nemají však nároku na náhradu škody, která jim snad vzejde z nesplnění této povinnosti.

(3) Ministr dopravy stanoví nařízením zásady, podle nichž se jízdní řády sestavují, mění a uvádějí ve známost obecenstva.

Drážní podnik je povinen provést přepravu, jsou-li splněny přepravní podmínky, je-li přeprava možná pravidelnými zařízeními přepravními, nebrání-li jí okolnosti, které drážní podnik nemohl odvrátit ani zdolat a není-li přeprava zakázána.

(1) Podmínky, za kterých drážní podniky provádějí vnitrozemskou přepravu, stanoví přepravní řád, jejž vydá vláda nařízením. Přepravní řád může převzít zásady mezinárodních smluv o drážní přepravě i tehdy, odchylují-li se od vnitrostátních předpisů, a to i pro takový způsob přepravy, o němž mezinárodní smlouvy výslovně nejednají.

(2) Přepravní řád může stanovit, že ten, kdo poruší některé jeho ustanovení, je povinen zaplatit drážnímu podniku určitou peněžitou částku. Drážní podnik je oprávněn stanovit pevné sazby náhrad za způsobené malé poruchy v provozu a za poškození nebo znečištění svých zařízení.

(3) Dopravní správní úřad může na návrh drážního podniku schválit nebo v případě potřeby sám stanovit změny ustanovení přepravního řádu; tyto změny pozbudou platnosti, nebudou-li do dvou let provedeny vládním nařízením.

(4) Dopravní správní úřad může také stanovit, je-li to odůvodněno zvláštními poměry, odchylky od ustanovení přepravního řádu pro jednotlivé trati, stanice, vlaky, vozidla, přepravy a určité zboží.

(5) Podnik místní dráhy je oprávněn a — uloží-li mu to dopravní správní úřad — povinen sestavit vlastní přepravní řád podle svých provozních poměrů; k jeho platnosti je třeba schválení dopravního správního úřadu.

(1) Drážní podnik sestaví tarify řídě se jednotným hospodářským plánem, předpisy o tvorbě cen a zásadami podnikového hospodaření; z tarifů musí býti zřejmé podmínky pro přepravu, jakož i podmínky pro určení výše jízdného a přepravného.

(2) Tarify, jejich změny a zrušení schvaluje — bez újmy obecných předpisů o tvorbě cen — dopravní správní úřad, který může též nařídit, žádá-li toho obecný zájem, aby drážní podnik tarify přiměřeně upravil.

(3) Podrobnosti stanoví ministr dopravy nařízením, v němž bude také určeno, pokud a jak mají být tarify uveřejněny.

Drážní podnik může se schválením ministerstva dopravy, uděleným v dohodě se státním úřadem plánovacím, provádět sdruženou přepravu s jiným podnikem pro veřejnou dopravu podle jednotných podmínek a tarifů. Je-li třeba, uloží ministerstvo dopravy v dohodě se státním úřadem plánovacím drážnímu podniku provádění takové sdružené přepravy, při čemž může stanovit zásady pro její úpravu.

Podmínky pro provozování drah pro veřejnou přepravu, která se podle předpisů o plánování zahrnuje do dopravy městské, budou, pokud to povaha věci připouští, shodné s podmínkami pro ostatní obory městské dopravy.

Drážní podnik sestavuje podle potřeby předpisy pro výkon jednotlivých služeb. Předpisy, u nichž si to dopravní správní úřad vyhradí, budou mu předloženy před tím, než budou vydány; připomínkám dopravního správního úřadu k nim je drážní podnik povinen vyhovět.

(1) Drážní podnik dovolí, vyžaduje-li to obecný zájem a není-li to na podstatnou újmu jeho vlastnímu provozu nebo hospodářským zájmům, aby jiný drážní podnik užíval jeho dráhy nebo jejího zařízení za přiměřenou náhradu.

(2) Drážní podniky, jejichž trati se stýkají (§ 16 odst. 1), dohodnou se o úpravě přípojové a přechodové služby, o vzájemném užívání vozidel a o rozdělení příslušných nákladů.

(3) Nedohodnou-li se drážní podniky o úpravě vzájemných vztahů nebo nevyhovuje-li sjednaná dohoda obecnému zájmu, rozhodne dopravní správní úřad.

(1) V okolí dráhy nesmí býti podnikáno nic, co by ohrožovalo dráhu a její zařízení nebo bezpečnost, pravidelnost a nerušenost jejího provozu, zejména rušilo činnost sdělovacích a zabezpečovacích zařízení, ztěžovalo nebo zamezovalo rozhled na návěstidla a přejezdy (přechody), nebo způsobovalo nebezpečí ohně. Dopravní správní úřad může jmenovitě označit pozemky v okolí dráhy, jichž se to týká.

(2) Dojde-li k ohrožení dráhy, nařídí dopravní správní úřad, aby závada byla odstraněna nebo uloží provedení nezbytných ochranných opatření; bude-li však k tomu třeba zvláštního povolení (souhlasu), rozhodne příslušný úřad, dbaje při tom stanoviska dopravního správního úřadu. Odstranění závad nebo provedení ochranných opatření může být uloženo i drážnímu podniku na účet toho, kdo závadu způsobil.

(3) Vláda určí nařízením prostor, v němž je zakázáno cokoliv stavět, prostor, v němž stavby musí býti provedeny bezpečně proti ohni, jakož i způsob užívání a úpravu pozemků v okolí dráhy, aby nebyla ohrožena bezpečnost, pravidelnost a nerušenost jejího provozu, zejména pokud jde o ukládání snadno zápalných věcí, hospodaření v lesích, okleštění nebo vykácení stromů a zalesnění pozemků; upraví také příslušné řízení, při čemž stanoví také přípustnost výjimek.

(1) Drážní podnik upraví svůj styk s občanstvem tak, aby byl účelný a jednoduchý a aby se vyznačoval rychlým jednáním a ochotou.

(2) Občanstvo je povinno zachovat ve styku s drahou opatrnost přiměřenou povaze jejího provozu, zdržet se všeho, co by jej mohlo rušit nebo ohrozit a řídit se kromě obecných předpisů také pokyny vyhlášenými drážním podnikem nebo udělenými jeho zaměstnanci při výkonu služby.

(3) Podrobnosti stanoví ministerstvo dopravy vyhláškou, vydanou v dohodě s ministerstvem národní bezpečnosti a — pokud jde o podniky komunální — též v dohodě s ministerstvem vnitra a uveřejněnou v příslušném úředním listě.

Vstup do vyhrazeného obvodu dráhy upraví ministerstvo dopravy v dohodě s příslušnými ministerstvy.

(1) Zaměstnanci drážního podniku, vykonávající službu v území určeném k provozu dráhy v stejnokroji nebo se služebním odznakem (§ 20 odst. 3), jsou v tomto území oprávněni, není-li po ruce orgán národní bezpečnosti, zjišťovat totožnost osoby, která se dopustí trestného činu nebo jednání, které ruší dopravu nebo ohrožuje její bezpečnost; je-li to nutné, jsou oprávněni takovou osobu zadržet a odevzdat bez zbytečných průtahů orgánu národní bezpečnosti nebo příslušnému úřadu.

(2) Ministerstvo národní bezpečnosti v dohodě s ministerstvy dopravy a národní obrany může pověřit ochranou provozu dráhy zvláštní oddíly, složené ze zaměstnanců drážního podniku. Příslušníci těchto oddílů mohou při výkonu služby použít zbraně. Podrobnější předpisy, zejména také o rozsahu užití zbraně, vydá ministerstvo národní bezpečnosti v dohodě s ministerstvy dopravy a národní obrany vyhláškou, uveřejněnou v příslušném úředním listě.

(1) Drážní podnik je povinen dbát zájmů obrany vlasti a uskutečnit opatření nebo zařízení, která mu v tomto zájmu uloží dopravní správní úřad.

(2) Vojenská správa spolupůsobí při plánování a vybudování drah a sleduje jejich udržování, provoz, stav a výkonnost s hlediska obrany vlasti a stanoví z toho vyplývající požadavky. Dopravní správní úřad posuzuje tyto požadavky s odborného hlediska, vydává příslušná rozhodnutí drážnímu podniku a dozírá na jejich provedení.

(1) Drážní podnik je povinen sestaviti podmínky a stanoviti snížené jízdné a přepravné za přepravu vojska a vojenských zásilek, t. j. za přepravu na příkaz, k účelům a na účet vojenské správy. Tyto podmínky a sazby schvaluje ministerstvo dopravy v dohodě s ministerstvem národní obrany a — pokud jde o podniky komunální — též v dohodě s ministerstvem vnitra.

(2) Vláda může nařízením zavést pro dráhy, po případě pro některé druhy nebo skupiny drah, účinnost některých předpisů zákona o obraně státu, které se vztahují na podniky důležité pro obranu vlasti, i když příslušné drážní podniky nebyly za takové podniky výslovně určeny.

(3) Způsob přepravy vojska a vojenských zásilek, výcvik vojenských osob ve výkonné službě drah, součinnost vojenské správy s dopravním správním úřadem a drážním podnikem, jakož i způsob, jak se vojenská správa přesvědčí u drážního podniku o tom, jak jsou plněny povinnosti ukládané mu v zájmu obrany vlasti, upraví ministerstvo dopravy v dohodě s ministerstvem národní obrany.

(1) Drážní podnik je povinen dbát zájmu obrany vlasti přede všemi ostatními zájmy.

(2) Dopravní správní úřad může učinit potřebná opatření o uspořádání a o řízení drážního provozu, použít volně a na jakémkoli místě zaměstnanců dráhy a podle potřeby volně disponovat drahou, jejím příslušenstvím, pomocnými závody a vedlejšími činnostmi.

(3) Na žádost vojenské správy převezme provoz kterékoliv dráhy národní podnik pro drážní dopravu; v případě nutné potřeby může provoz na kterékoliv dráze převzít vojenská správa.

(4) Další povinnosti drážních podniků, zejména též povinnost umožnit využití sdělovacích zařízení vojenskou správou, stanoví vláda nařízením.

(5) Za branné pohotovosti státu může vláda nařízením stanovit odchylky od zákonných ustanovení o drahách.

O přepravě příslušníků a zásilek Sboru národní bezpečnosti a Sboru vězeňské stráže platí předpisy § 35 odst. 1 obdobně; způsob této přepravy stanoví ministerstvo dopravy v dohodě s ministerstvem národní bezpečnosti, po případě s ministerstvem spravedlnosti.

Povinnosti podle ustanovení §§ 34 až 37 postihují podnik dráhy místní jen potud, pokud ty které úkony možno uskutečnit se zřením k vybudování dráhy.

(1) Drážní podnik je povinen přepravovat poštovní zásilky a zaměstnance je doprovázející a příslušné dohlédací orgány.

(2) Podrobnosti stanoví ministerstvo dopravy v dohodě s ministerstvem pošt.

(1) Dráhy pro přepravu neveřejnou se člení na

a) dráhy, z nichž je možný přímý přechod vozidel na dráhu pro přepravu veřejnou,

b) dráhy, z nichž takový přechod není možný.

(2) Na dráhy uvedené v odstavci 1 písm. b), pokud jsou zcela v obvodu závodu nebo z něho vycházejí jenom na krátkou vzdálenost, zejména aby byly spojeny sousední závody, se ustanovení tohoto zákona nevztahují.

O vybudování a zahájení provozu dráhy pro přepravu neveřejnou nebo její části platí přiměřeně ustanovení §§ 7 až 11; návrh dráhy se však nezařazuje do plánu dopravy, nýbrž do plánu onoho hospodářského úseku, k němuž přísluší podnik, jehož přepravní potřeby má dráha obstarávat.

(1) Podnik dráhy pro přepravu neveřejnou může se svolením dopravního správního úřadu obstarávat také cizí přepravní potřeby, a to podle zvláštních smluv nebo podle zvláště vyhlášených přepravních podmínek.

(2) Žádá-li toho obecný zájem, může dopravní správní úřad uložit podniku dráhy pro přepravu neveřejnou některou z přeprav podle odstavce 1 jako povinnost, není-li to na újmu přepravních potřeb podniku a nevznikají-li tím nové povinnosti, pokud jde o vybudování a udržování dráhy.

(1) Při stanovení podmínek pro vybudování, udržování a provozování dráhy pro přepravu neveřejnou omezí se dopravní správní úřad na tyto zřetele:

a) aby dráha vyhovovala po stránce bezpečnosti;

b) aby majetek v okolí dráhy byl chráněn před škodlivými účinky vybudování, udržování a provozu dráhy;

c) aby byla zajištěna způsobilost osob, jichž dráha užívá při provozu;

d) aby byla uskutečňována jednotnost ve vybudování, udržování a provozu dráhy.

(2) Podrobnosti stanoví vláda nařízením.

Ustanovení dílu čtvrtého části první platí přiměřeně i pro dráhy pro přepravu neveřejnou.

(1) Měla-li by se přenosná dráha dotknout veřejné pozemní komunikace nebo vod a vodních děl, je třeba vyžádati si před jejím zřízením souhlas příslušného úřadu (orgánu).

(2) Ostatní ustanovení tohoto zákona se na dráhy přenosné nevztahují.

(1) Dojde-li k vyvlastnění [§ 10 odst. 3 písm. b)], poskytne drážní podnik za ně přiměřenou náhradu.

(2) O předmětu a rozsahu vyvlastnění i náhradě rozhoduje okresní národní výbor na návrh drážního podniku. Není-li některá strana spokojena s pravoplatným rozhodnutím o náhradě, rozhodne na její návrh v nesporném řízení soud, v jehož obvodu je nemovitost. Návrh je podat do 30 dnů ode dne doručení pravoplatného rozhodnutí.

(3) Vláda stanoví nařízením podrobnosti, zejména pokud jde o způsob a dobu placení náhrady, o úpravu vyvlastňovacího řízení, o vstup na vyvlastňovanou nemovitost a o její užívání před zahájením vyvlastňovacího řízení.

Ministr dopravy může v dohodě se zúčastněnými ministry upravit nařízením věci týkající se mezinárodního železničního styku, vyžaduje-li to provedení mezinárodních smluv.

(1) Dopravní správní úřad bdí nad tím, aby drážní podniky a jejich zaměstnanci zachovávali ustanovení tohoto zákona a předpisů podle něho vydaných; o stavu provozních zařízení může se přesvědčit též na místě.

(2) K zajištění bezpečnosti a pravidelnosti dopravy na drahách může dopravní správní úřad drážnímu podniku udílet příkazy a zákazy, jakož i činit vhodná opatření k odstranění závad, aniž by však přímo zasahoval do provozu, vyjma případy, kdy by bylo nebezpečí v prodlení.

(3) Podrobnosti stanoví vláda nařízením.

(1) Dopravním správním úřadem jsou

a) ministerstvo dopravy,

b) krajské národní výbory a

c) okresní národní výbory.

(2) Vláda rozvrhne nařízením úkony veřejné správy ve věcech drah (dále jen „veřejné správy“) mezi jednotlivé úřady (orgány) uvedené v odstavci 1. Při tom se bude řídit zásadou, že ministerstvu dopravy přísluší vrchní dozor, činnost řídící a výkon veřejné správy ve věcech, jež svým významem přesahují obvod jednoho kraje nebo jež vyžadují řešení s jednotného hlediska; ve vztahu k národnímu podniku pro drážní dopravu však výkon veřejné správy omezí na případy, ve kterých se zájmy tohoto podniku střetnou s obecnými zájmy, se zájmy jiných dopravních podniků nebo s důležitými zájmy sousedů dráhy.

(3) Ministerstvo dopravy může výkonem své působnosti pověřit všeobecně nebo v jednotlivých případech krajské národní výbory; všeobecné pověření stane se v dohodě s ministerstvem vnitra vyhláškou, uveřejněnou v příslušném úředním listě. Kromě toho může ministerstvo dopravy vyhláškou uveřejněnou v příslušném úředním listě pověřit prováděním některých úkonů veřejné správy, náležejících jinak dopravnímu správnímu úřadu, jiné orgány; půjde-li o věci působnosti národních výborů nebo o pověření orgánů komunálních podniků, vydá ministerstvo dopravy vyhlášku o tom v dohodě s ministerstvem vnitra.

(4) Měl-li by národní výbor rozhodovat ve věcech, v nichž podle tohoto zákona je třeba předchozí dohody s ústředními úřady, mohou tyto ústřední úřady pověřit svou pravomocí úřady nebo orgány jim podřízené, a to s obecnou platností nebo pro jednotlivé případy.

Kromě toho, co se o tom stanoví na jiných místech tohoto zákona, náleží do pravomoci ministerstva dopravy zejména

a) účastnit se přípravy hospodářských plánů drážní dopravy a kontroly jejich plnění podle platných předpisů o hospodářském plánování;

b) připravovat mezinárodní smlouvy ve věcech drah, po případě účastnit se jejich sjednávání a spolupůsobit při sjednávání jiných mezinárodních smluv, jež se dotýkají drah;

c) schvalovat smlouvy mezi československými drážními podniky a zahraničními dopravními podniky, pokud jimi mohou být dotčeny důležité obecné zájmy, jakož i schvalovat členství drážních podniků v mezinárodních drážních sdruženích a — vyhradí-li si to z důvodů obecného zájmu v jednotlivých případech — též zúčastnit se jejich zasedání;

d) vydávat podrobnější ustanovení o stavebním a provozním zařízení drah;

e) vykonávat podle příslušných předpisů místo orgánů tam uvedených úřední vyzkoušení a prohlídky parních kotlů lokomotiv, parních kotlů a tlakových nádob, které jsou součástí vozidel a jsou v provozu drah, jakož i stabilních nebo lokomobilních parních kotlů a jiných tlakových nádob užívaných na drahách;

f) sledovat, aby zájem obrany vlasti na drahách byl zabezpečen, a jednat s ministerstvem národní obrany o věcech, které se týkají plánování, vybudování, udržování a provozu drah, za účelem jejich pohotovosti a vojenského užití pro obranu vlasti; upravovat v dohodě s příslušnými ústředními úřady zdravotnickou dozorčí službu na drahách, počítajíc v to i službu záchrannou, jakož i službu veterinárně-dozorčí;

h) organisovat, zpracovávat a vydávat celkovou statistiku drah, a to v dohodě se státním úřadem plánovacím a státním úřadem statistickým.

(1) Neustanovuje-li se v tomto zákoně, v předpisech podle něho vydaných, po případě v předpisech, které platí pro přechodnou dobu (§ 52 odst. 3), nic jiného, užije se pro řízení o věcech, které náležejí do působnosti dopravního správního úřadu, zahrnujíc v to řízení exekuční, předpisů platných pro řízení ve věcech správních (správního řízení).

(2) Rozhoduje-li krajský národní výbor ve věcech drah v I. stolici, je odvolací stolicí ministerstvo dopravy, které rozhoduje po případě v dohodě s příslušným ústředním úřadem.

(1) Předpisy tohoto zákona platí i pro dokončení věcí již projednávaných.

(2) Odkazují-li jiné předpisy na některé předpisy, které se zrušují, nastupují na místo zrušených předpisů příslušná ustanovení tohoto zákona, po případě předpisů jej provádějících.

(3) Dokud nebude vydána úprava vládním nařízením podle tohoto zákona nebo jiná úprava všeobecné povahy předvídaná tímto zákonem, platí (jsou použivatelné) při provádění tohoto zákona dosavadní předpisy, které upravují příslušné předměty, se změnami, které vyplývají z ustanovení tohoto zákona a postupně vydávaných prováděcích předpisů.

(4) Dráhy, které podle dosavadních předpisů byly drahami hlavními a vedlejšími, stávají se drahami celostátními podle tohoto zákona; dráhy, které podle dosavadních předpisů byly drahami drobnými, stávají se drahami místními podle tohoto zákona. Ministerstvo dopravy může stanoviti výjimky.

(5) Komunálním podnikům, na něž se budou vztahovati ustanovení tohoto zákona, zůstávají zachovány daňové, dávkové a poplatkové úlevy podle dosavadních předpisů až do nové úpravy příslušného oboru práva daňového, dávkového a poplatkového, po případě až do dřívější nové úpravy finančního hospodaření komunálních podniků.

(6) Předpisy čl. 390 až 421 odst. 1 obchodního zákoníka č. 1/1863 ř. z. a §§ 393 až 420 zák. čl. XXXVII/1875 (obchodního zákona) neplatí pro přepravu na drahách.

(1) Platnosti, po případě použivatelnosti pozbývají, pokud tento zákon nestanoví něco jiného nebo se z něho jinak nepodává, všechna v jiných předpisech obsažená ustanovení o věcech, na něž se vztahuje tento zákon.

(2) Zrušují se, po případě nejsou nadále použivatelné zejména:

zákon č. 373/1919 Sb., o doplnění sítě železniční stavbou drah místních,

zákon č. 690/1920 Sb., o převzetí soukromých železnic do správy státní,

zákon č. 56/1931 Sb., o úpravě některých právních a finančních poměrů soukromých místních drah ve státním provozu,

zákon č. 86/1937 Sb., o drahách (železniční zákon), i s přílohou k jeho § 195 s výhradou ustanovení odstavce 3,

vládní nařízení č. 278/1941 Sb., o přikázání pravomoci železničního správního úřadu a zemského úřadu, ve znění nařízení ministra dopravy a techniky č. 54/1944 Sb.,

nařízení ministra spravedlnosti č. 175/1942 Sb., o báňsko-železničním rozhodčím soudu.

(3) V platnosti zůstávají §§ 112 až 115, § 166 a §§ 196 až 205 zákona č. 86/1937 Sb., o drahách (železničního zákona), s tou změnou, že ustanovení § 200 odst. 1 bude znít: „Drážní podnik odpovídá za škody na osobě svých zaměstnanců, kteří jsou pojištěni pro případ pracovního úrazu podle předpisů o národním pojištění důchodovém, jen podle předpisů zákona o národním pojištění o ručení zaměstnavatelů (podnikatelů) a třetích osob za škody způsobené pracovním úrazem.“

(4) Nedotčeny zůstávají předpisy, podle nichž se projednávají projekty státních vodocestných staveb uvedených v § 1 zákona č. 66/1901 ř. z., o stavbě vodních drah a o provedení úpravy řek, jakož i projekty vodních elektráren zřizovaných v souvislosti s těmito stavbami.

Tento zákon nabude účinnosti dnem, který stanoví vláda nařízením; provede jej ministr dopravy v dohodě se zúčastněnými členy vlády.

Gottwald v. r.

Dr. John v. r.

Zápotocký v. r.

Petr v. r.